Harry seděl na posteli v hotelovém pokoji a snažil se soustředit své myšlení na knihu, kterou mu dal Louis k Vánocům, ale přistihl se při tom, že čte stejný odstavec už asi po páté a stále ne a ne pochopit jeho význam. Nakonec s povzdechem odložil knihu na noční stolek a vzal do ruky mobil.
Na tapetě zamykací obrazovky měl už asi měsíc fotku Louise, když jednou usnul a Štístko se mu rozvalila na břiše, které pro ni bylo pravděpodobně nejpohodlnějším pelíškem, čemuž se on ani nedivil. Ač tapety často měnil, tahle fotka mu prostě přirostla k srdci. Na hlavní obrazovce pak nebyl nikdo jiný něž Louis s Lokim, který si ho skutečně oblíbil, a když zrovna nebyla na blízku Štístko, sedával mu spokojeně na rameni, nebo na hlavě a odmítal se od něj hnout. Bylo zajímavé vidět to ďábelské stvoření, jak k někomu skutečně přilnulo a dokonce za docela krátkou dobu.
Harry upustil od sledování tapety s zamilovaným, něžným úsměvem a radši přešel do kontaktů, v nichž vyhledal Gemmino číslo a vytočil jej. Jeho sestra hovor přijala hned po dvou zazvoněních.
„Ahoj Harry, copak potřebuješ?" ozvala se vesele a Harry se musel usmát. Gemma vždy přenášela svůj optimismus na všechny, s nimiž mluvila.
„Ahoj, Gemm, chtěl jsem se zeptat, jestli bychom se mohli vidět, nezdržím tě dlouho, jen potřebuju mluvit s někým neutrálním," vysvětlil a snažil se znít vyrovnaně.
„Stalo se něco? Zníš nějak divně. Něco s Louisem?" veselost v jejím hlase nahradila starost.
Jak vždy všechno pozná z pár slov?
„Ne, nic se nestalo, teda aspoň myslím, nevím, jen mám takový divný pocity. Ale co vím, tak se nic nestalo, jen bych fakt potřeboval s někým mluvit."
„Dobře, tak já přijdu k tobě nebo se chceš někde sejít?"
„Kousek od našeho hotelu je taková malá kavárna, tak možná tam?"
„Vím, kde to je, budu tam do půlhodiny," odpověděla a zavěsila.
Harry ještě chvíli zíral do zdi a přemýšlel, co jí vlastně chce říct, ale pak se rozhodně zvedl z postele a šel se do koupelny obléct.
* * *
S Gemmou se setkali v domluvenou dobu ve zmiňované kavárně a oba si objednali kávu a nějaký Harrymu neznámý zákusek, který ale Gemma vychvalovala do nebe. Posadili se do rohu kavárny k velkému oknu do zahrady za budovou. Mile působící obsluha jim přinesla kávu i zákusky a Gemma už dál na nic nečekala.
„Tak povídej, co se děje? A než řekneš, že o nic nejde, v telefonu to znělo důležitě a když se teď na tebe dívám, vidím, že tě něco očividně trápí, takže mluv," usrkla ze své kávy tmavovláska a se zaujatě pozdviženým obočím hrnek položila zpět na podšálek.
„Já vlastně ani nevím, všechno by mělo být fajn a v pohodě, teda když nepočítám, že mě odvolali z případu a Louis tak pracuje s Isaacem sám a to mě přivádí k šílenství... Vím, že nemám žádný důvod žárlit, Louis mi to ukazuje každý den, ale prostě se nemůžu zbavit toho pocitu, že se něco děje-"
„Počkej, počkej, počkej. První věc – kdo je Isaac? A další věc – proč tě odvolali z případu? Nějak se nechytám."
„Isaac je zdejší policista, který nám – teď už jen Louisovi – pomáhá s tím případem, je mladší a všiml jsem si, že po Louisovi pořád tak kouká. Jak jsem říkal, nechci žárlit, protože k tomu asi nemám důvod, ale nejde se tomu ubránit..." povzdechl si kudrnatý a již po několikáté zamíchal svou kávu, přičemž ho jeho sestra propalovala zkoumavým pohledem.
„H, víš, že trochu žárlit je normální, že? Je jasný, že když se kolem tvojí polovičky motá někdo atraktivní a potencionálně má zájem, nebude ti to úplně po chuti a budeš si chtít svoje „území" bránit. A Louis si toho nevšiml?" položila správnou otázku Gemma a položila svou dlaň na tu Harryho v uklidňujícím gestu.
