Ta poslední Liamova věta mi pořád zněla v uších: „Pak jako kdyby zapomněl.“ Ničila mě, brala mi síly, ale teď jsem nechtěla být holka, kterou zničí kluk. Liam odešel a já zůstala sama se slzami v očích sedět. Teprve teď jsem mohla brečet, teprve teď. Nechtěla jsem, aby Liam znal moje city. Samozřejmě, že jsem se nažila zapomenout, ale nešlo to. Aspoň u mě ne. Zamířila jsem z pokoje pryč rovnou do koupelny. Spravila jsem si řasenku, tak aby nepoznali, že jsem plakala.
„Děkuju za dobře strávený čas.“ Zasmála jsem se a šla si obout boty. Za sebou jsem slyšela kroky. Otočila jsem se a stál tam Liam. Podívala jsem se na něj pohledem a lá co chceš a dál jsem se věnovala kabátku.
„Chceš, aby to Niall věděl? Pokud ne, musíš se s ním víc bavit. Je to podezřelí.“ Radil mi Liam. Jen jsem přikývla a obejmula ho. Ještě jsem se hlasitým ‚AHOJ‘ rozloučila se zbytkem. Zamířila jsem do bytu a vlastně jsem se těšila na spolupráci s nimi. Nebála jsem se tak jako na začátku.
♦ 28.PROSINCE 2013
Sluchátka v uších, sledování ubíhající zasněžené krajiny. Tak jsem trávila jízdu v autě na chaty Niallova strýce. Jela jsem tam společně s klukama, kteří mě pozvali. Za tenhle měsíc se toho moc zajímavého nestalo. Teda kromě toho, že si spoustu lidí myslelo, že já a Liam spolu něco máme. Možná to bylo kvůli tomu, že jsme spolu trávili volný čas, skoro všechen. Nemusím se před ním přetvařovat. Liam musel kvůli tomu dělat rozhovor, aby jim vysvětlil to, že chodíme spolu do kina na animáky nic není. Zabralo to. Jen mě trápil Niall. Prostě, když to tak řeknu tak jsme si nesedli. Nebo prostě, se se mnou moc nebaví. Většinu času je zamyšlený.
„Co posloucháš?“ ozvalo se vedle mého ucha. Byl to Zayn. Trošku jsem naskočila leknutím.
„Všechno možný.“ Řekla jsem urychleně.
„Little Mix? Demi? NÁS?“ začal se scénou Zayn. Jen jsem se smála.
„Jo nějaký písničky od Little Mix poslouchám, ale spíš jedu The Wanted.“ Prohodila jsem a čekala na jejich reakci. Zaynův obličej se skroutil do podivné grimasy, stejně jako Harryho, který jsem viděla ve zpětném zrcátku.
„Kdyby tu byl Louis, zabije tě.“ Pousmál se ještě naštvaně Zayn.
„OMG, já je neposlouchám.“ Zasmála jsem se znovu. „Jsem Lovatic. Demi je obrovská inspirace, aspoň pro mě.“ Nehodlala jsem jim říkat proč. Oni se jen ušklíbli, kvůli mému povedenému vtipu. Harry se dál věnoval řízení a Zayn zase poslechu.
„Wow, kdybych tu nebyla s váma. Řekla bych, že je to jen pro ehm…sexuální účely.“ Zasmála jsem se. Ta chata byla obrovská! A ten sníh! Navíc se Niallův strýc vyřádil na výzdobě, i když jsme tu jeli slavit Silvestr. Vytáhla jsem z kufru moje zavazadla a táhla je do chaty. Byla jsem první nahoře a zabrala si jediný pokoj s koupelnou. Vybalila jsem si věci a zkontrolovala se v zrcadle. Na první dva dny jsem tu
byla jediná holka. Potom měla přijet Eleanor a Perrie, možná Sophia. Prostě přítelkyně. Takže jsem tu byla lehce navíc.
„Nebyla by si to ty, kdyby sis nevybrala tenhle pokoj.“ Ozval se hlas za mnou. Nemusela jsem se otáčet, abych zjistila, komu patří. Ten hlas jsem měla tak vrytý do paměti. Ten hlas my tvořil husí kůži na každém milimetru mého těla.
„Jsem holka, co si čekal?“ Usmála jsem se a dál si vybalovala. „A nebyl by si to ty, kdyby sis nevybral pokoj vedle mě.“ Mrkla jsem na něj a přivedla jsem so rozpaků teď já jeho.
