„Harry, co po mně vlastně chceš? Weasley měl tu návštěvu předem domluvenou a povolenou ministerstvem." Greg na něj koukal jak na blázna.
„Gregu, ty to nechápeš..."
„Musel se zbláznit. Nebo je pod Imperiem. Tohle by nikdy neudělal. Ron ne," vložila se do debaty Hermiona, která vypadala, že každou chvíli omdlí.
Harryho sláva stále fungovala. Nevyužíval jí často, ale dnes to bylo potřeba. A jakmile řekl azkabanské stráži, že potřebuje Grega a Hermionu, bez dalších řečí to udělali. A oni hned přišli.
U Hermiony to čekal. Bylo mu jasné, že kamarádka bude vědět, že by si ji nenechal zavolat jen tak. U Grega jen doufal.
„Gregu, Hermiona má pravdu. Ron Malfoyovi nesnáší. Nikdy by za ním dobrovolně nešel. A jak jsem tady zjistil, chodí sem pravidelně." Snažil se mu to vysvětlit, ale jeho bývalý kolega, jako by neposlouchal. A ano, chodil pravidelně a déle než rok. Zjistil to, zatímco čekal na své dva společníky.
„Nemůžu pro vás nic udělat. Nemůžu ho odvést a spoutat kvůli vašemu podezření," kroutil zamítavě hlavou. „Promiň Harry, tohle nejde."
„Tak tu s námi aspoň počkej. Potřebujeme ho dostat ke mně domů."
„Nebudu nijak zasahovat."
„Nebudeš," potvrdil Nebelvír, „prostě tu jen buď, zatímco s ním budu mluvit a pak nás doprovodíš ke mně," usmál se Harry spokojeně. „Hermiono, ty běž dřív, aby tě neviděl hned a nevyděsil se." Otočil se na kamarádku. „A nadechni se. Bude to v pořádku."
Jak řekl, tak Hermiona udělala. Za celou dobu ovšem řekla jen pár slov a opravdu vypadala, že každou chvíli omdlí. Možná ji neměl volat. Možná s tím měl ještě chvíli počkat.
Oo
Čekali mlčky. Harry byl Gregovi vděčný, že na něj nemluvil. Slíbil mu přece rozhovor. Vysvětlení. Naštěstí byl jeho bývalý kolega rozumný a pochopil, že se to teď nehodí. Nebelvír stejně netušil, co mu řekne a teď nad tím ani nehodlal přemýšlet.
Naštěstí, nemuseli čekat nijak dlouho. Ron se najednou objevil ve dveřích a hodlal projít dál, aby mohl v klidu opustit věznici. Ani si jich nevšimnul.
„Rone," pronesl Harry klidně. Stačilo to, aby upoutal kamarádovu pozornost. Ten se zastavil a nevěřícně se na něj podíval.
„Co tu ještě děláš?" nechápal.
„Rone, tohle je můj bývalý kolega Greg. Bystrozor. Doprovodí nás dva ke mně domů," vysvětloval a Greg, který na sobě nedal znát ani jeden pocit, ani jednu myšlenku, se vydal směrem k ryšavci, s úmyslem podat mu ruku. Ten se na něj ale ani nepodíval.
„To snad nemyslíš vážně?!" Ztvrdl mu místo toho pohled určený Harrymu. „Ty sis na mě zavolal bystrozora?"
„Ne Rone, tak to není. Prostě nás jen doprovodí ke mně. Tam si v klidu promluvíme." Snažil se ho uklidnit.
„Takže tu není jako bystrozor? Nezatkne mě?" ubezpečoval se.
„Ne."
„V tom případě s vámi nejdu. Teď když mě omluvíte..." usmál se Ron spokojeně a otočil se zpět ke dveřím.
„Vlastně pane Weasley... Myslím, že teď půjdete s námi. Nehodlám použít žádné prostředky, abych vás k tomu donutil, pokud to nebude potřeba," vložil se do debaty Greg.
