Pátek. Poslední studijní den v týdnu přiváděl Albusovi stavy úzkosti. Chodby se zdály o přestávkách plnější, studenti hlučnější a všichni z maturitního ročníku se zajímali o jediné – kde se bude konat dnešní večírek. Koho rodiče odjeli z města, kdo má narozeniny nebo komu se podařilo zkonfiskovat klíče od rodinné chaty? Všechen ten mumraj svíral Albusovi žaludek. A navíc se zdálo, že v poslední všední den jako by neplatila běžná pravidla, v pátek odpoledne prostě nebylo možné se vyhnout nezávazné konverzaci s lidmi, které Albus vůbec neznal a neměl sebemenší zájem na tom, aby ho zastavovali po cestě do třídy, nebo když se chtěl v klidu vychcat. A to jen proto, že byl Potter a každý věděl, že jeho starší brácha James, který byl ještě před dvěma lety také studentem na Norwoodu, pořádá s kamarády ty nejlepší party na kolejích. A dostat pozvánku na takovou univerzitní akci bylo pro spoustu Albusových spolužáků událostí týdne.
Proto se Albus snažil jako každý týden proplout pátkem s nasazenou kapucí a sluchátky v uších. Ale před vlastní rodinou ho nemohla ochránit ani ta nejsilnější bariéra.
„Nazdar Albusi," přitočila se k němu sestřenka Rose u skříněk. „Jdeš dneska s Jamesem na kolejní party?"
Albus si vytáhnul neochotně jedno sluchátko z ucha: „Hmm?"
Rose se sladce usmála, pohodila svými kudrnatými vlasy a znovu zopakovala otázku – jako kdyby Albus předem nevěděl, o co jí jde.
„Nevím, zatím jsem o tom nepřemýšlel ..." protočil Albus oči v sloup.
„Albí, musíš mě vzít s sebou," zaúpěla Rose, „já už pozvala Scorpiuse – mého přítele, víš?" Slovo přítel zdůraznila povýšeným tónem.
Albus znovu obrátil oči vzhůru, nesnášel, když mu někdo zdrobňoval jméno a Rose to moc dobře věděla. „Oh, neříkej Rose, tvůj kluk se jmenuje Scorpius? To mi muselo uniknout při tom, jak o něm už dva měsíce bez přestání vykládáš," prohlásil ironicky Albus. „Asi jsi mu neměla slibovat party, na kterou sama nejsi pozvaná, ne?" zapíchl Albus do Rose svůj signifikantní pohled říkající – proč se s tebou vůbec musím bavit, raději bych si podřezal žíly.
„No tak, Albusi, nebuď labuť," švitořila Rose, „víš, že když napíšeš Jamesovi, že mě vezmeš s sebou, neřekne ti ne. O nic nejde, jedna blbá zpráva a máš mě z krku. Přísahám!"
„Ok," zasupěl Albus, „ale dělám to jen proto, že bys mi jinak nedala pokoj."
Rose povyskočila a líbla Albuse na tvář. „Já věděla, že mě v tom nenecháš, dík moc, máš to u mě!" vykřikla a odběhla už téměř vyprázdněnou chodbou do své učebny.
Albus vytáhnul ze zadní kapsy u kalhot telefon a rychle napsal do Messengeru:
Albus nechápal, co ho to popadlo, vyhovět Rose. Asi jako jediný student na Norwoodu a možná i jediný student v celém Londýně a pravděpodobně i na celém světě si přál, aby páteční vyučování nikdy neskončilo. Jamesovy party upřímně nenáviděl, obsahovaly totiž vše, co nemohl vystát – bezduché tlachání cizích lidí, pivo a bratrův dementní playlist. Doufal, že pokud se doma zdrží dostatečně dlouho, James ani Rose si nevšimnou, že nedorazil. Geniální plán mu překazilo pípnutí příchozí zprávy od Jamese: „Když už jdeš pozdě, vyzvedni dole na rohu pizzu, objednávka na Pottera, je to zaplacené."
Skvělý, to mu ještě scházelo, dorazit na party jako poslíček s pizzou, povzdychl si Albus a vyrazil na cestu.
Štos krabic, který mu naložili, byl tak vysoký, že přes něj sotva viděl. Naštěstí zrak téměř nepotřeboval, stačilo jít za směsicí hlasů a beatů z Jamesova sound systému. Vyjel výtahem do třetího patra, přeskočil několik párů nohou natažených přes chodbu, vyhnul se postávajícím skupinkám lidských těl a cestou rozdal většinu pizz hladovým hostům.
Když dorazil do kuchyňky na konci koridoru, v ruce mu už zbývala jediná krabice, odhodil ji na mikrovlnku a z hrudníku si ometl poprašek mouky, který ulpěl na jeho černé mikině.
Teprve pak zaregistroval, že v místnosti není sám. Někdo jednou rukou přidržoval dveře lednice, zatímco se v hlubokém předklonu přehraboval v jejích policích. Jediné, co Albus z neznámého viděl, byly dlouhé štíhlé prsty na dveřích a tmavě červené kalhoty, které obepínaly pevný mužský zadek.
