Pořád jsi tak smutná...
Pohled na tebe mě ničí.
Pomalu už s nikým nemluvíš,
jsi celý den zavřená v pokoji.
Ven nevycházíš, pokud to není nezbytné.
______________________________________
,,Liso? Je hotová večeře..."
,,Nemám hlad Jennie. Ale děkuju."
Zase ten neupřímný úsměv.
,,Ten falešný úsměv si nech.
A jíst musíš."
,,Nechci jít dolů..."
,,Kvůli Chae, chápu.
Proto jsem ti jídlo vzala sem."
,,Jak jsi to věděla?"
,,Znám tě, Lili.
Vystydne ti to, dobrou chuť."
,,Děkuju, unnie."
______________________________________
To bylo po dlouhé době poprvé,
co ve tvých očích nebyl smutek.