BONUSOVÁ KAPITOLA
,, Essentia, Scelersique, tak to máte za sebou, zkuste se nám sem nevrátit." Rozloučil se s Lindan a Hanny ředitel věznice. Po třech odsezených letech konečně nadešel čas jejich propuštění z vězení, kam se dostaly kvůli cílenému vyvolání skandálu v Sono, únosu a zneužití hlasového záznamu.
,, Idioti!" Ulevila si Lindan.
,, Idiot jsem byla já, že jsem se nechala tebou manipulovat." Zavrčela Hanny. ,, Věřila jsem ti a skončily jsme v base!"
,, Tak už mi to nevyčítej! Sama jsi chtěla! A víš proč!"
,, To ano, a byla to chyba. Chyba, která mi definitivně zničila život. Nestálo to za to."
,, To proto, že byli zase o krok napřed!"
,, Ne! To proto, že to byla blbost! Ta žlutá káča za to nestála. Stejně vyhrála, a co vím, ještě to nakonec byli oni, kdo převzali kontrolu nad Sonomelodia, totiž, nad Sonomelodií, teď už..." Lindan se ušklíbla.
,, Jsme venku. Je čas na protiútok!" Hanny se k ní zděšeně obrátila.
,, Tobě ty tři roky za katrem nestačily? Já už s tebou do žádných špinavých her nejdu! Čeho jsi dosáhla? Máš po kariéře a strávila jsi tři roky života ve vězení!"
,, No právě! Teď jsou oni na řadě, aby trpěli!"
,, Nedochází ti to? Skončilas!" Hanny se musela držet, aby kamarádce nevrazila facku. ,, Už si ani neškrtneš, v umělecké branži jsi skončila, vyloučili tě z ní! Jsi ze hry! Už nejsi ani herečka, ani výtvarnice, ani umělkyně, jen osoba po výkonu trestu, na kterou celá sekundární artistická scéna zanevřela! Už nemůžeš nic! A teď, když mě omluvíš, musím se jít nahlásit do práce!"
,, Do jaké práce?" Nechápala Lindan. ,, Ne...nemůžeš se vrátit do práce, nemáš oprávnění a ze souboru tě vyhodili."
,, Děkuju za připomenutí." Zašeptala bolestně Hanny. ,, Našla jsem si novou. Protože bez práce být nemůžu." Povzdechla si tak unaveně, jako by právě vytáhla vozík kamení na vrchol kopce.
,, A ty si taky budeš muset najít práci. Někde u baru nebo za pokladnou nebo...co já vím, jsi opravdu hezká, tak třeba někde v kanceláři." Lindan na ní třeštila oči, jako by vůbec nechápala, co jí Hanny říká.
,, A kde budeš pracovat ty?"
,, Jako pokojská." Vzdychla. ,, V jednom malém hotelu v sousedním městě."
,, Cože? Ty...Hanny, to ne! Jsi baletka, tanečnice, umělkyně! Přece se nebudeš živit tím, že budeš převlíkat postele!"
,, No kvůli tobě nemám na vybranou!" Vpálila jí do očí. ,, Je po všem, chápeš to? Už nejsem baletka."
,, Ale ne kvůli mně! Za všechno může María!"
,, Vlastně ano, na druhou stranu, kdybych se smířila s osudem, nechala jí na pokoji a soustředila se sama na sebe, nemuseli by mě zatknout! A ať se ti to líbí nebo ne, jmenuje se Flavo Lilium!" Hanny nasedla na autobus do města Autumnus, zatímco Lindan se dívala z odjíždějícím autobusem. A v hrůze jí došlo, že má Hanny pravdu.
Nemohla se vrátit do divadla, a vlastně se nemohla ani moc promenádovat po ulici, jak brzy jistila, protože jí hned zasáhlo rajče od nějakého vyšinutého fanouška Flali a Nela, kteří jí nikdy neodpustí to, že se je pokusila rozdělit.
Přitom byla pravda taková, že ta malá hloupá pseudohvězdička chtěla toho artistu, zatímco se svému klukovi dívala do očí a říkala mu, jak ho miluje. Onen artista zase dělal, že to nevidí, a klidně, Nelovi za zády, s Flali flirtoval, a Nel na všechno, co měl dělat, totálně sral, ale špatná je teď ona...
Než je odvedli na soud, řekla, že tohle ještě není konec. A hodlala to dodržet. Neměla co ztratit.
________
,, ...Nezapomeńte, jak důležité je se před zpěvem rozezpívat, správně si posadit hlas. Ještě předtím, než přijdete zítra na hodinu, si rozehřejte hlasivky stejně jako svaly před cvičením." Řekla nám Astha Sebastius, kdysi má zpěvačka a nyní jedna z našich učitelů zpěvu. Od doby, co jsme ovládli Sonomelodii, jsme začali i sami zpívat, takže už jsme jen neotevírali pusy na cizí zpěv.
Ukázalo se, že spousta z nás vlastně tolik zpívat neumí, na druhou stranu, někdy bylo fajn nahradit hodiny tance hodinami zpěvu. Už jsme nedřeli tak, jako dřív, tancovali jsme maximálně dvacet hodin týdně, a na naše výkony to mělo paradoxně spíš pozitivní dopad, než negativní. Dnešní vyučování už skončilo, a my se vydali na večeři.
Od doby, kdy nám už tak přísně nehlídají stravu, jsem něco přibrala, ale Nel mě ujišťoval, že mi to takhle sluší. Nejtěžší bylo přijmout fakt, že je nám dvacet tři let, místo dvaceti, jak by mi bylo teď dle Sonomelodie věku... Ale jinak se náš život za ty tři roky neskutečně posunul směrem k lepšímu. Vše, co jsme nyní dělali, všechny produkty Sonomelodie, byly čistě naše práce, samozřejmě za pomoci našeho týmu.
,, Jo, Flali." Zastavila mě Astha, když jsem byla na odchodu.
,, Ano?" Přitočila jsem se k ní. I po těch třech letech pro mě byla pořád jako modla, a nedokázala jsem se v její přítomnosti nechovat jako v přítomnosti své oblíbené celebrity.
,, Bude slečna Sciries ochotna natáčet příští víkend?" Uculila jsem se, když nazvala mou sestru Saxum, jednu z našich kameramanek, slečnou Sciries.
,, Určitě. Saxum je byznysmen, ta, jak někde zacinkají zlaťáčky, vždycky přiběhne."
,, Flali, jdeš?" Zavolali na mě Nel a Micci.
,, Jen běž, a dobře se najez." Propustila mě Astha. Zaculila jsem se.
,, Tak jo, děkuju!" Odběhla jsem k ostatním. Na večeři jsme se sešli v naší společence, já, Nel, Micci, Cara, Kai, Luccia, Gerr a Rubbi.
,, Škoda, že tam nebudete s námi." Řekla Luccia Gerrovi a Rubbi.
,, To nám vůbec nevadí, alespoń si spolu někam zajdeme." Dal Gerr Rubbi ruku kolem ramen.
,, Vy si to hlavně užijte."
,, Prý tam bude něco točit i Věž her. Kdyby tam byl náhodou Augustus, pirát ze země Luna, sežeńte mi podpis!" Řekla Rubbi to, co říkala vždycky, když byla malá šance, že se někde objeví ten pirát. Nel si nabral plnou hrst arašídů a rozbalil tabulku čokolády.
,, To budeš na truc večeřet kraviny do konce života?" Zasmála jsem se.
