Jak bych tohle mohl udělat holce, kterou miluju víc než si sám dokážu připustit!
Tahle slova se Hermioně ozývala v uších stále dokola jako ozvěna, zatímco z uctivé vzdálenosti hleděla do bouřkově šedých očí, ve kterých se odráželo vyděšení a zároveň snad strach?A když jich měla plnou hlavu a pomalu to zpracovala, zaútočila jí tato slova na srdce.
Co to právě řekl? Miluje ji? Malfoy? Ten blonďatý zmijozel ji MILUJE?!
„Samozřejmě ti nechci radit, Grangerová, ale podle mě je teď ta správná doba, abys otevřela pusu a prostě něco řekla,“ podotkl Blaise, který prolomil ticho ve Velké síni.
Šlehla po něm ostrým pohledem a pak znovu své oči upřela na Draca.
„Miluješ mě?“ zeptala se tak tiše, že ji nemohl zaslechnout.
Blonďák se zmateně zamračil. Neslyšel ji. Samozřejmě.
„Ptala se tě, jestli ji miluješ, Malfoyi!“ pronesl Dean, který stál vedle ní. „Jestli řekneš, že ne, na místě tě sežeru! Přísahám, že to udělám. Nedělám si srandu. Sním tě!“
Pár studentů okolo se uchechtlo, zatímco Draco nakrčil noc a sjel Deana pohrdavým pohledem. Pak se podíval na Hermionu a nasucho polkl.
„Jo, miluju,“ přiznal zamračeně. „Máš s tím snad problém, Grangerová?“
Blaise vykulil oči, plácl se do čela a hlasitě si povzdechl. „Jako vážně, Draco?“ Otočil hlavu k němu. „Takhle se dámě vyznává láska?“ zeptal se nevěřícně. „Hej, máš s tím snad problém?“ zabručel a imitoval jeho hlas.
Studenti se znovu zasmáli a cosi si mezi sebou šeptali. Všichni ale stále měli své oči upřené k nim.
„Sklapni, Blaisi!“ zavrčel na něho rozmrzele Draco a očima stále probodával svou Nebelvírku, která zatím nenacházela svůj hlas.
Blaise zakoulel očima a vstal. Natáhl k Ginny, která u něho doposud klečela, ruku a pomohl jí na nohy.
„Tak hele, Draco,“ pronesl a mrkl na blonďáka. „S pomocí téhle rudovlasé lvice ti ukážu, jak se to dělá, jo?“ Zazubil se a otočil se zpátky k Ginny, jejíž tváře teď byly stejně rudé jako její šaty.
Hermiona si zkousla ret a mrkla na Harryho, který s kamenným výrazem oba dva pozoroval.
„Ehm, ehm,“ odkašlal si důležitě Blaise a poklekl před Ginny. Vzal její ruku do své.
„Nepožádáš ji o ruku dřív než Potter, že ne?!“ Ozvalo se zvolání z davu a studenti se zasmáli, zatímco Harry se zamračil a sevřel dlaně v pěst.
Blaise se zasmál. „Kdo ví, děcka. Kdo ví...“ pronesl provokativně a mrkl na rudovlásku.
„No ty, ne? Ty bys to měl vědět!“ Poznamenal kdosi jiný a studenti se znovu zachechtali.
„Ticho tam!“ okřikl je Theo. „Pokračuj, Blaisi,“ vyzval ho pokynutím ruky.
„Ach, dívko mých snů; ty ztělesnění lásky, jenž nosíš mé srdce ve své hrudi!“ zvolal dramaticky Blaise s výkonem profesionálního divadelního herce a všichni vykulili oči. Dokonce i McGonagallová, stále sedící u profesorkého stolu, pozvedla obočí. „Ač se mé pocity nedají shrnout v jedné větě, dovol mi říct, jak miluji tě!“ přehnaně nahlas vydechl a melodramaticky padl na podlahu.
Velkou síní se ozval bujarý potlesk a pobavený pískot.
Hermiona pozvedla udiveně obočí, když se porozhlédla kolem sebe. Ten dramatický kroužek fakt není špatný nápad. Blaise by s jistotou mohl hrát hlavní roli.
Následně se ale zamračila. Tak počkat... Blaise s Ginny jí sprostě ukradli JEJÍ moment!
