Unaveně jsem položila hlavu na stůl a zívla jsem si. Po včerejšku jsem měla chuť zůstat doma hluboko pod peřinou. Lizzy se mi neozvala, což je celkem pochopitelné, když jsem jí nazvala tak, jak jsem jí nazvala. Ale stále si částečně stojím za tím, že to je pravda. Jediné plus bylo, že jsem jí dneska ještě neviděla a to byla už třetí hodina. Na dějepis se jaksi nedostavila a na chemii taky ne.
Celou třídou se ozval odporný zvuk zvonku, nač jsem si povzdechla a vstala, protože matikář vcházel do třídy. Dneska jsem opravdu neměla náladu na nějaké rovnice, statistiku ani nic podobného. Mou hlavu zaměstnávala Lizzy a Harry, ten hlavně. Už jen při vzpomínce na to, co se stalo včera večer jsem se červenala jako rajče. Jak to, že se mezi námi tohle dřív nestalo a to spolu bydlíme téměř rok?
Jasně, že jsem si už od začátku všimla, že je Harry pěkný (vlastně spíš neuvěřitelně sexy), ale o tom, že bych pod ním ležela v podprsence a líbali by jsme se, jsem nepřemýšlela. Možná to není správné, možná je to nebezpečné. Ale já už se nedokážu držet zpátky a myslím, že Harry taky ne. Jasněže mám pochybnosti, ale ty budu mít vždycky.
Moje přemýšlení o Harrym narušil příchod pozdních studentů. Zvědavě jsem zvedla hlavu, když jsem ucítila nepříjemný pocit. Hrdlo se mi sevřelo a přejel mi mráz po zádech. Lizzy s Calumem, Michaelem a Lukem vešli do třídy a všichni čtyři se na mě podívali. Bylo to, jako by do mě pohledem zabodávali nože. Sklopila jsem hlavu, ale jejich pohledy jsem na sobě cítila stále.
Židle vedle mě nepříjemně zavrzala, načež jsem vytřeštila oči. Ne, jen tohle ne. Dotyčný neřekl ani slovo, jen si vytáhl sešit a začal pomalu opisovat zápisky z tabule. A jediný člověk z téhle party, který byl schopný jakž takž věnovat pozornost učiteli byl.. Calum.
Nenápadně jsem se na něj podívala. Aniž bych si to uvědomila, dobré dvě minuty jsem na něj zírala. Nemohla jsem si pomoct. Jako by se za tak krátkou dobu, co se nebavíme neuvěřitelně změnil. Na ruce měl nové tetování se jménem jeho sestry. Prohlížela jsem si ho jako nějaký artefakt v muzeu a modlila jsem se, aby si toho nevšiml.
,,Tady je někdo vystříkanej z Caluma," ozval se Michael. Pootočila jsem hlavu, když jsem si všimla, že sedí za mnou spolu s Lukem. Po pravé ruce jsem uviděla sedět Lizzy. Co to má krucinál znamenat? ,,Máš smůlu, Darcy. Svojí šanci s Hoodem si propásla," hraně se usmál, jako by ho to snad mrzelo, načež se Luke zasmál. Kdybych se nedržela, vyškubala bych mu ty jeho peroxidové vlasy.
Než jsem stihla cokoliv říct, učitel je okřikl a já se pro jistotu otočila dopředu, abych na ně nemusela zírat. Otevřela jsem sešit a pomalu a znuděně jsem si začala opisovat příklady z tabule. Nemohla jsem se zbavit Calumova pohledu. Opatrně jsem se na něj podívala, když se naše oči po tak dlouhé době setkaly.
Jeho tmavě hnědé oči pro mě byly jako oceán čokolády, ve kterém jsem se momentálně topila. Bylo to jak magnet, od kterého jsem se nedokázala odtrnout. Přisáhám, že jsem v jeho očích viděla něco jako smutek a lítost. Ale tak nějak jsem nebyla schopná tomu věřit. A kdyby mě učitel nezavolal k tabuli, zřejmě bych se v jeho očích -ač nerada-, utápěla ještě dobrých několik minut.
