Ale v tom jsem pocítila neuvěřitelně ostrou bolest v břiše a věděla jsem, že kopnutí to nebylo. Vykřikla jsem a chytla se za břicho. V očích jsem měla slzy a snažila se nevnímat tu bolest, snažit se vnímat to co mi říká Justin a Pattie ale nic těžšího v životě, než tohle jsem nezažila. Nedokázala jsem se pohnout, a tak mě Justin vzal do náruče a posadil do auta. Pattie nastoupila také ale babička a děda zůstali u nás. Justin jel hodně rychle takže jsem se nejen bála, že se něco stane dětem ale taky i že nabouráme. Naštěstí jsme dojeli bez potíží, o problém míň. Než mě Justin vytáhl z auta ještě jsem jednou vyjekla bolestí, která byla v celém mém těle. Křečovitě jsem se držela mého břicha a snažila se všechnu bolest ignorovat. Vběhl semnou do nemocnice a s Pattie se snažili sehnat. Doktora nebo doktorku netrvalo to dlouho a ležela jsem na lůžku, poslední věc, na kterou si matně vzpomenu je, že mě odvezli na sál a poté jako by se můj život zastavil.
Probudila jsem se v pokoji a první na co mi padl pohled bylo, jak Justin drží našeho podle modré čepičky syna. Usmála jsem se a cítila slzy v očích.
"Justine." Zašeptala jsem a Justin se s našim synem otočil.
"Lásko." Usmál se Justin a šel si sednout na židli vedle postele.
"Je krásný." Usmála jsem se a koukala na našeho syna.
„Ale kde máme další dítě?" Udiveně jsem se zeptala a Justin přemístil pohled z našeho chlapečka na mě.
"Víš naše další miminko bylo trochu nedoživené tak je v inkubátoru ale prý jen na pár dní. Dávají tomu tak 2-3 dny." Usmál se a já se taky usmála.
"To je dobře ale je to holčička nebo chlapeček?" Zeptala jsem se nedočkavě.
"Co myslíš?" Zeptal se s takovou tou jiskrou v očích.
"Nevím řekni mi to prosím." Udělala jsem puppy face a Justin se zase usmál a vycenil na mě ty jeho krásně bílé zuby.
"Necháš se podat?" Zase se zeptal a já si povzdychla.
"Ano, řekni mi to." Byla jsem hrozně napjatá. Strašně jsem chtěla vědět, jestli je to holčička nebo chlapeček.
"Máme holčičku." Dala jsem si ruku na pusu a zase se štěstím rozbrečela.
"Můj bože." Setřela jsem si slzu z tváře.
"Neplač." Usmál se Justin.
"Napláču jen jsem šťastná." Po chvilce přišel doktor a udiveně se na nás koukl.
"Pane Biebere říkal jsem vám ať mě zavoláte až bude paní Somersová vzhůru." Řekl doktor, který právě vešel do pokoje a viděl mě vzhůru.
"Bieberová." Opravil ho Justin, což jsem trochu nepochopila.
"Dobrá, až bude paní Bieberová vzhůru." Řekl káravě doktor.
"Pardon já zapomněl." Řekl smutně Justin a položil našeho syna do postýlky.
"Dobrá paní Bieberová jak se cítíte?" Zeptal se a koukl na mě.
"Trochu unaveně." Usmála jsem se a on si to zapsal do papírů.
"A jméno pro vašeho syna?" Opět přemístil pohled z papírů na mne.
"Hm Dylan. Dylan Bieber." Usmála jsem se a on si zapsal.
"A pro dceru?" Opět koukl na mě, ale já přemístila pohled na Justina.
„Tak třeba Jasmine Bieber." Koukl na doktora a ten si zapsal a odešel.
"Odpočin si, zlato, potřebuješ to." Políbil mě na čelo.
"Budu hned tady vedle tebe." Hladil mě po vlasech, dokud mi víčka nespadla a já neusnula. Poté jsem necítila nic jiného než hrdost za své děti a svého prince, kterého miluju nadevše.
Dala jsem vám pokračování.Doufám že tato část bude také tak uspěšná jako ta minulá.