•─────⋅☾☼☽⋅─────•
JJ kormidloval loď a já Popovi ošetřovala ránu na hlavě. Nejdříve jsem ránu musela vydezinfikovat a poté jsem kontrolovala, zda-li rána není na šití. Naštěstí nebyla rána tak hluboko otevřená, takže jsem ránu jenom zalepila.
,,Bolí tě ještě něco?" Zeptala jsem se Popa ustaraně, i tak jsem se cítila. Část mě si kladla Popovo zranění za vinu. Měla jsem běžet rychleji a nic z toho by se nestalo.
Kdybych ho stihla varovat, pravděpodobněji by utekl, nebo by šel rychleji, aby doručil zásilku, která teď ležela u golfového hřiště v písku.
,,Kromě žeber už nic." Usmál se na mě mile, ačkoliv jsem poznala, že to byl falešný úsměv, aby jsem mu dala pokoj.
Nehodlala jsem mu dát pokoj do té doby, dokud jsem si nebyla stoprocentně jistá, že je v pořádku.
,,Jsi si stoprocentně jistý, že je nemáš zlomené? Ačkoliv to dělám nerada, dostal si golfovou holí do žeber." Připomněla jsem mu.
,,Pravděpodobně by cítil, kdyby měl zlomená žebra." Ozval se přede mnou JJ, který kormidloval loď.
Za tenhle komentář jsem po něm chtěla hodit hasící přístroj, který byl kousek ode mě. Ale víc jsem ho po něm chtěla hodit, protože mě nechal stál v koupelně plnou pocitů.
,,Tebe jsem se neptala." Procedila jsem naštvaně mezi zuby. ,,Takže, jak to cítíš?" Ztišila jsem hlas, aby jsem zněla víc empaticky k Popovi.
,,Trochu to bolí, ale myslím si, že kdybych to měl zlomené, tak něco určitě řeknu." Zvedl se Pope ze židle. ,,Díky, Charlie." Poděkoval mi a odešel z místnosti pryč a nechal mě tu s JJ-em.
Cítila jsem se teď o něco lépe, když jsem věděla, že je Pope v pořádku a že mu z obličeje neteče krev. Opřela jsem se o zeď a vydechla zhluboka všechnu tíhu.
,,Vidíš, měl jsem pravdu." JJ byl ke mně otočený zády, ale i tak jsem věděla, že má na obličeji ten přiblblý úšklebek.
,,Tvoje ego je někdy až moc přehnaně vysoko." Zamumlala jsem, ale věděla jsem, že to JJ slyšel. Tak nějak jsem chtěla, aby to slyšel.
Najednou se loď zastavila a já se otočila na JJ-e. Popošla jsem k němu, abych se podívala, kde jsme.
Okamžitě jsem poznala, kde jsme. Mráz mi přejel po zádech, protože mi bylo jasné, co se bude dít dál. A taky mi bylo jasné, že následky budou fatální.
,,Co přesně chcete udělat?" Zeptala jsem se JJ-e, ale on mi neodpověděl. Odešel pryč a já se za ním rozešla.
Vyšli jsme ven a po ramenou mi přejel příjemný vítr. Musela jsem si dát ruku nad obočí, aby mi do očí nezasahovalo slunce.
,,2020, Malibu, 24-MXC." Objevil se vedle nás Pope. Zaměřila jsem svůj pohled na člun a hned mi bylo jasné, co budou chtít udělat.
,,Tohle je válka, Pope. Udeří nás, udeříme my je." Řekl JJ.
Narodila jsem se na bohatší straně ostrova a vždy jsem byla vychovávaná k tomu, abych všechny respektovala. Ale teď, po tom všem. Ať se Topper a Rafe smaží v pekle.
,,Jdeme na to." Pope si sundal čepici a poté si sundal triko. Stoupl si na okraj lodi a skočil do vody.
,,Je to dobrý nápad? Všechno to, co se chystáme udělat?" Zeptala jsem se nejistě JJ-e a podívala se na něho.
,,Nemusíš tu být, Alvarezová. Tohle jsou Pouges proti Kooks." Musela jsem protočit očima nad tím, jak absurdně mi to znělo.
,,Ale já tu jsem a stojím na straně Pouges." Podívala jsem se kupředu a sledovala Popa, jak z vody vlezl na Topperovu loď.
,,Páni, nečekal jsem, že někdo jako ty, bude stát na straně Pouges." Usmál se JJ a sáhl pro žebřík, aby ho připevnil na stranu lodi.
,,To, kdo má více prachů, nemluví o člověku samém. Měl by sis to pro jednou a navždy zapamatovat, Maybanku."