🌙
Po matice a spoustě dalších předmětů mě čekaly poslední době hodiny těláku před obědem. Představa toho, že mám v tělocvičně běhat nebo šplhat mě nutila si hlasitě a otráveně povzdychnout. Moje fyzička byla mizerná, to mi věřte. Harry se mě pár krát snažila dostat ven, abychom šli běhat, ale stejně jsme pak skončili v McDonald's nebo v Nando's. Jediný sport, který mi šel byl golf a ten mě naučil jeho kamarád Niall. Pak jsem ho jednou porazila na odpališti a začal toho litovat.
Spolu s ostatními dívkami jsme se nahrnuli do šatny. Batoh jsem složila na lavičku a posadila jsem se, abych si sundala tenisky a silonky. Jaksi jsem zapomněla na to, že mám tělocvik a celá nadšená jsem si vzala sukni, než mi to ve škole došlo. Co nejrychleji jsem je stáhla a hodila k batohu. Nesnášela jsem se převlékat před ostatními. Vadily mi ty pohledy.
Natáhla jsem na sebe černé kraťasy a vytáhla jsem z batohu světle modré sportovní tričko. Vstala jsem z lavičky, abych si sundala svetr, který skončil na batohu. Cítila jsem, jako by na mě všechny upřely pohled. Zmateně jsem se otočila a instiktivně jsem si přiložila tričko k hrudi, i když jsem měla podrsenku.
,,Ty máš calvinku?" odmlčela se překvapená Avery a ukázala na mojí černou sportovní podrsenku, kterou mi koupil Harry.
,,Um.. jo," odpověděla jsem ostýchavě.
,,Taky gucci mikinu a všechno, na co si ukáže," ozval se otrávený hlas Lizzy. Stála oproti mně a propalovala mě pohledem. ,,Ale čemu se divit, když se přisrala do života zazobabého člověka," škodolibě se na mě usmála. Zhluboka jsem se nadechla, snažila jsem se uklidit, abych zase neřekla něco, čeho budu litovat.
,,Upřímně mi je Harryho docela líto. Mít na krku nevyrovnanou teenagerku, která neví, co s s sebou, musí být docela těžký," uchechtla se a pár "inteligentních" slečen spolu s ní.
,,Nic o tom nevíš," zašeptala jsem naštvaně a zatla pěsti, přičemž jsem cítila jak se mi nehty zarývají do kůže.
,,Myslíš to, jak vás tvůj otec opustil, tvoje matka začala chlastat a ty jsi z toho vyšla jako ta nevinná? Víš, já mám spoustu screenů z našich chatů, takže moc dobře vím jak to bylo, ty naše chudinko," našpulila ret a falešně se usmála. Nevěřila jsem tomu, že tohla byla donedávna moje nejlepší kamarádka.
,,Proč tohle děláš?" zamumlala jsem zmateně.
,,Proč tohle dělám? Um, nevím. Možná proto, aby lidi věděli, že nejsi taková, na jakou si stále hraješ. Na malou nevinnou Darcy, které všichni jen ubližují," smála se. ,,Kéž by tě Harry radši odložil do děcá-" to byla poslední kapka. Bez přemýšlení jsem jí přede všemi v šatně vrazila facku.
Celá šatna utichla. Všechny včetně Lizzy na mě překvapeně hleděly. Lizzy se chytla za tvář a s nenávistí v očích se na mě podívala. Teď jsem si už definitivně vysloužila místo na listině lidí, které nenáviděla. Nemohla jsem tam zůstat. Rychle jsem na sebe natáhla svetr, sebrala jsem všechny svoje věci a rozutekla jsem se pryč.