,, Obávám se, že jo. A taky myslím, že zůstanu vegetarián." Co byl celé dva roky v kuse nucen jíst až 600 gramů masa denně, byl ochotný pozřít maximálně tak šunku nebo řízek, ale žádné steaky od doby, co jsme svrhli vedení, neměl a odmítal k nim i přičichnout.
,, Já si spíš říkám, zda jsme si toho na sebe nenaložili moc." Řekla Micci. ,, Přetáčení klipů...ale když už nás netlačí čas, tak asi dobré."
,, Jsme holt zvyklí makat, no. A budeme muset, jestli si chceme udržet životní standard, a to chceme, protože jsme rozmazlení až hrůza." Konstatoval Kai. Pravdou bylo, že jsme některé věci nedomysleli. Vedení za nás řešilo opravdu všechno, a přestože jsme museli dřít od nevidím do nevidím, veškeré služby, potřeby a komfort nám hradilo, a dřeli jsme tolik právě proto, abychom tolik vydělali. A i když jsme si všichni ze začátku užívali flákec, hned další měsíc jsme trošku prozřeli, když jsme viděli, co jsme vydělali, respektive nevydělali. I tak jsme se museli uskromnit, protože do doby, kdy jsme si to celé vedli sami, naše zisky dost poklesly.
Možná už jsme neměli na permanentní pronájem výřivky, na bio potraviny a všechny značkové boty a museli se naučit, co skutečně potřebujeme, a za co jsme jen zvyklí rozhazovat, na druhou stranu, měli jsme přátelství, lásku a svobodu.
Až po naší revoluci jsem začala skutečně poznávat lidi tu. A až poté jsme se začali s Nelem SKUTEČNĚ dávat dohromady, a ničeho jsem nelitovala. Od předlohy se vlastně zas tak moc nelišil, když už mu nikdo nedával nůž na krk a nekreslil mu život do grafu. Byl hodně, svobodomyslný, a rozhodně méně pracovitý, než já, ale nebyl to všeignorující flákač. A každým dnem jsem ho milovala víc a víc, ne proto, že musím, ale proto, že si mou lásku zasloužil. A k tomu ještě jsem tu mohla mít svou sestru. Dodělávala si školu, a díky práci našeho kameramana na částečný úvazek bylo jisté, že bude moct jít na vysokou, a to nejen na tu státní.
Pár lidí dokonce odešlo. Z nižších kategorií, chtěli se vrátit, a nyní měli tu možnost. Zůstala samozřejmě desítka a dvacítka a pár dalších. Někteří se vrátili do bývalého života jen částečně, tak, že začali navštěvovat své rodiny nebo staré přátele.
Pro mě byla má rodina mrtvá. Saxum jsem se vzdát nemohla, ale na rodiče jsem si prostě nepamatovala dost dobře, a ani se s nimi už znát nechtěla. Nel na tom byl podobně. Otce neznal a pátrat po něm nehodlal, a jeho matka, jak sám říkal, kdo ví, zda ještě nechcípla na Aids...Každopádně jsme všichni byli šťastní a postupně se zase učili být sami sebou.
_____
Ioaness se sešel s Gratií, po dlouhé době. Co se vdala, už na něj neměla tolik času, navíc se nerozešli v nejlepším, když kvůli němu musela odložit svatbu a předstírat s ním vztah. Dost se tou dobou hádali, ale nakonec mu dokázala odpustit. Nicméně se přestěhovala za manželem, a dál docházela do divadla, ze kterého jeho vyhodili. O oprávnění nepřišel, nicméně jeho divadlo kvůli němu přišlo o část prezentace, takže ho vyhodili. Našel si nové, ale už to nebylo ono. Tak začal opět využívat výtvarnické oprávnění, a chtěl si zažádat o technické, tušil ale, že by moc nepochodil.
Někdy to míval těžké, nejednou to na ulici schytal vejcem do obličeje od fanoušků páru Flavo a Nel. Studio sice jeho skandál vyžehlilo v očích mnohých byl ale TEN HAJZL, co chtěl přebrat Nelovi Speculosonus holku...Nicméně když se Gratia už zase vrátila z toalety značně bledá a s omluvným úsměvem, nedokázal mlčet.
,, Gratio. Tak už si to přiznej."
,, Není co. Jen mi bylo zle z jídla."
,, To by dávalo smysl, když se cpeš od rána do večera." Zasmál se. ,, Ale všichni víme, co znamenají tyhle nevolnosti a nadměrná chu't k jídlu. Navíc jsi přibrala v obličeji a už nepiješ k večeři víno."
,, No tak fajn!" Zavrčela. ,, Jsem těhotná."
,, Ale to je přece skvělá zpráva, vždyť jsi to dítě chtěla!"
,, Já vím, ale teď z toho šílím!" Vyjekla. ,, Manžel je nadšený, jenže já dostala strach. Navíc, co bude s prací, víš přece, jak by to mohlo skončit, kdybych na tři roky opustila divadlo. Už by tam pro mě pak nemuselo být místo." Ioanes zavrtěl hlavou.
,, Jsi nesmírně úspěšná artistka, vždycky seženeš práci." Gratia se pousmála.
,, Tak děkuju. Ale už ted mám problém...vlastně...asi budu muset prodat ty lístky, co mám na víkend." Gratia, jako artistka Věže her a tedy i velká fanynka legendárního odboje, když se dozvěděla, že se koná veřejné natáčení, na které mohou lidé přijít jako na jeviště, si koupila lístky, aby mohla z dálky tohle natáčení sledovat – a tím se tak i učit kvůli své práci, pozorovat konkrétně Punga Catus, kterou hrála na sekundární scéně, v akci.
,, Tak mi je dej!" Navrhl Ioaness. ,, Rád se půjdu podívat, a taky uvidím Purpuru Coma v akci, víš přece, že jí možná budu hrát, teda...pokud mě zase nevyrazí. A když nic jiného, můžu dělat rekvizity a kostýmy, to mi ještě nechali." Essentia se na něj trochu skepticky zadívala.
,, Uvědomuješ si, že v tom samém prostoru bude natáčet hlavní šestka ze Sonomelodie?"
,, Uvědomuju, ale já budu mít lístek jen na natáčení legendárního odboje."
,, Ale máš zákaz přiblížení. Stačí, že si někdo z nich odskočí na wc k Věži her, poblíž tebe, a průšvih budeš mít ty."
,, Dám si bacha, jakmile někoho z nich jen z dálky uvidím, vezmu nohy na ramena. Gratio, prosím, víš přece, že o tu roli Purpury stojím! Už jsem začal montovat paruku, kdyby mi to dali! A když ne, můžu aspoń udělat celý kostým a jen za to dostat slušnej keš!" Gratia zrovna neposlouchala, protože do sebe tlačila asi pátý chlebíček se šunkou a hroznovým vínem.
,, Nho taks fajn" Řekla s plnou pusou, a vytáhla lístek z kabelky. ,, Ale nafotíš mi Pungu Catus!"
,, Spolehni se!" Ioaness si nadšeně poskočil a zavýskl, jako malé dítě, přestože mu pětadvacítka klepala na dveře – né že by na to vypadal – a pak si chtěl také vzít chlebíček, ale zjistil, že jsou všechny fuč.
,, Sakra, Gratio, to krmíš čtyřčata?" Zasmál se.
,, Ještě to tak, nestraš!"
_________-
,, No tak už vstávej!" Třásla jsem s Nelem v šest ráno, protože jsme museli brzy vyjet. Nel si schoval hlavu pod polštář a ještě přes něj přetáhl peřinu.
