My arrogant neighbor

15%

-Laurelyn-

Nenáviděla jsem všechny ty pohledy dívek,které směrovaly na Justina.

Byl snad slepý? Pokaždé když jim,jejich úsměv opětoval zabolelo mě v hrudi.Neznala jsem tenhle pocit a zjišťuji,že bych ho nejraději nikdy nepoznala.

Justin se mnou neměl sex dva týdny,sakra ano dva týdny.Byla jsem na roztrhání,chtěla jsem ho pokaždé,když vyšel z koupelny jen s ručníkem omotaným kolem pasu,zatímco drobné kapky vody stékaly po jeho hrudi,chtěla jsem je slízat a sát je.Šílený? Jenže,já kvůli němu dostávám strach,že navždy zůstala jako sklep.Stará a vlhká.

Zasmála jsem se svým myšlenkám,doopravdy o sobě přemýšlím jako o starým sklepě? 

Život bez sexu mě nutí být šílenou.

'Co je pro vás,tak vtipné slečno Laurelyn?'Podívala jsem se na svou učitelku,byla to stará a vzhledově zanedbaná žena.Její manžel se sní rozvedl před pěti lety a ona se zlomila.Všichni jsme to viděli.Před pěti lety,pronášela vtipy před celou třídou a smála se naším blbostem.Je jako tělo bez duše.Chodí a mluví jenže necítí.

A já se bála,že takhle dopadnu,když budu Justinovi propadat víc a víc.

Nesnažila jsem se tomu zabránit,jenže jsem věděla,že na konci mě čekalo světlo nebo úplná tma.Ten moment,kdy se celý můj život změní v něco krásného nebo v noční můru.

Nikdo nevěděl o všech,těch myšlenkách,které mi procházejí hlavou,když jsem s Justinem.

'Odpovíte mi,nebo se na mě budete dívat s prázdným pohledem?'Zamrkala jsem.

'Nic,jen jsem si na něco vzpomněla.'Cítila jsem se sobě,Justinův pohled.Pálil mě na zadní části krku.Polkla jsem a sklopila hlavu k lavici.

Všichni v téhle škole si mysleli,že miluji pozornost,jenže pravdou bylo,že jsem nesnášela,když se na mě všichni dívali jako,kdybych byla zázrak,který umí mluvit.

Byla jsem pro ně pěkná tvářička bez budoucnosti.Pro ně jsem byla jsem hloupá kráska.Jenže oni nevěděli,že všechny mé známky nejsou horší než dvojka.

Byla jsem chytrá ale oni to neviděli.Nesnažili se mě dostat pod kůži a víc mě poznat.

Každý si hleděl svého,nikdo se nestaral do toho druhého.Každý tu byl sám za sebe.

'Tak mi odpovězte na otázku.'

'Mohla by jste mi jí prosím zopakovat?'Pousmála jsem se na ní.Chvíli se na můj malý úsměv dívala,jako by nevěděla co to je a proč to dělám.

'Věříte na lásku na první pohled?'Zadívala se na mě svým filozofickým pohledem,který mě občas děsil.

'Jak se to vezme.'Skrčila obočí,požadovala pokračování.

'Věřím ale zároveň nevěřím.'Znovu skrčila obočí,povzdychla jsem si.

'Řekla bych,že každý z nás už viděl Popelku.'Třída se zasmála,chtěla jsem se zamračit ale místo toho jsem se narovnala na nepohodlné židli,zvedla bradu a podívala se učitelce přímo do očí.Její pohled byl přišpendlený na mě.

'Popelka se zamilovala na první pohled do krásného prince.Jenže zamilovala by se do něj,kdyby nebyl princ?Myslím,že ne.Nikdy by si ho ani nevšimla,kdyby ho nepotkala na plese.'Učitelka se na mě pořád dívala a proto jsem pokračovala.

'Zatímco princ,netušil kdo je ta krásná dívka v nádherných šatech.Chtěl jí takovou jaká byla aniž by věděl,kdo skutečně je.Nevěděl,že je služka své macechy a jejich nevlastních sester.Prostě se do ní zamiloval aniž by tušil její jméno.Viděl jí a miloval jí.A když zjistil,kdo skutečně je nepřestal jí milovat.'