Utíkala jsem přes celou chodbu, co mi nohy stačily, jen abych se dostala pryč. Po celé škole se učilo, takže jsem měla jistotu, že mě snad nikdo neuvidí. Vběhla jsem na dívčí záchodky, neboť to byly první dveře které jsem potkala a složila jsem věci na zem. Postavila jsem se před zrcadlo a podívala se na sebe. Co se to děje?
Studenou vodou jsem si opláchla obličej a zhluboka jsem se nadechla. Nelitovala jsem toho, co jsem udělala, protože si to zasloužila. S Calumem byli jediní dva, kteří věděli jak to vlastně bylo a ona to teď vytáhne proti mně?
Lokty jsem se opřela o chladné umyvadlo a na pár vteřin jsem zavřela oči. Sotva jsem však stihla vydechnout, ozval se můj telefon, který oznamoval příchozí zprávu. Sáhla jsem pro něj do batohu a odemkla ho. Na displeji svítilo Harryho jméno.
"Co bys řekla na víkendový výlet někam mimo Londýn, princess?"
Na odpověď jsem teď vážně neměla náladu. Telefon jsem položila na umyvadlo. Nemohla jsem se až do oběda schovávat na záchodních. Ke všemu mohl kdokoliv přijít a já opravdu nepotřebovala, abych mě v tomhle stavu našel, proto jsem sebrala silonky a sukni a odešla se převléct.
A protože jsem se odmítala vrátit do tělocvičny i přes fakt, že budu mít neomluvené hodiny, mým útočištěm se stala knihovna. S hlavou v knížkách a sluchátky v uších si mě téměř nikdo nevšiml, kromě pár lidí, kteří se tu schovávali stejně jako já. Rozdíl mezi námi byl jen ten, že já se učila. Teda, pokoušela jsem se o to.
Aniž bych si toho všimla, čas uběhl rychleji, než jsem plánovala. Když konečně zazvonilo, postavila jsem se a sbalila si svoje věci. Všichni se hnali na oběd, takže jsem si v klidu stihla schovat svoje věci do skříňky, abych se vyhla velké frontě na jídlo. Moc se mi tam nechtělo, zvlášť po tom, co se stalo v šatně. Nesnášela jsem, když na mě lidé koukali, když si mě prohlíželi.
Pomluvy a drby se na naší škole šíří rychlostí světla, a tak nebylo divu, že mi téměř všichni věnovali na obědě až přehnanou pozornost. Zírali na mě, někteří na mě ukazovali a smáli, jiní si něco šeptali. Nebudu lhát, mrzelo mě to, ale snažila jsem se neplakat. Ne tady, takovou radost bych jim neudělala.
S povzdechem jsem si naložila talíř na tác a rozhlédla jsem se, ve snaze najít místo, kam si sednu. Pomalu jsem kráčela kolem stolů. Nemohla jsem si nevšimnout, že Lizzy seděla s Michaelem, Lukem a pár holkami, které na mě -jak nečekané-, koukaly a skvěle se bavily. Na mně.
,,Čau," promluvil kdosi vedle mě. Polekaně jsem se na něj otočila. Ashton. ,,Nechtěl jsem tě vyděsit," zasmál se.
,,To nic," pousmála jsem se. ,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se, než mi došlo, že to muselo vyznít asi trochu jinak, než jsem chtěla.
,,Nesednem si spolu?" navrhl s úsměvem. Řeknu vám, Ashton byl snad nejvíc usměvavý kluk, jakého jsem na téhle škole kdy potkala.
Kývla jsem na souhlas a následovala ho k posledních stolům ve školní jídelně. Mlčky jsem se posadila oproti němu. Bylo to zvláštní. Ashton seděl vždycky s klukama, myslela jsem, že on je ten poslední, který by se se mnou bavil, když ví, co se říká.
,,Možná ti není moje věc.. ale.. proč nesedíš s Michaelem a klukama? Vždyť jste nejlepší kamarádi nebo ne?" zamyslela jsem se. Ashton zvedla hlavu a podíval se na mě.
