-Laurelyn-
Nenáviděla jsem všechny ty pohledy dívek,které směrovaly na Justina.
Byl snad slepý? Pokaždé když jim,jejich úsměv opětoval zabolelo mě v hrudi.Neznala jsem tenhle pocit a zjišťuji,že bych ho nejraději nikdy nepoznala.
Justin se mnou neměl sex dva týdny,sakra ano dva týdny.Byla jsem na roztrhání,chtěla jsem ho pokaždé,když vyšel z koupelny jen s ručníkem omotaným kolem pasu,zatímco drobné kapky vody stékaly po jeho hrudi,chtěla jsem je slízat a sát je.Šílený? Jenže,já kvůli němu dostávám strach,že navždy zůstala jako sklep.Stará a vlhká.
Zasmála jsem se svým myšlenkám,doopravdy o sobě přemýšlím jako o starým sklepě?
Život bez sexu mě nutí být šílenou.
'Co je pro vás,tak vtipné slečno Laurelyn?'Podívala jsem se na svou učitelku,byla to stará a vzhledově zanedbaná žena.Její manžel se sní rozvedl před pěti lety a ona se zlomila.Všichni jsme to viděli.Před pěti lety,pronášela vtipy před celou třídou a smála se naším blbostem.Je jako tělo bez duše.Chodí a mluví jenže necítí.
A já se bála,že takhle dopadnu,když budu Justinovi propadat víc a víc.
Nesnažila jsem se tomu zabránit,jenže jsem věděla,že na konci mě čekalo světlo nebo úplná tma.Ten moment,kdy se celý můj život změní v něco krásného nebo v noční můru.
Nikdo nevěděl o všech,těch myšlenkách,které mi procházejí hlavou,když jsem s Justinem.
'Odpovíte mi,nebo se na mě budete dívat s prázdným pohledem?'Zamrkala jsem.
'Nic,jen jsem si na něco vzpomněla.'Cítila jsem se sobě,Justinův pohled.Pálil mě na zadní části krku.Polkla jsem a sklopila hlavu k lavici.
Všichni v téhle škole si mysleli,že miluji pozornost,jenže pravdou bylo,že jsem nesnášela,když se na mě všichni dívali jako,kdybych byla zázrak,který umí mluvit.
Byla jsem pro ně pěkná tvářička bez budoucnosti.Pro ně jsem byla jsem hloupá kráska.Jenže oni nevěděli,že všechny mé známky nejsou horší než dvojka.
Byla jsem chytrá ale oni to neviděli.Nesnažili se mě dostat pod kůži a víc mě poznat.
Každý si hleděl svého,nikdo se nestaral do toho druhého.Každý tu byl sám za sebe.
'Tak mi odpovězte na otázku.'
'Mohla by jste mi jí prosím zopakovat?'Pousmála jsem se na ní.Chvíli se na můj malý úsměv dívala,jako by nevěděla co to je a proč to dělám.
'Věříte na lásku na první pohled?'Zadívala se na mě svým filozofickým pohledem,který mě občas děsil.
'Jak se to vezme.'Skrčila obočí,požadovala pokračování.
'Věřím ale zároveň nevěřím.'Znovu skrčila obočí,povzdychla jsem si.
'Řekla bych,že každý z nás už viděl Popelku.'Třída se zasmála,chtěla jsem se zamračit ale místo toho jsem se narovnala na nepohodlné židli,zvedla bradu a podívala se učitelce přímo do očí.Její pohled byl přišpendlený na mě.
'Popelka se zamilovala na první pohled do krásného prince.Jenže zamilovala by se do něj,kdyby nebyl princ?Myslím,že ne.Nikdy by si ho ani nevšimla,kdyby ho nepotkala na plese.'Učitelka se na mě pořád dívala a proto jsem pokračovala.
'Zatímco princ,netušil kdo je ta krásná dívka v nádherných šatech.Chtěl jí takovou jaká byla aniž by věděl,kdo skutečně je.Nevěděl,že je služka své macechy a jejich nevlastních sester.Prostě se do ní zamiloval aniž by tušil její jméno.Viděl jí a miloval jí.A když zjistil,kdo skutečně je nepřestal jí milovat.'