„NEMÁM S TÍM PROBLÉM, MALFOYI!“ zavřvala Hermiona, aby přehlušila studenty. „MILUJU TĚ!“
Tak a je to. Ani to nebolelo, že? Srdce jí bilo tak splašeně, že se snad snažilo proskočit hrudním košem ven a na rtech jí hrál nervózní, snad až křečovitý úsměv.
Draco dokonale zkameněl a Velká síň znovu upadla do hrobového ticha. Ron hlasitě zasténal a schoval si tvář do dlaní; Harry, který její prohlášení snad ani nepostřehl, neustále probodával zamračeným pohledem Blaise a Ginny; Pansy nadšeně poskočila a vyjekla, načež Zmijozelští začali tleskat a hvízdat.
„PROKLEL JI!“ Ozval se najednou kdosi z Havraspárských. „Malfoy Hermionu proklel!“
Zmiňovaná čarodějka otevřela udiveně pusu, ale následně ji zase vztekle zavřela, když se Velkou síní najednou ozvalo bučení a pokřikování, z čehož šlo rozpoznat jen něco jako: „Chyťte Malfoye!“ nebo „Stáhněte toho hada z kůže!“
Draco se zamračil a vzápětí se jeho oči rozšířily, když se studenti začali nebezpečně stahovat k nim.
Hermiona zasténala a pohotově přeběhla k němu. Pevně ho chytila za ruku a očima vyzývala své kamarády, aby zasáhli.
Tohle přece nemůžou myslet vážně, že ne? To asi jako ostatní myslí, že ji proklel nebo že ji snad ovládá pomocí kletby Imperius, aby ho milovala? Co to s nimi je?
Blaise vyskočil hbitě na nohy, mrkl na Ginny a následně s Theem, Goylem, Ethanem, Corym a zbytkem Fámfrpálového mužstva Zmijozelu se postavil před Draca a Hermionu a dělali jakousi živou zeď. Harry, Seamus, Neville a Dean se k nim taky přidali a postavili se před hady. Ron cosi zamumlal, mávl rukou v gestu, jako mu byli všichni ukradení a odešel pryč.
„To by jeden nevěřil, jak stádo ožralých, nadržených studentů dokáže být tak rozzuřené, co?“ pronesl s úšklebkem Blaise a šťouchl do Nevilla před sebou.
Neville se na něho otočil a zamračil se. Pak se ale zatvářil zamyšleně. „Proč vlastně my, nebelvírští, stojíme vždycky vepředu?!“
Cory pokrčil rameny. „Odvaha, brácho, odvaha!“ pronesl posměšně. „Takový Nebelvír je, ne?“
„Nejsem tvůj brácha!“ odsekl Neville a zamračil se.
Zmijozelský kapitán se zazubil. „To ne. Můj brácha dvojče je v Kruvalu.“
Ethan pozvedl obočí. „Od kdy máš dvojče?“
„No asi od narození, ty vole!“ pronesl Cory sarkasticky.
Následně všichni otočili své hlavy k pódiu, na kterém teď postával jakýsi student. „MALFOY SE SNAŽÍ UTÉCT! VIDÍTE HO?! HURÁ NA NĚJ!“ zahřměl do mikrofonu.
***
„Sakra, všimli si nás!“ zafňukala Hermiona, která ruku v ruce s Dracem uháněla k východu z Velké síně.
Draco se ušklíbl. „A co sis jako myslela?!“ zeptal se posměšně. „Že si ty šelmy nevšimnou, že jim utíká potrava?“
„Je to hrozně nefér, Draco!“ zafuněla zadýchaně Hermiona.
„Nefér je víc věcí, princezno,“ pronesl, když běželi Vstupní halou. „Pojď do sklepení.“
„Nebude lepší pracovna?“
Zakroutil hlavou. „Věř mi. Pojď!“
Schody do hlubin hradu brali po dvou a za chvíli už byli před vstupem do Zmijozelské společenské místnosti. Draco vyhrkl heslo, oba dva vtrhli dovnitř a konečně se zastavili.
Hermiona se chytila za bok, odhodila na zem boty na podpatku, které si předtím chytře sundala, a předklonila se. „To - bylo - strašné!“ dýchala trhaně.
