•─────⋅☾☼☽⋅─────•
Všichni jsme vyskočili z dodávky, která byla zaparkovaná kousek od železného plotu. Na něm byla přidělaná kartonová cedule s nápisem 'soukromý pozemek'. Zastavili jsme se před plotem a Pope si do rukou vzal dalekohled.
,,Právě nakládají to zlato." Před námi se rozléhal pozemek s startovací dráhou, letadlem a spousty lidmi, kteří se různě pohybovali okolo letadla a aut, ze kterých zlato vyváželi v bednách. Pope předal dalekohled Johnu B.
,,Vidím Warda." Řekl John B a všichni jsme se na něho podívali a pak zpět na lidi, kteří se pohybovali na dráze. John B pomalu sklopil dalekohled ze svých očí a povzdychl si, ale nic neřekl.
,,Co? Co se děje?" Zeptala jsem se zmateně, protože John B nic dlouho neříkal a jen se díval do dálky. Čas nás však tlačil a také nervy.
,,Sarah. Je tam s ním." Řekl John B a olízl si rty. Podívala jsem se zmateně na JJ-e, který stál vedle mě, blízko mě, a díval se na mě se stejným zmatením. John B zvedl dalekohled a díval se skrz něj. "Počkat. Ubližuje ji."
,,Co?"
,,Cože?"
,,Děláš si prd-"
Nikdo nic nestihl doříct, než se John B rozběhl zpět do auta. Všichni si všimnuli zahřmění motoru, když John B otočil klíčkem v zapalování. Světla auta se rozsvítila a já jsem ustoupila.
,,Co to děláš?"
,,Johne B?"
,,Nebuď hrdina!"
Auto se plnou rychlostí rozjelo a JJ mě strhl na stranu, aby jsme Johnovi B nestáli v cestě a jeho ruce se obemkly pevně kolem mého pasu. John B prorazil železný plot a auto se nám začalo ztrácet z dohledu a i tak John B.
•─────⋅☾☼☽⋅─────•
Seděla jsem na židli ve starém otevřeném skladu, který byl podstatně k odpisu. Museli jsme odtamtud zdrnout, protože jsme slyšeli výstřel. Kia a já jsme se tam chtěly podívat a popřípadě pomoct Johnu B a Sarah, ale kluci nám to zatrhli.
Ze židle mě zvedl jasný zvuk a mé nohy mě nešly, dokud jsem nedošla ven, abych se mohla podívat na oblohu. Nad hlavami nám proletělo Wardovo letadlo i s naším zlatem a celá snaha, to všechno, co jsme obětovali, bylo pryč. Všechno do posledního kusu.
,,Támhle letí naše zlato." Prohlásil JJ. Ačkoliv měl špatnou poznámku k aktuální situaci, tak jsem mu to nemohla vyčítat. Možná že pro JJ-e byl humor jeden z kompenzačních mechanismů. ,,Do prdele!" JJ kopl do plastové židle, která se rozlétla na dva kusy.
Trochu jsem sebou škubla, když se ozvalo křupnutí plastu. Moje oči se setkaly s jeho a poznala jsem v nich lítost, což mi hlava nebrala. Ale přišlo mi, že jsem ho z nějakého důvodu dokázala předvídat a že jsem věděla, jak se cítí. Byl to zvláštní pocit, ale měla jsem ho.
JJ si povzdychl a rozešel se ke mně, zatímco já jsem stála a jenom na něj zklamaně koukala, protože naše tvrdá práce odletěla pryč. Jeho ruce položil na moje tváře a jeho rty se natiskly na moje čelo. ,,Promiň." Pošeptal mi.
Jenom jsem přikývla a věnovala mu slabý úsměv. Naše chvilka však netrvala dlouho, protože se ozval pořádný rachot. Pope vzal starou kovovou pálku a začal mlátit do všeho, co mu přišlo do cesty. Ozývaly se zvuky tříštění skla, lupání dřeva a narážení kov o kov.
