•─────⋅☾☼☽⋅─────•
Všichni jsme tiše jeli v autě, ale já si připadala, že každý zvuk byl zvýšený. Štvalo mě i to, že kolem mě někdo dýchal.
Kiaru jsme vyhodili už domů, takže jsem tu byli jen já, Pope a JJ. Nechtěla jsem kecat JJ-ovi do řízení, ale už mě dávno mohl vysadit doma, ale my byli na cestě k Popovi domů.
Auto zastavilo a my stáli u Popova domova. Pope vyskočil z vozidla a práskl za sebou dveřmi. Vedle mě se otevřeli dveře a já sebou lehce cukla, protože jsem to nečekala.
,,Moc mě mrzí, že se to stalo, Charlie. Nechtěl jsem, aby tě Rafe praštil." Řekl Pope se skleslým úsměvem.
,,To nic, Pope. Příště ho přetáhnu kovovou tyčí." Usmála jsem se na něho, ale bylo vidět, že jemu moc do smíchu není. ,,Nic si z toho nedělej. Tohle nic není, dobře?"
,,Dobře. Opatruj se." Usmál se na mě nazpátek a zavřel dveře od auta. Sledovala jsem, jak vešel do domu a zavřel za sebou dveře.
,,Mezi vámi něco je?" Ozvalo se vedle mě a já se na JJ-e s vykulenýma očima podívala. Jak si tohle mohl myslet?
,,Cože?! Ne!" Začala jsem se smát, ačkoliv mě to bolelo vůbec mluvit. ,,Děláš si srandu, že?"
,,Vážně? Protože to vypadá, že si spolu dobře rozumíte." JJ se díval před sebe, ale zpozorovala jsem, jak jeho stisk na volantu zesílil.
,,Žárlíš, Maybanku?" JJ se na mě podíval s nepříjemným pohledem, který mě donutil se usmát. ,,Pope je milý, hodný a chytrý, ale není to můj typ."
JJ bez odpovědi zakroutil hlavou a nastartoval auto. Otočil se a ruku přiložil na sedačku. Jeho prsty se otřeli o mojí kůži a ve mně to vyvolalo oheň.
JJ vycouval a rozjeli jsme se směrem ke mně domů. Podívala jsem z okna ven a viděla krásný západ slunce, který se odrážel od vody a vytvářel nádherný obrázek.
,,Proč jsi mě nevyhodil hned, když jsme byli na Kookské straně ostrova?" Zeptala jsem se ho. JJ zatnul čelist, ale nespustil oči z cesty.
,,Protože se mi nechtělo domů." Ovšemže jsem věděla, jaký je u JJ-e stav doma, protože se drby vždy rozšířili, ale nehodlala jsem ho nijak soudit, když jsem ho ani pořádně neznala.
,,Opravdu? Nebylo by mě lepší vyhodit hned po Kiaře? Však jsi mohl zůstat u Popa." Snažila jsem se v tom trochu rýpat.
,,Chtěl jsem se ti podívat na ten monokl, protože je to moje vina, Alvarezová." Řekl zvýšeným hlasem, až zněl naštvaně. Má humorná část se najednou utnula.
,,To není pravda, Maybanku. Nic z toho není tvoje vina, dobře?" Narovnala jsem se v sedačce, aby mě tolik nebolela záda.
,,To myslíš vážně? To já Popovi povolil, aby vytáhl ten špunt z Topperova člunu. A kdybys raději zůstala stát mimo, nemusela bys mít monokl."
Sledovala jsem, jak z něho pomalu vztek vyprchával, ale bylo mi jasné, že jen maličký krůček byl k tomu vztek znovu spustit.
,,To jsem měla stát mimo a dívat se, jak tě Rafe vesele dusí? Prostě jsem zakročila, protože jsi vypadal jak šmoula." Podívala jsem se před sebe, abych se na něho nemusela dívat.
Kdybych se na něj podívala, pravděpodobně bych mu musela vrazit za to, jak hloupý a zároveň starostlivý teď byl. Možná bych ho za to byla i schopná obejmout.
,,Definitivně jsem jako šmoula nevypadal. To trochu zveličuješ." Odmlčel se. ,,Ale to není pointa. Nechtěl jsem, aby se ti tohle stalo."
