Venku na ulici jim tváře ovanul studený vzduch a Albus si přitáhnul límec kabátu až pod bradu. „Kam teď? Nějaký nápad?" zeptal se.
Scorpius vytáhnul mobil a chvíli na něm něco zadumaně klikal. „Svezeme se Uberem, asi patnáct minut odsud je nějaký klub, má dobrý recenze," usmál se na Albuse a ruce zkřehlé chladem zastrčil hluboko do kapes.
V Albusovi stoupala vlna nervozity. Hlučná místa plná cizích lidí neměl vůbec v oblibě. Jak tak stáli mlčky v mrazu na chodníku, Albus začal litovat svého rozhodnutí odejít se Scorpiusem z party. Nejen, že tím dozajista namíchl Rose, ale ještě porušil své předsevzetí netrávit se Scorpiusem více času, než je nezbytně nutné. Z nějakého důvodu se všechno kolem Scorpiuse vymykalo Albusově kontrole.
Cestou Uberem prohodili sotva pár slov, řidič je vysypal přímo před vchodem do klubu, který byl přesně takový, jak Albus očekával – velký, hlučný a narvaný lidmi. Kabáty si odložili do šatny a Scorpius si tentokrát ponechal boty.
„Nepokazí ti to výsledný dojem?" popíchl ho Albus a hlavou pokynul k jeho chodidlům.
„Lepší než zaražený střep v patě," zasmál se Scorpius.
Probojovat se k baru vyžadovalo nejen ostré lokty, ale také notnou dávku drzosti. Scorpiusova výška byla každopádně v tlačenici výhodou, díky čemuž se během přijatelné doby objevily ve Scorpiusových rukách dva oranžové koktejly s plátkem pomeranče a kandovanou třešní na vrcholku.
Scorpius podal jeden z nich vítězoslavně Albusovi.
„Proboha, co jsi to objednal?" zděsil se Albus.
„Sex na pláži," ušklíbl se pobaveně Scorpius, „ale neboj, příště už vezmu normální panáky."
Albus ostýchavě usrkl ze svého pití: „Hmm, to vůbec není špatné. Rozhodně lepší než, když jsi to míchal ty."
Scorpius zaviklal obočím: „Pffm, náhodou už jsem docela vychytal recepturu. Příště mě můžeš vyzkoušet u reparátu. Půjdeme si zatancovat?"
Albus se s hrůzou v očích podíval směrem k parketu. Z nějakého důvodu byl po celém jeho obvodu a nad taneční plochou veden vysoko nad hlavou systém trubek. V Albusovi to vzbuzovala značné podezření.
Scorpius zaregistroval jeho zdráhání a proto navrhnul: „Možná později?"
Albus vděčně přikývnul a znovu se napil. Po několika kolech panáků, které následovaly, se přistihl, jak se sám pohupuje do rytmu hudby a Scorpius s ním. Odložil prázdnou skleničku, Scorpiusovi vytrhl z ruky jeho, na ex dopil zbývající drink, vzal Scorpiuse za ruku a dovedl ho na taneční plochu.
Scorpius skákal entusiasticky po parketu a vyhazoval ruce do vzduchu, Albus se umírněně pohupoval na patách a pohyb rukou se snažil omezit na minimum. Avšak Scorpiusova energie byla nakažlivá, a tak to netrvalo dlouho, než se naplno připojil ke Scorpiusovým bláznivým tanečním kreacím. Najednou se jim nad hlavami ozvalo zlověstné dunění a všichni tanečníci nadšeně zavřískali. Z trubek začala stříkat hustá pěna přímo na jejich hlavy.
„Co to k sakru..." zaklel Albus a setřel si z obličeje kopec bílé pěny.
„Bojíš se, že si poničíš účes?" zakřičel mu Scorpius do ucha a začal vyhazovat dopadající pěnu zpět do výšky.
„Vypadám snad jako někdo, kdo se stará o účes?" podivil se Albus.
Scorpius se smíchem pokrčil rameny a hodil plnou dlaň pěny po Albusovi. V ten okamžik se všude kolem nich rozpoutala obrovská pěnová bitva, lidé po sobě vrhali bílé nadýchané chomáče a snažili se své přátele strčit pod proud čerstvých bublin. Scorpius se zalykal smíchem, místo očí měl jen tenké škvírky, kolem kterých se rozevíral vějířek vrásek. Albus, který veškeré své obavy dávno hodil za hlavu, si naplno užíval pohled na šťastného a rozjařeného Scorpiuse. Pěna na parketu už dosahovala téměř do půli těla a podlaha pod nohama značně klouzala. Albus se ponořil do bublin a ukrytý pod bílou přikrývkou se rozeběhl proti Scorpiusovi, chytil ho ze zálohy kolem pasu, nohou se zapřel o zem a ramenem se snažil Scorpiuse přetlačit pod jednu z trysek. Bohužel mu po mokré podlaze noha proklouzla a sletěl přímo na kolena, ruce stále omotané kolem Scorpiuse jako kolem záchranné bójky. Scorpius nejprve překvapeně vyjekl, hned ale zareagoval, chytil Albuse v podpaží a vytáhl ho na nohy.
