Hnědá v moři zelené

Prolog

Ublíženě mu hledím do jeho zelených očí. Najednou se zdají tak jedovaté, až musím sklopit zrak.

„Jak jsi jen mohl?" dostávám ze sebe nakonec přiškrceně. Myslím, že žádná věta v mém životě ještě nezněla tak zrazeně a zároveň poraženě jako právě tahle. Zlomyslně se usmívá.

„Bylo to tak snadné a za to jednak velká prestiž, jednak velký prachy," přistupuje ke mně a trhnutím mi zvedá hlavu. Roztřeseně dýchám. Pořád v něm vidím toho milého muže.

„Ty hajzle!" plivu mu do obličeje a naučeným chvatem se mu vysmekávám. Na mé tváři přistává facka, až pod jeho úderem obracím hlavu na stranu. „Strata tě bude nenávidět," vmetám mu ostře do očí a couvám dozadu. Přímím se v zádech a intenzivně ho propaluji pohledem

„Co když v tom jede se mnou?" olízává si spodní ret, šklebí se a vytahuje mou pistoli, která mi dnes v noci zmizela zpod polštáře. Vím, že mě nezastřelí, nechce mít život někoho na svědomí. Je to strašný zbabělec.

Nabíjí pistoli. A pak střílí.