Čas se nezastaví [jednodílovky ,HP ,FF]

Kapitola II. Prefektské povinosti |Dramione|

Hermiona's p.o.v:

,, Slečno Grangerová," uslyšela jsem za sebou hlas profesorky McGonagallové ,,Dostavte se prosím s panem Weaslym dnes v sedm hodin ke mně do kabinetu kvůli prefektským povinnostem."

Přikývla jsem a se slušným ,,Jistě paní profesorko " jsem se vydala hledat Ronalda, abych mu to oznámila.

Abych řekla pravdu, nebylo to nic těžkého. Stačilo jít tam, kde bylo slyšet nejvíce hihňání.

Když jsem tam došla, Levandule na mě hned vyjela, něco ve smyslu co tady dělám, že teďka s 'Lonánkem' chodí ona  nebo ,že je nemám otravovat, protože se dobře baví. Ignorovala jsem ji.
Už jsem se nadechovala, ale Ronald mě přerušil:,, Promiň Hermiono, ale Levandulka má pravdu, my se teď dobře bavíme".

Hladina vzteku v mém těle se vyhoupla nad Eiffelovu věž. Naštvaně jsem jí (jim) odsekla : ,,Tak dobře, Levandule, Ronaldovi něco vzkazuje McGonagallová, kvůli jeho prefektským povinostem, ale jestli chceš, já profesorce oznámím, že jsi nechtěla abych ne toho tvého ' Lonánka ' jen promluvila!"

Naštvaně jsem se otočila a chystala se odejít, ale to na mě Ronald zavolal: ,,Počkej Hermiono, kdy a kde to bude?" ,,7hodin, kabinet profesorky McGonagallové." A rychlostí blesku se vzdálila od těch dvou.

Měla jsem jediný cíl: knihovna.

Abych to upřesnila, nejzadnější regál s jediným kulatým stolkem.

Když jsem ale dorazila tentokrát za stolkem už někdo seděl.

,,To tě tak přitahuju Grangerová, že i sem za mnou příjdeš?" prohodila postava posměšně.

Za stolkem seděl Malfoy. Popravdě nebyla jsem z toho nijak nadšená. Kdo by byl.

Spustila se taková menší hádka, která to až dotáhla tak daleko, že na nás musela Madame Pinceová několikrát napomínat ať jsme z ticha, že prý jsme v knihovně.

V jednu chvíli jsem slyšela hradní hodiny, ale v tom zápalu jsem je ani moc nevímala. Až po chvíli jsem se podívala na hodinky. Zděsila jsem se. 18:55.

Beze slova jsem se otočila a rychlím krokem jsem se vydala pryč.

,,Grangerko, počkej! Kam tak najednou utíkáš?" ten otravný povýšeny hlas protahující každé slovo se mi znovu ozval za zády.

,, Víš Malfoyi, kdyby ses trochu snažil a plnil svoje prefektské povinosti, možná bys věděl, že máme být za pět minut u McGonagallky!" Vychrlila jsem ze sebe a ještě přidala.

Když už jsem ,chvála Merlinovi, stála před před kabinet od Minnie zvony začaly zvonit znovu, ale to už jsem já i Malfoy vycházeli a tak se nedalo říct, že jsme pozdě.

McGonagallové se jen obdivně blísklo v očích, ale náš přesný příchod nekomentovala.

Když jsem se rozhlédla po místnosti, všimla jsme si, že tu jsou skoro všichni prefekti. Jen z našeho ročníku chyběl jeden. Ron. Přesně ten tu nebyl.

Očima jsem sklouzla na volné místa. Dvě byly vedle Pansy, každé z jedné strany, a jedno naproti McGonagallové, úplně ve předu. To místo jsem nechala Ronovi, jen ať si to vypije, když už chodí pozdě a zajmula jsem si místo po Pansyně levici.

S Pansy jsem se seznámila v knihovně, na stejném místě, kde jsem dneska potkala Malfoye, a zjistila jsem,že když mi zrovna nenadává do mudlovských šmejdů, je i docela fajn.

Okamžitě jsme si začaly hrát na Levanduli a Parvati a pomlouvaly snad každého. To jsme možná zapoměla zmínit, ale tuto aktivitu jsme ve svojí přítomnosti prováděly i docela často.