„Proč se mě snažíš vždycky odpálkovat takovým způsobem, aby to vypadalo, že tě chci?“ ptal se mě a já neznala přesnou odpověď.
„Chtěl si mě.“ Řekla jsem tišeji. Nechtěla jsem se s ním nijak hádat. Chtěla bych s ním mít minimálně takový vztah jako s Liamem, ale nešlo to. Prostě ne.
„Cože?“ nechápal.
„Nic.“ Ubezpečila jsem ho a přímo před nosem jsem mu zabouchla dveře. Chtěla jsem předejít dalšímu vyptávání. Sundala jsem ze sebe rifle i tričko. Vyměnila jsem to za obyčejné šedé tepláky a volné pánské tričko, které se objevilo v mém kufru asi kvůli Liamovi. Bylo jeho, půjčil mi ho, když jsme šli pěšky z kina až k němu a totálně jsme zmokli. Prohlídla jsem se v zrcadle. Byla jsem stoprocentně oblečená v ‚Boyfriend style‘. Rozpustila jsem si vlasy a šla jsem za nimi do obýváku. Všichni až na Nialla seděli na sedačce a sledovali televizi. Jen jsem nad nimi pokroutila hlavou a zamířila jsem do kuchyně. Vdechla jsem hrozně známou vůni dřeva. Už jsem tu totiž byla. Hned na začátku našeho chození jsme sem jeli strávit část léta. Mě bylo v té době 14 a jemu 15. Vlastně to už bylo dávno. Měla jsem na to zapomenout. Otevřela jsem jednu skříňku a přesně jak jsem doufala, vevnitř byl zapalovač, který jsem vzala a obešla jsem celý obývák. Zapálila jsem všechny svíčky co tam byli.
„Proč jsi to udělala?“ ptal se mě Louis.
„Mám ráda plápolající oheň.“ Mrkla jsem na něho.
Celé dopoledne jsme strávili bez Nialla díváním na film. Liam nám mezitím vařil oběd a já se zbytkem se nudila. Hráli jsme člověče, nezlob se a já solidně vyhrávala.
„Měla bych se tomu začít věnovat závodně.“ Vychloubala jsem se a je už to otravovalo. „Tak pardon.“ Smála jsem se. Během hraní jsem slyšela jak Liam volá na Nialla, ale ten nereagoval.
„Omluvte mě na chvíli.“ Odešla jsem z obýváku a šla jsem za Liamem.
„Heh…moje tričko. Všiml jsem si toho až teď.“ Zasmál se a já s ním.
„Jdu za ním.“ Šeptla jsem a udělala to.
„Nialle?“ zaklepala jsem na jeho dveře. Když se nikdo neozýval, zatáhla jsem za kliku, jenže dveře byli naneštěstí zamčené. Věděla jsem, že stejný zámek jako tyhle dveře mají ty moje. Vytáhla jsem klíč z mých dveří a odemčela ty Niallovi. Ten jen překvapeně koukal co se děje. Pozvedla jsem klíč, aby pochopil. Sedla jsem si k němu.
„Co se děje?“
„Nic, jen mi někoho nehorázně připomínáš.“ Povzdechl a já s ním.
„Koho?“ ptala jsem se jako bych nevěděla. Niallovi jen sklesla ramena a podal mi fotku, která mu dřímala v ruce. Byla to ta fotka s Baxem, kterou měl zarámovanou u managmentu.
„Jmenuješ se stejně, možná si jí trochu podobná. Ale chováš se úplně jinak. Ona byla taková křehká, romantická. Ty jsi pravý opak. Neukazuješ city, dokážeš odpálkovat.“ Malý okamžik jsem ještě přebírala jeho slova. Nialle, kdyby si věděl…Honilo se mi hlavou. Nevěděla jsem co říct. Jen jsem tiše seděla a sledovala jeho zasmušilý výraz.
„Bude jídlo.“ Povzbudila jsem ho. „Pojď.“ Kývla jsem ke dveřím, ale on zavrtěl hlavou.
„Nemám hlad.“
„Nialle, jdeme! Takový nejsi. Netrap se kvůli ní, když jsi ji roky neviděl, ona se taky trápila, ale třeba tě už pustila z hlavy. Udělej to stejné ty.“ Mrkla jsem na něho a táhla ho ke dveřím.
