Hermiona's p.o.v:
,, Slečno Grangerová," uslyšela jsem za sebou hlas profesorky McGonagallové ,,Dostavte se prosím s panem Weaslym dnes v sedm hodin ke mně do kabinetu kvůli prefektským povinnostem."
Přikývla jsem a se slušným ,,Jistě paní profesorko " jsem se vydala hledat Ronalda, abych mu to oznámila.
Abych řekla pravdu, nebylo to nic těžkého. Stačilo jít tam, kde bylo slyšet nejvíce hihňání.
Když jsem tam došla, Levandule na mě hned vyjela, něco ve smyslu co tady dělám, že teďka s 'Lonánkem' chodí ona nebo ,že je nemám otravovat, protože se dobře baví. Ignorovala jsem ji.
Už jsem se nadechovala, ale Ronald mě přerušil:,, Promiň Hermiono, ale Levandulka má pravdu, my se teď dobře bavíme".
Hladina vzteku v mém těle se vyhoupla nad Eiffelovu věž. Naštvaně jsem jí (jim) odsekla : ,,Tak dobře, Levandule, Ronaldovi něco vzkazuje McGonagallová, kvůli jeho prefektským povinostem, ale jestli chceš, já profesorce oznámím, že jsi nechtěla abych ne toho tvého ' Lonánka ' jen promluvila!"
Naštvaně jsem se otočila a chystala se odejít, ale to na mě Ronald zavolal: ,,Počkej Hermiono, kdy a kde to bude?" ,,7hodin, kabinet profesorky McGonagallové." A rychlostí blesku se vzdálila od těch dvou.
Měla jsem jediný cíl: knihovna.
Abych to upřesnila, nejzadnější regál s jediným kulatým stolkem.
Když jsem ale dorazila tentokrát za stolkem už někdo seděl.
,,To tě tak přitahuju Grangerová, že i sem za mnou příjdeš?" prohodila postava posměšně.
Za stolkem seděl Malfoy. Popravdě nebyla jsem z toho nijak nadšená. Kdo by byl.
Spustila se taková menší hádka, která to až dotáhla tak daleko, že na nás musela Madame Pinceová několikrát napomínat ať jsme z ticha, že prý jsme v knihovně.
V jednu chvíli jsem slyšela hradní hodiny, ale v tom zápalu jsem je ani moc nevímala. Až po chvíli jsem se podívala na hodinky. Zděsila jsem se. 18:55.
Beze slova jsem se otočila a rychlím krokem jsem se vydala pryč.
,,Grangerko, počkej! Kam tak najednou utíkáš?" ten otravný povýšeny hlas protahující každé slovo se mi znovu ozval za zády.
,, Víš Malfoyi, kdyby ses trochu snažil a plnil svoje prefektské povinosti, možná bys věděl, že máme být za pět minut u McGonagallky!" Vychrlila jsem ze sebe a ještě přidala.
Když už jsem ,chvála Merlinovi, stála před před kabinet od Minnie zvony začaly zvonit znovu, ale to už jsem já i Malfoy vycházeli a tak se nedalo říct, že jsme pozdě.
McGonagallové se jen obdivně blísklo v očích, ale náš přesný příchod nekomentovala.
Když jsem se rozhlédla po místnosti, všimla jsme si, že tu jsou skoro všichni prefekti. Jen z našeho ročníku chyběl jeden. Ron. Přesně ten tu nebyl.
Očima jsem sklouzla na volné místa. Dvě byly vedle Pansy, každé z jedné strany, a jedno naproti McGonagallové, úplně ve předu. To místo jsem nechala Ronovi, jen ať si to vypije, když už chodí pozdě a zajmula jsem si místo po Pansyně levici.
S Pansy jsem se seznámila v knihovně, na stejném místě, kde jsem dneska potkala Malfoye, a zjistila jsem,že když mi zrovna nenadává do mudlovských šmejdů, je i docela fajn.
Okamžitě jsme si začaly hrát na Levanduli a Parvati a pomlouvaly snad každého. To jsme možná zapoměla zmínit, ale tuto aktivitu jsme ve svojí přítomnosti prováděly i docela často.
Dnešním tématem byli Ron a Levandule, ostatně, toto téma bylo velmi časté. Po chviíli se k nám připojil i Malfoy, což mi byla i docela novinka, ale zjistila jsem, že vlastně ni není nejhorší.
O pět minut později jsme musela McGonagallové snad i odpřísahnout, že jsem to Ronaldovi zdělila až o deset minut později se ta cihlová hlava uráčila přijít. Na tváři měl rozmazanou rtěnku a kravatu úplně nakřivo.
Potom co ho McGonagallová pořádně seřvala začal její sáhodlouhý proslov.
