Zbytek noci už nemůžu usnout. Nudím se, přemýšlím, jestli bych neměla napsat klukům.
,,Bože Ario, ty seš pitomá, je pět ráno, ty si myslíš, že budou vzhůru?" Ale pak mě napadá, že se na to můžou kouknout, až se vzbudí. Na té oslavě my dali všichni svá čísla, včetně holek, takže píšu všem hromadnou SMS: ,,Brý ránko, chtěla bych jenom poděkovat za úžasný večer, moc jsem si ho užila! xx Aria:)"
,,Ták odeslat," říkám si pro sebe. Jednu sms devíti lidem (kluci + Josh a holky). Jak jsem očekávala, nikdo neodepisuje, všichni ještě spí. Taky se snažím zabrat, ale nejde to! Tak vytahuju laptop, hledám si na Facebooku Sama a píšu mu zprávu: ,,Ahoj, vyřiď otci, že tu jeho ,,nabídku" beru. Máma se to nesmí dozvědět."
Nakonec jsem přeci jen usnula. Ráno, kolem desáté, se dívám na mobil. Deset SMS. Ale já to posílala jenom devíti lidem, kdo další mi může psát? Nakonec zjišťuju, že Josh mi psal dvě SMS. Napsal mi ,,Ve dvě jsem u tebe, půjdeme se projít, ano?" Odepsala jsem mu, že ano a že se na něho těším. Bála jsem se podívat, jestli mi už odepsal Sam.
,,Nechám to na večer. Chlápek v obleku počká."
Dole byla jen mamka.
,,Kde jsou všichni?" Ptám se jí.
,,Táta vzal děti na zmrzlinu," říká máma a při tom si čte poštu.
,,Hele, máš tady dopis," říká a podává mi ho. Okamžitě si ho beru, trhám ho a vyndávám asi čtyři fotky a papír, na kterém je něco napsáno. Na fotkách je táta, už zase, ale tentokrát na jiném místě a nejspíš i v jiný den, protože na sobě oba mají něco jiného. Zase se cucaj a to mě tak strašně raní, sotva dokážu udržet slzy.
,,Kdo ti píše?" Vytrhuje mě ze zamyšlení máma.
,,Em, to je od..Kate," lžu jí. NESMÍ SE TO DOZVĚDĚT! ASPOŇ PRO ZATÍM NESMÍ ANI NIC TUŠIT!
,,Proto jsi tak rozrušená, chybí ti, že ano?"
,,A moc," cože je pravda! Beru si talíř se slaninou a šupajdím si to do obýváku.
,,To sníš celou tu slaninu?" Diví se mamka.
,,Jojo," říkám a začínám číst dopis: ,,Jsem velice rád, že tě má nabídka zaujala. Sejdeme se v pondělí, v půl 5 na Bakery Street 59, je tam takový podnik. U baru se zeptej na pana ,,Stonera", oni už budou vědět. Doufám, že jsi to krycí jméno pochopila, pískle. Těším se na schůzku.
-Mr. Newt."
To je hajzl! Chci si fotky znovu prohlédnout, ale už to vzdávám u druhé. Rychle je trhám a házím do ohně. Zvláštní, Samovi jsem psala před tak 6 hodinami a on to stihl říct tátovi a chlápek v obleku mi stihl za tu dobu napsat a poslat dopis. Jde to takhle rychle?
,,Mami? Mohla bych ven? S Joshem? Mimochodem.. Tak trochu spolu no.. Chodíme," začala jsem se culit.
,,Jééžiš kočičko, to jsem moc ráda, představíš mi ho někdy?" Nadšeně kývám. Rychle do sebe házím slaninu a jdu nahoru se trochu zlidštit. Pane bože, to, jak jsem ne večer neodmalovala, má špatné následky. Pálí mě oči, jsem taková celá nateklá a navíc mám po obličeji černou řasenku. Rychle hledám něco na odlíčení, myju si obličej, čistím si zuby, no však to znáte. Pak přemýšlím, co si vzít na sebe. Venku je teď v říjnu docela zima. Vlasy mám spletené do copánku na stranu.
,,Taky bych si tu hlavu mohla už umýt," mumlám si pro sebe. Obědváme s mamkou samy, protože táta se se sourozenci ještě nevrátili.
,,Kdy říkali, že bys měla už chodit normálně?" Ptá se máma.
,,No, říkali, že to chvíli potrvá, kolem patnáctého října."
,,Fákt? To je docela krátká doba, neříkali spíš listopadu?"
,,Em.. No.. To je možný," Máma se začíná smát.
,,Co je?"
,,Ále, vzpomněla jsem si, že jsem tě jednou, to ti bylo asi 7, poslala pro nákup. Dala jsem ti lísteček, kde bylo všechno napsané a řekla jsem ti, ať to dáš paní u poklady, že ona ti pomůže. Taky jsem ti dala přesnou částku, protože jsem věděla, kolik to bude stát. A tys samozřejmě zapomněla na lísteček a koupila sis takový velký barevný lízátko, takže jsem tam stejně musela jít nakonec já sama. A vydrželo ti to do teď." Mamka vypráví a obě se smějeme. Vzpomínky.. Všude kolem mě jsou vzpomínky.. Na domov, na ten PRAVÝ domov..