,, Nel tady není, Nel už je ve zkušebně a trénuje!" Tomu jsem se musela upřímně zasmát. Co nebylo žádného ředitele, který by kluky nutil do posilování kvůli síle a holky do cvičení kvůli postavě, se Nel ráno do posilky neobtěžoval, i když po pár měsících, kdy s hrůzou zjistil, že mě neunese, tam začal občas chodit odpoledne...
,, Tak to ho špatně znáš, můj Nel totiž v šest ráno nikdy netrénuje, Nel je v šest ráno VŽDYCKY v posteli, takže koukej vylézt nebo se nestihneš upravit!" Nic. Jen umělé a hodně přehnané CHRRRRR PŠÍ.
,, To chceš nechat Kazana čekat?!" To zabralo. I Nel, jako všichni ostatní, byl vyloženě hotový ze svého bývalého zpěváka a z toho, že nás teď učí a vídáme se. Pak jsme si navzájem pomohli do šatů a s vlasama a líčením a byl čas i s celým týmem vyrazit.
Když jsme dojeli na místo, bylo tam neskutečně rušno, protože v těchto prostorách jsme měli natáčet nejen my, ale také Věž her – ne všichni, jen několik show, a skutečně jsem někde v dálce zahlédla piráty.
,, Rubbi chtěla ten podpis, jdeme jí ho sehnat?" Zeptala jsem se Micci.
,, Jo, ale rychle, dokud nezačali pracovat!" Omluvila jsem se Nelovi a běželi jsme směr tým Piráti ze země Luna. Cestu nám ale zastoupila jejich ochranka.
,, My jsme Micci Supernovasonus a Flavo Lilium Speculusonus!" Vyhrkla jsem, a ukázaly jsme naše občanky. ,, Ze Sona! Kamarádka, Rubbi Meg, by si moc přála podpis od Augusta." Chlápek od ochranky trochu vychladl.
,, První námořníku, máte minutku?" Zavolal na Augusta. Augustus, pirát něco okolo pětadvaceti s páskou přes oko, námořnickou čepicí, pruhovaným tričkem a hákem přidělaným k ruce ( doufala jsem, že ho má na té ruce jen nasazený, a že mu ruku kvůli tomu háku neusekli, ale jak znám zábavní portály...nejspíše ano. Se k nám otočil.
,, Co zase chceš, ty suchozemská kryso?"
,, Dobrý den, pane piráte!" Pozdravila jsem. ,, Kamarádka vám hrozně fandí, myslíte, že byste se pro ni mohl podepsat?" Augustus se hákem podrbal ve vlasech.
,, Nějaká ta slečna zpěvačka?"
,, Ano, Rubbi Meg, žlutozelený vlasy, oranžová mikina, motýlci..."
,, Jo ta! Jo, ta se mi líbí, vypadá trochu jako kapitánův papoušek!" Řekl, načež Micci vyprskla smíchy. ,, její coming out se mi líbil, málokterý heterák má dnes nakonec odvahu přiznat, že není LGBTQ+!" Podala jsem mu Rubbiin bloček, a Augustus se jedinou rukou podepsal. Dost krkolomně, a já si v hrůze uvědomila, že je levák. A že mu tu levou i tak klidně uřízli a dali místo ní hák.
,, Koho byste chtěl sníst příště?" Musela jsem se zeptat.
,, Tu vobejdu Tristin, smrdí jako leklá ryba a chlastá mořskou vodu! Bude hezky prosolená!"
,, Jak nóbl." Neodpustila si Micci.
,, Rád jsem vám pomoh s tím podpisem pro tu papouščici, ale musím zpátky na loď, je čas napnout plachty!" Rozloučil se Augustus, a my stejně museli jít se nachystat. Kromě Pirátů tu natáčel ještě Legendární odboj – a při pohledu na ně jsem si vždy vzpomněla na Gratii a bodlo mě u srdce, že už nemůžeme být kamarádky, a na Ioanesse a na to, že jsem mu zpackala život.
Ale byla to nutná oběť, abych zachránila náš vztah s Nelem a to, co jsem tak šíleně moc podělala. Dál tu dnes natáčeli ještě Cuenos ( poznámka, novodobá verze minecraftu) a Najdi mě§, docela zvrácená show, kde lidé hrají takovou dost brutální verzi hry na schovávanou.
,, Tak už se to ví, už se to ví?!" Skákal Ioaness kolem Gratie, když přišla z ultrazvuku.
,, Neví, je ještě moc malé." Pak si povzdechla. ,, Hlavně buď na tom natáčení na svém místě a nechoď k Sonomelodii!" Připomněla mu.
,, Nejsem debil!" Zavrčel.
,, Ale jsi!" Zařval nějaký náhodný kolemjdoucí a uplivl si před ním. ,, Nel a Flali navždy! Nel a Flali navždy! Nel a Flali navždy!" Začal skandovat. Ioaness byl na podobné výlevy na ulici zvyklý, stávalo se mu to pořád. Vlastně byl rád, že nedopadl jako ta protivná balerína, co ho tak uháněla, propustili jí z vězení, a nějaký šikula dal na internet video, jak jí v její nové práci postříkali hadicí, navíc, když zrovna převlékala postele, a nepořádek byl pak na ní.
,, A když už tam budeš, pokud se pak stihne autogramiáda..."
,, Nechám ti je všechny podepsat, neboj." Ubezpečil kamarádku. ,, Ty se hlavně najez, a pořádně, a pak si odpočiň, a kdybys něco potřebovala, třeba koupit..."
,, Tak zaúkoluju manžela a neboj se o mně pořád, jsem těhotná, ne nemocná!"
,, Strýček Ioaness se přece taky postará!"
,, Strýček Ioaness?!" Vyvalila Gratia oči do kořán.
,, No, toho děcka, přece!"
,, Ach tak!" Zasmála se. ,, Fajn, tak ať se strýček Ioaness hlavně zase do něčeho nenamočí!"
________
,, Co ti to tak trvalo?" Spílala Lindan Hanny.
,, Jedu z práce, představ si to! To jsi věděla, že se na hotelu musejí dělat i víkendy, a ne proto, že máš zářit na jevišti? Hrozné. Tak ponižující. A co chvíli mi někdo na ulici nadává nebo po mně něčím hází!"
,, Po mně taky, ale chodím v přestrojení."
,, A co vůbec ty, ještě sis nenašla práci? Z čeho budeš žít?!"
,, Mám práci. Bohužel bez oprávnění nemůžu dělat videa nebo prodávat fotky, a do Passo Libertas mě s mým záznamem nevezmou..." Hanny pochopila.
,, Ty fakt děláš kurvu?"
,, Ne, jenom striptérku, ale možná začnu s tím druhým, protože bych si mohla účtovat až 25 tisíc Euncí. ( ASI PĚT TISÍC)
,, To platěj tolik?" Vykulila Hanny své ledově modré oči.
,, Dneska? I víc! Víš přece, že se lidi prakticky neseznámí, a kdo nemá na umělou inteligenci se senzorem dotyku, zaplatí klidně tolik."
,, No já nevím, přes postel jsem šla jen jednou, kvůli kariéře...Dlouhodobě bych na to neměla žaludek."
,, Tak si povlíkej postele!"
,, Náhodou, abys věděla, možná mě za pár měsíců pustí na záskok na recepci!" Lindan jí sjela ironickým pohledem a Hanny si uvědomila, jak trapně to znělo.
,, Už sis střihla i křoví v labutím jezeře. To jsi teda povýšila."
