Pomalým krokem se Helene vydala zpátky do Velké síně, kde už ostatní odvážlivci vhazovali do poháru svá jména. Dívka ve své pravé dlani muchlala utrhnutý papírek z jejího bločku. Na tom kousku byl kostrbatým písmem napsáno pouhé 'Helene Snape'. Tohle jí mohlo změnit celý život. Nevěděla, jestli k dobrému nebo zlému, ale nějak určitě, o tom nepochybovala.
Nespěchala, měla na vědomí, že má ještě dost času, nebylo proč spěchat. Avšak když vešla do honosné síně, která teď sloužila jako epicentrum soutěže, všechny pohledy se stočily k ní. Nervózně si skousla ret a vykročila pravou nohou kupředu. Zaslechla několik zachichotání ze strany, kde seděli její francouzští spolužáci. Všechny tyto zvuky ignorovala, periferně stačila zahlédnout zoufalý pohled, který na ní seslal Severus stojící opodál. Pomalu se natáhla a při vhazování se podívala do tváře Removi, jenž tam stál také.
Stiskla víčka a papírek uvolnila ze sevření. Ten spadl dovnitř a byl snězen kouzelnými plameny. Nemohla už couvnout, ne když už tam stála. Když se však na tu vteřinu podívala do těch oříšků, chtěla toho nechat. Bylo už pozdě.
Posadila se vedle Lily, která o něčem mluvila s Jamesem. Nemohla říct, že nezáviděla ostatním, že se pomalu seskupují do dvojic. Do hlavy jako by jí najednou udeřil ten fakt, že se blíží ples. Všichni budou mít svého partnera či partnerku a ona skončí na suchu, přesně tak jak to bývalo v Krásnohůlkách, když byla nějaká slavnost.
V duchu si pomyslela, že určitě zase objeví ten zákeřný zákon schválnosti a zjistí, že se účastní lichý počet studentů, a tím pádem by opravdu šla sama. Nakonec však došla toho názoru, že alespoň nic neztratí, nebude zklamaná, když se třeba ten mladík otočí za jinou sukní.
Lusknutí před Heleninýma očima ji donutilo přestat přemýšlet nad tím, co by kdyby, a podívala se do tváře Andy.
"Doufám, že víš, co děláš," rozházela jí vlasy jako nějakému malému dítěti, ale Helene se i tak zářivě usmála a pokrčila rameny.
"Vím, že chci nový život a tohle je podle mě skvělý začátek," zalhala přesvědčivě. Blondýnka přikývla a podívala se směrem naproti, kde sedělo osazenstvo z Krásnohůlek. Brunetka udělala to samé a hned uviděla nenávistný pohled Amandy a její party, a hnusný obličej Lucase a Louise. Andy neváhala a odhodlaná bránit svou novou kamarádku se zvedla.
Helene sebou vyplašeně cukla, a když jí rázem došlo, co má dlouhovlasá blondýnka za lubem, okamžitě ji stáhla zpátky na lavičku.
"Co děláš?"
"To mi spíše řekni ty. Urážejí tě, a ty si to necháš líbit!" vyjela po ní, ale pak ji ihned objala.
"Hlavně už nic nedělej, jasné? Vážím si toho, opravdu, ale.."
"Chápu, chápu," řekla rychle Andy a usmála se na Francouzku. Helene jí úsměv opětovala a spokojeně si oddechla. Další konflikt zažehnán.
"Hej!" zakřičela Andy. Dívka vedle ní to ignorovala, neboť si myslela, že třeba volá na nějakého známého, ale pak když zvedla hlavu, zarazila se.
"Sežerte si to," zamumlala si pod nos a nestydatě ukázala krásnohůlským a uhlazeným 'frantíkům' prostředníček. Malé gesto, které zahřálo Helene u duše, přitom i tak kamarádčinu ruku sklopila.
"Blázníš?" vyjekla potichu.
"Koledovali si. Tys to možná nevnímala, ale mluvili o tobě teda pěkně hnusně a vůbec jim nevadilo, že to všichni slyší," vztekala se potichu Andy a v jejích černých očích se nebezpečně blesklo. V duchu dívce děkovala celým svým srdcem, ale pomalu se smiřovala s tím, že si jí Amandina partička za chvíli poddá.
---
"Zítra se losuje," zašeptala potichu Grace, když všechny ležely v posteli a společně klábosily o všem možném.
"A co na to všechno vlastně říkají rodiče, Hel?" zeptala se najednou Lauren. Dneska měla nějakou komunikativní náladu, až se sama Andy divila, co se s její kamarádkou stalo.
Helene se smutně zadívala na strop a několikrát silně a rychle zamrkala.
"Řekla jsem něco špatně?" otázala se potichu, když brunetka přešla před okno a podívala se dolů.
"Zemřeli při autonehodě. Hloupý mudla mi je zabil a sestřičku jsem taky ztratila. Kdo ví, kde je teď," povzdechla si Helene smutně a své čelo opřela o studené sklo.
