O 5 dní dříve
Nikdy bych netušila, že dostanu korunu tak rychle po otcově smrti. Copak už všichni zapomněli na krále? Stojím tu před zrcadlem a dívám se, jak jsem vypadala dnes na korunovaci. Dlouhé rudé šaty a velká koruna na hlavě. Tak teď jsem oficiálně královnou říše. Starosti mi ale dělá čarodějnice Hedvika. Někam zmizela a já za boha nemůžu přijít na to, kam...! Hned jak se prohlásilo, že je král mrtvý, se po ní slehla zem. Jediné, co po ní zbylo je hrobka, která ovšem nejde otevřít, takže nic nemáme. Žádnou stopu! Bůh ví, co chystá. Sedla jsem si k psacímu stolu v mé komnatě a chytla se za hlavu. Jak můžu ochránit zemi před čarodějnicí, když ani nevím, kde je? Další problémem je otcova prosba. Asi jsem měla tušit, že bude těžké ji splnit. Ze všeho mě bolí hlava. Denně za mnou chodí David a ptá se, jak mi je. Je to otravné a už ho mám plné zuby. Nejen on ke mně ale chodí.....Ben! Achjo, ten je snad ještě otravnější. Stále se stará jak mi je a neříká nic jiného než to, že spolu utečeme, a že královna si může vzít kohokoliv. Jenže tohle královna nechce! Nechci si vzít Bena. Před pár dny jsem si říkala, že ho miluju, ale teď? Poznávám ho mnohem víc a tím spíš mi přijde strašný. Možná je to jen kvůli tomu, že se prostě chce stát mým manželem. Jenže on to říká pořád. Vyjdu si jen tak do zahrad a už ke mně přiběhne, a říká.....co ty můj miláčku? Tak jak to dnes vypadá? Už myslíš, že bychom spolu mohli utéct?.......otravné, odporné! Přeci tady nemůžu nechat celé království a utéct s nějakým vesničanem. To samé David. Stále se snaží přijít na to, jak kouzlo zapomnění zrušit. Celý den je v laboratoři, a pak ke mně přijde a řekne......na, vypij to. Potřebuju zjistit, jestli je to konečně ono!......ale no tak! Nejradši bych na všechno znovu zapomněla. Na Bena, Davida, na otcovu smrt, na čarodějnici a na to, že nemám hlas. To je nápad, ale nemožný, protože to nemůžu udělat. Sakra řekněte mi někdo, co mám dělat! Otec mi často říkal, že ještě nemám na to vládnout, ale já ho neposlouchala. To jediné, co si pamatuji je to, že jsem byla princeznička, která se prostě nechtěla stát královnou. Flákala jsem se a otec měl pravdu, já nejsem připravená být královnou.
„Našli jste něco?" napsala jsem na papír a podala strážnému před mojí komnatou. Zavrtěl hlavou na znamení, že nic nenašli a já sklopila hlavu. Jsem zase na začátku.
„Váš otec měl mapu, která ukazovala, kde má čarodějnice sídlo." Řekl najednou strážný a já se zaposlouchala.
„A kde je?" napsala jsem na papír a opět mu ho podala.
„V jeho pracovně, výsosti." Řekl a papír mi vrátil. Dupla jsem nohou a vydala se směrem k jeho pracovně.
I když jsem byla už před dveřmi a v ruce držela kliku, otevřít jsem nedokázala. Nedokážu tam jen tak jít a prohledat mu pracovnu. Ne! Musí to jít jinak.
Tohle bude cesta na dlouho trať, co se ještě zvrtne? Proč je můj život takhle těžký? Odpověď na moje otázky mi stejně nikdo nemůže dát, takže jsem opět sama. Sama...to slovo je tak, ani to nedokážu říct, jsem prostě, nejde to, jsem sama nikdo tu není pro mě, můj život jedním slovem........samota.
____________________________
Druhá kapitola je tu a sní i princezniny, nyní už královniny myšlenky.
Jak vidíte, Victorie to nemá lehké a i já jsem celkem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet.
Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.