„To je právě to! On si myslí, že důvod se strachovat má on sám! Během našeho vyšetřování si mě pořád hlídal a všiml jsem, že začal mít tendenci, ujišťovat se, že jsem jen jeho, že po nikom jiném netoužím. Začal pravidelně cvičit vždycky ráno a vím, že tohle zrovna slyšet nechceš, ale častěji spolu spíme, jako by mi snad nemělo stačit to, co mi Louis normálně dává," vysvětlil, také usrkávaje své kávy, zatímco Gemma reagovala odložením šálku.
„No já předpokládám, že tohle zrovna není to, co by tě trápilo..."
„Je, když za tím stojí neopodstatněná žárlivost, ke které mám důvod jedině já!" vyhrkl kudrnatý se zamračením. Vložil do úst lžičku z kávy, kterou si následně uždibl objednaného zákusku a na malou chvíli se vráska mezi jeho obočím vyhladila.
„A zkoušel jsi to takhle říct jemu?" poznamenala podpírajíc si hlavu dlaní.
„Ne přímo takhle... Nevím, není to tak jednoduchý Gemm!"
„Že není? Prostě mu řekni, že to po něm Isaac kouká. Můžeš mu ukázat, že i ty máš právo žárlit. A jestli to nedokážeš říct, tak mu to doslova ukaž," opřela se do křesílka a s úsměvem sledovala, jak Harry pomalu přikyvuje se zamyšleným výrazem.
* * *
„No tak to vaše auto je zaparkované zhruba dva kilometry za městem na Mariënstraat 33 na půl cesty do Rothemu," oznámil jim Bram po pouhé necelé půlhodině.
„Díky, Brame! Isi, jedeme, pojď!" Louis se nadšeně zatočil v polstrované točící židli, než vstal a s Isaacem v patách vyšel z Bramovy kanceláře. Modrooký nastoupil a počkal, až nastoupí i mladší, než nastartoval a vyjel směrem z města.
Isaac seděl potichu v sedadle spolujezdce a sem tam po Louisovi hodil zkoumavý pohled, kterého si starší brzy všiml a koutkem oka se podíval směrem k němu.
„Co se tak koukáš?" zeptal se a mladší sklopil pohled, zdálo se, že mu trochu zčervenaly tváře.
„Usmíval ses, měl by ses usmívat častěji," zamumlal potichu, což modrookého přimělo uchechtnout se.
„Tohle mi Harry říká často, asi na tom něco bude," uznal a svou pozornost vrátil úplně k řízení. Co už neviděl bylo Isaacovo až bolestivé kousnutí do rtu a posmutnění jeho očí, když zmínil Harryho jméno.
Cesta utekla rychleji, než by si býval pomyslel, když byl zabraný v myšlenkách, z nichž ho probralo, až když Louis vypnul motor auta a otevřel dveře.
„Chlapec nám nedojel daleko, vypadá to, že píchnul a musel zastavit. Aspoň nám neujede," zahlásil starší, když si všiml proražené pneumatiky a Isaac jen přikývl. Oba se podívali směrem k velkému starému domu, k němuž vedla příjezdová štěrková cesta, po které se následně vydali blíž.
„Isi, rozdělíme se. Ty jdi zepředu a já to vezmu zadem, protože si nedělám iluze, že by s námi pan Van Halen šel dobrovolně a když budeš ty u hlavního vchodu, jinou možnost úniku mít nebude," sdělil mu polohlasem Louis plán, Isaac přikývl a zamířil k přednímu vchodu, kde nejdříve zkusil zaklepat a když se nic nedělo, zazvonil, načež se celým domem rozneslo hlasité zvonění připomínající zvony kostela. Nic se nedělo, ne že by poručík čekal nějakou reakci.
Vzal tedy za kliku a ta mu povolila přístup do tmavé místnosti vyhlížející jako nějaký uvítací sál, který už hodně dlouho nikdo nevyužíval, ale na jeho konci začínala chodba, v níž se svítilo. Sevřel svou služební zbraň v dlani pevněji a vešel do chodby. Byla stoprocentně používaná, protože ač od stropu visely pavučiny v hustých chuchvalcích, prach na zemi byl jasně narušený několika cestičkami stop. Někdo tudy pravidelně chodil. Prošel chodbu, čímž se dostal do polorozpadlé zimní zahrady a skrze popraskaná skla v jejích stěnách mohl vidět Louise, jenže s ním i muže, kterého hledali.
Isaac se pomalu a potichu protáhl otvorem, ze kterého již sklo vypadlo úplně a odjistil svou zbraň, když si všiml, že muž na Louise míří, přičemž i Louis držel svou zbraň přichystanou, jenže by to bylo kdo z koho a oba by mohli skončit špatně. Isaac dlouho nepřemýšlel a přistoupil k muži blíž, aby mu přiložil svou pistoli zezadu na záda.