Ronovi klesla ramena, protože mu došlo, že nemá na vybranou a Harry? Ten zůstal zírat s otevřenou pusou. Nevěděl, co Grega donutilo změnit názor, ale byl mu za to šíleně vděčný. Jen netušil, jak mu to oplatí.
„Tak. Myslím, že můžeme vyrazit."
Oo
První, kdo vystoupil z krbu, v Harryho obýváku, byl sám Harry. První, na co mu padl zrak, byla Hermiona, nervózně se vrtící na křesle. Ta, jakmile jej spatřila, se postavila a čekala.
Ron, který vyšel jako druhý, se tvářil nepřístupně. Dokud si jí nevšiml.
„Hermiono," zašeptal a jeho oči zněžněly.
Ta si odkašlala, aby ji nepřeskakoval hlas a nasadila ten nejtvrdší výraz, jaký zvládla. „Půjdeme k Harrymu do ložnice. Tam není žádný krb, kterým bys mohl utéct. Taky se odsud nepřeneseš. O to jsem se postarala. Aspoň do té doby, dokud nám to nevysvětlíš." Sice mluvila ke svému manželovi, ale nevěnovala mu pohled. Její oči směřovali celou dobu na Harryho, u kterého hledala nějakou podporu, aby celou tuhle situaci zvládla.
„Přesně tak," přisvědčil Harry. „Gregu? Doprovodíš nás?"
Oo
Ani jeden se v ložnici neposadil. Stáli jako kdyby v kruhu, Ron nejdál od dveří a Greg hned před nimi.
„Nevím, co po mně chcete vysvětlovat," kroutil stále hlavou ryšavý muž.
„Tak ty nevíš?" pozvedla Hermiona ironicky obočí. „Co kdybys začal tím, proč jsi mě bez vysvětlení opustil? Dal výpověď v práci? Nedal o sobě nikomu vědět?"
„Nemohl jsem s tebou zůstat." Pokrčil rameny. „Nešlo to. Omluvil jsem se."
„To nemyslíš vážně? Jak nemohl?" začala křičet Hermiona, ale Harry ji skočil do řeči.
„Tímhle ničeho nedosáhneme. Prostě mluv, Rone. Řekni, co se stalo."
Greg těkal očima z jednoho na druhého. Popravdě, vůbec netušil, co tu stále dělá. Už jen tím, že Weasleymu pohrozil, využitím svých pravomocí, překročil mez. Měl by odejít a dál se o to nestarat. Ale Harry ho tu chtěl. Sám se ho zeptal, jestli zůstane. A slíbil mu přece rozhovor. Mohl by proběhnout ještě dnes. A třeba by vše mohlo dopadnout dobře...
„Nestalo se nic. Prostě jsem potřeboval změnu. Nechtěl jsem dál pokračovat v životě, jaký jsem vedl. Bylo to na nic."
„A proč jsi mi to neřekl? Mohli jsme přece něco vymyslet." Nechápala Hermiona.
„Chtěl jsem to zvládnout sám."
„A proto jsi šel za Malfoyem?" Síla jejího hlasu Rona srazila. Jako kdyby se najednou neudržel na nohách. Sedl si proto na postel.
„Ničemu nerozumíš, Hermiono." Téměř zašeptal.
„To máš pravdu, nerozumím." Narovnala se v ramenou, ve tváři vepsaný vztek. Ale oči ji prozrazovaly. Jako kdyby všechna bolest, kterou celou dobu cítila se prodrala do jejího pohledu. „Nerozumím tomu, jak někdo, koho jsem myslela, že tak dobře znám, s kým jsem toho tolik zažila, o kom jsem si myslela, že mě miluje, udělá tohle. To nemůže být jen tak." Ztišila se na chvíli, ale jen proto, aby mohla vytáhnout hůlku, kterou namířila na svého, stále ještě, manžela. „Finite incantatem," pronesla, ale nic se nestalo.
