Ublíženě mu hledím do jeho zelených očí. Najednou se zdají tak jedovaté, až musím sklopit zrak.
„Jak jsi jen mohl?" dostávám ze sebe nakonec přiškrceně. Myslím, že žádná věta v mém životě ještě nezněla tak zrazeně a zároveň poraženě jako právě tahle. Zlomyslně se usmívá.
„Bylo to tak snadné a za to jednak velká prestiž, jednak velký prachy," přistupuje ke mně a trhnutím mi zvedá hlavu. Roztřeseně dýchám. Pořád v něm vidím toho milého muže.
„Ty hajzle!" plivu mu do obličeje a naučeným chvatem se mu vysmekávám. Na mé tváři přistává facka, až pod jeho úderem obracím hlavu na stranu. „Strata tě bude nenávidět," vmetám mu ostře do očí a couvám dozadu. Přímím se v zádech a intenzivně ho propaluji pohledem
„Co když v tom jede se mnou?" olízává si spodní ret, šklebí se a vytahuje mou pistoli, která mi dnes v noci zmizela zpod polštáře. Vím, že mě nezastřelí, nechce mít život někoho na svědomí. Je to strašný zbabělec.
Nabíjí pistoli. A pak střílí.