Blonďák se ušklíbl, sundal si sako a odhodil ho na křeslo u krbu. „No, pořád žiju, ne?“ pronesl ironicky a nakrčil nos.
Jo, ale na jak dlouho? Sotva vystrčí paty ze sklepení, někdo mu hodí Avadu rovnou do hrudi. No mohlo to být lepší? A jak si můžou ty vymaštěné paka myslet, že by ji proklel? Vždyť už tak je neustále jednou nohou v Azkabanu a pod dohledem Ministerstva i samotné McGonagallové. Tak proč by mě něco takového dělat? To nikdo nevěří tomu, že slavná Grangerová prostě a jednoduše neodolala jeho šarmu?
„Není to fér!“ zavrčela Hermiona, když konečně uklidnila svůj dech. „Půjdu tam, všechny do jednoho prokleju a bude klid!“ Zuřila a vztekle pochodovala po místnosti. „Avada sem, avada tam-“
„Avada všude, kam se podívám!“ skoro zazpíval Blaise, který právě vešel dovnitř. „Dík, že jste nás tam nechali. To bylo fakt šlechetné!“ Ironicky se ušklíbl a plácl sebou na pohovku.
Za ním do společenské místnosti vtrhl Ethan, Theo, Pansy a Cory. A k Hermionině překvapení i její nejlepší kamarádka.
„Co tady děláš, Ginny?“
Rudovláska pokrčila rameny a rozhodně se posadila do jednoho z křesel, jako by to tady snad vlastnila.
„Neville s Deanem a Seamusem se snaží uklidnit ostatní a Harry mě poslal za tebou. On šel hledat Rona,“ odpověděla nevzrušeně a pak se zamyšleně porozhlédla kolem sebe. „To znáte jen tři barvy, že je tady všechno černé, šedé a zelené?“
Draco se ušklíbl, ale její poznámku nechal bez reakce. Následně se trochu nepohodlně ošil, nervózně si promnul ramena a porozhlédl se po svých spolužácích.
„Chtěl bych jen říct, že...“ odkašlal si a zamračil se. Hermiona ho s povednutým obočím sledovala. „Za to, co jste... Ehm, když Weasley - jak jste-“
„Mě z tebe jednou fakt odvezou!“ zaječel frustrovaně Blaise a posadil se na pohovce, na které doposud ležel. „Draco nám chce poděkovat za to, že jsme se za něho postavili a nenechali jsme ho sežrat, co si sám navařil,“ pronesl s očima upřenýma na blonďáka a ušklíbl se.
Draco svraštil obočí. „Jo, přesně tohle,“ zamumlal.
Cory vyprskl smíchy. „To bylo jako poděkování, Malfoyi?“
„Co na něm, prosím tě, vidíš, Grangerová?“ zeptal se posměšně Etgan a zakroutil hlavou. „Vždyť líp se vyjadřovat umí i Goyle.“
Draco nakrčil nos a probodl Ethana očima. Fajn, tak není zrovna nejlepší ve vyjadřování svých citů a ostatních sraček. Ale není se čemu divit, že? Žít pod jednou střechou s Luciusem, který vás za každý sebemenší náznak slabosti švihne přes záda svou vycházkovou holí a dává si záležet na tom, aby se stříbrná rukojeť potkala s vaší páteří, vás naučí držet své city na uzdě.
„Sklapni, Ethane,“ odsekla kupodivu Ginny a šlehla po něm rozzlobeným pohledem.
Draco pozvedl obočí a Hermiona taky. Weasleyová ho brání, to je novinka.
Zmijozelský odrážeč si odfrkl. „Jen říkám, že zrovna holka jako je Grangerová potřebuje vedle sebe někoho, kdo jí bude neustále dokazovat, jak ji miluje,“ vysvětlil s očima upřenýma na kudrnatou čarodějku.
Hermiona se zamračila a přimhouřila oči. „A jak ty můžeš vědět, že mi to nedokazuje?“ zeptala se posměšně.
„A dokazuje?“ vrátil úder Ethan a pozvedl obočí.
Draco, který se teď neustále mračil, probodl svého spolužáka nasraným pohledem. To se všichni dneska rozhodli ho zničit? Nebo snad hrajou hru „Pojďme všichni do Draca“?
