Nobody's point of view
Smutné ticho, panujíc na hřbitově, přerušoval vysoký, mladý muž, jenž kráčel po štěrkovité cestě mezi náhrobními kameny s pozlacenými jmény. Jeho vypracované tělo obepínal černý, formální oblek. Své kdysi veselé oči, které poslední týdny byly rudé a oteklé od neustálého pláče, nyní ukrýval pod slunečními brýlemi. Ve své pravé dlani svíral několik párů rudých růží, zatímco ve své levé ruce držel fotografii v rámečku. Na fotografii byla zachycena osoba, která mu byla velmi blízká.
Jakmile vysoký muž došel ke svému cíli, tak se zastavil v pohybu. Sundal sluneční brýle ze svého rovného nosu, aby lépe spatřil náhrobní kámen, u kterého se zastavil. Jeho zelené oči překypovaly smutkem a bolestí, když svým pohledem přejížděl po pozlaceném jméně, jenž bylo vyryto na náhrobním kameni. Louis William Tomlinson.
Ode dne, kdy si Louis vzal svůj vlastní život, uplynuly již dlouhé tři měsíce. Pro vysokého muže to byly tři měsíce plné bolesti. Nedokázal se smířit se skutečností, že si jeho nejlepší přítel, který pro něj byl jako bratr, vzal svůj vlastní život. A už vůbec se nedokázal smířit se skutečností, že jeho nejlepší přítel zemřel v jeho náruči.
Pro vysokého muže to bylo jako včera, kdy vykopl zamčené dveře koupelny, kterou vlastnil Louis. V ten okamžik, kdy vtrhl do té koupelny, se jeho srdce rozpadlo na milion kousků. Jeho nejlepší přítel, jehož podříznuté zápěstí viselo dolů přes okraj vany, ležel ve vaně plné horké vody, která se postupně zbarvovala do rudého odstínu.
Vysoký muž ani na vteřinu nezaváhal. Rychlostí blesku se rozběhl k vaně plné horké vody, tahajíc ven tělo svého nejlepšího přítele. Horká voda smíchaná s krví vytékala ven přes okraje vany.
Vysoký muž, jehož zelené oči byly zaplavené horkými slzami, tvrdě dopadl svými koleny na chladné dlaždice, zatímco ve své náruči držel nehybné tělo svého nejlepšího přítele. I přesto, že vysoký muž nebyl plně při smyslech, se snažil zastavit ono silné krvácení. Snažil se, jak nejlépe mohl, udržet svého nejlepšího přítele při smyslech tím, že na něj mluvil. Stále měl naději, že se mu podaří zachránit život jeho nejlepšího přítele. Avšak jeho naděje jej opustila, jakmile jeho nejlepší přítel naposledy vydechl a s tím přestalo tlouct jeho srdce.
Koupelnou se rozlehl hlasitý křik a pláč plný bolesti. A to vše se stalo pouze proto, že se Louis nedokázal smířit se smrtí dívky, která pro něj byla dobrou kamarádkou, ne-li sestrou, a malých dvojčat, která byla dívčinými sourozenci. Malá dítka byla pro Louise velmi důležitá - bral je jako své vlastní sourozence.
Vysoký muž vyhnal bolestivou vzpomínku ze své hlavy a přešel blíže k náhrobnímu kameni, ke kterému si následně dřepl. Fotografii v rámečku, jenž držel ve své ruce, opatrně opřel o náhrobní kámen. Na fotografii byli zachyceni oni dva, jak se pevně objímají. Ani jeden z nich tehdy netušil, že to objetí je jejich poslední.
,,Pamatuješ si, jak ses o mě bál, když Bee přišla o svoje první miminko?" rozlehne se hřbitovem tichý, chraplavý hlas - mužův hlas je plný bolesti. ,,Myslel sis, že spáchám sebevraždu. Promlouval si mi do duše a chtěl si, abych ti slíbil, že už nikdy nebudu uvažovat nad sebevraždou. Já svůj slib dodržel, ale ty ne. Proč?" zeptá se muž zlomeným hlasem. V jeho zelených očích, které překypují smutkem a bolestí, se zatřpytí horké slzy.
,,Proč si nedokázal ten slib taky dodržet? Cítil jsem stejnou bolest jako ty. Ztratil jsem nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako mladší sestra. Ztratil jsem dvě malý děti, o který jsem se rád staral. Ztratil jsem toho stejně jako ty. Proč ses rozhodl mou ztrátu blízkých osob rozšířit? Myslíš, že mě smrt Bee a dvojčat zničila málo?" zeptá se opět zlomeným hlasem. Ať se vysoký muž snažil sebevíce - mezi jeho rty unikl bolestný vzlyk.