,,Jo, taky jsem na sobě nechtěla nosit značku Rafovi pěsti. Navíc to bolí jako prase." Za tu dobu, co jsme se hádali, jsem si až teď všimla, že jsme stáli před mým domem.
,,Ukaž mi to." V té chvíli mě JJ vzal za bradu a natočil si mě k němu. Naklonil se ke mně a já málem vyletěla z kůže.
Jeho oči byly zafixované na mojí tvář, ale zato mé byly zafixované na ty jeho oceánské oči, ve kterých jsem se začala netušíc topit.
Mé cele tělo bylo jako ze skla a jeho dotyk mě držel pohromadě. Zároveň mi připadalo, že se v tom autě udělalo nějak horko.
Cítila jsem, jak mi horkost vystoupala až do tváří. JJ-ovi oči se podívaly do těch mých a já ztratila dech.
Jeho obličej se přiblížil k tomu mému a podíval se na mé rty. Podíval se mi zpět do očí, jako by se ptal, jestli může. V tu chvíli se za mnou otevřeli dveře a já sebou cukla a podívala se za sebe.
,,Absolutně ne." Ve dveřích stál Adam. ,,Charlie, mám tě rád, ale tohle ne." Vzal mě za ruku a já rychle vyskočila z auta.
,,Ty!" Adam ukázal na JJ-e a ten s úsměvem zvedl ruce do vzduchu. ,,Kdybych ti chtěl ublížit, už bych to udělal. Protože pokud k tobě budu naprosto upřímný, máš tvář stvořenou pro mlácení." Zabouchl dveře od auta.
,,Pane Bože! Ty dnešní make-upy se vymakají z rukou." Stiskl mojí ruku a odvedl mě pryč od JJ-e a od auta.
,,Byl jsi dnes navštívit babičku? Za chvilku z tebe jistě vypadne: ty vaše internety." Zasmála jsem se.
,,Charlie." Zastavil se Adam a otočil se ke mně. ,,Omlouvám se, že jsem k tobě byl hnusný. Jsi moje velká sestra a potřebuji tě. A vím, že si někdy pijeme krev, ale bez tebe by to nebylo ono."
,,Pojď ke mně." Obejmula jsem ho a Adam sebou začal cukat jako ryba na suchu.
,,Nech toho! Nebo si to rozmyslím." Otevřel dveře do domu a společně jsme vešli dovnitř. ,,A teď běž, než tě máma uvidí."
,,Díky." Vlepila jsem mu pusu do vlasů a rozběhla se směrem do svého pokoje. Rychle jsem za sebou zavřela a zamknula je.
Vydechla jsem zhluboka a zavřela oči. Opřela jsem se o dřevěné dveře a snažila si znovu vybavit ten moment.
,,Kde máš lékárničku?" Ozvalo se a já rychle otevřela oči. Byla jsem ráda, že jsem nevyjekla, protože jsem nečekala, že někdy JJ Maybank bude stát v mém pokoji a že se do něho dostane pomocí okna jako v nějakém romantickém filmu. A dost.
,,Co blbneš?!" Sundala jsem si batoh a položila ho na zem. ,,Nikdo nesmí vědět, že tu jsi. Moje máma by mě pohřbila zaživa."
,,Páni, Alvarezová. To je snad poprvé, co tu máš společnost opačného pohlaví?" Pozvedl jedno obočí a sledoval mě s pobaveným výrazem.
,,Ne." Zalhala jsem. Ovšemže jsem tu neměla žádnou mužskou společnost, když jsem hledala toho pravého. Měla bych přestat koukat na ty romantické filmy.
,,Tak proč jsi tak nervózní?" Zeptal se mě s uculeným úsměvem. Copak zapomněl, co se před chvilkou stalo v tom autě, nebo se mě snaží provokovat?
,,Nejsem!" Řekla jsem až přehnaně rychle a trochu se zvýšeným tónem. Odmlčela jsem se a snažila se ignorovat JJ-ův vysmátý obličej. ,,Pointa je v tom, že tu nemáš co dělat. Co tu vůbec děláš?"