„Tak tohle jste si mysleli?" zeptal se nevěřícně Ron a znovu se postavil. „Že jsem pod nějakou kletbou? To jste se mýlili. Jsem plně při smyslech." Zahleděl se na svoji ženu, která si zrovna stírala jednu slzu, která si vydobyla cestičku z jejího oka ven. „Nebreč, Hermiono. Prostě jsem se změnil. Nemusí to být nutně špatně."
„Chodíš za Malfoyem," vložil se do toho Harry. „Jak by tohle mohlo znamenat něco dobrého?"
„Už jednou jsem ti řekl, že to je moje věc, Harry. Hele... nemůžu se s vámi o tom bavit. A teď bych rád šel. Teda pokud mě vážně nehodláte zatknout?" Podíval se na zírajícího Grega, který sice netušil, co chce Harry, aby udělal, ale věděl, co udělat musí. Proto mu ustoupil z cesty a nechal ho projít.
Oo
Když se rozhodl, že se vydá do Azkabanu, ani na chvíli by ho nenapadlo, že to dopadne takhle. Že tam potká Rona, po takové době. A že to s ním bude až tak špatné. Jisté bylo jen jedno. Možná je pravda, že se Ron prostě změnil. Možná vážně potřeboval změnu, ale oni museli zjistit, co se děje. Proč chodí za Malfoyem. Nic z toho nemůže být jen tak.
Tohle si naštěstí uvědomovala i Hermiona. Ať už byla jakkoli zklamaná a smutná. Zlomená. I tak věděla, že se děje něco špatného.
Jakmile Ron odešel, tak Harry poprosil Grega, aby šel taky. Chápal, že se dnes k němu nechoval moc fér. Dalo by se říct, že využil jeho postavení a jejich nově vzniklého přátelství, aby dosáhl toho, čeho potřeboval. Ale potřeboval si promluvit s Hermionou. Na řeči s Gregem bude času dost.
Kamarádka se nezdržela o moc dýl. Potřebovala být sama, aby se vyrovnala s tím, co dnes zažila a co zjistila. I když toho nebylo moc.
Jakmile ve svém domě osaměl, udělal jedinou věc, která mu dávala smysl. Zavolal Draca, aby za ním přišel. Chtěl ho mít u sebe a taky se potřeboval ujistit, že o tom, co se děje, mezi jeho otcem a Ronem, nevěděl.
Strávili několik hodin tím, že jenom mluvili. Jenže nezjistili nic nového. Draco byl stejně překvapený a zdál se i vyděšený tím zjištěním. Jak sám podotkl, tak Weasleyovi byli pro Malfoye vždy nějakou nižší formou života. Nestáli ani za řeč, ani za pohled. Dokonce ani za myšlenku. Takže to, že se teď scházejí, nedává smysl.
Ale to, že o tom spolu mluvili, nic nevyřešilo. Ani jednoho z nich nenapadlo, co to může znamenat. Draco sice slíbil, že se zeptá matky, ale moc úspěchu od toho nečekal.
Ani jeden z nich neřekl ani slovo o jejich dalším problému, kterým byl Neporušitelný slib. Částečně proto, že Harrymu stále v uších zněl Severus Snape, který mu několikrát zopakoval, že nejde zlomit. Nechtěl to říct nahlas, když to byl i Dracův názor. Nechtěl se vzdát naděje. Přesto si vzpomněl na další věc, kterou Snapeovi slíbil.
„Tvůj kmotr s tebou chce mluvit. Máš za ním zajít," řekl po chvíli ticha. Seděli u něj na posteli, ale nedotýkali se.
Draco se vyrovnal snad ještě víc, pokud to ještě šlo. „Napadlo ho něco?" Svitla mu v očích naděje, ale Harry jen zakroutil hlavou.
„Ne. Prý není řešení, ale chce s tebou mluvit."