,, Milí studenti, dobrý večer. Doufám, že váš školní rok zatím začal dobře. Ale přejděme rovnou k věci. Jak všichni víme, jednou z hlavních prefektských poviností jsou hlídky. A jelikož víme jaká temná doba za hradbami hradu je," Malfoy se při jejích slovech otřásl a Pansy na něho sarostlivě pohlédla, zbytek třídy však proslov poslouchal bezhnutí:,, tak se naši primusové," rukou pokinula ke konci třídy, kde vedle sebe seděli jakýsi chlapec z Mrzimoru a dívka z Havraspáru,, rozhodli, že hlídky budou kvůli utužování vzájemných vztahů, zaprvé, chlapec a dívka a zadruhé, oba budou z rozdílných kolejí!" Třídou se roznesl udivený šepot. Tak tohle se v dějinách bradavické školy ještě nikdy nestalo.
McGonagallová mávla hůlkou a pergameny, nejspíš rozpisy hlídek na tenhle měsíc, vzlétly do vzduchu. Ten můj ke mně doletěl za pár vteřin. Spěšně jsem ho přelétla pohledem a pak sem snad i zapomněla dýchat. Na pergameně stálo: Slečna Hermiona Grangerová a Pan Draco Malfoy.
*
Pohled třetí osoby:
Hermiona po pár dnech kráčela chodbou a v hlavě si přehrávala poslední rozhovor s Harrym (Harry ji už několikrát přesvědčoval, že půjde s ní, aby ho mohl v případě nutnosti proklít- Hermiona samozdřejmě věděla, že jen chce zjistit jestli je Malfoy doopravdy smrtijed).
Když konečně došla do Vstupní síně, jelikož tam měla sraz Malfoyem kvůli jejich první hlídce. Když už tam konečně byla a nezapomněla zkontrolovat čas a až po pěti minutách (pro vás to je možná málo málo, ale pro Hermionu pět minut zpožděmí je opravdu hodně) se pan Malfoy uráčil přijít.
Zdvořilostní fráze přeskočili, ani jeden neměli neměli na nějaké náladu. Hermiona si hned na začátku chtěla rozdělit části hradu, což ale k jejímu překvapení Malfoy hned zamítnul. Ono totiž kdyby se na to Hermiona víc soustředila, mohla si všimnout, že Draco k ní už nechová takovou nenávist jak kdysi a že už jí velmi dlouho mudlovskou šmejdkou nenazval.
*
Draco's p.o.v.
Po tom co jsme s Grangerkou prošli pár pater, došli jsme k jednomu přístěnku ze kterého se ozývaly docela dost divné zvuky. Grangerová se zatvářila docela dost zmateně a já jsem stěží skryl úsměv. Když už je řeč o Grangerový měl bych poznamenat ,že jí to dnes doopravdy sluší. Ale nad čím přemýšlím, to, že se mi líbí jsem zjistil už i docela dávno, přesněji řečeno, líbila se mi už v prvním ročníku, kde jsem ji poprvé uviděl na nástupišti devět a tři čtvrtě. Ale zpět do reality. Lehce (spíš tak tvrdě, že se na mě Mia otočila) a slušně ty vevnitř poprosil aby se oblíkli předtím než vylezou (to se na mě Hermiona podívala opravdu šokovaně).
K údivu obou z přístěnku vylezli Ron s Levandulí. Levandule hned spustila:,, Hele jděte si najít nějakej jinej přístěnek v tomhletom jsme my!". Hermiona na ni pohlédla s údivem v očích, ale než stačila něco odpovědět, předběhl jsem ji:,, Víš milá, zlatá Brownová, už je po večerce takže vám můžu teoreticky strhnout body. Což mi připomíná: ubírám 10 bodů za jednoho a 10 bodů za druhého a 5 za poškození školního majetku." Slízly jen zavrčel a obrátil se na Hermionu:,, To nemůžeš tolerovat!" ,,Víš Rone přijde mi, že tady Draco" Provokativně na ty dva zamrkala:,, má absolutní pravdu, takže odsuď hned teď vypadněte než vám seberu další body!". Poslední slova skoro zakřičela. Po těch dvou se jako zem slehla.
,,Řekla si mi Draco..." vydechl jsem.
,,Jmenuješ se tak, nebo snad ne?"
,,Ano, ale..." nevydržel jsem to. Já Draco Lucius Malfoy vám teď můžu odpřísáhnout, že jsem ji políbil.
,,Ten přístěnek je teď volný..."
*
Zatím v Brumbálově pracovně:
,,Víte Minervo mám takový pocit, že mi dlužíte pár galeonů..."
,,A Albusi jen pro přestnost: je to Dramione, že ano?"
🌻🌻
|Alohomora|
Well, po dlouhý době jsem se zas o něco posnažila (je to vůbec slovo?) a tady je výsledek.
Za ten konec se vám moc omlouvám, ale já asi nebudu na tyto věci velmi nadaná ale co...
👑 Anniee 👑
|Coloportus|