Liam nervózně postával u rodinného domu, který znal ještě z dětství. Jeho dříve světle meruňkový nátěr byl dávno pryč a nahradil jej okrový. Dveře už nebyly bílé a nezdobil je věnec květin, jako když tu ještě bydlela s otcem jeho matka, teď byly z tmavého dřeva se zlatým zdobením, ale skutečné zlato to jistě nebylo, to se jen Tamara – nynější partnerka jeho otce – snažila zabodovat u sousedů. Stejně jako ta na oko bohatě vyhlížející, jinak neskutečně fádní fontána, která v zahradě nahradila dětskou houpačku a matčin nádherný záhon petúnií.
Naposledy si potáhl z cigarety, než ji uhasil o popelník na koši a rozešel se zazvonit. Zayn mu nabízel, že by mohl jít s ním, ale on už teď věděl, že by to pravděpodobně nebyl nejlepší nápad.
Jeho otec slavil narozeniny, ale on hodlal využít příležitost, kdy tu budou všichni známí i jeho sourozenci, aby všem nějak šetrně sdělil svoje nedávné zjištění, že jeho sexuální orientace není taková, za jakou ji měl. Podle testu, který si dělal na internetu – což sice nebyl nejdůvěryhodnější zdroj, ale co už – byl z padesáti osmi procent hetero, ale co těch zbývajících čtyřicet dva? Touhle dobou už si byl skoro stoprocentně jistý, že je bisexuál a upřímně bylo fajn dát tomu, jak se cítil nějaké jméno. Zayn mu s tím smířením neuvěřitelně pomohl.
Zhluboka se nadechl a zazvonil na zvonek vedle dveří. Chvíli to trvalo, ale nakonec přišla otevřít Lydia, jeho starší sestra.
„Ahoj, Li! Jak se máš, bratříčku? Dlouho jsme se neviděli. Jak dlouho už vlastně?" objala ho vřele, tak jak to z jejich rodiny uměla snad jen ona a Brooke, ale to asi jen proto, že byla ještě malá. Liam do teď nechápal, že se jejich otec nechal přesvědčit k dalším dětem, když mu v té době bylo šedesát dva a měl už tři děti, ale Brooke byla zlatíčko a on ji měl rád jako vlastní sestru.
„Už to nějakou dobu bude, to je fakt," zasmál se, když jí objetí opětoval. „A mám se celkem fajn, vlastně asi víc než fajn," pousmál se. Lydia ho sjela zkoumavým pohledem a ušklíbla se.
„Že ty někoho máš?" zeptala se. Vždy tak přímá, poznamenal si v duchu Liam, ale usmál se.
„Vlastně ano, teda... Zatím jsme si neřekli nic oficiálně, ale jo, někoho mám."
„Jsem za tebe šťastná, Li," rozzářila se, pak ho vzala za ruku a dotáhla do obývacího pokoje, kde seděl zbytek jeho rodiny. Brooke k němu hned doběhla a objala ho. Měla stejné hřejivě hnědé oči jako on sám, ale vlasy měla špinavě blond po Tamaře.
„Ahoj, Li, přinesl jsi mi něco?" zeptala se zvědavě.
„Ale Brooke, to se copak sluší?" ozval se z křesla v čele stolu jejich otec, ale usmíval se. Na sofa vedle něj seděla Tamara s tím typickým neupřímným úsměvem a ostrýma šedýma očima. Vedle ní pak seděla Tori, stejně chladná a vypočítavá jako její matka, Oscar, který si očividně ještě nestačil uvědomit svou dospělost a konec jeho post-pubertální deprese, byl nejspíš stále v nedohlednu, ač mu bylo už dvacet dva a na opačné straně sofa seděla matka Liama, Lydie a právě Oscara. Asi bylo zvláštní, že se takhle scházeli, ale dělali to takhle už od rozvodu pravděpodobně kvůli dětem a tak už to tak zůstalo.
Na opačné straně stolu, naproti nim seděla Lydia, Brooke a Thomas, Lydiin přítel, vedle něj bylo volné místo právě pro Liama.
„To je dobrý. Ahoj, tati. A samozřejmě, princezno, už jsem na tebe někdy zapomněl?" sklonil se k ní a z kapsy vytáhl stříbrnou píšťalku, kterou jí dal. Brooke ji popadla a nadšeně zavýskla, načež hodlala i s dárkem utéct nahoru po schodech, ale pak se zarazila a ještě jednou Liama objala.
„Děkuju moc, Li," řekla a pak udělala to, co zamýšlela před chvílí a zmizela nahoře.
„Tak jo, ahoj všichni. Tati, tohle je pro tebe," podal mu zabalenou lahev nejlepší whiskey jakou sehnal. „Není to nic moc velkýho, ale snad ti to udělá aspoň trochu radost."
„To víš, že jo. Tak už se posaď. Tori, nalij mu prosím víno, dáš si s námi, ne?" podíval se na něj. Oči měli všichni po něj tmavě hnědé.
„Jo, trochu si dám," usmál se, ale Tori i tak protočila panenky, než sklenku naplnila.
„No tak, co je u vás nového? Co škola, Oscare? Tori?" odkašlal si a okamžitě viděl, že udělal tu nejhorší chybu, když Oscar zatnul čelist a jejich matka stiskla jeho dlaň.
„Samozřejmě, proč mě nepřekvapuje, že tohle je vždycky první otázka? Tebe opravdu zajímá, jak jsem na tom? Vážně? Vyletěl jsem, jasný? Věděl jsem, že se to někdo zeptáte, ale nevěřil jsem, že to bude hned takhle ze začátku, bože," zasténal Oscar. Liam okamžitě litoval, že se nezeptal radši na Thomasovu práci. Dělal realitního makléře, takže se on i Lydia měli velice dobře, divil se, že si ještě nezaložili rodinu, ale ptát se nehodlal. Nechtěl toho pokazit ještě víc.