Jen Draco v tu chvíli věděl, co mu běželo hlavou, protože na sobě nedal nic znát a nic dalšího k tomu už neřekl.
„Tak...dal by sis něco na večeři?" pokusil se Harry změnit téma.
„Je půlnoc, Pottere."
„Nech mě domluvit," zasmál se krátce. „Měl jsem namysli hodně pozdní večeři," dodal a rovnou vstal, aby mohl jít dolů do kuchyně a něco připravit.
„Když to musí být." Pokrčil rameny Draco a svalil se na postel, hlavu si položil na poštář a zavřel oči.
Oo
Nestihl do kuchyně ani dojít, snad jako kdyby to načasování bylo naplánované. Jakmile procházel obývákem, plameny v krbu zezelenaly a vystoupil z něj Greg.
„Gregu!" vypískl, jak kdyby mu bylo patnáct a jeho hlas teprve procházel změnou. „Co tu děláš?"
Muž ze sebe oprášil zbytky sazí a vydal se směrem k němu. „Něco jsi mi slíbil a já jsem netrpělivý," vysvětlil, ale Harryho tím vůbec neuklidnil. Spíš naopak.
„Teď není vhodná doba. Zítra za tebou zajdu." ¨
„Teď je přesně ta nejlepší doba." Nenechal se odbít. „Jsi doma a já jsem tu teď taky. Takže můžeme mluvit." Usmál se a zadíval se na nervózního Harryho, který očima stále těkal ke schodišti.
„Nebudu mluvit o dnešku." Snažil se ho uklidnit Greg. „Je mi docela jedno, co s tím Weasleym máte a nebudu se do toho plést. Chci mluvit jen o nás."
„O nás?" Sakra. Kousl se Harry do rtu.
„Nebo mluvit nemusíme." Vysvětlil si muž Harryho nervozitu špatně a překonal poslední mezeru mezi nimi a pevně ho objal pažemi kolem ramen. „Nemusíš být nervózní, neudělám nic, co bychom oba nechtěli."
Jenže Harry panikařil. Sledoval Grega, jak se na něj usmívá, jak si olizuje rty a jak se ho na sto procent chystá políbit, ale dokázal myslet jen na Draca, který je nahoře u něj v ložnici a čeká až přijde s večeří.
Pár centimetrů dělilo jejich rty, když najednou byla Harrymu jeho svoboda navrácena. Greg od něj odletěl o kus dál a spadl přímo na zadek. V jeho tváři se odrážel zmatek a taky trochu bolesti z pádu. Za to Harrymu bylo hned jasné, co se stalo.
„Měl bys odejít, Gregu. Hned."
„Jak jsi to udělal? Nic jsi neřekl a nemáš ani hůlku." Nechápal stále muž.
„Mám svoje metody." Pokrčil rameny a snažil se znít klidně. Sledoval, jak se jeho bývalý kolega, který mu dneska tak moc pomohl, postavil na nohy. Nebylo to fér. Zasloužil si vysvětlení. Co mu ale teď měl říct?
„Promluvíme si zítra, Gregu. Slibuju. Teď už ale prosím běž."
„Tohle nebylo zapotřebí." Zatvrdil se. „Stačilo říct, že nemáš zájem, což jsi neudělal. Ani dnes ani včera" Vrátil se zpět ke krbu a zmizel v něm.
Harry se otočil čelem ke schodišti a sledoval Malfoye, jak z něj zrovna scházel s hůlkou v ruce. „Bylo to nutné, Draco?" Možná ho měl varovat výraz v blonďákově tváři. Tvrdý, naštvaný, přímo zuřivý.
„Asi nebylo. Ze začátku jsem si myslel, že ti pomáhám, dokud jsem neslyšel, že to nebylo poprvé," vyprskl na něj.
„Říkal jsem ti, že jsem to zkoušel s někým jiným."
„Řekl jsi, že se nic nestalo."
