Svobodná✔

6.Kapitola - Sen

„Panebože, já mluvím." Řekla jsem radostně a znovu prince objala. Když mé sevření trochu povolilo, byla jsem nečekaně blízko u jeho pusy. Chtěla jsem to udělat, ale když jsem se k tomu chystala, někdo vešel do místnosti. A zrovna ten nejhorší člověk, který by mohl v tento okamžik přijít.

„Lásko, tady jsi." Řekl a vesele ke mně přišel. David se vymanil z mého objetí a s kroucením hlavy opustil sál. Chtělo se mi brečet, když jsem viděla jeho postavu, jak odchází a dočista mě nenávidí.

„Děje se něco?" řekl Ben a objal mě. Rychle jsem se od něj odstrčila a o krok ustoupila.

„Chci ti říct, že...."

„Panebože, Mal, ty mluvíš." Přerušil mě a znovu mě objal. Já se opět odtáhla a povzdechla si nad oslovením Mal.

„Ano mluvím, ale chci ti něco říct, takže zavři tu svojí......pusu a poslouchej mě!" řekla jsem rázně a počkala, až vstřebá moje slova.

„My dva, žádné my dva nikdy nebylo a nikdy nebude! Pochop to, možná jsem k tobě něco cítila, když jsem se snažila dostat vévodkyni, ale to už je díky tobě pryč!" řekla jsem a dala důraz na každé slovo poslední věty. Nechápal a chytnul mě za ruku. Bože, on to snad nepochopil?

„Co jsem právě řekla? Slyšel si to vůbec?" rozzlobila jsem se dnes už podruhé, ale tentokrát na správného člověka.

„Páni, asi si plně užíváš svůj hlas, když chceš hned nadávat." Řekl namyšleně a já mu chtěla jednu vrazit, ale naštěstí to za mě udělal někdo jiný.

Do sálu vtrhnul David a pořádnou mu natáhl.

„Co si to dovoluješ?" křikl na něho a mnul si ruku, kterou ho praštil. Páni, on to udělal kvůli mně?

„Co se do toho pleteš, princátko? Běž radši do té své laboratoře nebo si čti." Řekl Ben a strčil do prince. O krok jsem ustoupila a nechala je, ať se v klidu poperou. Nechtěla jsem do toho zasahovat, zřejmě se chtějí pobít sami.

„A co kdyby si ty, vypadnul z tohohle zámku jednou pro vždy a šel si krmit ty svoje ovce." Řekl David, a pak se začali prát. Nevěřím, jak to právě David mluvil? Úplně zapomněl na vychování a, no takového jsem ho ještě neviděla.

„Dost, přestaňte." Řekla jsem a odtrhla je od sebe.

„Jak se to chováte?" poklepala jsem si na čelo. Oba na mě jen tupě zírali a neřekli ani slovo.

„Běžte, ani jednoho nechci vidět." Ukázala jsem na dveře a stráže je otevřeli. Oba chtěli něco namítnout, ale já na ně hodila vražedný pohled a Ben společně s Davidem opustili sál.

Sedla jsem si zpět na schod a vnímala to ticho. Měla bych se vydat po království, aby....

A pak se to stalo, vzbudila jsem se!

_____________________________

Nová kapitola na světě. Omlouvám se, že je kratší, ale alespoň něco :)

Takže to byl sen. Victorie stále nemluví a nikdo neví, jak jí má pomoci, nebo snad ano?

Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.