„Poslouchej mě, ty parodie na kouzelníka,“ zavrčela Ginny, zvedla se z křesla a děsivě pomalu mířila k Ethanovi. „Jestli hned teď nezavřeš tu svoji otravnou pusu a nenecháš Malfoye s Hermionou na pokoji, prokleju ten tvůj zadek až do minulosti, rozumíš mi, hade?“ Šťouchla ho prstem do hrudi a zmijozel o krok couvl.
„To je moje holka!“ pronesl zasněně Blaise a zazubil se. Vzápětí se ale zamračil, když se na něho všichni podívali jako na pitomce. „Kamarádka. Chtěl jsem říct kamarádka,“ zamumlal. „Dá si někdo whisky?“
Draco se ušklíbl a zakroutil hlavou. Tohle bude ještě zajímavé. Nemohl si totiž nevšimnout, jak Potter ve Velké síni pozoroval Blaise s Ginny a byl si jistý, že to nenechá jen tak. Bude další Bradavické haló, až chlapci, který dvakrát přežil, rupnou nervy. A to ho přivedlo k myšlence na Weasleyho... Otřepal se při představě, že teď určitě plánuje, jak nejbolestivěji ho zabít. Děsivá představa, že ten zrzavý obličej by měl být to poslední, co uvidí.
„Uklidni se, zrzko,“ řekl Ethan a ušklíbl se. „Jen se to snažím pochopit.“ Podíval se na Draca. „Od kdy ti nevadí, že Grangerová je mudlorozená? Od kdy dokážeš vydržet v její přítomnosti, když ses jí celé roky vyhýbal jak tady Cory povinnostem?“ kývl hlavou ke svému kamarádovi a pak se znovu podíval na něho. „Co se z čista jasna změnilo?“
Hermioně se udělala vráska mezi obočím. Tohle jsou otázky, které vlastně nikdy Dracovi nepoložila a které ji opravdu zajímaly. Podívala se na něho, ale on uhnul pohledem.
„To nebylo jen tak z čista jasna, že Draco?“ prolomil krátké ticho Theo a pousmál se na blonďáka, který náhle vypadal, jako by ho někdo polil kýblem studené vody.
Hermiona pozvedla obočí. O čem to mluví? Všimla si, že Draco a Blaise si vyměnili krátký pohled.
„Zavři hubu, Theodore,“ procedil skrz zuby Draco a upřel k němu své ledové oči.
Theo se usmál a zakroutil hlavou. Pak svůj pohled stočil k nebelvírské čarodějce. „Proč si myslíš, že Viktor-“
„Theo! Přestaň!“ okřikl ho Blaise s vážností, která u něho byla neobvyklá. „Není to tvoje věc.“
Draco krátce pohlédl na Hermionu, ale pak znovu uhnul pohledem a zadíval se do plamenů ohně v krbu.
„Proč jí neukážeš, co je v tobě nejlepší?“ Pozvedl obočí Theo.
Blonďák nakrčil nos, ale neodpověděl.
„O čem to mluvíš, Theo?“ položila otázku Hermiona, která byla stejně zmatená jako všichni okolo.
Zmiňovaný Zmijozel si povzdechl, ignoroval varovný pohled Blaise a dal se do vysvětlování. „Pamatuješ si na první odjezd vlakem do Bradavic? Jak jsi hledala toho žabáka od Longbottoma?“
Hermiona přikývla. Jistě, že si to pamatovala. Díky tomu se seznámila s Harrym a Ronem.
„A pamatuješ si na to, jak jsi vešla do našeho kupé?“
Další přikývnutí ze strany Hermiony a Draco cosi nesrozumitelného zavrčel směrem k Blaiseovi, který teď stál vedle něho.
„Fajn. Tak to byl bod zlomu. Když jsi odešla po tom, co Draco zesměšnil tvoje vlasy,“ ušklíbl se a rukama naznačil její kdysi bujnou kštici, „a ty jsi mu na to trefně odsekla, už o tobě nepřestal mluvit. Vlastně o tobě mluvil neustále, celý rok. Samozřejmě, že tě především urážel a zesměšňoval všechno, co děláš, ale víš, co se říká... Co se škádlívá...“ Křivě se usmál.
