•─────⋅☾☼☽⋅─────•
Vydýchávala jsem zrychleně a ani si nevšimla, jak těžce se na JJ-e tlačím. Cítila jsem jeho zběsile bušící srdce v hrudi.
,,Myslíte si, že už jsou pryč?" Špitla rozklepaně Kiara. Měla mokré tváře od slz strachu.
Nikdo z nás neodpověděl, protože všichni byli v jiném stádiu po události. Ze mě strach pomalu vyprchával, John B jen mlčel a tupě zíral, Pope měl zavřené oči a dýchal zhluboka a JJ mě pevně držel.
Nehodlala jsem se tu teď s ním hádat, že by měl ty pracky ze mě sundat, protože mě jeho dotek vykolejil.
Nebylo to ani ve špatném smyslu, že mě jeho dotek vykolejil, ale jeho dotek mi byl vlastně příjemný. Za což jsem se nesnášela.
Neměla bych vůbec v takové situaci myslet na JJ-ův dotek, který mi dokázal rozpálit tělo a na kůži se mi díky tomu objevila husí kůže.
Navíc jsem ho nesnášela. Devadesát pět procent času mě jen otravoval a nikdy se ke mně nechoval mile.
,,Johne B!" Ozval se Kiařin hlas, který mě probudil z hlubokých myšlenek a vrátil zpět do reality.
John B se vyplazil z kurníku pryč, až se za ním zaprášilo. Kiara a Pope hned vstali a následovali svého přítele.
,,Alvarezová?" Ozvalo se moje příjmení a já se otočila na JJ-e. Jeho oceánské oči pozorovaly mě a teď bych i věřila, že mi koukal do duše.
,,Hm?" Dívala jsem se na něho a nebyla jsem schopná od něho odvrátit zrak.
,,Musíš pustit mojí ruku, abychom se odtud mohli dostat." Na jeho obličeji se objevil úšklebek.
Musela jsem se otočit a podívat se na svoje ruce, abych zjistila, že jsem JJ-e celou dobu držela za ruku.
Okamžitě jsem jeho ruku pustila a cítila, jak mě hřejí tváře z trapné situace. Rychle jsem se zvedla a začala se plazit z kurníku ven.
Vstala jsem na nohy a oklepala jsem si šortky a rychle se rozešla k ostatním. Nechtěla jsem s JJ-em teď mluvit, protože jsem se cítila trapně.
,,Pane bože." Zmatkovala Kiara. Dala jsem Kiaře ruku na rameno, aby věděla, že v této situaci není sama.
,,Musíš se toho kompasu zbavit!" Zvedl Pope hlas na Johna B.
,,Absolutně ne!" Odmítl John B.
,,Cože?! Kvůli té blbosti nás málem zabili!" Obořila se na něj Kiara.
,,Tak dost!" Zvedla jsem na ně hlas. Všichni se na mě podívali a já cítila, jak se mi sevřel žaludek Odkašlala jsem si a začala.
,,Ti muži už se pravděpodobně nevrátí, dobře?" Podívala jsem se na Kiaru. ,,V pracovně tvého táty očividně našli nějaké dokumenty, protože odnášeli krabice. Tak doufejme, že našli, co hledali."
,,Teď mi laskavě vysvětlete, co se tady děje?" Podívala jsem se přímo na Johna B. ,,A já vám na oplátku povím, co je Redfield."
Pope, Kiara i JJ chtěli něco říct, navrhnout, možná i zakázat Johnu B, aby něco říkal, ale ten promluvil jako první.
,,Jednou jsme byli rybařit a ve Scooterově lodi jsme našli kompas. A-" Skočila jsem mu do řeči.
,,Počkat. V Scooterově lodi? Myslíš toho pána, který je mrtvý?" Pozvedla jsem obočí a zvědavě jsem se na něho dívala.
,,Ano, ale my s jeho smrtí nemáme vůbec nic společného." John B se podíval na své přátelé a ti jen přikývli.
,,Ti chlapi, co tady byli, po nás stříleli v mokřinách kvůli tomu kompasu. Určitě hledají poklad Royal Merchanta, stejně jako my." John B zavřel pusu a čekal na mojí reakci. To bylo vše?
Asi mi zkrátil všechny detaily a tak, ale tahle situace se mi vůbec nelíbila. Royal Merchanta je jeden z nejcennějších vraků na světě.
,,Dobře." Vydechla jsem. Vlastně jsem ani nevěděla, co mám říct. Nedokázala jsem vyvodit normální větu.
,,Takže?" Pobídl mě John B a díval se na mě jako kdybych držela posvátné jablko. V tu chvíli mi to docvaklo.
,,Oh, tohle. Redfield jako takový mi říká jen jedno místo a to Redfieldský maják, jestli to znáte?" Projela jsem všechny zvědavým pohledem.
,,Vím, co myslíš. Jsi génius, Charlie." Usmál se John B a rozešel se směrem k jeho autu.
Chtěla jsem mu poděkovat za jeho milý kompliment, ale jenom jsem se usmála. Podívala jsem se na Kiaru, protože jsem nevěděla, jestli s nimi vůbec můžu jít.
Kiara protočila očima, protože z mého obličeje asi jistě poznala, že jsem si nejistá. Vzala mě za ruku a spolu jsme šli k autu.
,,Nebude to vadit?" Pošeptala jsem Kiaře, když jsme šli k autu, protože jsem se chtěla ujistit.
,,Nebude." Usmála se na mě Kiara. ,,Navíc potřebuji svoji kamarádku při sobě." Nad tím jsem se usmála.
Chtěla jsem se zeptat, jestli to nebude vadit JJ-ovi, protože ten jediný mi dělal starosti.
Otočila jsem se přes rameno na JJ-e, který už se na mě díval. Přejel mi mráz po zádech.
Kiara si sedla dopředu na místo spolujezdce a já si musela sednout dozadu. Nemohla jsem pochopit, jak tohle auto stále mohlo jezdit.
,,Tak jo." Sedl si vedle mě JJ. ,,Vzhůru za pokladem."
•─────⋅☾☼☽⋅─────•
A/N: Dvě kapitoly za den? Ano, je tomu tak. Snad se Vám líbila. <3
- Arika