,, Když...mě furt bere Ioanes...i po těch třech letech." Přiznala.
,, A co ti brání? María je ze hry, máš volnou cestu." Dala Lindan opět hlasitě najevo, že ONA jí za Flavo Lilium – hvězdu – prostě nepovažuje. ,, A já jsem náhodou vysledovala, že je furt nezadanej, a vím, kde o víkendu bude! A díky své profesi mám lístky, sice musíme jít v přestrojení, ale můžeš se s ním setkat!"
,, Opravdu?"
,, Jo. Ale musíš mi věřit." Hanny věděla moc dobře, jak to dopadlo naposled, když Lindan věřila...nicméně teď měla skutečnou naději. Ioaness na Flali snad dávno zapomněl, takže by teoreticky mohla mít šanci. Kdo ví, třeba má na Sono takový vztek, že najdou i společnou řeč...
Ioaness si nesmírně užil natáčení Legendárního odboje a nafotil Gratii vše, co slíbil. Jenže pak uslyšel hudbu. Hrála z dálky, ze sálu, kde natáčeli Sonomelodia. Moc dobře věděl, že se od nich musí držet co nejdál, i tak se ale nenápadně přikradl blíž, aby slyšel a z velké dálky na obrazovce viděl za klavírem nějakou dívku s modrým ombré.
,, TO JE MICCI!" Vyhrkl sám pro sebe, když viděl mladou, a už dávno ne vychrtlou brunetku s modrým ombré místo celých vlasů a ve velice slušivých růžových šatech. Viděl i Flali a Nela vedle ní. Flali měla vlasy až pod ramena, pěkně jí narostly. Na sobě místo žlutých šatů a spousty květin modré třpytivé tričko, legíny a vysoké boty. Byla tak jiná. Ale tak...lidštější. A zpívali. ONI zpívali. Doopravdy. Nel hrál na kytaru, také doopravdy, a i když se to nemohlo rovnat hlasům jejich profesionálních zpěváků, bylo to svým způsobem úžasné a mnohem víc lidské a pro lidi identifikovatelnější se s nimi.
To ale nebylo to hlavní, co ho zaujalo. Šlo o to, co Micci zpívala.
,, Tuhle píseň si musíme připomínat, protože nikdy nesmíme zapomenout, že jsme byli jen otroky hudebního a tanečního průmyslu! Základ textu pro tuhle píseň napsala tady kamarádka Flali. Za Sonomelodii a za svobodu!" Ohlásila Micci píseň. Jenže on ten text znal. Ne přímo tenhle, některá slova byla pozměněná, ale šlo o slova, která mu Flali kdysi napsala.
POD TOUHLE MASKOU JE TA KTERÁ MILUJE, KTERÁ DÝCHÁ A ŽIJE. POD TOUHLE MASKOU,C HYBÍ MI SVOBODA TAK MOC, PROSÍM, NEVZDÁVEJME TO! A on ten text znal jako: ,,Pod touhle maskou, je ta, o které možná sníš, ta, které moc chybíš. Pod touhle maskou, chybíš mi tak moc, prosím nevzdávejme to."
Nedocházelo mu to, došlo mu to až potom, co se stalo v té převlíkárně. Až pak mu došlo, že to mělo patřit jemu. A teď to byl pro změnu zase on, kdo musel zjistit pravdu ZA KAŽDOU CENU. Přesto, že bylo pozdě pro oba. A bylo pozdě už předtím, než se poznali.
Nebyl tak blbej, aby se vetřel přímo k ní, ale v jejích osobních věcech mohl být její deník. A tak se oknem dostal do její šatny, kde začal prohledávat věci.
Mezi natáčením byla pauza, tak jsem se rychle vydala do šatny se přepudrovat... a následně věděla, že budu potřebovat víc make upu na zakrytí prokouslého rtu, protože jsem si ho musela prokousnout do krve, abych nevykřikla.
Ioaness... stál tam, u zdi v MOJÍ šatně. Když mě uviděl, ustoupil, jak nejdál mohl – dost možná i na povolené tři metry a vyděšeně na mě zíral.
,, Ahoj." Zašeptal. Už dávno jsem věděla, že jsem ho nikdy nemilovala DOOPRAVDY, jen chtěla, i tak se mi ale rozbušilo srdce. Měla jsem vztek, na něj...ale hlavně na sebe, i přes to mi ale bývalo občas líto, že už nemůžeme být přátelé, smát se spolu, dělat ptáky z papíru, a všechny ty ostatní prehistorické, ale tak zábavné věci.
,, Čau." Vytlačila jsem ze sebe. ,, Musíš odsud hned zmizet. Měla...měla bych tě udat, já...nechci! Uteč!" přikývl.
,, Jak se máš?"
,, Skvěle, ale to je fuk, nesmí tě to zajímat. Máš soudní zákaz styku!"
,, Gratia je těhotná!" Oznámil mi.
,, To...to je super zpráva, moc jí pozdravuj, ale MUSÍŠ ODSUD VYSMAHNOUT!" Prudce jsem ho popadla a vystrčila ze dveří, a ještě prudčeji ho zatáhla zpátky a zabouchla za námi dveře, když jsem viděla, kolik je venku lidí.
,, Tak fajn!" Začala jsem to organizovat. Popadla jsem ze židle limetkově zelený kabát, který u mě nechala Micci a jednu ze svých paruk se specifickým účesem a modrým melírem, kterou mám k jednomu kostýmu. Všechno jsem to navěsila na Ioanesse.
,, Ták, a stáhneme v pase!" Přiškrtila jsem ho v pase páskem od kabátu, až se zalykal, abych mu vytvořila alespoň opticky ženskou postavu. ,, A teď vyjdi ven a ženským hlasem si mumlej, že jsem děsná primadona, co ti nedala ani autogram!" Ioaness, místo aby poslechl, se podíval do zrcadla.
,, A ta paruka a kabát..."
,, Neřeš! Paruku jsem ztratila a Micci nemá nechávat své věci pohozené u mě!"
,, Proč mi pomáháš?" Zeptal se. Nó, trefná to otázka...,, Měla bys na mě mít vztek. Já..." Odmlčel se. ,, Omlouvám se." Zašeptal.
,, To já se omlouvám. Tys nic neudělal. Byla to má chyba. Tak proto."
,, Ale to já..."¨
,, Ne!" Přerušila jsem ho. ,, To já. Víme to oba. Pak jsem tě hodila lvům, abych si zachránila kůži. Tak vypadni už!" Bylo to na hraně, ještě jedna, dvě věty, a zakecala bych se tu s ním. A nejspíš do toho spadla znova. A to jsem nemohla dopustit, ne kvůli riziku pro nás oba, ale proto, aby se ten horor už neopakoval. Přikývl a vyběhl ze šatny. Počkala jsem pár vteřin a nenápadně se z ní vydala také.¨
,, Děláš si ze mě prdel?!" Vyjekla Hanny, když viděla, kam jí Lindan přivedla.
,, Věž her máš přece ráda."
,, Ale Sonomelodia natáčí kousek odsud! Jsme v podmínce, do háje!"
,, Na tři metry. Jsme mnohem dál, tak klid. Ioaness tu někde bude." To Hanny trochu uklidnilo. Podívali se na kousek natáčení Legendárního odboje, a ona se pak šla nenápadně podívat po Ioanessovi. Poznala ho snad právě proto, že byl už zase převlečený za ženskou, tohle ale nebylo jako tehdy na Vivera Festo, když se oblékl jako Micci. On zdrhal. A zdrhal směrem od Sonomelodie...
