Přesto, že se Albus snažil, nemohl na Scorpiuse zapomenout. Kdykoliv zavřel oči, dokázal si vybavit každý detail jeho úsměvu – tak upřímný a zářivý, a útrobami se mu pokaždé rozletělo hejno motýlů.
Několik týdnů po Jamesově party, když odcházel v pátek odpoledne ze školy, uslyšel povědomý hlas, jak volá jeho jméno. Otočil se na ulici směrem k zídce, která vedla kolem školních pozemků a sevřel se mu žaludek. O zábradlí se opíral Scorpius v celé své vysoké blonďaté kráse a s úsměvem, který Albuse pronásledoval ve snách, na tváři.
„Ahoj Albusi," mávl na něj Scorpius.
Albus by se nejraději rozběhl opačným směrem, ale jako můra přivábená ke světlu ho nohy táhly směrem ke Scorpiusovi.
„Ahoj, co tu děláš?" odpověděl Albus na pozdrav.
„Čekám na Rose, jdeme společně na oběd a pak do kina," podělil se Scorpius o své plány.
Albus souhlasně zamručel. „A na co jdete? Nejdete náhodou na toho nového Tarantina? Dneska má premiéru," řekl Albus a ani nevěděl proč s takovým nadšením.
Scorpius zakroutil hlavou. „Bohužel, strašně jsem to chtěl vidět, ale nakonec jdeme na nějakou komedii, Rose byla neoblomná," povzdechnul si Scorpius a protáhl obličej.
„Dávají to ještě celý příští týden, tak máte spoustu času," ubezpečoval ho Albus.
„Rose není zrovna fanda tarantinovek... Takže pochybuji, že by se mi ji podařilo přesvědčit. Ale co kdybychom šli spolu?" navrhnul Scorpius a v očích mu zajiskřilo.
Albus na něj překvapeně vzhlédl. „No, já nevím, jestli budu mít čas," snažil se vymluvit.
Scorpius se ale nenechal odbýt. „Určitě se na nějakém termínu domluvíme, ozvi se mi příští týden na Messenger, po sedmé mývám volno. Přidej si mě na Facebooku – Scorpius Hyperion Malfoy, myslím, že jsem tam jediný," pozvedl obočí a pohledem visel na Albusovi.
Albusovo odhodlání vyhýbat se jakékoliv interakci se Scorpiusem se pod náporem jiskrných šedých očí rozplynulo.
„Uhmm, ok," souhlasil nakonec a Scorpiusův obličej se rozzářil úsměvem.
Víkend trávil Albus nad Scorpiusovým profilem na Facebooku. Nejméně tisíckrát už skoro kliknul na tlačítko „Přidat přítele" a pak aplikaci zase zavřel. Otevřel, zíral na Scorpiusův vysmátý obličej na profilové fotce, zavřel. A tak pořád dokola.
„Přestaň!" okřikl ho James, když si po večeři Albus zalezl do křesla u krbu a rozmrzele krčil obočí nad mobilem.
Albus rychle upustil telefon do svého klína, obrazovkou dolů a vyplašeně se podíval na staršího bratra.
„To se nedá vydržet, celý den beze slova pochoduješ po baráku s hlavou skloněnou do mobilu a tváříš se, jako bys chystal celosvětovou genocidu štěňátek," rýpnul si James do Albuse a posadil se na opěradlo křesla.
Albusův obličej zrudnul zlostí. Už se nadechoval, že pošle Jamese do hajzlu, ale James ho zarazil.
„Opovaž se se mnou hádat, Albusi, evidentně si potřebuješ s někým promluvit, tak mě tu máš," zakřenil se James a poplácal Albuse po rameni.
Albus si povzdychnul. Pravda byla, že sám nevěděl, co vlastně dělá a nikoho jiného, než Jamese neměl.
„No tak, řekni, co žere Albuse Pottera," žďuchl do něj hravě James.
To Albus přesně potřeboval, narážka na film o starším bráchovi, který se musí starat o svého retardovaného mladšího sourozence.
„To má být narážka na Gilberta Grapea?" zeptal se Albus útočně.
James zaúpěl. „Musíš být vždycky takovej nerd? Víš moc dobře, že jsem ten film nikdy neviděl, takže nemám páru, o čem mluvím. Ale zato vím hodně o vztazích, jestli je to něco, co tě trápí..."
Albus si pobaveně odfrknul. „Od kdy jsi odborník na vztahy? Připomeň mi, prosím, jak dlouhý byl tvůj nejdelší?" zeptal se provokativně.
James zvedl ruce v obraném gestu. „Dobře, tak vztahy mi možná nejdou, ale v randění jsem dobrej," zaviklal významně obočím na Albuse.
To byla pravda, pomyslel si Albus. Pokud by existoval žebříček v počtu prvních rande, James by pravděpodobně držel světový rekord.
„Právě proto jsi asi ten poslední člověk, který by mi mohl poradit..." zamračil se Albus.