„To mě mrzí, opravdu..." zamumlal.
„Necháme to být, ano? Co takhle si dát dort?" usmála se Tamara falešně, ale nahnula se ke stolu, aby mohla nakrojit dort s příchutí kokosu, který si otec jistě neobjednal sám.
* * *
Už mu v krevním oběhu kolovala pátá dvojka vína a měl čím dál, tím víc pocit, že dnes někoho zabije. Oscar se s ním nebavil – tomu se ani nedivil. Tamara ho ignorovala – to bylo očekávané. Co však určitě nečekal, byla rozsáhlá debata – dle jeho názoru hádka – mezi Lydií a Tori. Nějakým způsobem se dostaly k tématu potratů, na které měly rozdílný názor a pak k tématu LGBT+ komunity, manželství stejnopohlavních párů a adopci dětí jejími členy.
Lydia byla odjakživa podporovatelka komunity a čím byla starší, tím víc se za rovnoprávnost zasazovala, dokonce byla členkou hnutí Manželství pro všechny, které stále fungovalo a pravidelně se účastnilo městské rady.
Naopak Tori, jenž byla silně ovlivněna svou babičkou, která byla ortodoxní křesťankou a z části ji vychovala, se stavěla přesně těmto věcem na odpor, takže bylo jasné, že tato debata nemůže dopadnout dobře, zvláště pod vlivem alkoholu.
„Takže ty bys radši nechala malé dítě vyrůstat samo v děcáku, než aby ho vychovávali dva chlapi nebo dvě ženy? Uvědomuješ si, že jakmile ty děti dospějí, tak je s holou prdelí vykopnou a pokud nemají kam jít, skončí někde pod mostem? Kdybych byla dítě bez rodičů, tak by mi bylo úplně fuk, že mám dva táty, pokud by mě měli rádi!"
Liam poslouchal jen napůl, ale podle toho, jak Lydia postupně zvyšovala hlas, se rozhovor neubíral zrovna dobrým směrem.
„To je tvůj pohled, já bych z toho mostu radši skočila, než see nechala adoptovat teploušema..." odfrkla si Tori a Liam se do toho možná neměl pouštět, ale když promluvil, bylo pozdě.
„Holky, nemůžete toho nechat, aspoň na tátově oslavě," řekl hlasitěji než zamýšlel a hned bylo jasné, že udělal opět chybu, protože po něm Tori hodila rozzlobený pohled.
„Co ty se do toho pleteš? To jsem si mohla myslet, že budeš stát při svojí pravé sestře, ale nikdy předtím jsi se nevyjadřoval. Nechápu, proč teď ano..." protočila očima.
„Určitě ne kvůli tomu, že je moje pravá sestra, ale protože-" ostře se nadechl.
Uvědomil si, že se na něj všichni dívají se zmatením, i Lydia se tvářila překvapeně, protože byla pravda, že se do jejich celkem pravidelných hádek nikdy nezapojoval. Tamara přestala ignorovat jeho přítomnost, Oscar vzhlédl od obrazovky mobilu a Thomas se přestal věnovat vyťukávání melodie do opěradla sofa, na němž seděli a jeho matka odpoutala oči od křížovky. Otec poprvé položil sklenici vína.
„Týká se mě to osobně," vydechl potichu, ale zmatení ve tváři osazenstva obýváku se nezměnilo, až na Lydii, jejímž obličejem se přehnalo překvapení a pochopení.
„Co tím chceš říct? Jsi snad jeden z nich?" vyplivla Tori znechuceně a výrazy všech se opět změnily.
„Nejsem gay, jsem bisexuál, ne že by ti do toho něco bylo, Tori. Vlastně do toho s kým jsem, vám není nikomu vůbec nic, ale fakt bych ocenil, kdybys přestala s těma homofóbníma kecama, protože jestli s tímhle začneš, až vám jednou přivedu představit svého přítele, tak tě asi vlastnoručně uškrtím," osvětlil jim všem, načež se zvedl a ignoruje jejich šokované výrazy vyšel před dům.
Zapálil si cigaretu a zhluboka vydechl. Udělal to. Řekl jim to. Celé svojí rodině. Za ním se ozvalo zavrzání dveří. Byla to Lydia.
„Tak přítel, hm?" řekla s úsměvem a taky si zapálila.
„Jo. Měl jsem v plánu vám to říct nějak normálně, ale Tori... Prostě jsem to nemohl poslouchat a nic neříct," povzdechl si. Lydia se jen dál usmívala.
„Jsem ráda, že jsi jí zatnul tipec, protože bych jí jinak asi jednu natáhla," zasmála se. „Každopádně až budeš připravený, tak ho možná radši přiveď nejdřív k nám. Bude to takové setkání s rodinou na zkoušku a nebudeš riskovat hádku nebo urážky. A jak se vůbec jmenuje?" zeptala se nakonec. Liam byl v tu chvíli skutečně rád, že aspoň někdo z jeho rodiny je normální.
„Díky, Lydie, vážím si toho vážně. Jmenuje se Zayn, věřím, že vy dva si budete určitě rozumět," odpověděl, načež svou setru objal. Momentálně se i přesto, že oslava nešla přesně tak, jak by si přál, cítil šťastný.
Ahoj! Hlásím se po delší době s novou kapitolou, která je tentokrát věnovaná Liamovi, jeho orientaci a rodinným problémům, ale příště se zase můžete těšit na novinky z Maastrichtu od Larryho i Reného s Isaacem (musím jim vymyslet shippovací jméno😅).
Sejdeme se na Karry!❤