,, Ahoj! Tři roky jsme se neviděli, pamatuješ si mě ještě?" Zastavila ho. ,, Dobrej kostým, za co tady dneska jsi?" Ioaness se na ní chvíli zmateně díval, a pak jí zavraždil pohledem.
,, Ty jsi ta podělaná káča, která mi málem zničila život?!"
,, No...no...to ne já, to Flali!"
,, Tak Flali mě tam zavřela? Flali tam dala kameru? Flali to pověsila na net se skandálním popiskem?" Uhodil na ní Ioaness. ,, Tebe už pustili? Škoda, doufal jsem, že se ven už nedostaneš!"
,, Proč jsi na mě takovej?"
,, Ty se ještě ptáš? Ty a ta tvoje povedená kámoška s velkejma dudama jste mě málem dostali za katr taky! Unesli jste nás a málem zničili život všem třem! A to proč? Protože jsi na Flali žárlila! Jo, vždycky jsi chtěla být jako ona, ne, tys chtěla být ona! Chtělas všechno, co ona měla, akorát jsi k tomu chtěla mně! Myslíš si, že jsem retardovanej? Všechno se to dostalo ven! Chtěli jste ovládnout Sono, a mě tam nacpat taky! Pro tebe nemám nic víc, než pohrdání!" Hanny tam stála s pusou do kořán. Zrovna chtěla rozjet flirt a seznamování, a dozvěděla se tohle.
,, Máš jí pořád v hlavě, co?" Odsekla.
,, Ne! Nikdy jsem neměl, byla to kámoška. Kámoška, kterou jsem měl rád a které bych, uznávám, zvládl dát pusu, kdyby chtěla, ale s ní to nesouvisí. Já nemám rád lidi jako jste vy a ta druhá fůrie! Jdi mi z cesty!" Hanny si ale všimla.¨
,,Hmmm...čí pak je to paruka? Tu paruku poznávám, a víš proč? Protože divadlo, kde jsem předtím byla, dělalo jejich hry! Tu paruku dělala naše výtvarnice, úplně stejnou! Proč tady pobíháš v dámském kabátě a s Flaliinou parukou na hlavě?" Měla ho. Poznala, odkud jde. Ta děvka! Klidně se provdala za Nela, ale dál se schází tady s tím? Kéž by o tom mohla říct někomu z novinářů nebo to dát na net! Ale to by putovala zpátky do basy, měla zákaz jen napsat nebo vyslovit veřejně jméno někoho ze Sona a něco o něm říkat... Ioaness dle očekávání zmlknul.
,, Jdeš od ní, že? Scházíte se?"
,, Ne!" Zavrčel. ,, Byl to omyl, ztratil jsem se a narazil na ní, to by ale nikoho nezajímalo, stejně bych měl průser, tak jsem... pomohla mi odejít na dostatečnou vzdálenost v tomhle!"
,, To je MŮJ kabát!" Ozval se za nimi Micciin hlas. Hanny na nic nečekala, a dala se na útěk, protože kdyby k ní Micci přišla na tři metry a zavolala ochranku, odvedli by jí rovnou na policajty. Běžela, zatímco se jí do očí draly slzy. Ioaness jí definitivně poslal do háje, Flali má zase to, co ona chtěla, a jí zítra nezbude, než jít zase povlíkat postele...To byl konec. Možná bude lepší dělat ty samý kšefty, co Lindan, a alespoň si něco vydělat...možná i vypadnout z týhle podělaný vyšinutý země...
,, Slečno, kde jste se dostala k mýmu kabátu, a co to má znamenat?!" Obula se Micci do Ioanesse, a když si uvědomila, že to není slečna, vykřikla. ,, Zase ty?"
,, Micci, prosím, nepřibližuj se!" Dal Ioaness ruce nad hlavu a sundal paruku i kabát. ,, Vrátím ti ho, jen ke mně nechoď. Už odcházím."
,, Dobře." Micci se uklidnila, a hlavně si uvědomila, že je na půdě Paláce her, a ne na jejich, kde být může. ,, Kdes ho vzal?"
,, Nenuť mě ti to vysvětlovat! Prostě ti ho vracím, omlouvám se, a už padám. Ta holka, co odsud utekla...schovával jsem se před ní, uháněla mě, tak jsem si vzal převlek, ale poznala mě...kabát máš tady." Položil ho i s parukou na zem a ustoupil o dostatečný počet kroků zpět.
,, Dobře, nic mi nevysvětluj, a běž!"
,, Ale mě něco vysvětlíš!" Tak tak jsem doběhla Nela, který zmerčil Ioanesse. No...tak tohle bude problém. Už, už jsem sáhla po mobilu, abych včas vytočila číslo záchranky...
,, Jé, Nele, ahoj! Tak rád tě znova vidím, zpíváš teď úžasně! Ale blíž už, prosím, nechoď." Nel věnoval Ioanessovi naprosto znechucený pohled.
,, Jak se můžeš vůbec opovážit na mě mluvit?!" Z očí mu létaly blesky a velkým krokem se přiblížil k Ioanessovi. ,, Teď seš dost v pytli!" Zasyčel.
,, Prosím, nevolej ochranku!"
,, Nele!" Oslovila jsem ho. ,, Nech to plavat, půjdeme! Přece to nebudeme řešit s policií!" Nel škubl hlavou směrem ke mně.
,, Žádný policajty volat nebudu. Tohle si vyřídím sám!" Pak vrazil Ioanessovi takovou, až se skácel na zem. Sice jsem měla Ioanesse pořád ráda, i tak mi ale přišlo romantické, že Nel dal kvůli mě někomu pěstí, když jinak nebyl schopen zabít ani vosu...
,, Doufej, že už tě neuvidím!" Zasyčel. ,, Jinak ti ho urvu, nacpu do prdele a zapálím ti hlavu!"
Micci si povzdechla, dala Ioanessovi kapesník, aby si zastavil krev tekoucí z nosu, a pak mě i Nela odvedla zpátky na natáčení se slovy, že jsme jako malý děcka a s poznámkou, že je na naší chůvu až moc mladá...No...nečekaným setkáním neměl být konec. Samozřejmě jsem se hned dozvěděla, kdo tu, teda asi, Micci se nestihla pořádně podívat, okouněl. Škoda, že jsme jí nepřistihla já, schválně bych se k ní přiblížila a zavolala ochranku! No, jeden by si myslel, že to už byli všichni...Jednoho hada jsme tu ale ještě měli...
Přiběhli k nám Myšky z Divertisimo, jedné šílené hry Věže her, kde Myšky – což jsou děti od osmi do dvanácti let, musejí chytat sýry – tyto sýry jsou ale lidé, kteří ale, podržte se, mají skutečně společenský status sýra, a vyhýbají se u toho různým překážkám, a chtěli se s námi fotit. Trochu smutně jsme tak sledovali ty, kteří neměli to štěstí, jako my, a nejspíš se nikdy neosvobodí z absurdit a hrůz jiných zábavních portálů.
,, Na to nemám žaludek." Řekl Nel, když děti v kostýmů myší a s přišitými fousky k obličeji, odhopkali za hlasitého pištění pryč. ,, Copak jsme jediní, kdo se dokázal vzchopit?"
,, Zřejmě, Kocourek z Passo libertas má taky ty uši přišité k hlavě a přioperovaný ocas."
,, Ale copak, ty koukáš na Passo libertas?" Rýpl si do mě.