Pope k nám doplaval a vylezl z vody. Ukázal nám špunt, který Pope odjistil z Topperova člunu a vylezl po žebříku nahoru a vlezl do lodi.
,,Páni, dokázal jsi to." Usmál se JJ nad úspěchem svého kamaráda. ,,Jsem na tebe moc pyšný."
,,JJ-i, Charlie, o tomhle nesmíte nikomu říct." Přistoupil k nám blíže. ,,Ne Johnovi B, Kiaře, nikomu."
,,Jo jasně. Tichý jako myška." Ujistil Popa JJ.
,,Mám zamčenou pusu. A teď mi dej ten špunt." Pope nemohl protestovat, protože jsem mu špunt od člunu vzala.
,,Co s ním chceš dělat, Alvarezová?" Ozval se za mnou JJ.
Napřáhla jsem se a hodila špunt od Topperova člunu do vody. Na mém obličeji se objevil úsměv. Možná jsem se předtím někdy usmála, ale teď, v tenhle moment, jsem se cítila, že jsem šťastná.
Otočila jsem se na kluky s úsměvem na tvářích. Oba se na mě dívali, jako kdybych byla Ježíš, který právě chodil po vodě.
,,Co? Chtěli jste si ten špunt nechat a vystavit si ho?" Zeptala jsem se jich a pozvedla ruce.
,,Bylo to ohromující." Řekl Pope a podíval se na mě a JJ-e. ,,Jdu nastartovat loď." Rozešel se do kabinky.
,,Pope má pravdu. Musíme zmizet z místa zločinu." Rozešla jsem se za Popem do kabinky a ignorovala JJ-ův zvláštní výraz.
•─────⋅☾☼☽⋅─────•
,,Jak si myslíte, že se teď Topper tváří?" Zeptal se Pope, když jsme šli společně směrem na pláž.
,,Pravděpodobně uronil slzu nad svojí velkou ztrátou a utekl za maminkou, aby ji poprosil a náhradu." Zasmál se JJ.
,,Spíš se tváří, jak kdyby si sedl na kaktus." Povzdychla jsem si. ,,Nebo se tváří, jako kdyby mu někdo vytáhl špunt ze člunu."
Všichni jsme se začali smát. V tuhle chvíli jsem se cítila tak volná, jako jsem si vždy přála. S těmito lidmi jsem se cítila volná a tak jsem chtěla, aby to zůstalo.
,,Takže, budeš s námi surfovat?" Zeptal se mě Pope. Zamyslela jsem se, možná trochu na dlouho, ale chtěla jsem. Bohužel jsem stále neuměla surfovat a po předešlém úrazu jsem měla strach.
,,Asi ne. Moc se na to necítím, zvlášť po tom všem, co se stalo." Podívala jsem se na Popa s omluvným úsměvem.
,,Dobře." Usmál se nazpátek, ačkoliv vypadal trochu zklamaně.
Došli jsme k pláži a Pope se rozběhl směrem k moři, kde čekala Kiara společně s Johnem B. Chtěla jsem si někam sednout, ale uvědomila jsem si, že vedle mě stále stojí JJ.
,,Nemusíš to hned vzdávat, Alvarezová." Podíval se na mě a otočil se ke mně čelem. Postavil prkno do písku a opřel se o něho.
,,Co tím chceš říct?" Pozvedla jsem jedno obočí a dívala se na něho zkoumavě. Koutky úst se mi však pohnuly do úsměvu.
,,Můžeš zkusit surfovat. Potřebovala bys jen dobrého učitele. Pro tvé štěstí tu je někdo, kdo by tě to mohl naučit tak do dvaceti minut." Ukázal na sebe a mě neunikl krátký smích.
,,Jasně." Protočila jsem očima nad jeho egem, které pravděpodobně nemělo konce. ,,Nabízíš se mi jako učitel surfování?"
,,Taky tu můžeš zůstat sedět na zadku a nic nedělat a jen se dívat, jak si my užíváme." Pozvedl ramena a chtěl odsud odkráčet a nechat mě tu.
,,Fajn." Povzdychla jsem si. ,,Ale pamatuj si, že jestli se znovu přitopím a poté zemřu, tak si tě najdu jako duch a budu tě strašit, dokud se z toho nezblázníš."
,,Beru to jako ano." Vytáhl prkno z písku a společně jsme se rozešli směrem k moři.
Sundala jsem si modré tílko a sukni. Jako obvykle jsem byla na vše připravená a měla jsem na sobě svoje plavky, které byly zbarvené do oceánské modré.
S JJ jsme vlezli do vody, která byla na aktuální venkovní teplotu příjemně vlažná. Doplavali jsme do místa, kde stačil jen JJ, protože byl přeci jen o něco vyšší jako já.