Hermiona si kousala vnitřní stranu tváře a bedlivě naslouchala každému slovu. Všichni v místnosti dělali to samé. Uši měli nastražené a očima viseli na Theodorovi.
„Tak se posuneme dál,“ pronesl Theo a napil se. „Pamatuješ si, kde jsi vzala tu vytrhnutou stránku z knihy, na které byly informace o Baziliškovi?“
Kudrnatá čarodějka pozvedla obočí. Jak o tomhle může vědět?!
„Tak co?“
Odkašlala si. „Nevím jistě. Byla jsem v knihovně, hledala jsem něco o tom, co může být v Tajemné komnatě a když jsem se vrátila ke svému stolu, ta stránka tam prostě byla,“ odpověděla zamyšleně.
Už tenkrát jí to přišlo zvláštní. Ale sváděla to na to, že byla dost unavená po tom neustálém čtení knih a pátrání a ani si neuvědomila, že to, co hledala, už vlastně našla.
Theo se ušklíbl a kývl hlavou k blonďákovi, který ho propaloval očima. „Draco,“ pronesl jednoduše a pokrčil rameny. „To on ti tu stránku podstrčil.“
„Cože?!“ vyjekla Hermiona udiveně. „Jak? Vždyť to není možné!“
„To, ať ti vysvětlí sám, jak to bylo. Ale jistě si pamatuješ na vaše ne příliš milé setkání v Krucáncích a Kaňourech, že? Než jste se střetli s Dracem, vytrhl z knihy onu stránku, vzal si ji a počkal na správný okamžik než ti ji dá.“
Hermiona otevřela udiveně pusu stejně jako Ginny a obě se podívaly na Draca, který byl bílý jako stěna.
Jistě, pamatovala si, že ho zahlédla, jak si do kapsy schovává nějaký smuchlaný papír, když se v knihkupectví střetli. Ale... Jak to mohl už tenkrát vědět?
„Tak dál... Pamatuješ si, jak jsi mu vrazila pěstí?“ zasmál se a s ním i ostatní.
Hermiona se usmála taky. Ach ano, to bylo tenkrát vážně úžasné. Bylo to poprvé, co někoho uhodila. A shodou okolností to byl právě Malfoy. A líbilo se jí to. Podívala se na Draca, který se na ni zamračil a promnul si kořen nosu.
„No, tak od té doby to s ním bylo ještě horší. Nemluvil o ničem jiném než o tobě. Nadával, vztekal se, prskal, ale v závěru se mu to vlastně líbilo,“ zazubil se Theo. „A jedeme dál, dámy a pánové,“ pronesl, zamyšleně si přiložil prsty k bradě a začal přecházet po místnosti. „Čtvrtý ročník, ples... To je kapitola sama o sobě. Když jsi scházela ze schodů, stáli jsme zrovna u vstupu - čehož sis zřejmě nevšimla - a Draco tenkrát cosi nudného vyprávěl a najednou se odmlčel a zůstal stát s otevřenou pusou,“ mrkl na svého blonďatého spolužáka. „Doslova jsi mu vyrazila dech. Jako vážně, Blaise mu musel vrazit pěstí do zad, aby se vzpamatoval,“ zasmál se a Blaise se zazubil.
„Ale vždyť...“ zadrhla se Hermiona, jelikož vlastně ani nevěděla, co chce říct.
Jako jo, tenkrát na tom plese si párkrát všimla, že se Draco zamračeně dívá jejím směrem, ale přikláněla to tomu, že tancovala s Viktorem, kterého on obdivoval.
„Věř mi, Grangerová. Ten večer s ním bylo k nevydržení. S Blaisem jsme se schovávali, abychom nemuseli poslouchat to jeho fňukání.“ Ušklíbl se, odkašlal si a důležitě se narovnal. „Na co si to jako Grangerová hraje? O co se snaží, že se tak vyfikla? O co jde Krumovi? To si jako nemohl vybrat někoho ze svého ročníku? Proč si vybral Grangerovou?“ dokonale napodobil Dracův hlas a chlapci i s Ginny se zasmáli, zatímco zmijozelský blonďák vztekle semkl čelisti k sobě.