,, Všichni koukáme na Passo libertas!" Zavrčela jsem a odmítala se za to stydět. A Micci na ty kocourky kouká taky, to ona mi ty videa ukázala!"
,, Flali!" Micci si zakryla obličej rukama. ,, Říkala jsem, že je to mezi náma holkama!"
,, Ale gay porno?" Otřásl se Nel. ,, S kočkama?"
,, Hele, ty tvoje lesbický víly, co jsem našla v historii tvýho počítače, mi taky přijdou absurdní, a nic neříkám!" Dupla jsem si.
,, No...jestli se s nimi někdy potkáme, bude to zajímavý!" Pronesl Kai.
,, A dost už! Jdeme radši něco sníst." Zastavila tuhle debatu Cara. Šli jsme si ke stánku pro pizzu, když v tom se za námi ozvalo pomalé tleskání.
,, Ale ale ale. Koho pak to tu máme?" Lindan! Do háje, copak ona už není v base? Vězení se jí podepsalo na obličeji, kdysi tak překrásná dívka teď byla očividně poznamenaná třemi lety za mřížemi.
,, María. Jón. Stela. Erika. Irma. Marcus." Odříkávala jména, která kdysi náležela k našim tělům, ale byla smazána z existence. ,, Kde máte zbytek cvičených opiček? Fabiana, Milu, Neylu, Charlotte, Catarinu a spol?" Nepřestala rejpat nelegálním způsobem. ,, Mimochodem, Stello, ztratila jsi veškerý lesk, ta hnědá ve vlasech je otřešná. Jóne, co tě nikdo nepeskuje, abys pořádně trénoval, tvůj tanec šel dost do háje. A ty, Marío, už prosím tě sama nezpívej! Radši zase řekni Ashtě, trhá to uši!"
,, Uvědomuješ si, že stačí jedno jediné slovo, a odvede tě policie?" Upozornila jsem ji.
,, Ty se neopovažuj se ozývat, Marío! Z baletky Parafirské taneční scény, je teď pokojská, a je to jen tvoje vina! Z všemi uznávané artistky, MĚ! Jsi udělala vězně! A to proč? Protože jsi nebyla schopná říct tady Nelovi, že už tě nebaví, a tomu artistovi, že po něm jedeš! Ty jsi vyvázla, a my skončili za mřížema!" Byla úplně šílená.
,, Tak takhle s ní nemluv!" Zastal se mě Nel.
,, Ty drž zobák a šoupej nohama, Jóne! Jsi jenom spodina z předměstí Exuta solis! Myslíš si, že stepový botičky a drahá bundička to změní? Vyrostl jsi mezi chátrou! A je to na tobě vidět, ty barbare! Tvoje matka byla šlapka! A otce ani neznáš! Žádnej příběh o penzionátu tě neudělá nóbl!"
,, Za tohle zaplatíš, mrcho!" Micci se k ní vrhla a vlepila jí obří facku, jen to luplo. ,, Ty sama jsi spodina!" Lindan se chytla za tvář a vyděšeně na Micci zírala.
,, Já tě milovala, ty děvko. A facka je to jediný, čeho jsem se od tebe dočkala." Lindan z pod bundy vytáhla nůž a zaútočila na Micci. Ale rána nepadla. Místo toho se Lindan ocitla pod váhou těla piráta Augusta.
,, To tě naučí, ty suchozemská kryso!" Křičel, zatímco jí bil svým hákem. ,, Na naše ptáčky zpěváčky útočit ze zálohy, ty jedna leklá tresko!" Neublížil jí doopravdy, jen jí zpacifkoval, sebral nůž, a počkal, až přiběhne ochranka.
,, Vida, Lindan Essentia. Takže voláme policii, a myslím, že se můžete rovnou vrátit do vaší vězeňské cely." Ochranka odváděla Lindan v poutech. Deja vu? Tak nějak nám to připadalo. Augustus zasalutoval.
,, Vyřiďte slečně Rubbi Meg mé ctěné pozdravy, a že mi dluží autogram na oplátku!" Řekl, zatímco naskakoval na vozítko ve tvaru lodi a držeje se za stožár, pomalu odjel.
,, Co myslíte, zase jí zavřou?" Zeptala jsem se.
,, O to se sama postarám! Klidně půjdu svědčit a udělám u soudu čoro moro, že to svět neviděl!" Dupla si Micci.
,, Chci panáka!" Řekla Cara. Všichni jsme se na ní podívali. Dle původního Sono příběhu byla Cara docela pařmen a s alkoholem si hodně rozuměla, ale co jí mockrát donutili se opít proti její vůli, téměř nepila. ,, No co? Dneska budu chlastat jako Cara!" Řekla, pro nás, ten nejlepší možný vtip.
,, Uznávám, že to byl pernej den. Nejdřív ten bláznivej Ukrajinec, a teď tahle čarodějnice s nožem pod bundou."
,, Co je to Ukrajinec?" Zeptal se Nel.
,, Ukrajina! Tak se dřív jmenovala samostatná země ležící ve východní části naší země!"
,, Copak ty víš, jaké bývalo kdysi dávno rozložení naší země?"
,, Jo! Nabízela jsem vám, že vám ty starý mapy ukážu, ale vy ne, vy jste museli jít...na kutě."
,, Na jaký kutě, píchat šli!" Neodpustil si Kai.
,, Ale...to bylo...nezbytný!" Vyhrkl Nel.
,, Dobrý, fajn, Micci je génius a Nel s Flali na sobě věčně přilepení, to už dávno víme, jde se pít!" Ukončila tuhle diskuzi naštěstí Cara.
A tak jsme šli na skleničku. Ale nikam do restaurace, aby nás neotravovali lidi, Luccia s kapucí došla koupit pití, a sedli jsme si s tím u našeho auta, a popíjel s námi i náš a štáb. Po chvíli jsem šla hledat nějaké místo, kam jít na wc, ale v okolí nic nebylo, jak jsem zašla až k nedaleké řece u staré cyklostezky. Dříve se tu proháněli lidé na kolech, teď po ní jezdili na elektrických koloběžkách a tini mini skůtrech, na kterých se tam jezdit smělo.
Když jsem se vracela z lesíka, na okamžik jsem se zastavila u mostu a sledovala kachny ukládající se ke spánku. Neměla jsem nic, co bych jim mohla hodit.
Jednou jsem viděla krmení kachen v televizi v nějakém starém filmu, a přišlo mi to nesmírně roztomilé. Pak z mostu skutečně upadl kus chleba, který z něj někdo hodil. Ale já to nebyla. Zvedla jsem hlavu, a zacpala si rukama pusu, abych nevykřikla.
,, Co ty tady ještě děláš?!" Ioaness si to stál vedle mě, v jedné ruce skateboard a v druhé ruce kus chleba.
,, Chceš jim hodit?" Ulomil kus chleba a podal mi ho. Zamračila jsem se, ale chleba si vzala. Asi proto, že jsem byla celkem dost opilá. Začala jsem lámat malé kousky a házet je kachnám.
,, Jak jim to házíš, dyť to ani nenajdou!" Zasmál se Ioaness. ,, Podívej, můžeš jim hodit větší kus." Předvedl. ,, A hoď ti těm pomalejším, ať se na ně dostane."
,, Nech toho! Nedělej to! Už mi to znova nedělej!"
,, Co?" Nechápal.