Albus si už začínal zvykat, že cokoliv udělal, vždycky jej to ve výsledku postrčilo blíže ke Scorpiusovi. A tak se jeho malý útok v pěnové bitvě proměnil v situaci, ve které oba stáli zcela promočení, hrudníky namáčknuté na sebe a ruce ve vzájemném objetí. Po dosavadních zkušenostech se Albus nemohl divit, přesto ho zaskočilo, když se vyškrábal na nohy a jeho a Scorpiusovy rty dělila jen úzká mezera prázdného prostoru.
Scorpiusova tvář zvážněla, ale v jeho očích stále tančily radostné jiskřičky. Albus se zatajeným dechem pozoroval chomáčky pěny na svém obličeji, které se zachvěly pod každým Scorpiusovým vydechnutím.
„Jsi v pořádku?" zeptal se Scorpius – Albus otázku spíše odezíral ze rtů, než že by ji slyšel přes hlasitou hudbu a křik lidí.
Scorpiusovy plné a měkké rty Albuse hypnotizovaly. Místo odpovědi líně kývnul hlavou jako v tranzu.
Scorpius sundal ruce z Albusových zad a Albus si zahanbeně uvědomil, že se stále drží Scorpiuse kolem pasu a rychle ho pustil. Scorpius však neustoupil, dál se díval na Albuse, jako by si chtěl nastudovat jeho obličej do nejmenších detailů. Jednou rukou setřel opatrně zbytky pěny z Albusovy tváře, sklonil se k němu ještě blíž a natočil hlavu na stranu. Albus, který celou dobu zadržoval v panice dech, pootevřel lehce ústa, aby rychleji nabral do plic chybějící kyslík. Ale Scorpius mu nedal příliš času a Albusovy rty lapající po dechu zacelil polibkem.
Šoková vlna zaplavila Albusovo mozkové centrum a spustila vyplavení adrenalinu. Srdce se mu divoce rozbušilo a dlaně se mu začaly potit. Po několika vteřinách, kdy nebyl schopen pohybu, dohnaly jeho smysly zbytek těla a Albus začal vnímat Scorpiusova vlhká ústa, jak jemně nasávají jeho horní ret. Cítil, jak mu tělem proudí vzrušení od konečků prstů až do žaludku. Stáhl Scorpiusovi z hlavy mokrou paruku a rukou zajel do vlasů na jeho zátylku. Své rty tiskl na jeho a pomalu ale vytrvale ho tlačil k zábranám po obvodu tanečního parketu. Scorpius tvrdě narazil na okraj ocelové desky a na okamžik přerušil polibek. Jejich oči se střetly a zaleskla se v nich lačnost po dalších dotycích. Albus tentokrát nezaváhal a s nečekanou naléhavostí přimkl své rty na Scorpiusovy, oba pootevřeli ústa a jejich jazyky se o sebe něžně otřely. Elektrizující výboj projel Albusem jako blesk od hlavy až po palce u nohou. Scorpius jej chytil za boky a přitáhnul k sobě, jednu ruku pomalu přesunul na Albusův zadek a zkusmo stiskl. Z Albusova hrdla uniklo spokojené zasténání. Scorpius se prohnul v bocích a Albus pocítil, jak se jejich počínající erekce třou přes kalhoty o sebe.
Teprve až v ten okamžik si začal Albus uvědomovat, co vlastně dělá. Jeho svědomí se probralo k životu a vydralo se na povrch přes mlhu způsobenou alkoholem a vzrušením.
„Počkej," hlesl Albus Scorpiusovi do úst.
Scorpius se zarazil a nepatrně se odklonil od Albuse horní polovinou těla, ačkoli rukama jej stále pevně držel za boky, a zkoumavě si ho prohlížel.
Albus se vyplašeně díval Scorpiusovi do očí a snažil se v sobě najít dostatek morální síly. „Já... To nemůžeme... Co Rose?" vykoktal ze sebe frustrovaně.