"To je mi líto, neměla jsem za-"
"V pořádku, už to alespoň v sobě nemusím dusit," odvětila s úsměvem.
"Ne ne, ani mě to není příjemné mluvit o rodičích. Víš, prý mě nechtěli a sprostě mě hodili před dveře dětského domova.." Lauren několikrát popotáhla. Helene k ní přešla a opatrně ji objala. Následovalo dlouhé objímání dívek, k němž se přidaly později i Grace s Andy.
Všechny nakonec usnuly na Laurenině posteli. Ráno toho všechny pekelně litovaly a byly rády, že se z lůžka vyhrabaly. Jakmile se všechny ustrojily, vyrazily pomalým krokem dolů do Velké síně. Dnešní snídaně se nekonala tak brzo, protože se nejdříve museli vylosovat ti, kteří budou soutěžit o Pohár tří kouzelníků.
Usadily se tedy na lavičku a Helene projela všechny dívky pohledem. Tentokrát na sobě neměly uniformu, protože v ní usnuly a měly už po krk kravaty. Byly tedy oblečené do lehkých svetrů, každá měla jinou barvu a společně vypadaly jako sestry v triku. Nebo spíš ve svetrech.
Brunetka měla jako jediná své modré šaty s dlouhým rukávem, které se více méně podobaly její krásnohůlské uniformě. Lišily se však v tom, že měly nízký výstřih, který byl zakryt jemnou krajkou.
Pomalu ani nedýchala, když do síně vstoupili učitelé a ještě několik minut vše ředitel Bradavic protahoval. Helene přišlo, jako by to snad dělal schválně.
"Kruvalským šampionem se stává Atanas Grigorry!"
Jeden z mladíku se ihned zvedl a za křiku svých spolužáků se vydal přímo k řediteli Bradavic, za nímž stáli učitelé, ředitel Kruvalu i zástupkyně Krásnohůlek. Nastalo podání ruk a mladík mohl jít dolů do místnosti a vyčkat na své protivníky.
"Bradavickým šampionem je Nathan Johnson!"
Další mladík, tentokrát z Bradavic, na jehož hrudi byl orel si pyšně potřásl rukou s Brumbálem, a poté rychle zmizel i se svým papírkem, který vhodil do poháru.
Helene se třásly ruce. Začínala mít obavy, že jí opravdu ten kouzelnický předmět vybere a ona nakonec zemře někde v lese či bažině, nebo hůř uhoří či utopí se. Nebyla však jediná, kdo si dělal starosti. Pár metrů od ní seděl Severus Snape, který pevně svíral své pěsti a modlil se k Merlinovi, aby její sestřenku nevybrali. Jeho společník po pravici si jeho gesta všiml a drkl do něj.
"Co vyvádíš?" zeptal se se smíchem. Když se však zaposlouchal do jeho mumlání, pochopil. Svým pohledem zamířil k lavičce, kde seděla Helene. Regulus se pousmál, ale když v jejím obličeji zahlédl strach, zamračil se. Cítil na sobě svůj pohled, proto střelil tam, kde bodající zrak ucítil.
Lehce nadzvedl obočí na Rema, který se díval nejdříve na brunetku, pak na něj. Jeho rozpoložení si všiml i jeho přítel Sirius, který se také zamračil, jakmile poznal, kam se dívá.
Pohár vyhodil do výše poslední papírek s posledním jménem. Bylo rozhodnuto. Všichni natěšeně zadržovali dech a čekali na soupeře dvou silných mladíků.
"Krásnohůlským šampionem," Brumbál chytil ohořelý kus, poté se zarazil, "pardon, šampionkou se stává," zamračil se, neboť písmo asi nebylo úhledně napsané. Severus už šeptal hlasitěji, Helene se třásla, dívky vedle ní ji hladily po zádech na uklidněnou a Remus vypadal jako smutné štěně.
"Amanda Magnier!"
Brunetka si okamžitě oddechla a ani nevnímala blondýnku, která ladnou chůzí šla za ředitelem a s pyšným úsměvem se podívala na zástupkyni, která nemohla být šťastnější. Amanda byla vždy a všude oblíbená, nehledě na její černou duši.
Remus se chystal okamžitě zvednout, ale Peter jej zarazil. Zvláštně se na svého nižšího přítele podíval.
"Nech ji teď tak," řekl potichu. Mladík se světle hnědými vlasy nechtěl svého kamaráda poslechnout, toužil jít za brunetkou, sevřít ji v náruči a opakovat, že teď je všechno v pořádku, že je tu pro ni. Ale nemohl to udělat. Už jen proto, že věděl to, co ona ještě vědět nemohla.
Helene se právě objímala s děvčaty, i když tak moc toužila, aby odešly a nahradil je Remus. Chtěla se zvednout a skočit mu do náruče, ale nemohla to udělat. Chtěla, aby věděl něco, co věděla jen jedna osoba.. Spíše zvíře..
Oba byli zoufalí, a tak zbabělí udělat něco, po čem toužili celý život. Milovat někoho, aby to ten druhý věděl.