„O krok dál... Pamatuješ si, jak se Krum rozplácl o zem, když ti nesl pití?“
Hermiona přikývla. Na to se nedalo zapomenout. Byl jen sotva tři metry od ní, smál se na ni a najednou zakopl, hodil šipku na zem, rozbil skleničky a polil se punčem. Všichni okolo se mu smáli, když se pokusil vstát, uklouzl a znovu sebou plácl na podlahu. Hermioně ho bylo tenkrát líto.
„Draco,“ pronesl pobaveně Theo.
Kudrnatá čarodějka se na blonďáka tázavě podívala a ten zase, jako už po několikáté, uhnul pohledem.
„No nic, zkrátím to. Už mě to nebaví,“ vydechl Theo. „Pátý ročník. Ta růžová ochechule dala Dracovi za úkol, aby vás špehoval a zjistil, kde se ztrácíte. Měl odchytnout někoho z vás přímo při činu a odvést vás k ní. A to taky udělal. Viděl tě, jak nenápadně míříš ke Komnatě nejvyšší potřeby a pak jsi zmizela. A co udělal?“
Hermiona vykulila oči. Ani si tenkrát nevšimla, že ji někdo viděl.
„Nechal tě tak, že? Odchytl potom tu kamarádku Changové.“
Zamračila se. Jo, na to si pamatuje do teď. A zřejmě i ona, protože se její obličej stále ještě nevzpamatoval z toho bodlákového zaklínadla. Škodolibě se usmála.
„Šestý ročník. Ten, kdy měl Draco zabít Brumbála - ale to je jiný příběh. Pamatuješ na McLaggena? Fajn. Tak si jistě vzpomeneš i na to, jak druhý den po tom Křiklanově večírku, na který jsi šla s ním, skončil na ošetřovně, jelikož celý zezelenal a slezly mu vlasy,“ vyprskl smíchy.
Hermiona vykulila oči. „Tos byl ty?!“ Podívala se na Draca.
Ten se jen ušklíbl, ale neodpověděl.
„Samozřejmě, že to byl Draco. A nenapadlo tě nikdy, proč měl Weasley vždycky tolik nehod na hodinách, které jste měli společné s náma? Nebo kdykoliv, když jsme byli poblíž?“ Pozvedl obočí.
Kudrnatá čarodějka udiveně otevřela pusu a následně si schovala tvář do dlaní a nevěřícně zakroutila hlavou. Jak to, že si toho nikdy nevšimla? Když se tak zamyslela, Ronovi se vždycky něco stalo, když u toho byli Zmijozelští. Jindy ne.
„A v neposlední řadě... Nenapadlo tě nikdy přemýšlet nad tím, proč Draco najednou změnil v bitvě o Bradavice strany?“
Vzhlédla k němu a zmateně se zamračila. Samozřejmě, že nad tím mnohokrát uvažovala. A do teď si vybavuje, jak se modlila, aby Draco zůstal, když ho Lucius s Narcissou vyzývali, aby přešel k nim. A dost dobře si vybavuje i to, jak ji bolestivě zasáhlo, že je opravdu poslechl a po tom, co se na ni krátce podíval, opravdu vyrazil zpátky ke Smrtijedům.
„Kvůli jisté mudlorozené čarodějce, která byla stále naživu a kvůli vidiny toho, že bys mohla-“
„To stačí, Theodore!“ okřikl ho chladně Draco, který konečně promluvil. „Dík za vylíčení mé minulosti,“ procedil skrz zuby sarkasticky. Porozhlédl po se všech v místnosti, krátce se podíval na Hermionu a rychlým krokem odešel k ložnicím.
Všichni hodnou chvíli mlčeli a zpracovávali to, co jim Theo právě vyžvanil.
„Do Merlinových kalhot!“ vydechl Cory, který se vzpamatoval nejdřív. „To byla nejlepší lovestory vůbec!“ Zazubil se a nevěřícně zakroutil hlavou.
„To bych do něho nikdy neřekl,“ vydechl Ethan, který se tvářil zaskočeně taky.
Hermiona nasucho polkla a podívala se na Blaise, který se na ni usmál a kývl hlavou směrem k chodbě, která vedla k chlapeckým ložnicím.
Přikývla, zhluboka se nadechla a vyrazila za Dracem.