,, Už to děláš zase, jsi zábavnej a okouzlující a přivádíš mě k úžasu těmahle nesmírně pbyčejnýma, zastaralýma, ale tak zábavnýma a fascinujcíma věcma! Navíc stojíš moc blízko!" Uvědomil si to, a ustoupil na tři metry. ,, A nesmíš na mě ani mluvit!"
,, Mně o nic nejde!" Řekl rázně a zvedl ruce na hlavu. Stejně jsem byla vyděšená jen z představy, že s ním mám mluvit.
,, Nemáš se proč bát. S někým se vídám." Řekl. Polil mě studený pot.
Bodlo mě to jako rána do srdce. Jak mohlo? Proč to sakra bolelo? Ale ne, ne, to nic! Je to jen ješitnost, JEN JEŠITNOST. Stará Flali by se z toho zhroutila a brala by to jako konec světa a rozdrcení svého srdce na milion kusů, ale nová Flali ví, že je to jen debilní holčičí malichernost.
Je to jako...no jistě! Už to mám. Je to jako, když jste v dětství hrozně chtěli nějakou hračku, kterou jste nemohli mít, ale nakonec jste byli rádi, že vám jí rodiče za ty drahé peníze nekoupili, protože jste jí chtěli jen proto, že na ní byla zajímavá reklama, a pak jste v dospělosti viděli, že ji někdo jiný dostal, a dostavil se dětinský pocit JAK TO ŽE ON JÍ MOHL DOSTAT A JÁ TEHDY NÉ. To bylo celé. To já jsem vítěz. Jsem šťastně vdaná, vyvázla jsem nepotrestaná, jsem národní hvězda, mám vše, o čem se vůbec dá snít!
,, Tak to je super!" Řekla jsem se širokým úsměvem. Ale Ioaness nebyl idiot. Co jsem to viděla v jeho dvoubarevných očích? No, snad ne zadostiučinění! Ale ano. Všimla jsem si, jak přivřel oči a bedlivě sleduje mou reakci. Všimla jsem si toho pohledu: NO , JAK TI TED JE?? Mělo mi to být fuk nebo jsem mu to měla přát, ale jeho cíl zranit mě jsem poznala. A bylo mi mizerně.
,, Přítelkyně?"
,, Jak se to vezme." Podrbal se za uchem. ,, Skoro, jen... Ona...je cizinka."
,, Odkud?"
,, Žije v jižní části země, v Madritumdu, ale je z Ameriky."( Pozn. Madritum – sídlo Passo Libertas, největšího pornoportálu v zemi, takže... ehm, ehm.)
,, Jak jste se poznali?"
,, Byl jsem tam měl jsem voucher."
,, A umí latinsky?"
,, No...to je právě to. Trošku, ale ne zas tak dobře." Teď jsem to byla já, kdo se škodolibě usmál. Vida, to by se ti hodilo umět trochu anglicky, co? Pomyslela jsem si. Vlastně to jediné, co mě na tom mohlo trápit, bylo to, že jí nejspíš uhání na to, že odmítl národní hvězdu. Teda pokud ta holka ví, jak se národní hvězda řekne latinsky.
Z nějakého důvodu mě to štvalo a bolelo mě to, ale věděla jsem, že to není skutečné. Už jsem nebyla ta samá holka, co na začátku, uměla jsem rozeznat skutečné pocity od těch vyvolaných marnivostí, strachem a trucováním. Ioaness už mě víckrát nezlomí. Už mu nikdy nedovolím nadělat mi v hlavě zmatek, pochybovat o sobě a ničit si sice někdy náročný, ale jinak dokonalý vztah a teď už i manželství. A už vůbec ne s tím, že si na krk pověsil babu, která mu ani nerozumí, co jí říká!
,, Ale chci pravdu. Ty a Nel, je všechno v pohodě?"
,, Jo, naprosto, od doby, co jsme se my dva přestali vídat." Přikývl. Škodolibé vítězství v jeho očích se změnilo na slabý pocit viny. I když jsem nevěřila, že to nejsou jen jeho opravdu nadprůměrné herecké dovednosti. Už jsem pochopila, že mu na Nelovi nikdy nezáleželo, a že já ho měla ve skutečnosti radši, než on mně. Byli jsme mu ukradení. Jen si bral část našeho lesku a slávy, když byl po našem boku.
,, To jsem rád, protože důvod toho mezi náma..."
,, MEZI NÁMA NIC NEBYLO!"
,, Jasný, nebylo, tak jinak, důvod toho, proč sis to myslela...proč? To mně zajímá. Měla jsi jeho. A stejně se to dělo."
,, Byla jsem jenom neskutečně zmatená a pitomá. To bylo celé. Předtím jsem se s nikým nikdy nebavila, takže jsem neměla podle čeho soudit svoje pocity. Ale hlavně..." To poslední, co jsem teď měla dělat, bylo se Ioanessovi svěřovat. Ale bylo to něco, co jsem v sobě dusila celou tu dobu, a co jsem nemohla říct nikomu, dokonce ani Micci. A přesto bych vraždila za to, abych se mohla někomu svěřit!
,, Když Nel začal tak hrozně bláznit! Začal se chovat tak...jinak, než měl, a na co jsem byla připravená. Nechtěl nic dělat, na všechno kašlal, pořád jenom dával najevo, jak ho to všechno štve a nebaví, a někdy naznačoval, že to vlastně ani není on, jako, Nel, ale jen to, co z něj oni udělali! Tak strašně mě to děsilo!" Musela jsem zamrkat, abych se nerozplakala.
,, Pořád se choval tak divně! A já se tak bála, že ho ztratím! A tak jsem hledala útěchu v tobě. Jenže mi nedošlo, že to není jen jeho vina. Měla jsem mu naslouchat a respektovat, že ho né všechno, do čeho nás nutili, muselo bavit, a že chtěl být občas jen normální kluk a být sám sebou.
Mohla jsem za to já. Tolik mě to jeho chování vyděsilo, a byla jsem až moc vymletá, jenže...Nechovala jsem se správně. Měla jsem ho víc respektovat. I když to, co chtěl, bylo něco jiného, než co bylo psáno a dáno."
,, Na tom je určitě hodně pravdy, na druhou stranu, svým chováním, i když tomu naprosto rozumím, ohrožoval i tebe. Když udělali průšvih ostatní, vyžrali by si to sami, ale vy dva...jste prostě duo, a za všechno, co by jeden z vás provedl, byste byli bití oba. Ohrožoval se tím na životě, a tím tě nutil se o něj bát, a zároveň ještě ohrožoval i tvůj život. Moc dobře věděl, že by tě zabilo, kdyby ho smazali. Věděl, jak je to pro tebe všechno důležitý. DOSLOVA životně důležitý." Zavrtěla jsem hlavou.
,, Na tom už nezáleží, protože je to o moc lepší, co jsme svobodní. Jasně, je trochu jinej, než jak ho napsali, má jiný názory i zájmy, ale...už se tolik nefláká a je mnohem ochotnější."
,, Ale je to úplně dobrý?" Proč se musel Ioaness vždycky trefit...proč vždycky uhodil hřebíček na hlavičku?
,, No....jistě, že je!" Nemohla jsem mu přiznat, že i když se situace hodně zlepšila, i tak mám občas strach, a teď, když jsme volní, ještě víc, že by Nela mohlo srdce táhnout jinam. Ta obava, že začne zase blbnout, protože ten tlak a slávu s věkem nedá, mě pronásledovala. To se ale nesměl nikdo dozvědět. A už vůbec ne někdo, jako Ioaness. ,, Nemůžu být šťastnější." Řekla jsem Ioanessovi.
