Animae fidelium

7.4

„Ne, Blaisei, já už vážně nechci!" vyjekla Lyra zoufale, když ji Bliase podával lžičku plnou toho lahodného dortu.

„Ale no tak," řekl Bliase a chtěl jí lžičku strčit do pusy, ale Lyra byla rychlejší. Chytila jej za ruku, obrátila ji proti němu a připlácla mu dezert na tvář.

„Promiň," pronesla snad až nevinně, ale koutky rtů jí cukaly smíchem.

„Velmi vtipné," zamumlal a vzal si ubrousek, aby se mohl otřít.

„Říkal sis o to," ušklíbla se, ale pak zvážněla, „Blaise, musíme probrat to stěhování," řekla a Blaise na ni překvapeně podíval.

„Jaký stěhování? To už jsme snad vyřešili, ty i Lacerta zůstáváte tady."

„Blaisei, opravdu si cením toho, co pro nás ty i tvoje matka děláte, ale teď, když už jsem dostudovala Bradavice, můžu se znovu postavit na vlastní nohy. Navíc, my máme sídlo. Za Londýnem, docela velké, od smrti matky neobydlené. To je náš domov."

„Lyro, nerad ti to říkám, ale to místo je ruina. Válka jej poznamenala a zbyly tam jen trosky. Je mi to moc líto, nedávno jsem se tam byl podívat," řekl a chytil ji za ruku.

„Ruina?" zeptala se překvapeně.

„Ano, tam už se ty ani Lacerta nepřestěhujete."

„Někdo tady mluvil o stěhování?" zeptala se Blaiseova matka, která se tu zničeho nic objevila.

„Ano, já a Lacerta se brzy odstěhujeme, paní Zabiniová," odpověděla Lyra s lehkým úsměvem a snažila se nemyslet na to, že místo, kde vyrůstala už neexistuje.

„Tak za prvé, kolikrát ti mám říkat, abys mě oslovovala jménem? A za druhé, jakýpak stěhovaní? Odsud se nikdo ani nehne," řekla přísným hlasem.

„Říkal jsem to," pronesl Blaise a jeho matka jej spražila pohledem.

„Zlato, nemluv," odsekla a vrátila se zpět k Lyře, „Tady jste doma, má drahá, kam byste chodily?"

„Já vím, že ano, a opravdu si cením toho, co pro nás děláte, Charlotte, ale přece tu s Vámi nemůžeme zůstat navždy?"

„To co říkáš, jsou jen hlouposti, Lyro. Pokud Merlin dá, jednou ti to tady stejně bude patřit," řekla a Blaise si odkašlal.

„Nám," opravil matku.

„Ne, myslela jsem Lyře, drahý. Takže, jak jsem řekla. Jednou ti to tady bude dost možná celé patřit, tak proč teď odcházet? Blaise je přes den pryč, Lacerta je přes den pryč a ty si za chvíli taky najdeš práci a já tu zůstanu sama. Aspoň odpoledne by tu mohlo být krapet živo," řekla a Blaise se uchechtl.

„Pokud chceš, aby tu bylo trochu živo, neměla jsi zabíjet všechny své muže."

„Blaisei, drahoušku, stále slyším tvůj otravný hlas," vrátila mu úder a elegantně odešla pryč.

„Myslím, že mě má tvá matka ráda," řekla s úsměvem Lyra.

„Myslíš? Kdyby tě mohla adoptovat byla by nejšťastnější kouzelník na světě, a to samé platí i o tvé sestře."

„Víš, že tě má ráda, že ano?"

„Ano, jen to dává najevo dost divným způsobem."

„Je to tvoje matka, kdyby tě neměla ráda, skončil bys mezi jejími muži na hřbitově," ušklíbla se a on se zasmál.

„Pravda."

„Musím jít," řekla a vstala od stolu.

„Kam?"

„Za Hermionou přece," odpověděla, jako by to bylo úplně jasné.

„Nejdeš dělat žádné hlouposti, že ne?" zeptal se a věnoval jí významný pohled.

„Merlin, ne! Jdu ji jen pozdravit, vždyť jsme se snad přes rok neviděli!" odsekla. Co si jako myslí? I kdyby udělala ty jeho tak zvané hlouposti, nic mu do toho není. Jestli to on hodlá nechat jen tak, jeho problém.

Odešla z jídelny bez rozloučení a odletaxovala se na ministerstvo kouzel, doufajíc, že tam Hermionu zastihne.

Hermiona podepisovala nějaké dokumenty, když se ozvalo zaklepání na dveře a následně se v nich objevila Lyra.

„Hádej, kdo je zpět, čumáčku!" vykřikla s úsměvem a Hermiona na ni nevěřícně koukala.

„Lyro!" také vykřikla a vstala od stolu, aby svoji přítelkyni mohla obejmout. Naposledy se viděly, když byla Lyra na pokraji smrti, pak už si jen dopisovaly.

„Jsem tak ráda, že tě vidím," řekla Lyra a sevřela ji ještě pevněji.

„I já! Musíš mi toho spoustu vyprávět."

„Řekni mi, že to není pravda. Jak jsi mi to mohla udělat? Jak jsi to mohla udělat Malfoyovi?" zeptala se Lyra a Hermiona se od ní zmateně odtáhla.

„Promiň, co jsi říkala?"

„Že máme, co dohánět," zopakovala Lyra a Hermiona na chvíli zavřela oči, aby se vzpamatovala. Vážně by přísahala, že tohle neřekla, a podivnější na tom bylo, že už se jí to stalo v pondělí v hale, když se srazila s Malfoyem.

„Ano, takže než si povíme, co bylo v Bradavicích, pověz mi, co máš v plánu."

„No, chtěla jsem se s Lacertou přestěhovat, ale vypadá to, že zůstaneme u Blaise a jeho matky, takže mi zbývá si najít práci," řekla a Hermiona dostala nápad.

„Mohla bych ti napsat doporučení, na nějakou pozici tady na ministerstvu. Aspoň, byste s Blaisem pracovali pod jednou střechou. Pracuje zde, ne?"

„Ano, v oddělení prosazování magického práva."

„Kouknu se, co je zrovna volné," řekla a vyndala ze šuplíku štos papírů, kde byly vypsané aktuálně volné pozice, „Máme tu jedno volné místo v kontrolní správě košťat, několik asistentek, jedno místo v Odboru záhad-"

„Odbor záhad?" přerušila ji Lyra.

„Ano, tvůj vítěz?" zeptala se a Lyra přikývla.

„Vždycky jsem tam chtěla pracovat."

„Skvěle, napíšu ti doporučení, a až půjdeš domů, můžeš se tam zastavit, ale teď chci slyšet, jaký byl tvůj poslední školní rok!"

***

Věnováno <3 Xblondevilx

Merlin, hrozně se mi líbí Charlotte Zabiniová, nechápatejte to tak, že by byla zlá a neměla Blaise ráda, tak to není. Jenom se věčně pošťuchují.