„Co tím chceš říct?" ohradil se James.
„Pro tebe je každá schůzka rande!" vykřikl Albus a rychle se stáhl zpátky do hlubin křesla.
„To není pravda, ne s každým, s kým se seznámím, se chci vyspat!" bránil se James.
Albus nebyl stále přesvědčený, zda je dobrý nápad rozebírat své morální dilema s Jamesem. James měl kolem sebe vždycky tolik lidí, ne jako Albus, který jen s obtížemi navazoval nová přátelství. V tom ohledu měl přeci jen James mnohem více zkušeností. „Myslíš, že je možné, bavit se s někým, kdo se ti líbí?" nadhodil Albus.
Jamesův obličej se rozsvítil. „Tak o tohle jde? Začal se ti líbit někdo, s kým se kamarádíš?"
„Ne tak docela," přiznal Albus, „je to někdo, kdo chodí s někým... koho dobře znám," vysvětloval Albus lámaně ve snaze se vyhnout zájmenům, která by prozradila gender předmětné osoby. „Viděli jsme se zatím jen dvakrát, ale řekl bych, že jsme si padli do noty a víš, že není moc lidí, které bych snesl, takže je to vlastně malý zázrak. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybychom mohli být alespoň přátelé, ale nevím, jestli to je ode mě fér..." uvažoval nahlas.
James se zamyslel. „Vím, že se říká – kámoši před holkami, ale tady v tom nějak nevidím smysl. Nesnažíš se přece nikoho nikomu přebrat, ne?" Albus zakroutil vehementně hlavou. „Pak nemáš důvod, proč si neudělat nové přátele! Jenom proto že někdo, kdo je zadaný, ti přijde atraktivní, neznamená, že nemůžete být přátelé, ne?"
Albus musel uznat, že James má možná pravdu. Jaký mělo smysl vyhýbat se Scorpiusovi? Albus věděl, že chodí s Rose a nechtěl se mezi ně plést. Jasně, pořád tu byl problém s tím, co Scorpiusův smích nebo pohled vyvolávaly v Albusově žaludku, ale nebylo to tak, že by plánoval se Scorpiusovi vrhnout kolem krku a strčit mu jazyk do pusy. Beztak byl Scorpius očividně na holky, bavit se s ním, i přes Albusovo malé pobláznění, by mělo být bezpečné.
„Díky, myslím, že jsi mi překvapivě pomohl," řekl Albus.
„Na bráchu se můžeš spolehnout," zašklebil se James.
Albus se na něj usmál, popadl svůj mobil a vyběhl po schodech nahoru.
„Počkej," volal za ním James, „to mi ani neřekneš, o kom jsme se tu bavili?"
Místo odpovědi se dočkal jen prásknutí dveří od Albusova pokoje.
Jakmile se Albus ocitl sám ve svém pokoji, otevřel znovu Facebook a s velkým uspokojením klikl na tlačítko „Přidat přítele" pod fotkou Scorpiuse visícího na skokanské tyči.
Neuběhlo ani třicet vteřin, než Albusovi pípla na telefonu zpráva z Messengeru. Motýli v žaludku roztáhli křídla a zatřepotali jimi. Albus se několikrát zhluboka nadechl a pomalu vydechl, než zprávu otevřel. Pokud se chtěl se Scorpiusem normálně bavit, musel dostat svoje emoce pod kontrolu. Teprve když se ujistil, že se motýli usadili, přečetl si zprávu od něj.
Prvotní a prosté „jak se vede" se brzy natáhlo na několikadenní vlákno konverzace, ve kterém přeskakovali s nečekanou plynulostí z jednoho nahodilého téma na jiné snad ještě nahodilejší.
Když se pak koncem týdne chystal Albus do kina se Scorpiusem, cítil, že může plně důvěřovat svému platonickému já, jehož úkolem bylo bránit poletování motýlů v žaludku. Od Scorpiuse obdržel do té doby desítky zpráv, několik fotek (byly přesně tři a Albus se musel hodně přemáhat, aby si tu druhou nestáhl do své galerie) a příliš mnoho odkazů na Scorpiusovy playlisty na Spotify. A ani jednou se mu nerozbušilo srdce, když kliknul na nejnovější zprávu, nervózně nebubnoval o svá stehna, když čekal na odpověď, dech se mu nezastavil při otevírání fotky. Vidět se se Scorpiusem tedy bylo úplně bezpečné, ne?
Albus a Scorpius – dva kámoši, nic víc.
To vydrželo Albusovi přesně do okamžiku, než mu Scorpius podal na přivítanou ruku a usmál se na něj. V ten moment si Albusovo platonické já zabalilo kufry a zdrhlo někam daleko, předaleko. Pravděpodobně do Brazílie. Albusovi se podlomila kolena a srdce mu začalo zuřivě narážet o hrudní koš. Uvědomil si, že stále ještě drží Scorpiusovu ruku ve své, nyní značně zpocené, dlani. Rychle povolil sevření a zamumlal něco jako „promiň".
