Mistra jakéhokoliv řemesla dělá především schopnost ovládat nástroje, které užívá. A pro psaní je to imaginace, schopnost vzbudit emoce, zaujmout. Pro to vše a mnohé další máte jediného prostředníka - jazyk. Vaší schopnost používat jej.
A práci s jazykem si rozdělme na práci se slovy a větami - souhrnně to nazvěme Sloh. A pak na správnost jeho psané formy, což je gramatika.
Možná se mnou nebudou všichni souhlasit, ale já sám vidím mnohonásobně větší důležitost ve slohu než v gramatice. To proto, že s gramatikou vám může někdo pomoci po napsání díla a nijak výrazně to neovlivní váš rukopis. (Zpravidla korektor)
Oproti tomu dílo slohově špatné a pokřivené - z hlediska práce se slovy a větami - je jen náčrtek možného díla bez řemesla. Je možné jej opravit. Někdy se to bere jako redaktorská práce, ale pokud je to v podobě celkového vyřezávání a vytesávání budoucího tvaru z hrubého polotovaru. Je v podstatě stvořena jeho jemná struktura druhým tvůrcem.
Každé dílo pro skutečné vydání prochází korekturou - knihy, časopisy i noviny. Ať jste v gramatice dokonalí či špatní, po tomto kroku to je jedno.
Ale schopnost hrát si se slovy. Jejich výběr a užití. Poetika vět či jejich styl. Způsob jakým tvoříte věty. To je váš rukopis i v strojově psaném textu. A ten může být poetický, krásný, zajímavý, dramatický, jednoduše přímý nebo vyšperkovaný. Ale také prostě jen špatný. A pak to nejde opravit, ale v podstatě jen celé přepsat.
Pracujte na svém stylu a práci se slovy. Na svém slohu. Pište si myšlenky. Nebo když čekáte na autobus, zkuste popsat kouzlo okamžiku okolo. Pocity které máte. Popisujte i nudné všednosti jen tak pro trénink.
Přemýšlejte nad výběrem slib. Když se vám zdá, že po přečtení vaše věta nevystihuje úplně ten dojem co měla navodit, změňte ji. Zkuste to jinak. Hledejte přesnější slova nebo jinak poskládejte větu.
V tomto je bohatost našeho jazyka.
Například když chcete klidnou až melancholickou náladu, tvořte dlouhá rozvitá souvětí.
Když chcete dramatičnost, tvořte jen krátké věty a jednoduchá slova. Ty se dají číst rychleji.
Co je ve větě klíčové dejte na její začátek. Stane se to myšlenkou, na kterou se ostatní nabalí a rozvíjí.