Levi
Zrovna stojím u tabule a vysvětluju těm spratkům učivo když v tu náhle někdo zaklepal a opatrně otevřel.
Otočím se ke dveřím a prohlédnu si ho od hlavy k patě "a ty jsi? " Řeknu trochu rozhořčeně, vždyť mě vyrušil "um... Jsem nový žák co sem má chodit do třídy" řekne nervózně.. jak roztomilé, ušklíbnu se "oh.. už vím eren že? Dobře tak se někam posaď a nevyrušuj'' předstíram zájem. On jen kývl a sedl si.
Otočím se zpět k tabuli a dál vysvětluji.
Dovysvětlim a otočím se zpět "a na tohle téma si příští hodinu napíšeme test" řeknu a po celé třídě přejedu zrakem.
Na zbytek hodiny jsem jim dal za úkol aby udělaly nějaké cvičení z učebnice a aby mi už daly klid.
Začalo zvonit a já se svedl a odcházel se slovy "nezapomeňte na test" jako by mě to zajímalo uchechtnu se a odcházím do svého kabinetu kde začnu opravovat testy ze včerejší hodiny angličtiny. Ano učím angličtinu a tělocvik kluky, pořád lepší než holky.
"Další blbec.. Jean to jsem mohl čekat" řeknu když vidím co do testu napsal. "Jak může být někdo tak blbý?" Dám mu za 5 a radši toho nechám než aby mě to naštvalo ještě víc, tohle bohatě stačí
"A proto tam dáte tohle místo tohodle" dořeknu přesně se zvoněním a ukončím hodinu, konečně poslední. Někdy si myslím že blbější lidé na světě nejsou.
Vezmu si věci a jdu domů kde bude konečně klid
Dojedu domů, naobědvám se, vezmu si mojí oblíbenou knihu s koženými desky v červené barvě, Sednu si do křesla a začtu se do děje.
Po hodině čtení knihu zaklapnu, dám jí na stůl předemnou a jdu si zaběhat ven.