Čas plynul jako voda.
Byly to 2 roky.
2 roky od doby, co
jsme se daly dohromady.
2 roky od prvního 'miluju tě',
které jsem ti řekla.
A nejlepší 2 roky mého života.
Často jsem volala se svými
rodiči a napadlo nás pozvat ty
tvé na víkend k nám.
Viděli se jenom jednou a prý by
bylo vhodné, aby se lépe poznali.
Navíc, ani já jsem tvé rodiče
dlouho neviděla a věděla jsem,
jak moc se ti po nich stýskalo.
____________________________________________
L: ,,Máme všechno?
To není možný...
Určitě jsme něco zapomněly!"
,,Zlato, uklidni se.
Jsem si jistá, že máme všechno."
JM: ,,Děje se něco?"
Z ničeho nic se moje máma
objevila ve dveřích kuchyně.
,,Ne, Lisa jenom šílí."
L: ,,To není pravda!"
,,A chová se jako malá."
Věnovala jsem ti krátký pohled, který jsi
mi s vyplazeným jazykem oplatila.
JM: ,,Liso, za chvíli tady budou."
Viděla jsem ve tvých očích nervozitu.
Pevně jsem tě chytla za ruku
a povzbudivě se usmála.
,,Tak jdeme na to."
____________________________________________
LM: ,,Jennie!"
Ani jsem nestačila zareagovat a
tvoje máma mě už svírala v objetí.
,,Dobrý den."
LD: ,,Rádi tě zase vidíme, Jennie."
Tvůj otec nemohl
samozřejmě zůstat pozadu.
,,Já vás taky."
L: ,,Mami! Tati!"
Nikdy nezapomenu na tvůj
pohled, když jsi je viděla.
Museli ti hrozně chybět...
JD: ,,Marco, Kanyo.
Tak už jste tady."
I můj táta se konečně zvedl
od televize a šel je přivítat.
LM: ,,Ah Yoone, ano konečně.
Z toho letadla mě bolí záda."
Naši rodiče si povídali po cestě do kuchyně,
zatímco my jsme věšely bundy.
,,Pořád nevím, jak mám
říkat tvým rodičům."
L: ,,Hmm... Co takhle jménem?"
,,Nemůžu jen tak přijít a říct
'Marco, Kanyo! Jak to jde?', že?"
L: ,,Hah, proč by ne?
Já těm tvým taky říkám Yoon a Ri-na."
,,Ale oni sami chtěli,
abys je tak oslovovala."
L: ,,Nějak to zařídím."
Lehce jsi mě políbila na rty a
zmizela ve dveřích kuchyně.
____________________________________________
Marco: ,,Jak se vůbec máš, Jennie?"
,,Mám se skvěle,
pane Manoban-"
Marco: ,,Prosím, můžeš nám tykat."
Kanya: ,,Prý nevíš jak nás oslovovat,
tak můžeš Marco a Kanyo."
Na jednu stranu jsem si
přišla hrozně trapně.
Už jenom, že jsi jim
to musela říct ty...
,,Umm dobře."
Kanya: ,,Měli jsme ti to
nabídnout už dávno."
Cítila jsem na stehně tvou ruku,
což mě trochu uklidnilo.
Ri-na: ,,No, neplánovaly
jste už svatbu?"
V tu chvíli mi zaskočilo pití.
Čekala jsem jakýkoliv typ otázek,
ale tohle vážně ne.
I ty jsi byla překvapená, hodně.
Kanya mě začala jemně bouchat do zad,
aby mi pomohla se přestat dusit.
L: ,,Dobrý?"
Jen jsem přikývla.
Teď nás nepropaloval pohled jen
mých rodičů, ale i tvých.
L: ,,Ehm, no..."
Po chvilce sis odkašlala a
připravovala se k odpovědi.
L: ,,Neplánovaly jsme svatbu, ale
myslím, že jsme obě o naší
budoucnosti přemýšlely."
Vyměnily jsme si krátký pohled.
Kanya: ,,2 roky jsou pěkné,
navíc se znáte ještě dýl.
Možná byste mohly udělat další krok."
,,Jako svatba a děti?"
Kanya: ,,Přesně tak."
Yoon: ,,Když jste nad budoucností
přemýšlely, jsou v ní vůbec ty děti?"
,,V mojí ano."
L: ,,I v té mojí."
Marco: ,,Schválně... Kolik?"
L: ,,Dvě."
,,Dvě."
Už v tu chvíli jsem se
nemohla ubránit úsměvu.
Ani ty jsi na tom nebyla jinak.
Ri-na: ,,No a co pohlaví?"
,,Hmm... já bych asi
chtěla kluka a holku."
L: ,,Mně na pohlaví nezáleží,
hlavně aby byli zdraví."
Podívala jsem se na své rodiče.
Vypadali... hrdě?
Tenhle pohled jsem dlouho neviděla.
,,Co se tak koukáte?"
Ri-na: ,,Jsme rádi,
že jsi konečně šťastná."
Yoon: ,,A že tím
důvodem je právě Lisa."
Viděla jsem, jak ti rudnou tváře.
Marco: ,,Všichni jsme za vás
šťastní a přejeme vám to."
L: ,,Díky, tati."
Tak to vypadá, že požehnání k
svatbě už máme.