Life with vampire!? | CZ✔️ (Probíhá korekce)

27. kapitola

Jelikož skoro nikdo (jenom 1 člověk ) nedal svůj názor na jevo, tak to budu stále psát podle svého. A ono je to tak asi lepší.

Jsem stále v jeho objetí. Hlavičku mám zavrtanou v jeho hrudi a on mě hladí po zádech. Najednou se mi začnou zavírat oči a já nakonec usnu v Shirově objetí.
Probudím se u sebe v posteli ve svém pokoji. Zvednu se a hned kýchnu a začne mě bolet hlava. Auuuu. Celý se cítím nějaký slabý. Celou dobu jsem ležel na zádech. Chtěl jsem se otočit na bok, ale hned na to jsem se rozkašlal. Tak jsem se prudce zvedl a kašlal. Do pokoje vběhl Shiro a hned u mě seděl a poklepával mě po zádech. Když kašel odezněl tak se vyčerpaně sesunu na polštář. "Co je ti?" Zeptá se Shiro. Já jen pokrčím rameny. Shiro mi sáhne na čelo. "Celý hoříš." Řekne vystrašeně. "Je mi zle." Zachraptím. On mě najednou obejme a mi se objevíme u doktorky a dokonce i u té mé, kam chodím. Shiro mě má v náruči a ostatní v čekárně na mě divně koukají. Shiro mě postaví na zem a já se posadím na židli vedle Shira.
Až nás přijde řada tak přijdeme do ordinace a doktorka se mě hned začne ptát co mi je. "Je mi zle." Zachraptím, ona chápavě přikývne a začne mě prohlížet. Nakonec z toho vyhodnotí, že mám chřipku. Řekne co bych měl dělat a dá mi recept na léky. Poděkuji a odcházím a Shiro hned za mnou.
Když vyjdeme z ordinace, tak mě Shiro teleportuje k lékárně, já si vyřídím léky a pak už nás Shiro  teleportuje k němu domů. A to vše bez jediného slovíčka. "Běž si lehnout, já ti přinesu čaj." Řekne Shiro a já kývnu a jdu se převléct do pyžama a pak hupsnu do postýlky, zavrtám se do peřiny a zavřu oči. Po chvilce přijde Shiro s čajem a lékami. Spolykám a znovu si lehnu. "Nechceš jít ke mně si lehnout poším." Zašišlám jako malé dítě. Shiro se usměje, lehne si ke mně a já se k němu přitulím. Přehodím přes jeho bok nohu a zase zavřu oči. Shiro mě obejme a hladím mě po zádech. Najednou něco zamňaučí a vyskočí to na postel. Kočka. Nechápavě se kouknu na Shira. On má kočku? Odkdy? "Ty máš kočku?" Zeptám se a on se uchechtne. "Jo našel jsem ji u popelnic celou vyzáblou, tak jsem si ji vzal k sobě. Jmenuje se Lily. " Pokrčí rameny. Lily si lehne mezi nás a natiskne se na mě a začnu příst. Usměji se a začnu ji hladit. Je krásně smetanové bílá a má červený oči, albínek. Po chvilce se mi povede usnout.

Když usnul, tak jsem se zvedl a šel se projít ven. Lily u něj stále spala.
Najednou mě někdo přirazil na zeď. Chci ho odžduchnout, ale on mi chytne ruce a drží mi je nad hlavou. Kouknu na toho dotyčného a zalapám po dechu. Aki. Můj bývalý přítel. Hodně mi ublížil. Mlátil mě a bůh ví co. To co jsem zažil u něj jsem si vlastně vyzlil na Nikkim. Chudák. "Pusť mě!!" Zařvu a on se jen uchechtne. "Dlouho mi trvalo než jsem tě našel zlato." Řekne až moc přeslazeným hlasem. "Ale teď už mi neutečeš." Zavrčí a bouchne mě do spánku a já upadnu do tmy.

Akiho pohled:

Přehodím si jeho bezvládné tělo přes rameno a jdu ještě pro toho jeho Nikkyho. Bude to náš sluha, ale musí se k tomu ještě vycvičit. Teleportuji se k Shirovi a toho kluka rovnou uspím tvrdým spánkem. Teleportuji se k sobě do sklepení, kde dám do jedné z klecí toho kluka a dám mu na ruce pouta, které jsou připevněné ke zdi. Pak vezmu Shira do svého pokoje a tomu dám na nohu okov, který byl připevněn k posteli. Přikryji ho peřinou a lehnu si k němu. Už se těším na naše hraní.

Probudil jsem se a okamžitě jsem se začal klepat zimou. Ležel jsem podle všeho na dlážděné podlaze. Zvedl jsem se a chtěl se rozejít, ale nemohl jsem jelikož jsem měl na rukách pouta zabranovalo jít. Začal jsem se rozkoukávat, až si oči zvykli na tmu. Kde to sakra jsem? A proč tu jsem? A kde je Shiro? Co se to tu děje?
Začala mi být zima a zase mi začalo být blbě. Začala mě třeštit hlava. Pomoooc. Opřel jsem si hlavu o paži a snažil se nemyslet na bolest. Při každém i nepatrném pohybu hlavy, mě tak za bolela, jak kdyby mě měla vybuchnout. Shiro prosím pomoz mi. Kde jsi, když tě potřebuji?

Máme tu novou kratší kapitolu. Doufám, že se líbí. Jinak děkuji za ⭐nebo 🗯️vždy potěší.