Neznámý se napřímil a zpoza dveří se postupně vynořily blond vlasy ledabyle sčesané z čela dozadu, pár světlých očí, které barvou připomínaly zataženou oblohu, dlouhý štíhlý nos a plná ústa... Ústa, na kterých Albus vysel pohledem, se roztáhla do širokého, naprosto odzbrojujícího úsměvu. Úsměv vystoupal až k šedým očím a rozzářil je, jako když se bouřkovým mrakem prodere paprsek slunce.
„Chceš vzít taky jedno?" pobral Albuse z transu hlas neznámého. Jen s velkým sebezapřením odtrhl oči od blonďákových úst a podíval se vzhůru nad jeho hlavu, kde mával lahví piva v ruce.
„Uhm, ani ne, nebylo by tam cokoliv jiného než pivo?" vymáčkl ze sebe Albus.
Blonďák s magickým úsměvem se znovu předklonil a zabořil hlavu do útrob lednice. „Důvěřuješ svému barmanovi?" mrkl na Albuse zpoza dvířek. Když Albus přikývnul, vytáhnul z lednice na kuchyňskou linku několik lahví a přehodil si přes rameno utěrku. V pokusu o imitaci barmanské show s lahvemi točil, třásl a míchal jejich obsah do jedné sklenice. Albus zadržoval smích při sledování ztřeštěného vystoupení. Na závěr vytál samozvaný barman odkudsi papírový ubrousek, položil jej před Albuse a postavil na něj sklenici s namíchaným drinkem, do kterého zapíchl vítězoslavně papírové brčko.
Albus uklidnil svůj dech a podezřívavým pohledem si měřil obsah sklenice. „A to má být co?" zeptal se a povytáhl jedno obočí.
„Pokus o Sex na pláži?" nejistě odpověděl sympatický blonďák.
Albus usrkl trochu drinku a okamžitě se zašklebil. „Bože, to se nedá pít!" vyprskl.
Blonďák se rozesmál. „Promiň, neměli broskvový džus, tak jsem tam místo toho dal černorybízový a pak taky neměli vodku, takže jsem použil místo toho rum," dodal pobaveně.
„Promiň, kámo," poplácal Albus s hranou účastí blonďáka po zádech, „ale doufám, že máš dobré studijní výsledky, protože jako barman se neuživíš."
„To ne, co si teď jen počnu, můj životní sen je v troskách?" zvolal blonďák a teatrálně se chytil za srdce.
Oba se rozesmáli a Albus si všimnul, jak se blonďákovy oči pod náporem širokého úsměvu přivřely a od jejich vnějších koutků se rozevřel vějířek drobných vrásek.
„Ahoj Albusi," ozvalo se znenadání za jeho zády. Albus se ohlédl a uviděl stát ve dveřích Rose. „Koukám, že jste se Scorpiusem už seznámili," řekla s úsměvem. Scorpius ji přitáhl k sobě, sklonil se a políbil ji.
Albusovi se sevřel žaludek. To hejno motýlků, které mu do té chvíle v poletovalo v břiše se proměnilo na rozzuřené sršně, které se snažili prorazit z jeho nitra ven. Chtěl odvrátit zrak, ale zjistil, že nemůže. Nějaká jeho masochistická část se zdála být fascinovaná intimními pohyby Scorpiusových rtů. Říkal si, jen se dobře dívej, ať víš, že tohle pobláznění Scorpiusem musí teď a tady okamžitě skončit.
Aniž by ty dva vyrušil od pošetilostí, které si s úsměvem mezi sebou špitali, nalil si do čisté sklenice rum s kolou a vydal se hledat Jamese.
Jak večer postupoval, chodba se pomalu vyprazdňovala, až se nakonec všichni zbývající hosté shromáždili u Jamese na pokoji. Albus seděl v rohu na Jamesově posteli a znuděně pozoroval dění kolem sebe. Jamesův spoluhráč z fotbalu Tucker už více než hodinu valil klíny do hlavy jedné drobné brunetce, ale nevypadalo, že by se v blízké době nechala k čemukoliv přemluvit. Po Jamesovi nebylo nikde ani stopy. Albus si snadno domyslel, že James dosáhl toho, o co se Tucker zatím neúspěšně snažil.
Najednou se pod Albusem otřásla matrace, jak někdo dosedl přímo vedle něho. Albus zdvihl do výšky svou sklenici, aby nevylil její obsah a střelil vedle sebe pohledem, který by slabší povahy dohnal k sebevraždě.
„Ah, to jsi ty," řekl překvapeně, když viděl Scorpiuse, jak se uvelebuje vedle něj a o poznání smířlivěji dodal, „myslel jsem, že už jste odešli..."