Scorpius rázem celý zbledl, jeho oči potemněly a ruce stáhl provinile podél těla. Poněkud se zakymácel, jako by ztrácel pevnou půdu pod nohama.
Albus k němu přiskočil a chytil ho za paže. „Je ti dobře?" zeptal se ho s obavami.
„Všechno se kolem točí..." mumlal Scorpius, „asi budu zvracet."
„Pojď, potřebuješ na vzduch," prohlásil Albus, popadl Scorpiuse rázně kolem pasu a s krátkou zastávkou přes šatnu ho vytáhl z klubu ven.
„Promiň... že... já," snažil se Scorpius něco říct, ale motal se mu jazyk.
„To je dobrý," poplácal ho Albus po rameni, „vezmeme si taxíka, dostaneme tě domů a do rána se z toho vyspíš."
Scorpius nepřítomně pokýval hlavou a Albus jej nastrkal do nejbližšího taxi.
„Kam to bude, pánové," otočil se na ně řidič.
Albus otevřel ústa, ale uvědomil si, že vlastně nezná Scorpiusovu adresu.
„Scorpiusi, kam jedeme?" lehce zatřásl se Scorpiusem, který se mezitím uvelebil na jeho rameni.
„Vezmi mě domů, Albusi," zamumlal Scorpius v polospánku.
„Jestli mi Váš přítel ohodí auto, tak vás okamžitě vysadím!" pohrozil Albusovi řidič.
„My nejsme..." snažil se vysvětlit Albus, ale řidič ho přerušil zopakováním otázky, kam chtějí odvézt. Albus se podíval zpátky na Scorpiuse, který ležel schoulený na jeho hrudníku a hlasitě oddychoval.
Možná bude lepší, pokud Scorpius jízdu v autě prospí, pomyslel si Albus a nahlásil adresu k sobě domů: „Knight's Hill ve West Norwoodu, prosím."
Řidič souhlasně zamručel a vyrazil kupředu.
Po nekonečně dlouhé půl hodině, během které v sobě Albus sváděl vnitřní boj, zda má Scorpiusovu hlavu převalit ze svého hrudníku na opěradlo, nebo nechat spát, zastavili před domem Potterových, Albus Scorpiuse opatrně vzbudil a zaplatil taxikáři.
Scorpius se dezorientovaně rozhlédl po ulici. „Kde přesně to jsme?"
„Ehm, nedostal jsem z tebe vaši adresu, než jsi vytuhnul, tak jsem nás nechal odvézt ke mně domů?" rozpačitě se poškrábal na hlavě Albus.
„Ohm... Promiň..." hlesl Scorpius zahanbeně.
„Jestli chceš, můžu tu s tebou počkat na odvoz," navrhnul Albus, ale když viděl Scorpiusův strhaný a unavený výraz, dodal, „ale myslel, že u nás můžeš přespat. O nic nejde. Pokud teda nevzbudíme naše."
„To by bylo fajn, jsem úplně hotovej," pokusil se Scorpius o úsměv.
Albus odemknul vstupní dveře a jak jen nejtišeji dovedl, proplížil se i se Scorpiusem do svého pokoje.
„Skočím ještě pro vodu, měl bys vypít aspoň jednu sklenici před spaním," řekl Albus, posadil Scorpiuse na postel a zmizel za dveřmi do koupelny.
Když se vrátil převlečený do trička na spaní a se sklenicí vody v ruce, našel Scorpiuse, jak leží zcela oblečený v posteli a hlasitě oddychuje. Skleničku postavil na noční stolek a sundal Scorpiusovi alespoň boty a přikryl ho přehozem přes postel. Sám si vlezl z druhé strany pod peřinu a s rukama za hlavou hleděl nepřítomně do stropu.
Od té doby, co poznal Scorpiuse, se většina jeho myšlenek před spaním točila kolem podobného scénáře – jaké by to bylo políbit Scorpiusův plný spodní ret, obtočit ruce kolem jeho rovného pasu a usínat s blonďatými vlasy šimrajícími ho v obličeji. A dnes se jeho malá fantazie na dobrou noc vyplnila. Přesto se cítil hrozně, morální kocovina ho udeřila do čela dubovou palicí. Nic z toho, o čem snil tak dlouho, nechtěl. Alespoň ne tímto způsobem, ne za cenu zrady. Zrady, které se oba dopustili na Rose.
Albus usnul té noci s pocitem viny, který se jím propalovala jako roztavené železo od hlavy, přes srdce až do žaludku, kde ztuhla do podoby obrovské těžké hroudy.