„Odhoďte zbraň, nenuťte mě to zmáčknout, protože věřte, že to udělám, když budu muset," řekl a Van Halen pomalu pustil pistoli na zem a zvedl ruce nad hlavu.
„Perfektní načasování, Isi," úlevně si vydechl Louis a držel jejich čerstvě zadrženého v šachu, aby mohl Isaac vytáhnout pouta a muži je nasadit, přičemž mu z ruky vzal i kufřík, který jen velmi neochotně vydal.
„Ale ale, vypadá to, že nám budete mít co vysvětlovat, pane Van Halene," řekl mladší z policistů, když kufřík otevřel a našel v něm pasy, další cestovní osvědčení a listiny a taky oblečení pro malé dítě.
„Nevěděl jsem, že cestování a nákup dětského oblečení je bráno za zločin," odpověděl arogantním tónem muž.
„Být vámi, tak radši držím hubu, máte na krku tři únosy dětí a vraždu," osvětlil mu Louis, načež už na rozhovor s ním neměl náladu a radši nastartoval auto. Už toho za dnešek bylo dost a on se nemohl dočkat, až bude zpět na hotelu s Harrym.
* * *
„Lásko, už jsem tady," ozval se hlas , na který Harry čekal celý den ode dveří do apartmá a on vyběhl, div že Louise nepovalil, když mu vyskočil kolem krku, „wow, to jsem ti až tak chyběl?" zapotácel se modrooký, než našel ztracenou rovnováhu a na Harryho se usmál a políbil jej.
„Chyběl," zamumlal Harry do polibku a vrátil se na nohy.
„Tak pojď ty můj šmudlo, řekneš mi cos celý den dělal, hm?" zasmál se starší z páru a přešel ke křesla, do kterého si sedl.
„Viděl jsem se s Gemmou..."
„Oh? Neříkal jsi, že se s ní uvidíš, mohli jsme to domluvit a vidět se zase vši-"
„Potřeboval jsem s ní mluvit o samotě," přerušil ho Harry a Louis se trochu zamračil.
„Aha. Harry řekl bys mi kdyby se něco dělo, že?" zeptal opatrně modrooký a vzal svého přítele za ruku, načež on uhnul pohledem.
„Nechci, aby sis myslel, že se chovám jako hysterka," zašeptal a Louis povytáhl obočí.
„Takže se něco děje. Lásko, ať už je to cokoliv, tak to budu brát naprosto vážně a třeba to i dokážeme vyřešit spolu, co říkáš? Povídej, Hazz," povzbudivě se na něj usmál.
„Já... Nevím, jak se vyjádřit, aby to neznělo divně. Prostě vím, že mi teď řekneš, že mám jen bujnou fantazii a že je to hloupost, ale opravdu jsem si všiml, že se na tebe Isaac dívá a věř mi, že kdyby to šlo, tak má místo očí srdíčka. Vím, že nemám vůbec důvod žárlit a věřím ti, ale jemu nevěřím. Nechci o tebe přijít a teď když ještě nemůžu pokračovat na vyšetřování s vámi... Chápeš, jak to myslím? Vzpomínáš, jak ses cítil, když jsem na ples přišel s Romanem?" vysvětlil a Louis ho chvíli pozoroval se zamračením, než promluvil.
„Promluvím si s Tellegenem a vezmu si k sobě místo Isaaca nějakou policistku," promluvil nakonec a Harry k němu vzhlédl.
„Nechci, abys-" chtěl kudrnatý namítat, ale umlčely ho rty jeho přítele.
„A já nechci, aby ses kvůli tomuhle cítil špatně, potřebuješ hlavně klid, proto tě odvolali z případu a kdyby měla moje spolupráce s Isaacem znamenat, že budeš vystresovaný, radši bych pracoval i s Bramem. Měl jsi mi říct dřív, jak se cítíš, už bych s tím něco udělal."
„Miluju tě, strašně moc, víc už to ani nejde," přesedl si k němu do křesla, nebo spíše jemu na klín a objal ho.
„Jde to, chceš to ukázat? Chceš ukázat, jak moc tě miluju já?" pohladil ho něžně po tváři Louis a podíval se mu do očí.
„Prosím," Harry se jen naklonil blíž a otřel se rty o ty Louisovy, než polibek prohloubili přesouvaje se z křesla do ložnice. A všechno bylo v pořádku, aspoň prozatím.
Ráda bych vám dala předem vědět, že nevím, jak na tom budu časově, když se mi podaří najít práci, takže je možné, že vydávání pak nebude úplně pravidelné tak, jak je teď, ale to bych vám dala určitě vědět. ❤❤❤