„Ne, jen Rose, má zítra ranní trénink, tak jsem ji šel vyprovodit na odvoz. Když jsem se vrátil, Fred mě zatáhl na jednu hru beer-pongu..." Scorpius se na chvíli odmlčel s omluvným úsměvem na tváři. Albusovi bylo jasné, že pokud není rozený talent, pak i po jediné hře pivního pin-pongu s Fredem musí mít zákonitě upito.
„Fred je taky váš bratranec, viď? Rose říkala, že má velkou rodinu, ale až dnes plně pochopil, co tím myslela. Kolik teda vlastně máte příbuzných?"
Albus se pobaveně zasmál. „Řeknu ti to takhle, kdybychom si dnes dali panáka pokaždé, když dveřmi projde někdo z naší rodiny, teď už bychom leželi pod stolem."
Scorpius se rozesmál. „Tuhle hru raději hrát nebudeme."
Albus přikývnul. „Mamka je ze sedmi dětí a sama má tři, takže se to nabalí," dodal na vysvětlenou a pokrčil rameny. „A ty máš nějaké sourozence?" zajímal se.
Scorpius potřásl hlavou. „Uhm, ne."
„To muselo být u vás doma...ticho," zamyslel se Albus.
Scorpius mu věnoval jen krátký úsměv, ale jeho oči zůstaly ocelově chladné. Albus z nich okamžitě vyčetl, že jeho dětství není nic, o čem by si Scorpius chtěl povídat. Rychle se snažil najít jiné téma a nenapadlo ho nic jiného, než se zeptat na školu: „Ty chodíš na Harris, že?" Když Scorpius přikývnul, Albus svůj dotaz neuváženě rozvedl: „Není divné chodit do školy jen se samými kluky?"
Scorpius si pobaveně odfrkl. „Těžko posoudím, když jsem do smíšené školy nikdy nechodil, ale říkají, že oddělené vzdělávání pomáhá soustředit se na výuku. Podle mě je to je spíš elitářský přežitek... Každopádně... řekni ty, jestli jsou holky ve třídě takovým rozptýlením," uculil se Scorpius na Albuse.
Albus se zašklebil v zoufalém pokusu o nenucený úsměv. Kam až jeho paměť sahala, o existenci opačného pohlaví vždy uvažoval pouze v souvislosti s mamkou, sestrou Lily nebo sestřenicí Rose. Každá z nich otravovala jeho život svým vlastním osobitým způsobem. Až do puberty mu vydrželo přesvědčení, že právě proto holky existují – aby ho komandovaly, chtěly po něm domácí práce nebo ho strkaly do bazénu. Teprve až na prahu dospívání, pod Jamesovým vlivem, zaregistroval, že holky jsou doslova všude kolem něj. Jen stále nechápal, proč by jim měl věnovat jakoukoliv pozornost.
„Hádám, že ne..." vysoukal ze sebe nakonec Albus a snažil se přinutit svůj přiopilý mozek ke spolupráci, aby konverzace co nejrychleji změnila směr.
„Rose říkala, že jsi v atletickém týmů, je to tak?" zeptal se s nadějí v hlase Albus po krátké odmlce.
Scorpius přikývnul. „Skáču o tyči, tak jsme se s Rose seznámili, na atletických závodech. Vypadá to, že o mně víš snad úplně všechno," prohlásil Scorpius pobaveně.
„Rose o tobě často mluví," zamumlal Albus rozpačitě a rychle dodal, „ale neboj, jen v dobrém. Podle jejího popisu je její přítel celkem dost perfektní snad ve všem."
Scorpiuse to rozesmálo. „Tak to bych ho rád potkal, protože o mně rozhodně mluvit nemohla," prohlásil Scorpius a uličnicky se mu zablesklo v očích.
Konverzace pak již plynula bez větších zádrhelů, bavili se o všem a vlastně o ničem. Albus se musel mít na velkém pozoru, aby na Scorpiuse příliš nezíral, například když zapáleně vyprávěl o historickém kroužku, který u nich na škole založil. Oči se mu třpytily nadšením! Byl si jistý, že Rose nepřeháněla, když Scorpiuse popisovala jako úžasného společníka, pozorného posluchače, talentovaného sportovce a neskutečně nadaného studenta. Scorpius byl chytrý a sečtělý, oboje se ukazovalo během jejich debaty, která byla zábavná a přesto smysluplná. A vůbec nebylo na škodu, že byl na něj taky zatraceně dobrý pohled.
Albus si plně uvědomoval, že zakoukat se do kluka své sestřenky je špatný nápad z více než z jednoho důvodu. Potřeboval se vrátit zpátky na zem. Alkohol a Scorpiusova bezprostřední fyzická přítomnost mu jen zamotávaly hlavu. Když Scorpius odešel pro pití, objednal si přes aplikaci Uber, spěšně se rozloučil s Jamesovými kamarády a než se Scorpius vrátil s novým pivem, z party odešel. Věděl, že zůstat o něco déle, mohl by provést nějakou hloupost, které by později litoval.