Měla jsem pocit,
že je něco špatně.
Cítila jsem se uvolněně,
ale zároveň mě něco tížilo.
Věděly jsme o našich citech,
ale stejně jsme nebyly spolu.
Možná jsme se obě
bály udělat první krok.
Nebo alespoň u mě
to tak bylo.
____________________________________________
Četla jsem si zrovna knížku,
když mě vyrušilo klepání na dveře.
,,Lili?"
,,Ahoj, Nini."
,,Potřebuješ něco?"
,,Potřebuju si
promluvit, Jennie."
,,Dobře."
,,Když jsi mi řekla, co ke mně
cítíš, nedokázala jsem ti odpověď.
Teď už víš, že to cítím stejně,
ale i tak spolu nejsme..."
Sedla sis ke mně na postel a pohledem hypnotizovala své dlaně.
,,J-Já s tebou chci být, Nini...
Ale pokud potřebuješ prostor
a čas na přemýšlení, pochopím to."
Byla jsi tak
hrozně ohleduplná.
To byla jedna z věcí,
které jsem na tobě milovala.
,,Liso, času a prostoru na
přemýšlení jsem si užila dost.
Dohromady dva roky."
,,Takže..."
,,Chci s tebou být, Lili."
Zahřál mě pocit štěstí.
Ten se ještě zvětšil, když jsem
viděla jiskřičky ve tvých očích.
,,Miluju tě, Jennie."