,,Jde o to, že nepodporuju, to co dělají. Nebo spíše jsem s tím přestal," odpověděl a já slyšela hněv jeho hlase. Jeho úsměv se vytratil.
,,Co tím myslíš?" špitla jsem.
,,Že už mě nebaví být odporný k ostatním ua účelem popularity a podobných sraček," řekl. ,,Podívej, ty nejsi první ani poslední člověk, na kterém si Michael vybíjí vztek. Čekal jsem, že už konečně dospěje a bude mít rozum a nechá toho, ale on bude stále stejný idiot."
,,Já už si zvykla," pokrčila jsem rameny, ale někde uvnitř jsem věděla, že mě pokaždé zamrzelo, když se do mě pustil.
Oba dva jsme se v tichosti pustili do jídla, i když jsme občas jeden po druhém pokukovali. Bylo to takové zvláštní. S Ashem jsme nikdy nijak velcí kamarádi nebyli. Vídali jsme se jen, když mě Calum brával za klukama k Lukovi do garáže, tam jsme si s Ashtonem občas popovídali. Někdy jsme se potkali na hodinách, ale jinak jsme spolu vůbec nemluvili.
Překvapilo mě, že se postavil Michaelovi a zachoval si svůj názor, doufala jsem, že to udělá i Calum, ale ten se k tomu moc neměl. Jeho pohled jsem však na sobě cítila celý oběd. Pár krát jsem se ohlédla jejich směrem, přičemž se na mě Michael zašklebil, Calum se tvářil neutrálně, Luke si mě ani nevšiml a Lizzy mě propalovala pohledem.
,,Mám nápad," promluvil z ničeho nic. Zaujatě jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. ,,Nevím jak ty, ale mě tohle jídlo absoluteně nechutná, takže navrhuju, abychom skočili na palačinky. Co na to říkáš?" Moje oči se rozzářily jako dvě malé světlušky, načež se Ashton zasmál.
,,Se šlehlačkou a nutellou? Ani nevíš jak ráda půjdu," zaúpěla jsem. Palačinky na oslavu nově začínajícího přátelství nebo odporné těstoviny ve škole jídelně? Já myslím, že mám jasno.
,,Tak jdeme," zavelel Ashton a vstal od stolu.
S tácem jsem kráčela za Ashem, abych ho spolu s jídlem uklidila k okýnku. Za celý dnešní den jsem konečně měla úsměv na tváři a výjmečně to nebyl Harry, který mi ho způsobil. Usmívala jsem se na Ashtona, který na mě čekal. Ale stačila jedna vteřina, můj úsměv zmizel a já se setkala s tvrdou podlahou ve škole jídelně.
🍁
Po dlouhé době, asi po dvou týdnech, což je na mě dlouhá doba, jsem zpátky s novou kapitolou. Otevřete šáňo juchuu, hahaha. Teď to bude drámo, protože to bych nebyla já, že? Takže se máte na co těšit.
Mimochodem, jak jste zvládli první týden školy? Upřímně? Já když zjistila, co mě letos čeká ohledně příjmaček, tak mě skoro kleplo. Jdete někdo taky příští rok do prváku? Klidně mi napište, ať si nepříjdu jako jedinej magor, kterej panikaří už v září. 😄🍁
Doufám, že se vám nová kapitola líbila. Snad mě neukamenujete za to, že z kluků z 5SOS dělám takové grázly. I přes to doufám, že vás tenhle příběh baví, protože vaše ohlasy mě opravdu těší.
No nic, přeju hezký další týden ve škole a přežijte too! Brzo budou Vánoce, uteče to jako voda, to mi věřte. Zmínila jsem se, že jsem tak trochu úchyl do Vánoc a už teď si věším světýlka a koukám na vánoční filmy? 😄🎄
xx D.