„Nedokážu ji pustit z hlavy.“ Řekl znovu a já ho pustila. Trochu se zapotácel.
„Tak proč jsi ji opustil? Bez jediné zprávy, vzkazu?“ začala jsem být naštvaná, takže jsem tuhle větu skoro křičela. Místo odpovědi jsem se dočkala překvapivého zamrkání Niallových očí, což byl pro mě signál, že jsem řekla dost. Rychlostí světla jsem opustila jeho pokoj. Schody jsem brala po dvou a skokem jsem byla v kuchyni, abych Liamovi trochu pomohla.
„Asi jsem to trochu pohnojila.“ Šeptla jsem mu do ucha. On hodil nechápavý pohled a já začala vysvětlovat.
„Máš pravdu. Pohnojila si to.“ Zasmál se a já ho mírně šťouchla do ramene.
♦ 31.PROSINCE, VEČER
„Už jsou tady.“ Zavolal Zayn a já jsem šla jako všichni ven. Liam s Harrym převezli alkohol. Hodně alkoholu. Chtěla jsem jim pomoc tahat bedny, ale oni mě nenechali. Jen jsem postávala bokem a nudila se. Pak mě něco napadlo. Sebrala jsem hrstku sněhu ze země a hodila ji k nejbližšímu člověku. Naneštěstí to byl Niall a koule mu spadla přímo za krk. Vydal překvapivý zvuk stejně jako já. Položil bednu na zem a rozběhl se ke mně. Začala jsem pištět a trochu jsem přidala do kroku, ale on byl samozřejmě rychlejší. Svalil mě na zem a dával mi sníh za krk.
„Nialle ne!“ smála jsem se a snažila se vymanit z jeho sevření. Když se mi to podařilo a se smíchem jsem se zvedla ze země, Niall mě znovu shodil a tentokrát si na mě sedl obkročmo. Sníh jsem měla všude. Široko daleko musel být slyšet můj a Niallův smích.
„Prosím už dost.“ Můj smích ustával. Niall se mi zahleděl hluboko do očí a já přestala se smíchem. Pohled jsem mu oplácela, byl to kouzelný moment. Využila jsem Niallovi nepozornosti a svalila jsem ho dolů a jemně ho bouchla do hrudi.
„Nedělej to už.“ Smála jsem se a rychle běžela do chaty. Dveře jsem mu zabouchla přímo před nosem a rychle jsem běžela do svého pokoje. Zamkla jsem dveře a v koupelně ze sebe sundala bundu a všechno mokré oblečení. Hlavou se mi přitom honily všechny možné myšlenky. Připomínalo mi to totiž náš společný Silvestr. Stalo se něco podobného, ale v mnohem menším množství sněhu. Z pokoje jsem si vzala legíny a delší tyrkysové tílko. Přesně v ten okamžik, když jsem si převlíkala tričko a byla jsem v pokoji jen v podprsence, se dveře otevřely. Stál tam Niall a překvapeně vykulil oči, stejně jako já. On zamával klíčem ve vzduchu a šel za mnou.
„Jestli ti to nevadí, jsem tu jen v podprsence.“ Prohodila jsem a přetáhla si tričko přes hlavu. Sedla jsem si k němu na postel a dívala se do blba. Po chvíli mě střepala zima. Niall si toho všiml a sundal si svoji šedou mikinu na zip, oblíkl mi ji a zasmál se.
„Konečně tě vidím v mojí přítomnosti šťastného.“ Řekla jsem po chvíli.
„To co si mi řekla o Heidi. Měla si pravdu…neozval jsem se jí. A vlastně nevím proč. A udělám to.“ Usmál se a dal mi ruku kolem ramen.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Pro dnešek trošku kratší část, ale nemám tolik času :D v kuse se učím -_- :D Každopádně jak se vám část líbila? Teď se to začne s Niallem rozvíjet nebojte!:'33 ♥ Slibuju! Chtěla bych moc poděkovat za to že hlasujete a komentujete, děláte mi tím neuvěřitelnou radost :D A mám navás takovou otázku...Měla by Heidi Niallovi říct o tom že je ta ...emh stejná Heidi nebo?:DD Je to na vás, podle vašich komentů se rozhodnu :'33 ♥ vážně moc děkuju,že čtete:'33 ♥♥ Mám vás mooc ♥ ráda :** ♥
xoxo #claire