'Dalo by se říct,že díky popelce nevěřím na lásku na první pohled a díky princi na lásku na první pohled věřím.Možná je to hloupé,přirovnávat pohádku k lásce.Jenže,to je to co nás pohádky učí.Učí nás milovat nedokonalosti a lidi,které ani trochu neznáme.Myslím,že v dnešní době nezáleží dívce na tom jaký muž skutečně je.Záleží jí na tom aby byl bohatý stejně jako Popelčin princ.Zatímco chlapci si hledají své princezny,do kterých by se zamilovali na první pohled a řekli si "Tohle je ta pravá a nikdy jí nenechám odejít".Popelka je špatný příklad pro dívky zatímco princ je skvělý příklad pro muže.On jí miloval bez ohledu na to,kdo a jaký původ má.Zatímco ona si šla pro prince vědíc jak moc bohatý muž to je.' Učitelka se na mě dívala udiveným pohledem,jako by nedokázala pochopit,jak jsem všechno mohla tak rychle pochopit.Jak jsem přišla na tuhle teorii.
'To byla úžasná teorie.Mohla by jste se stavit ke mně do kabinetu o přestávce?'Přikývla jsem.
Začala zvonit a já si oddechla,že třídu už nenaplňovalo to trapné ticho zatímco jsem mluvila.
Okolo mého pásu se omotaly ruce,zatímco jsem si do skříňky strkala všechny učebnice.Pootočila jsem hlavu a všimla si,že se na mé dívá celý fotbalový tým.Otočila jsem se celým tělem směrem k Justinovi,který si prohlížel pohledy fotbalistů.
'To,co si řekla ve třídě mi vyrazilo dech.'Konečně jsem upoutala jeho pozornost už jsem se bála,že se přeorientoval.
'To je fajn.'Co jiného jsem mu,k tomu měla říct?Vůbec jsem na něj nechtěla mluvit po těch jeho úsměvech na ty dívky.
Oblízla jsem si rty a usmála jsem se směrem k fotbalistům,kteří se začali hádat komu jsem věnovala tenhle úsměv.Musela jsem se usmát,byli jako parta zamilovaných teenagerů.
'Proč si se na ně usmála?'Zamračil se,odplata zlato moje.
'Proč si se usmíval na ty holky dnes ráno?'Zvedla jsem obočí.
'Jsou to hloupé holky.'
'Jsou to hlupáci.'Oplatila jsem mu to a drze jsem se na něj usmála.
'Vadí ti,že se usmívám na jiné holky?'Začalo zvonit,jeho otázka mi vyrazila dech a rozčílila.Přetočila jsem nás tak,že jsem ho přimáčkla ke skřínce a na rty mu položila prst.Studenti vyklízeli chodbu a já za to byla ráda,nerada bych aby se o mě roznášeli drby,jak týrám ubožačka Justina.
'Tak hele zlato.Mám tě plný zuby,chováš se jako sladký cukroušek a potom jako arogantní zmetek.Možná ti to ještě v té hloupé hlavičce nedošlo ale já jsem tvoje přítelkyně.A jediná dívka,které máš věnovat každý svůj úsměv.A jestli se ti to nelíbí vůbec tu takhle nemusíme stát.Máš na výběr buď to budu jenom já a tvé úsměvy a nebo oni a tvé úsměvy.'Díval se na mě šokovaným výrazem.Odstoupila jsem od něj,když jsem byla pár kroků od něj,byl pořád přišpendlený ke skříňce.
'Jo a Justine?'Otočil se na mě.
'Připrav si na večer svůj pytlík,myslím že déle bez sexu už nevydržím.'Mrkla jsem na něj a zaklepala na dveře učitelce.
Vlezla jsem dovnitř a mohla jsem vidět mnoho obrazů v jejím kabinetě.Fotek jí a jejího manžela.Vypadali šťastně stejně jako Popelka a Princ.Jenže v téhle roli byla princ ona a její bývalý manžel byl popelka.
'Ještě jsem neměla čas to sundat.'Podívala jsem se na ní a jen přikývla.Protože pět let byla dlouhá doba a čas si rozhodně udělat mohla.
