Seděla zamyšleně na tribuně a jen párkrát se podívala na zápas, který se odehrával kousek pod ní. Tedy nedalo se to tak nazývat. Soutěžící byli prostě blízko bažiny, museli se pro prodírat přes různé harampádí, bláto, pasti a ovládnout svůj strach. A protože se každý bál něčeho jiného, bylo to pro diváky o to víc zajímavé sledovat, kdo bude mít jaké prostředí a nástrahy.
S překvapením se koukala na prvního ze šampionů. Byla jedinou dívkou, proto bylo jasné, že šla jako první. Helene došla toho závěru, že Amanda se hlásit neměla. Vypadala víc než vystrašeně a když se kolem ní prohnala akromantule, vypískla na celý areál. Nechtěla znít nějak zle, ale přišlo jí, že si to blondýnka zasloužila. Možná, že pak konečně pochopí smysl života, změní se a bude konečně k brunetce milejší. Ale když později stála naštvaně na únikové plošině, došel Helene jeden fakt. Amanda se nikdy nezmění. I kdyby sebevíc chtěla.
Jakmile došel na řadu kruvalský šampion strhla se lavina nadšených pokřiků. Ale ani Atanas nebyl o nic lepší než Amanda. Brodil se přes křoví a když všichni zjistili, že má fobii z chlupatých malých králíků, neskrývaly svůj smích. I přes začátek se však dostal na konec se šrámy jak těle, tak na duši.
Poslední se do bažiny vrhl bradavický student. Jeho rychlost a mrštnost se hodila, žádná zvěř jej nezastavila, narazil až u různých pastí, které byly všude. Nedával pozor a zachytil se o jedno lano. Pak už visel vzhůru nohama. Trvalo to přibližně deset minut, než se z okovů dostal. Vedl si z těch tří nejlépe, přesto však časově skončil poslední.
Když se Krásnohůlky musely smířit s potupným třetím místem, přišla na řadu večeře. Šampioni do sebe ládovaly horu jídla, nikdo jim to však nezazlíval. Několikrát se však od stolu, kde seděla partička z Kruvalu, ozval smích a pár nadávek. Nepochybně se bavili o králících.
"Helene? Můžu s tebou na chvíli mluvit?" zeptal se jí Remus, hned jak vyšla z Velké síně po vydatné večeři. Ještě než přikývla, zahlédla za Removým ramenem šibalský úsměv Andy a strašně moc otravně zamrkání Grace.
Helene se rozloučila před Velkou síní s děvčaty, které pospíchaly do pokoje, aby si konečně sedli do něčeho měkkého, protože lavice v 'jídelně' nebyly moc pohodlné. A když člověk sedí před tím ještě několik hodin na tribuně, bolí jej celý člověk.
"No..Já bych, sakra, jak to říct?" nervózně si zajel pravou rukou do vlasů a silně si skousl ret. Chvíli přemýšlel, pak zavřel oči, nadechl se a začal mluvit.
"Šla bys se mnou na ten ples?" vychrlil rychle, že Helene měla chvíli problém identifikovat to,co řekl. Sotva si hlavě přehrála znovu jejich rozhovor, vykulila oči. Okamžitě se jí do tváří vehnala rudost.
"Jestli už tě někdo pozval, tak to samozřejmě pochopím," začal opatrně, když brunetka neodpovídala.
"Ano!" Spatřila, jak se Remova tvář stáhla a on se smutně pousmál. V jeho očích uviděla vztek a lítost. Uvědomila si, že odpověděla až moc pozdě, a ten sladký trouba si myslel, že myslí tu druhou otázku.
"Tedy ne, nepozval. Ano, půjdu," začervenala se. Chtěla se právě propadnout do země a toužila se Rema zeptat, jestli to myslí vážně, popřípadě jestli by ji laskavě neštípl, aby se ujistila, že znovu nesní.
"Budu se těšit," usmála se a chystala se vydat za děvčaty na pokoj a vykřičet na celou místnost, že jde na ples s Remem. Musela však ještě chvíli počkat, protože již zmiňovaný chytil její zápěstí a otočil si ji ještě na minutu k sobě.
"Já taky. Už předem vím, že budeš ze všech nejkrásnější," usmál se a sám se sobě divil, kde na takové flirtovací hlášky přišel. Došel však hned názoru, že těch skoro sedm let s prvotřídním mužským baličem na pokoji se na něm muselo nějak projevit. Ale byl rád, že to bylo právě teď, v přítomnosti Helene.
Jakmile ji pustil, vydala se pokoj. Měla celkem naspěch a cestou po schodech se držela za tvář, která byla rudá. Cítila její horkost a chtěla ji tak svou studenou dlaní zchladit. Teda alespoň doufala, že se jí to podaří.
Jako velká voda vtrhla do pokoje a díky tomuto vstupu donutila všechny obyvatelky pokoje úlekem nadskočit. Grace to moc nevychytala a spadla z postele, na které seděly společně najednou.
"Co blázníš?" zasmála se Lauren. Nesmála se Helene, které byla otázka adresována, šklebila se nad tím mistrovským pádem, jenž černovláska před chvíli předvedla.
"A proč jsi tak rudá?" zeptala se se zájmem Andy. Brunetka se zhluboka nadechla, než nadšeně vypískla a skočila na svou postel, kde začala poskakovat jako šílenec.
"Remus mě pozval na ples!"
Dívky se zasmály, Grace dokonce hodila po Helene polštář.
"Tohle se nedělá! Takhle nás vylekat, ale gratuluji! Hlavně se hned nenech zbouchnout, ano?" Helene uraženě nafoukla tváře a polštář hodila zpátky na Grace. A tak začala polštářová bitva. Brunetky byly spolu v týmu, zatímco ke Grace se ihned přidala Andy.
Mezitím co si dívky vychutnávaly holčičí dovádění, Remus stál pořád před pohyblivým schodištěm a usmíval se. Blízko něj stáli jeho kamarádi a spolubydlící, kteří celý rozhovor slyšeli. Přešli tedy k Removi blíž, aby si konečně všiml jejich přítomnosti a existence.
"Jak to chceš zmáknout? Nevíš, kdy je ten ples?!" zeptali se ihned James a Sirius. Peter zde nebyl, znovu někam zmizel a kluci to už raději neřešili. Doufali, že se jim mladík sám svěří, ale o tom si mohli leda tak nechat zdát.
"Viděli jste, jak byla šťastná? Musím to prostě nějak vymyslet, protože za ty její zářivý oči a úsměv bych zabíjel," zasnil se.
"Já tě normálně nepoznávám!" vyhrkl s překvapením Sirius. James přikývl, ale neskrýval pyšný úsměv. Cítil se jako otec, který vidí svého syna poprvé randit a zamilovávat se.
"A teď rychle najít tu Amandu.." řekl, jeho pohled směřoval k mladíkům a stejně jako před několika okamžiky Helene, šel společně se dvěma kamarády na nádvoří, kde se krásnohůlští vždy usídlili.
ČTEŠ
Slzy měsíce /HPFF/✔
Fanfiction"Setkávali jsme se za svitu měsíce. V době, kdy jsme oba viděli naše pravé já. Naše nedokonalé duše.."
