Mezitím, co Lyra s Narcissou vymýšleli plán, Ginny se utápěla ve svých myšlenkách a Draco přemýšlel nad tím, jak je možné, že se zdravotní stav jeho matky z ničeho nic zlepšil, Hermiona byla v pokušení.
Nehledě na to, jak moc chtěla nechat tu záležitost se sny nechat jít, nemohla. Blaise byl ve stejné budově jako ona a bylo příliš lákavé zeptat se jej, ale na co by se jej měla ptát? Bylo to šílené, ale byla to jediná věc, kterou v této chvíli měla.
„K čertu s tím," zamumlala, opustila svoji kancelář, a co nejrychleji se dostala do Oddělení prosazování magického práva, kde Blaise pracoval.
Hermiona zaklepala na dveře Blaiseovi kanceláře a zhluboka se nadechla. Proč tohle vůbec dělá? Bude ji mít za blázna. I jí to přišlo divné a šílené, a to k tomu měla ty sny, ale na něj jen něco vychrlí a on si bude myslet, že se pomátla. Konec konců, i ona si to o sobě myslela.
,,Dále," ozvalo se zpoza dveří a tak vešla.
,,Ahoj, Blaisei," pozdravila, zatím co on se zdál být v šoku, že ji vidí.
,,Grangerová, s čím tobě můžu pomoci?" zeptal se a odložil dokumenty. Na tuhle situaci rozhodně připravený nebyl, a jestli v tom má prsty Lyra, tak bude mít, co vysvětlovat. Mohlo mu být jasné, že to nenechá jen tak.
,,Vlastně se potřebuji na něco zeptat," zamumlala a hrála si s rukami, aby zahnala nervozitu, která ji úplně pohltila. Tohle byl opravdu špatný nápad, ale bohužel pro ni, už nebylo cesty zpět. Mohla by si vymyslet něco pracovního, ale její mozek momentálně vůbec nespolupracoval.
,,Jen do toho," řekl a čekal, co z ní vypadne. Teď nervozita pohltila i jeho, ale nenechal na sobě nic znát. Jediné co si přál, bylo to, aby tahle chvíle skončila. Neuměl jí čelit, když věděl, že je pro ni jen její bývalý spolužák.
,,Byli... Byli jsme někdy přátelé?" vysoukala ze sebe a v duchu se plácla do čela. Vážně skvělá otázka, Miono! Okřikla se a čekala na Blaisovu reakci.
,,Co to je za otázku? Byli jsme hlavní prefekti. Tolerovali jsme se a pak jsme si šli každý svou cestou," odpověděl po chvilce ticha a přemýšlel, co se to tady zatraceně děje. Tohle rozhodně nečekal.
,,A jsi si jistý?"
,,Samozřejmě, o co jde?"
,,Já jen... o nic, o nic nejde, zapomeň, že jsem tu byla," vykoktala a chtěla odejít, ale pak si všimla jedné fotky na stole.
,,Co ještě?" zeptal se, ale necítila z jeho tónu hlasu vztek.
,,Ta fotka," řekla a ukázala na ni.
,,Co s ní?" zeptal se nechápavě a momentálně se proklínal, že ji vyndal z toho zatraceného šuplíku. To je opravdu blbá shoda náhod.
,,Je ohlá."
,,Jen starý přítel, na kterého bych radši zapomněl," řekl a ona teď už doopravdy odešla.
Na fotce byl on s Malfoyem v Prasinkách. Ale fotka byla ohlá, takže se na ni koukal, nejspíš rád. Kdyby chtěl na třetí osobu zapomenout mohl ji prostě odstřihnout, ale jen ji ohl.
,,Něco mi tají," zamumlala si pro sebe.
Blaise vzal fotku do ruky a narovnal ji. Byl na ní on s Dracem a Hermionou. Dlouho ji měl v šuplíku ve stole, ale zrovna dnes ji vyndal, když přemýšlel, co udělá s Dracovým pozváním. Jistě, že mu chyběl, ale to co udělal bylo prostě moc. Ale oba dospěli, a tak by měli jejich kamarádství zkusit obnovit.
Problém byl v tom, že on už si nedokázal představit, že by byli jen oni dva. Hermiona byla možná členem Zlatého tria, ale stejně tak byla kamarádka dvou zmijozelů, se kterými mohla být někým jiným.
Za ten rok toho stihli prožít hodně a Hermiona se stala součástí jejich životů. Byla sice jediná nebelvírka mezi nimi, ale byla to jejich nebelvírka, a teď... teď už to byla jen nebelvírka Lyry, a Blaise děkoval Merlinovi, že Draco nevymazal i vzpomínky na ni.
Znovu se podíval na fotku, než ji opět uklidil do šuplíku. Hermiona mu chyběla pořád stejně, nebylo potřeba si připomínat jejich společné chvíle.
***
Věnováno esterjobova <3