Podívala jsem se na JJ-e a stiskla mu ruku, možná proto, že jsem žádala, aby s tím něco udělal. JJ se na mě podíval a zmateně pozvedl ramena, na což jsem odpověděla protočením očí a lehkým povzdechnutím.
,,Pope?!" Kiara na něj zvedla hlas, ale Pope jakoby nevnímal, když byl ve svém naštvaném rozpoložení. Nebylo jistě dobré Popovi teď v něčem bránit, protože se snažil vybít vztek na neživých věcích, což bylo dobré. Ještě, aby to byly živé věci. Pope si povzdechl a sednul si na zem.
,,Přišel jsem o svoje stipendium. Odešel jsem v polovině. Všechno... Je pryč. Nikdy se to nestane." Řekl Pope vydýchaně a mně se stáhla hruď. Bylo mi Popa líto, protože se opravdu snažil.
,,Určitě se to nějak vyřeší, Pope." Pošeptala jsem, ale Pope zakroutil hlavou. Podívala jsem se na Kiaru a ta se podívala na mě. ,,Je spousta možností, Pope. Ne-"
,,Nechci to slyšet, Charlie!" Vyštěkl na mě Pope nepříjemně. Popovy oči tikly ze mě na JJ-e a poté zpátky na mě. Kiara se rozešla, sedla si vedle Popa a obejmula ho kolem ramen.
,,Chlape, co se ti stalo?" Uslyšela jsem JJ-ův hlas, ale moje oči padly na Johna B, který měl zakrvácené oblečení. Okamžitě jsme se k němu rozběhli. Vzala jsem ruku Johna B, která byla zakrvácená, ale byla již trochu uschlá.
,,Čí je to krev?" Zeptala jsem se ho. John B měl na obličeji kamenný výraz jako by někoho viděl zemřít.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se ho JJ a k nám třem se přidala Kiara a Pope, kteří se okamžitě začali strachovat o našeho kamaráda. Kolem nás zahoukalo policejní auto a všichni jsme si kleknuly na zem.
,,Musíme odtud vypadnout, dobře?" Řekl JJ a když se zvedl, tak jsme se zvedli všichni. Kiara chytla Johna B za ruku a všichni jsme následovali JJ-e. Vyšli jsme na ulici a chtěli přejít silnici, než u nás zastavilo auto.
,,Charlotte?" Ozval se hlas mého otce. Mé tělo ztuhlo, má krev se začala vařit a srdce zběsile bít. Můj otec se k nám rozešel a John B si za záda schoval zakrvácené ruce. JJ se chtěl rozejít naproti mému otci, ale já jsem mu přiložila ruku na hruď, aby zastavil.
,,Tvoje máma má o tebe starost. Sakra, už dlouhou dobu jsi nebyla doma a vypadáš takhle." Nadzvedl ruku, jak kdyby říkal, že můj stav je ten nejhorší, ačkoliv jsem byla zdravá a šťastná, byla jsem. Teď jsem měla strach a zuřila.
,,Lidi, musíme odsud." Pošeptala Kiara. Věděla jsem, že mě otec už teď nikam nepustí, když už mě našel. Klidně by moje kamarády udal na policii, než abych měla udělat jeden krok zpátky. A to jsem nemohla dopustit.
,,Poslouchejte mě dobře. Teď není čas na to, aby se tady začal dělat bordel. Dostaňte ho do bezpečí." Řekla jsem jim rychle, abych se mohla otočit a odejít. Ale to se nestalo. JJ mě chytil pevně za ruku.
,,Charlie, však s tebou jednají jak s h-"
,,Hadrovou panenkou. Já vím. Ale nechceme, aby volal policii a aby nás napráskal. Nějak to doma urovnám a potom si vás najdu." Řekla jsem, než jsem se vyvlékla z JJ-ova stisku a rozešla se ke svému otci.
•─────⋅☾☼☽⋅─────•
A/N:
Dneska to definitivně nebyla jedna z nejlepších kapitol, ale děj je důležitý. <3
-Arika_Shadowhunter <3