,,Přišel jsem dokončit, co jsem začal." Popošel ke mně s pár kroky a zastavil se těsně přede mnou. Připadala jsem si stísněně a to muselo být horko i tady?!
Horkost zbarvila moje tváře a nebyla žádná šance, že bych to před ním skryla. Motýlci v břiše se mi rozlétli a já je nemohla polapit.
,,Ten monokl, Alvarezová. Na co jiného myslíš?" Zeptal se JJ. V tu chvíli vše přestalo. Celou dobu si ze mě dělal srandu. ,,Kde máš lékárničku?"
,,V koupelně." Odpověděla jsem a ukázala na dveře. JJ se rozešel do koupelny a když do ní vešel, teprve po té jsem mohla zhluboka vydechnout.
Rozešla jsem se směrem k posteli a sedla si na ní. Byla jsem tak vyčerpaná, že bych byla schopná usnout i v sedě.
JJ vyšel z koupelny a v ruce nesl připravenou dezinfekci a vatové polštářky. Byla jsem mile překvapená, že lékárničku našel tak rychle.
JJ nalil na vatový polštářek trochu dezinfekce. Znovu mě vzal za bradu, aby si mě k sobě lépe natočil a mým tělem projela elektřina.
,,Proč nechceš domů?" Zeptala jsem se ho. JJ zastavil veškeré svoje pohyby a podíval se na mě.
,,Nevíš to, nebo ze mě děláš blbce?" Zeptal se tvrdě, takže zjevně on a jeho táta bylo téma na tenké nitce, která se mohla kdykoliv přetrhnout. JJ mi přiložil vatu na tvář a začal mi čistit ránu.
,,Podstatně ani jedno." Usmála jsem se. ,,Nechtěla jsem poslouchat drby a určitě si nemyslím, že jsi blbec jen, že jsi někdy natvrdlý, otravný a arogantní osel. Ale raději poslechnu pravdu od člověka, než ho začnu soudit podle drbů."
,,Viní mě za to, že máma odešla. Bere drogy, pije alkohol a většinu času prospí. Když nespí, tak je naštvaný. Vztek si vylévá na mě." Pronesl bez jakéhokoliv projevení emocí.
Bylo mi to líto a rvalo mi srdce, že si tohle JJ musel prožívat. Nikdo si tohle nezasloužil. Jemně jsem chytnula JJ-e za zápěstí, aby přestal.
,,To je mi moc líto." Odmlčela jsem se. ,,Ačkoliv mi je jasné, že ti to ostatní nabízeli..." Co to dělám? ,,Kdykoliv se tu můžeš stavit, když doma bude perno."
,,Kam mě chceš dát? Nezastřelí mě tvoji rodiče?" Usmál se JJ.
,,Pravděpodobně tě dám do sklepa, jestli na mě budeš nepříjemný." Zamumlala jsem a pomalu se zvedla. Přiblížila jsem se k JJ-ovi.
,,Tohle nedělej, Alvarezová." Vytrhl se mi ze stisku a já na něj zmateně zírala. ,,Nedělej, že ti na mě záleží, jenom proto, že ti je mě líto."
,,To není pravda." Zakroutila jsem hlavou. ,,Chtěla jsem tě jenom podpořit, protože to přátelé dělají."
,,A my jsme přátelé?" Pozvedl obočí. Svraštila jsem obočí a zakroutila hlavou nad tím, jak moc stupidní je.
,,Tak tě podpořím jako cizí člověk." Nadechla jsem se. ,,Každý si zaslouží lásku a ty toho nejsi výjimka. Jednoho dne ti do života prostě někdo vstoupí a ty se s ním budeš cítit jako v růžovém světě. Prostě roztáhneš křídla." Odmlčela jsem se. ,,A pokud nejsme přátelé, tak odejdi."
JJ mlčel a jen mě pozoroval, jako kdybych byla svatá pana Marie, která z mrtvol se zjevila jako živá.
,,Odejdi dřív, než na tebe vezmu vidle." Dřív než tě obejmu, protože si zasloužíš cítit pocit bezpečí, který ti tvůj táta nedává.
JJ mrštil vatovým polštářkem o zem a naštvaně se rozešel k oknu, z kterého později vyskočil a zmizel do noci.
•─────⋅☾☼☽⋅─────•