'Chtěla jsem se zeptat jakým směrem chceš pokračovat?Chceš být podnikatel jako tvůj otec nebo právnička stejně jako tvá matka?'
'Rozhodně ne.'Netoužila jsem být jako oni.Nechtěla jsem být jako moje matka a rozhodně jsem nechtěla být jako můj otec.Odešla jsem od nich abych se rozhodovala sama o svém životě a kdybych se vydala stejným směrem jako oni.Bylo by to,jako kdybych je poslechla a chtěla být jako oni.Což rozhodně nechci.
'Tak?'
'Abych byla upřímná,mám ráda filozofie.Možná se vydám tímhle směrem.'Přikývla.
'To je rozhodně dobrá volba.Jsi jedna z nejlepších žáků,které na téhle škole byli.A já mám rozhodně radost,že nechceš jít po stopách rodičích jako skoro všichni ostatní v té třídě.'Usmála jsem se na ní.
'Tvůj názor na lásku,mě rozhodně zaujal.Netušila jsem,že někdo by mohl hledat příklad v pohádkách,na kterých vyrůstal.A taky by mě zajímalo,co by se stalo kdyby Popelka zlomila srdce Princi.Myslíš,že láska by zůstala nebo by odešla stejně jako přišla?'A v tu chvíli jsem věděla,že se tu nebavíme o pohádce ale o ní.Nechtěla mě tu kvůli mě ale chtěla mě tu kvůli ni.Myslela si,že bych jí mohla pomoc,viděla jsem jí to na očích.Viděla jsem ten smutek a žal,který jí pomalu zabíjel.Viděla jsem v těch očích proplakané noci nad starými fotkami,které se stali vzpomínkami a já měla najednou pocit,že jsem jediná,která jí může v tomhle pomoc.
'Princ by mohl být zlomený na kousky,který se pomalu stále lámou při každém nádechu.Jenže,milovala ho Popelka někdy?Milovala ho tou skutečnou láskou,kterou on cítil k ní?Nebo to byla jen iluze o tom,co si představoval od života sní?Viděl někdy ty špatné věci,které se mezi nimi stali.Nebo je ignoroval?Já myslím,že princi jí miloval natolik,že si odmítal přiznat,že jí kousek po kousku ztrácí.Nikdy si to nechtěl připustit.Nechtěl si představit život bez ní.Protože ona se stala něčím co nedokázal opustit.Avšak,uvědomoval si princ,že při každé hádce s ní jí ztrácel?Kdyby byla jejich láska natolik silná,ustála by všechny překážky,které jim život nastražil.Princ by by se neměl za ní dál ohlížet a začít nový život a chránit si své srdce před dalším zlomem.'
V jejích oči byly slzy a v tu chvíli jsem jí pochopila.Nedokázala se odpoutat od svého manžela,protože její srdce bylo jeho bez ohledu na to,jak moc jí jeho odchod zranil.Pořád čekala až se jednoho dne vrátí a řekne že udělal chybu,když jí opustil.Avšak ona si nedokázala připustit,že už se nikdy nevrátí protože jí nikdy nemiloval stejně jako ona milovala jeho.
Milovala celým svým srdcem a duší,protože ona věděla,že žádný jiný nebude jako on.Když o ní její manžel odešel,odešla sním její duše spolu s jejím srdce.
Její srdce patřilo jemu a ona to věděla.Milovala ho tak jako by každá žena,měla milovat svého manžela.
Chtěla sním znovu být a cítit jeho lásku aspoň na okamžik.Jenže to se nestane.On už se přes ní dostal.
Zatímco jí na něj zůstaly jen krásné vzpomínky,které se změnily v bolest v jejím srdci.
'Co,kdyby se Popelka jednoho dne vrátila?'Zeptala se mě zrovna,když jsem chtěla vyjít ze dveří a nechat jí všechno vstřebat.
'To se nestane.'
'Proč?'
'Protože,kdo miluje nikdy neodejde.'Zavřela jsem za sebou dveře.
Opřela jsem se o zeď a uvědomila si,že jsem nemluvila jen o tom co cítí ona.
Mluvila jsem o tom,co cítím já.
Nejspíš jsem se zamilovala.
A hádejte do koho..