,,Prvně si natrénujeme tvojí rovnováhu. Postav se na prkno." Chytl prkno oběma rukama a já z druhé strany vylezla na prkno.
Prvně jsem přehodila jednu přes prkno a poté jsem se pokusila postavit. Roztáhla jsem ruce, aby se mi lépe držela rovnováha.
,,Alvarezová, drž rovnováhu. Kdybych to prkno nedržel, pravděpodobně by ses už koupala." Upozornil mě JJ.
,,Přestaň mě peskovat." Sykla jsem na něho naštvaně, protože jsem se teď chtěla a stresovala se svojí rovnováhou.
Koutkem oka jsem zpozorovala, jak JJ protočil očima a trhl s prknem tak, že jsem sletěla po boku do vody.
Vyplavala jsem a nadechla se zhluboka. JJ jsem protnula naštvaným pohledem, že si tohle vůbec dovolil, ale on mě ignoroval.
,,Znovu."
Po dlouhém peskování a dlouhém trénování mé rovnováhy, jsem na prkně stála perfektně. JJ vyskočil na prkno.
,,Co blbneš?" Zeptala jsem se ho nervózně, protože, sice jsem stála na prkně s dobrou rovnováhou, jsem se bála otočit.
,,Klid, Alvarezová. Myslím si, že už zvládneš svojí první vlnu bez toho, aniž by ses vysekala." Nemusela jsem ho ani vidět a věděla jsem, že se usmívá.
JJ začal pádlovat směrem dál, kde byly vlny, a já jsem si připadala jako v nějaké zvrhlé parodii na Titanic.
JJ se postavil, když se k nám začala blížit vlna. V tu chvíli jsem znejistila a hlavou mi proběhly nepříjemné vzpomínky, které odstartovaly noční můru.
To, jak jsem spadla a poranila si nohu, jak měl Adam panický záchvat, jak moji rodiče nedokáží přijmou mě, takovou jaká jsem. Všechno mě to znejistilo a já nemohla najít moji kotvu, která by mě udržela v klidu.
,,Jen klid, Alvarezová." Ozval se za mnou JJ-ův hlas. ,,Prostě tu vlnu sjedeme v klidu."
Ucítila jsem, jak mě jeho ruka obejmula kolem pasu a jeho tělo se přiblížilo. Přemýšlela jsem nad tím, jak mám teď být víc v klidu, když moje celé tělo hoří.
Vlna se k nám přiblížila a nabrala nás s sebou. Jeli jsme po hřbetě vlny, která nás odhodlaně nesla zpět k břehu.
Koutky úst se mi pohnuly do úsměvu nad mým úspěchem. Byl to jako dokonalý sen. Sluníčko mě příjemně hřálo na kůži, milý vánek mi prohrabával vlasy a surfovala jsem.
,,Alvarezová, rovnováha!" Oba jsme v tu chvíli sletěli do vody.
Vyplavala jsem a utřela si obličej od slané vody, která vždy nepříjemně štípala v očích. JJ vyplaval a prohrábl si vlasy.
,,No, mohlo to být horší." Pronesl JJ a přitáhl si prkno k sobě pomocí lana. Začala jsem se smát a po chvíli se ke mně přidal i JJ.
•─────⋅☾☼☽⋅─────•
,,Takže hledáme poklad?" Zeptala jsem se udiveně, když jsme všichni seděli v Chateauhu na sítích, které byly zavěšeny na stromech.
,,No vlastně jsme nejdříve našli ten kompas. Tam bylo napsáno Redfield, ale nakonec to nebyl maják, ale hrob jedné z mých předků. Našli jsme tam obálku, ve které byl magnetofon, kde byla zpráva od mého táty, a mapa k Royal Merchant." Začal mi vyprávět John B.
,,Museli jsme ukrást dron a hledali jsme podle mapy, ale nakonec jsme našli jen předek. Nic víc. A to je všechno." Dořekl John B.
,,Všechno? To znamená, že už nemáte další stopu?" Zeptala jsem se zvědavě.
,,Ne, to je vše, Sherlocku." Ozval se JJ, který ležel naproti mně a já bojovala s touhou ho nakopnout.
,,Ale nehodláme to vzdát. Určitě někde musí být další stopa." Povzdychl si John B. ,,Jinak, Charlie?" Zvedl se John B a natáhl ke mně ruku, ve které držel pivo. ,,Vítej mezi Pouges."
,,Je mi ctí." Usmála jsem se a natáhla ruku k Johnovi B. Všichni si sedli a dohromady jsme si ťukli.
,,Ať žijí Pouges!"
•─────⋅☾☼☽⋅─────•