Kurzíva - Shin
Naskytl se mi pohled na šukací stroj. Než jsem se z toho leknutí vzpamatoval tak jsem k němu byl už připoután a strčil mě na tu tyč nebo co to je. Zapl to na rychlý výkon. Začalo to do mě vnikat a zase rychle vyjíždět. Bolelo to moc. Začali mi téct slzy a vzlykal jsem. Už jsem dal nemohl, zatmělo se mi před očima a potom tma.
Vzbudil jsem se zase na dece přikrytý tak jsem se znovu pohodlněji lehl a znovu usnul.
- O dva týdny později -
Po škole už se rozhlásilo, že jsem jen šukají hračka a že mě můžou kdykoliv nějací kluci ojet. Za den kvůli jsem tomu schytal několik urážek a rány. Ale učitele to neřeší, štítí se mě.
Pořád sloužím jako šukací hračka Shirově partě i Shirovi, někdy přišli i cizí chlápci. Teď už chodím po škole jako tělo bez duše a rovnou ze školy jsem jdu k Shirovi, kde jsem čekal na zájemce, kteří mě ojedou. Už nemám sílu na to, abych se jakkoliv bránil.
Jednoho dne, když jsem šel tak po chodbě mě někdo přimáčkl na skříňky. Ani jsem se na toho dotyčného nepodíval, protože jsem si byl jistý, že je to zase někdo z Shirovi party a chtěl mě zmlátil nebo ponížit. Ale mýlil jsem se. "Je pravda, že jsi Shirova šukací hračka?" Zeptal se mě ten dotyčný. "Zkus zapřemýšlet." Zamumlal jsem a pořád jsem sledoval podlahu. Ten dotyčný zavrčel, chytl mě pevně za zápěstí a někam se mnou šel. "Co to děláš?" Zeptal jsem se ho nechápavě a poprvé se na něj podíval. Byl to kluk s hnědými vlasy a vypracovaná postava. "Ale šukat mě můžeš až po škole pod dozorem Shira." Řekl jsem zmateně. "Chci ti pomoct a taky ti pomůžu." Řekl aniž by se otočil. Najednou jsme se objevili před školou. Vytrhl jsem se mu. "Nemůžeš mě odsud odvést, ublíží ti." Řekl jsem a sklopil pohled. "Ten mi nikdy neublíží." Zase mě chytl za zápěstí a někam mě vedl. Chtěl jsem protestovat, ale nakonec jsem to vzdal jako když jsem vzdal, že budu mít normální život a nechal jsem se vést. Za nějakých 10 minut jsem se s ním objevil asi v jeho bytě. "Tak kde to budeš chtít dělat?" Zeptal jsem a čekal kam mě odvede. "Co? Ne nechci to s tebou dělat, chci ti pomoct!" Zamračil se a shodil mě na pohovku. Jen jsem se na něj nechápavě podíval. "Ale on není člověk." Řekl jsem potichu a sledoval svoje nohy. "Já vím, je to upír, ale já taky nejsem člověk. Jsem vlkodlak a před upírem tě ochráním neboj."Jen jsem na něj nevěřícně koukl. "Ano jsem fakt vlkodlak a až sem přijde tak ti to názorně ukážu. Jak vidím tak si tě i označil náramken." Jen jsem kývl." Běž se vysprchovat a potom se vyspíš, neboj nic se ti nestane, poznám až tu bude." Usmál se a podával mi čisté oblečení. Jen jsem kývl, vzal si čisté oblečení. "A....kde je koupelna?" Jen mi ukázal na dveře a já se tam vydal. Zalezl jsem do koupelny, vyslékl se a zalezl do sprchového koutu. Umyl jsem se, oblékl si čisté oblečení od...... vždyť já ani nevím jak se jmenuje. Oblékl jsem se a vyšel z koupelny. Byl pořád v obýváku a seděl na pohovce. "Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal jsem se ho nesměle. "Shin a ložnice je támhle, sladké sny." Jen jsem chápavě kývl a vydal se do ložnice. Ani jsem si ložnici neprohlížel, lehl do postele, přikryl se a hned usnul. Jo měkká postel mi chyběla....
Probudil mě až hluk. Uslyšel jsem naštvaný hlas Shira a Shina, kteří se tam hádali. Vyskočil jsem z postele a šel do obýváku. Málem jsem narazil do Shina, který stál přede dveřmi ložnice. Jen jsem vykoukl a jak mě Shiro uviděl tak po mě chňapl, ale Shin byl rychlejší a ruku mu oddělal. "Je můj Shine, je to má kurva." Zařval a rozběhl se proti Shinovi. Ten ho s lehkostí odhodil stranou. "Vypadni Shiro, on není žádná věc se kterou může obchodovat a přes ní si vydělávat a pokud nevypadneš tak to s tebou nedopadne dobře." Zavrčel na něj a znovu ho odhodil stranou, když se pokusil přes něj ke mně dostat. "Já tě dostanu." Zavrčel na mě, propíchl mě pohledem a odešel. Oddechl jsem si. "Běž ještě spát." Řekl Shin a já jen zakroutil hlavou. "Běž nejsi vyspalý, máš kruhy pod očima běž." Řekl rozkazovačně a já jen kývl a šel zpátky do ložnice, kde jsem si lehl do postele a ihned usnul.
Vzbudilo mě až se prohla matrace a silné ruce si mě přitáhli k tělu. Chtěl jsem protestovat, ale neměl jsem na to sílu tak jsem se jen více na to tělo přitiskl a za chvilku usnul.
Ráno jsem se probudil kolem 7 hodiny a rozhodl se, že dnes rozhodně nejde Nikky do školy. Nenechám ho tam na pospas tomu upírovi. Ano vím, že je to upír a já sám nejsem člověk jsem vlkodlak a nasnáším upíry. Kolem jedenácté jsem vzbudil Nikka s tím že už je odpoledne a že se jde na nákupy. Chci mu koupit nějaké normální oblečení. Ne jen černé. On jen kývl, oblékl se, snědl nachystanou snídani a vyjeli jsme do obchoďáku. Za celou dobu co se vzbudil tak nepromluvil. Divný..... V obchoďáku jsem ho zavedl do obchodu s oblečením a řekl mu ať si něco vybere, opět kývl. "A říkej slova." Zamračil jsem se na něj. "A-ano pane." Jen jsem překvapeně se na něj podíval. "Jaký pane? Mě říkej jménem." Pohladil jsem ho po vlasech. On ucukl a tentokrát on se na mě podíval. Povzdechl jsem si. "Mě se bát nemusíš, já tě neznásilním, já nejsem takový hajzl jako Shiro." Usmál jsem se na něj a pobídl ho, aby si vybíral oblečení. Vybral si už i veselejší oblečení, já to zaplatil a šli jsme domů, kde si to začal přede mnou zkoušet. Lekl jsem se jeho těla. Měl tam samé šrámy, škrábance a měl to i zanícené. To ho musí bolet hodně a ani to na sobe nedá znát jak to? "To tě ty zanícený rány nebolí?" Ukázal jsem na jeho tělo. "Já si už na bolest zvykl." Zamumlal. Pořád se mě bojí...... ach joo....