"Justine vzbuď se!" Třásl semnou někdo.
"Kreténe vstávej!" Spadl jsem z gauče, na kterém jsem usnul s Dylanem na hrudi hned co večer usnul on.
"Kurva Ryane co do prdele děláš!? Kde je Dylan?! Co se stalo?" Vyděšeně jsem na něj koukal.
"Dylan je nahoře a spí. Přijel jsem před hodinou a odnesl ho nahoru jelikož jsem nechtěl, aby ti spadl. A teď tu zůstanu zatím co pojedeš za Kate a zjistíš, jak na tom je." Poplácal mě po rameni a já si v jedné části oddychl a v druhý jsem se chtěl zhroutit přímo před ním a rozbrečet se.
"Neříkej jí Kate víš, že na tuhle přezdívku jsem alergický, ale díky. Máš to u mě." Lehce jsem se usmál a on taky.
"Co bych neudělal pro tebe a mého budoucího kmotřence." Zasmál se a já zakroutil hlavou.
"Pokud mě nebudeš srát tak budeš kmotr." Šel jsem se obout a poté co jsem se rozloučil s Ryanem jsem odjel do nemocnice za Kath.
Vyběhl jsem z auta a bylo mi jedno že jsem ho blbě zaparkoval nebo že jsem ho nedal na blikačky. Jediná věc, která pro mě v tu chvíli byla důležitá byla Katherine. Běžel jsem do druhého patra k jejímu pokoji kde už stála její máma a povídala si s doktorem.
"Justine pojď k nám." S menším úsměvem mi řekla. Bez rozhodování jsem šel, protože ona je moje. Navždy bude jen má.
"Paní Bieberová je v pořádku na to že ztratila tolik krve se zdá být její stav momentálně stabilizovaný." Po tomhle mi odpadl kámen ze srdce. Děkoval jsem bohu za to, že je moje rodina zdravá. Tehdy jsem ale nevěděl o tom, co se stalo mojí dceři.