„Ne," zakroutil Nebelvír hlavou. „To jsem neřekl. Řekl jsem, že jsem to utnul a běžel jsem za tebou. Líbal mě, to ano. Ale já šel za tebou." Harry přešel vzdálenost mezi nimi a chytil Draca za ruku. Ten ji sice nevytrhnul a nechal se držet, ale ani se na něj nepodíval.
„Myslíš, že bych za tebou chodil, kdybych chtěl být s někým jiným?" snažil se ho přivést zpět k rozumu. „Myslíš, že kdybych tě nemiloval, tak bych ztrácel čas?"
„Ztrácel čas?" zopakoval Draco jeho poslední slova naštvaně. Jasně. Ze všeho, co řekl, mu v hlavě utkvěla pouze tato dvě slova.
„Špatně jsem se vyjádřil," zakroutil hlavou. „No tak, nebudeme si přece kazit večer. Já mu nic neslíbil. Nechci s ním být. Ale nebudu lhát. Dokud mě nepolíbil, tak jsem byl rozhodnutý, to s tebou už nezkoušet."
„Měl bych jít." Vytrhnul se mu Draco a vydal se ke krbu.
„To nemyslíš vážně." Nevěřil Harry. „Teď půjdeš? Teď? Když je pryč?"
„To je právě ono, Pottere. Co by bylo, kdybych ho od tebe neodhodil? Ty jsi nevypadal, že ho hodláš poslat pryč."
Harry se zasmál a znovu se k Dracovi přiblížil. „Hele, trochu mě to zaskočilo, když mě obejmul, ale rozhodně jsem s ním nehodlal nic mít. Natluč si do té své palice, že chci být s tebou a víc jak půl dne jsem strávil tím, že jsem se snažil najít způsob. Tak toho nech." Draco Malfoy, ten arogantní, namyšlený a nepřístupný aristokrat, se někdy choval jako malý kluk a tohle byla jedna z těch situací. „Nebudeš přece žárlit."
„Já nikdy nežárlím, Pottere. To si jednou provždy zapamatuj." Vztekal se dál, ale když se ho Harry pokusil obejmout, tak se nechal.
„Fajn, takže půjdeš se mnou do kuchyně a najíme se? Nebo jdeme rovnou nahoru?" kousl ho Harry laškovně do ucha.
„Chci jít nahoru. Ale nejdřív ti musím něco říct a nevím, jestli budeš stále chtít, až se to dozvíš. Zjistil jsem to dnes odpoledne a čekal jsem na vhodnou chvíli, která dnes asi nenastane..." Snažil se od něj odtáhnout, ale Harry ho nenechal. Držel ho pevně u sebe. Bylo jedno, co mu řekne. Vyrovnal se s Neporušitelným slibem, který musejí zlomit. Co by to mohlo předčit? Mají přece ještě dost času.
„Tak povídej." Vydechl mu do prohlubně krku.
„Monique." Harry nesnášel to jméno, i když tu ženu vůbec neznal.
„Co je s ní?" zeptal se chladně, i když to neplánoval.
„Zítra přijede a bude tu dva týdny."
----------------------------------------------------------------------------------------------
Ahojte :).
tak v první řadě se vám moc omlouvám, že jsem vás nechala čekat tak dlouho. Teď jsem se do toho pustila a předepíšu si dopředu, abych opravdu každý čtvrtek vydala kapitolu. Takže se to nebude opakovat :).
Pro ty, co čtou Popcorn Drama... rozhodla jsem se příběh pozastavit, dokud nebude tenhle dopsaný. Chci se mu teď věnovat naplno.
A co říkáte na dnešní část? Ron nic neřekl, Draco žárlí a přijede mu snoubenka.
No ještě toho máme hodně, na co musíme přijít :).
Dejte mi vědět, co na kapitolu říkáte a uvidíme se za týden ve čtvrtek. Nejpozději :D.
Mějte se krásně a užijte si víkend.
Vaše Mische <3