Scorpius téměř vibroval nadšením, ve frontě na lístky zaujatě vykládal o zajímavostech z natáčení filmu, na který šli. Ačkoliv by se Albus do konverzace rád zapojil, jeho myšlenky byly příliš zaměstnané Scorpiusovým úsměvem – tak zářivým, že musel být vidět snad i ze stratosféry. Pomalu se posouvali ve frontě dopředu, ale Albus vnímal zúženým, tunelovým viděním jedině Scorpiuse před sebou. Po nějaké době, Albus mohl jen doufat, že to netrvá déle než pár vteřin, si uvědomil, že zírá na Scorpiusův zadek, který měl přesně v zorném úhlu, když se Scorpius opíral o pultík, aby na monitoru obsluhy vybral místa.
„Vezmeme tyhle, Albusi?" vytrhl Albuse z myšlenek Scorpiusův hlas a Albus se snažil alespoň napodobit chování a mimiku svého platonického já, které by určitě neočumovalo žádnou část Scorpiusova těla.
Albus přistoupil blíž a natáhl se za Scorpiuse přes pult, aby viděl na monitor. Scorpius se na něj pootočil a Albus ucítil, jak ho Scorpiusovy voňavé vlasy lechtají po obličeji. Jejich tváře byly tak blízko u sebe, že si Albus poprvé všiml shluku pih táhnoucích se od Scorpiusovy lícní kosti až k uchu. Pravděpodobně nic, co by zaregistrovalo jeho platonické já. Když si to uvědomil, chvatně se odlepil od Scorpiuse, odsouhlasil výběr sedadel a zaplatil za svůj lístek.
Jakmile prošli kontrolou, Albus se omluvil a zapadl na toalety. Bylo až bolestivě jasné, že jestli se rychle nesebere, skončí večer katastrofou. Do dlaní nabral ledovou vodu a chrstnul si ji na obličej. Podíval se do zrcadla a snažil se zformovat tvář do neutrálního výrazu, který by vyjadřoval – jdu s kamarádem na film našeho oblíbeného režiséra. V duchu si vybavil, jak se naposledy bavil se strejdou Percym, nejnudnějším člověkem ve vesmíru. Maličko stáhl obočí k sobě a svěsil koutky.
V zrcadle překontroloval výsledek a spokojen sám se sebou se vrátil ke Scorpiusovi, který stál v hale s popcornem v ruce.
Albus došel až k němu, byl už nejvyšší čas se přesunout do sálu, ale Scorpius zůstal stát na místě a očima zaujatě sledoval něco na Albusově čele.
„Máš mokré..." pípl Scorpius téměř neslyšně a jednou ruku vztáhl k Albusově tváři, napůl cesty se ale zarazil a zamumlal, „kape ti z vlasů voda," a ruku nechal zase klesnout podél svého těla.
Albus maličko zašilhal očima směrem k mopu vlasů, které mu padaly do čela. Prsty si prohrábl ofinu a odhodil ji dozadu.
„Lepší?" zazubil se na Scorpiuse, který na místo odpovědi jen nepřehlédnutelně polkl a pohledem uhnul k popcornu ve své ruce.
„Dlouho si nešel, tak jsem se stavil u občerstvení, doufám, že máš rád šunku-sýr," zatřásl Scorpius obřím kelímkem.
„Jasně, dík moc," odpověděl Albus, spokojeně si hodil pár pukanců do pusy a rázným krokem vešel do kino-sálu.
Scorpius po incidentu s Albusovými vlasy nezvykle utichl. Jakmile zhasla světla, otočil svou pozornost k plátnu a bezmála tři hodiny z něj nesundal oči, pouze občas poslepu zašátral v kelímku s popcornem a nabral si plnou dlaň, z které si postupně uzobával.
Albusovi se vlastně ulevilo, když se Scorpius ponořil do sledování filmu. Dávalo mu to pocit falešného bezpečí, že se jeho platonické já brzo vrátí. Ale nestalo se tak. Místo toho vnímal každý Scorpiusův pohyb – nechtěné drknutí loktem, tření mezi jejich rameny, dotyk kolen a rychlý úskok. Albus věděl, že ve skutečném životě, na rozdíl od laciného románu, platí fyzikální zákony. Cítit „žár těla" v plně klimatizované místnosti a přes několik vrstev oblečení by znamenalo, že dotyčný vedle vás má nebezpečně vysokou horečku nebo mu hrozí samovznícení. Přesto byla celá jedna Albusova strana (ta, která se téměř dotýkala Scorpiuse) jako v ohni.
Jakmile vyšli ven z kina, vysoukal ze sebe Albus trapnou výmluvu, že slíbil sestře pomoc s domácím úkolem, neohrabaně se Scorpiusem rozloučil a téměř tryskem zamířil na autobus.