,, Tak si to užij, nebude to navěky."
,, Jak to, krucinál myslíš? Mám tě hodit do řeky?" Už jsem na něj začínala mít opravdu vztek. Pořád přisazoval, a přitom mi stačilo jedno jediné POMOC, odvedli by ho v poutech. Zase se ke mně proplížil, aby se mi pokusil ublížit svou novou cizáckou přítelkyní a řečmi, že můžu přijít o Nela i o něj a skončit sama a na dně? Proto přišel? Před pár hodinami jsem ho zachránila před soudním stíháním! Místo žaloby dostal jen ránu pěstí, a stejně začne s tímhle?
,, To né. Myslím tím jen to...že taky stárnete, a že zábavní portály...lidé se prostě začnou rychle nudit no, a jednou...se na vás trošku zapomene, až někdo přijde s něčím nový, šokujícím. S nějakým jebnutým trendem. Dost možná jednou sami vyškolíte své nástupce, a nebo se přijde s něčím ještě šílenějším.
Ale neboj, teď jsi na vrcholu, květinko. A já ti budu držet palce. Tobě i všem. Sbohem, Flali. Tohle je konec." Zasalutoval, naskočil na skateboard a odjel rychlostí blesku po cyklostezce. Byl tam vůbec? Nevymyslela jsem si to? Ale kus chleba v mé ruce mě přesvědčil, že ne. Hodila jsem ho kachnám. Pak jsem uslyšela Kaiův hlas.
,, Flali? Ostatní se o tebe bojí! Co to tu vyvádíš?"
,, Krmím kachny." Řekla jsem, a po tváři mi tekla slza.
,, Proč?" Nechápal Kai. ,, Uživí se samy, nejsou to tví mazlíčci."
,, Dřív to lidé dělali."
,, Jo, dřív, dřív, dřív bylo věcí. Pojď zpátky." Nešla jsem. Kai si všiml, že mi něco je. ,, Stalo se ti něco?"
,, Kai? Přemýšlel jsi někdy o...o budoucnosti? Myslím tím, že to, co děláme nebudeme moct dělat věčně?" Nikdy dřív jsem o tom nepřemýšlela. Šla jsem do toho s tím, že budu navždy – Flavo – tanečnice, herečka a zpěvačka. Nikdy jsem si nepřipustila, že to může skončit, ne do chvíle, když mi tehdy ředitel tak nadával, a po jeho smrti už zase ne.
,, Samozřejmě, že to nebudeme dělat věčně." Řekl Kai k mé hrůze. ,, I když trénujeme o dost míń, tohle tempo navždy nedáme. Nikdo nemládne. Jednoho dne to prostě neodtancujeme a neodehrajeme. Zpěv je jistější, ale...make up taky nezachrání všechno. Ale do tý doby si dost nahrabeme. Navíc...ti šílenci tam venku stejně časem přijdou s něčím novým, a to bude to, co bude lidi zajímat." Rozbrečela jsem se, a padla k zemi.
,, Ale co s náma potom bude? To jako všichni naskáčeme do Dunaje?"
,, Proč bys skákala do Dunaje?" Kai mě zvedl ze země a přátelsky objal. ,, Máme před sebou ještě hezký roky kariéry, a pak budeme mít peníze a vybudované jméno. Víš...když jsem přišel, byl jsem podělanej strachy, protože jsem moc dobře věděl, jak skončil můj předchůdce. Ale to, co se nám povedlo, co se Micci povedlo...Ta maličká má víc kuráže a rozumu, než my všichni dohromady! A možná jednou skončí tahle naše kariéra, ale máme jeden druhého. Máme lásku, přátele, ty už máš zpátky dokonce i sestru! Budeme tu pořád, jen se posuneme na další životní úroveň!"
,, Ale mě se tahle líbí!"
,, Jo, mě se dětství líbilo taky, a je pryč." Řekl.
,, Kai, můžu se tě na něco zeptat? Jak se stalo to, respektive nestalo to mezi tebou a Micci a stalo se to s tebou a Carou?" Kai se rozesmál.
,, Když jsem přišel, byl jsem nadšenej, že bude Micci Supernovasonus moje holka! Ale že je něco špatně mi došlo hned, jak jsem ji viděl. Nejdřív jsem si myslel, že je jí tak patnáct, ale jak moc zlé to je, mi řekla až ona sama. Nemohl jsem to udělat, nemohl jsem, když se na mě dívala, jako bych jí přišel zabít. Tak jsem šel za Carou. Padli jsme si do oka. Jenže vedení na nás potom tlačilo. Tak k tomu s Micci jednou došlo.
Celou dobu šeptala něco o penzionátu, o naší lásce, o tom divokým karnevalu...odříkávala mi náš příběh, a mě došlo, že hraje svou roli tak dokonale, že toho nikdo z nás není schopen, ale že je někde chyba. Ředitel byl strašnej zkurvisyn.
A když ho Tess vzala sekyrou po hlavě, no...málem jsem se zabouchl do ní!" Zasmál se. ,, To je samozřejmě vtip. Tím chci říct, že kolem sebe máme skvělý lidi, se kterýma jsme něco prožili, a že konec tance nebo hraní neznamená, že už spolu nebudeme. A že se nám povedlo něco úžasnýho. A i když jednou skončíme, nikdy se nepřestane mluvit o jediném zábavním portálu na světě, který vedou přímo sami členové. Jsme svejma pánama. A to budeme. Už nás nikdo nezabije jen proto, že už nebudeme moct tancovat." Všechno to, co mi říkal, mělo obrovskou váhu, ale stejně mi to bylo líto.
,, Tak už pojď!" Vzal mě kolem ramen a dovedl k ostatním. Když mě vedl, Micci a Nel vyskočili ze země.
,, Co se Flali stalo?" Ptala se Micci.
,, Nic, naše květinka má jen menší syndrom vyhoření. Našel jsem jí házet chleba do řeky, a tvrdit, že krmí kachny."
,, Flali, že má syndrom vyhoření?" Nechápal Nel.
,, Mám spíš jen krizi středního věku, ale to bude dobré." Usmála jsem se na Nela. ,, Protože budeme navždy spolu! A Kai mi vážně hodně pomohl."
,, To si pište, cukroušci!" Plácla nás Micci do zad.
Kai měl pravdu, ať se stane cokoli, nestane se to teď, a až se to jednou stane, kdo ví? Možná, že na to budeme připravení. A když ne, pomůžeme si navzájem. I přes to ale...se mi žaludek svíral při představě, že naše heslo NAVŽDY SONOMELODIA by mělo znít spíš, DOKUD TO JDE, SONOMELODIA. Ale máme fakt kliku. Nikdo nás nezabije, nikdo nás nevyžene ze země, nikdo nám neuseká ruce ani nohy, ani nám nepřišije zvířecí části těla k hlavě. A budeme mít balík peněz. A to nezní zas tak zle oproti brutální vraždě někde ve sklepě a zbavení se našeho těla.
No a Ioanessovi se dnes povedly dvě věci, jedna pro něj obvyklá, a jedna neobvyklá. Ta pro něj obvyklá bylo nadělat mi v hlavě parádní guláš – i když z úplně jiného důvodu, než předtím, a ta neobvyklá, objevit se a zmizet ve správný čas. A pochopila jsem, že jsem ho nikdy nepotřebovala.
To ale bohužel neznamenalo, že mě to někdy přejde. Ale vybrala jsem si správně. za tím si stojím, přestože tu bolest z mého srdce nic nevyrve.