Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Čtvrtá kapitola

Rodičům jsem moje zranění vysvětlovala snad půl hodiny. Pak jsme měli večeři a nakonec mě poslali do pokoje. Bráška už dávno spal a sestra si hrála s kocourem.

,,Stejně tě jednou vyhodím," říkám mu, když ho potkávám na chodbě. Mytí s tou nohou není snadné, takže musím zavolat mámu, aby mi šla pomoct. Kolem 11 si lehám do postele připravená na spánek. Josh. Josh Devine. Hezké jméno. Hezký kluk a já se před ním tak ztrapním. To je fakt skvělý. Co dělal vůbec v té budově? Mám nutkání se podívat na mobil, s kým jsem se to dneska vlastně seznámila. Takže do vyhledávače píšu ,,Josh Devine" a už mě zaplavují jeho fotky. No do prdele. On je.. Bubeník One direction? Sice nejsem úplně fanynka a neposlouchám je každý den a nemám celý pokoj olepený jejich plakáty, ale zase nemůžu říct, že je nemám ráda a že si je ráda neposlechnu. Pár písniček už jsem od nich slyšela. Hm.. Zajímavý. No nic, vypínám mobil a pokouším se usnout.

Dneska máme ve škole mé dva nejoblíbenější předměty - hudebku a tělocvik. I když nemůžu cvičit, kvůli té noze, vyprávím učiteli o mé vášni pro běh a taky o těch soutěžích doma. Chci říct ve Státech. Tělocvikář je z mojí fyzičky nadšený.

,,Kdybychom tě poslali na nějakou soutěž, možná by naše škola dokonce i vyhrála. Konečně," dodává, já se sice směju, ale jeho pohled nevypadá na to, že to byl vtip. Tak mám zařízený první kroužek. No spíš takový nový koníček. Každý pátek, ve čtyři hodiny odpoledne, budu dvě hodiny cvičit a trénovat atletiku spolu s dalšími studenty naší školy. Bude nás tam asi 15, každý bude trénovat něco jiného, já samozřejmě běh a trochu i hod koulí, protože to nikdo jiný nechce zkoušet a když to zkazím, nic se nestane. A ještě než začíná matika, rychle vytahuji svůj blok, abych si to tam mohla napsat. Protože já, když si něco nenapíšu, na to pak zapomenu. A po matice konečně přichází hudebka.

,,Dnes si zkusíme takový experiment, ano?" říká učitel hudebky, pan Flich. Je to vysoký, poměrně mladý, sympatický muž s plavými vlasy a zelenýma očima.

,,Rozdělím vás na 4 skupiny, dám vám noty a text k písničce, kterou určitě všichni znáte," zadává instrukce během toho, co chodí po třídě a každému dává papírek s písní. Jmenuje se ,,Live While We're Young". Já jí neznám, ani nevím, od koho je, ale když se dívám po ostatních, už si jí předzpívávají dopředu. Takže dělám, jako bych jí taky znala.

,,Takže každá skupina bude zpívat jiné noty, vždycky. A jak tam máte na začátku to velké ,,S", to znamená sólo, takže, kdo si ho chce dát?" Nikdo se dlouho nehlásil. Typický a pak vystřelila ruka jedné holky do vzduchu.

,,Britney, my víme, že máš skvělý hlas, ale taky by si mohl zkusit zpívat sóla někdo jiný, co třeba ty, Amy? Ne? Dobře, tak se přihlaste někdo, kluci, z vás vážně nechce nikdo? Jak myslíte pánové, je to sice mužsky zpívaná písnička, ale sólo bude mít některá z dívek. Co třeba..Ty?" Podívala jsem se na učitele a ten ukazoval prstem na mě.

,,J..Já? Ne ne, to nepůjde, já.. Ani neumím zpívat a no.. Neznám tuhle písničku."

,,To nevadí, já ti to sólo předzpívám a pak to zkusíš sama, ano?"

,,Pane Flichu, já-"

,,Výborně," řekl, vzal si do ruky kytaru a začal zpívat. Pane jo, má krásný, silný a čistý hlas.

,,Teď to zkus ty, jo?" usmíval se. Tak jsem tedy začala, ale hned po slovech ,,Hey girl I'm waiting" mě zastavil.

,,Víš, chápu, že jsi nervózní, ale musíš trochu přidat na hlase, není tě skoro slyšet," všimla jsem si, jak se vedle mě ta Britney směje, tak jako ,,Pche, já bych to zvládla líp" a já se snažím to ignorovat. Určitě by to zvládla líp, když i učitel řekl, že má skvělý hlas. Začala jsem znovu a tentokrát jsem to zazpívala, jak nejvíc nahlas to šlo.

,,No vidíš, paráda! Krása! Tak, a od slov ,,will be doing" , a dál, už to pojedeme po skupinkách. Skupina jedna má tohle," a zazpíval jim to. Pak skupinka dva, tři a nakonec čtyři, ve které jsem byla právě já. Ostatní se to naučili dost rychle, hned po prvním předzpívání.

,,A teď to zkusíme dohromady, celé, ano?" Sice do konce hodiny zbývaly asi dvě minuty, ale stejně jsme začali. Já nejdřív začátek sólo a nakonec se přidali i ostatní. Znělo to vážně dost dobře.

,,Zní to skvěle! Příště to zkusíme ještě jednou a pak máte vystaráno s vystoupením třídy na konci roku. Ario, mohla bys se mou prosím?" zastavil mě pan Flich při odchodu.

,,Jistě," řekla jsem a kulhala jsem za ním.

,,Byl bych rád, kdyby ses dostavila na konkurz našeho nového muzikálu. Má to název ,,Já a čas", je to o dívce, která má strašně moc práce, že úplně zapomíná na důležité věci, třeba narozeniny. Nemá to kdoví jak úžasný děj, ale ty písničky, které se tam zpívají, by tobě sedly. Máš opravdu talent."

,,Děkuji, pane Flichu, ale.. To opravdu nehrozí. Zpívám ráda, to ano, ale jenom tak pro sebe, ne pro lidi.."

,,To chápu, ale.. Prosím, aspoň se nad tím zamysli," řekl nakonec a odešel. Já a zpívat v muzikálu před desítkami lidí? To tak.