,,Každý den nad tebou přemýšlím a nemůžu přestat. Stále dokola ve své hlavě vymýšlím různé scénáře, co jsem mohl udělat jinak, abych o tebe nepřišel. Viním se za tvojí smrt. Cítím se, kurva, vinen, protože kdybych do tý zasraný koupelny přiběhl o něco dřív, tak si tady teď mohl být. Moc dobře víš, co jsi pro mě znamenal. Ale já pro tebe očividně nic neznamenal, když ses rozhodl mi ublížit svou vlastní smrtí." zašeptá muž.
Hřbetem ruky otře své mokré tváře, které jsou smáčené horkými slzami, a vytáhne se zpět do stoje. Ze své pravé ruky uvolní jeden pár rudých růží, načež se skloní a položí jej před náhrobní kámen, u kterého dřepěl.
,,Sbohem, Louisi." zašeptá vysoký muž. Nasadí sluneční brýle zpět na svůj rovný nos a poté se pomalou chůzí rozejde pryč, vzdalujíc se od náhrobního kamene, na kterém je vyryto zlaté jméno jeho nejlepšího přítele.
Několik dlouhých vteřin kráčel po štěrkovité cestě mezi náhrobními kameny s pozlacenými jmény, než se opět zastavil o jednoho náhrobního kamene. Jeho zelené oči přejížděly po pozlaceném jméně, přičemž kráčel blíže k onomu náhrobnímu kameni. Niall James Horan.
Vysoký muž si v naprosté tichosti dřepl k onomu náhrobnímu kameni, uvolňujíc ze své pravé ruky další pár rudých růží, který následně položil před náhrobní kámen.
,,Snad jsi opět šťastný, když už tam nahoře nejsi sám." zašeptá vysoký muž. Na jeho tváři se objeví bolestný úsměv, který okamžikem zase zmizí. ,,Kéžby se dal vrátit čas." vydechne muž sotva slyšitelně. Jeho dlouhé prsty pohladí pozlacené jméno na náhrobním kameni.
,,Nemáš nejmenší tušení, jak moc si přeju, aby tohle celé byla jenom noční můra. Chci, abychom byli zase všichni pohromadě. Živí a zdraví." hlesne muž, snažíc se zběsilým mrkáním zahnat horké slzy, které se nahrnuly do jeho očí.
,,Měj se, Ni." rozloučí se muž dříve, než by se rozplakal. Vysoký muž se vytáhne zpět do stoje, načež pomalými kroky odkráčí pryč od náhrobního kamene, na němž je pozlacené jméno jeho velmi dobrého přítele.
Sebejistou chůzí zamíří k náhrobnímu kameni, u kterého sedí jeden z jeho blízkých přátel. Jeho blízký přítel má kolem svého těla omotaný černý šátek, ve kterém je schované čtyřměsíční miminko - holčička.
Vysoký muž došel až ke svému blízkému příteli. V naprosté tichosti si dřepl na druhou stranu náhrobního kamene a poté pohlédl na svého blízkého přítele. Avšak jeho pohled ihned sklouzl na čtyřměsíční holčičku schovanou v černém šátku.
Holčička byla velmi maličká, kvůli předčasnému porodu, a v tom černém šátku se doslova ztrácela. Její maličké ručičky byly sevřené v pěstičky, opírajíc je o hrudník svého tatínka. Její malá pusinka naznačovala spokojený úsměv, protože mohla poslouchat klidný tlukot srdce svého tatínka, což ji uklidňovalo a úspěšně uspávalo.
,,Pokud sis ji chtěl pochovat, tak si měl přijít dřív, protože před chvílí usnula." promluví tiše mužův blízký přítel, jakoby vycítil mužův pohled mířený na jeho dcerku. ,,Počkám si, až se probudí." odpoví muž klidným hlasem, načež pohlédne na náhrobní kámen, vedle kterého dřepí.
Pozlacené jméno, které je vyryto na náhrobním kameni, patřilo jeho nejlepší přítelkyni. Na přání jeho blízkého přítele, který seděl se svou dcerkou na druhé straně náhrobního kamene, bylo její jméno na náhrobním kameni krapet pozměněné. Místo Beatrice Alexis Wilkinson stálo na náhrobním kameni Beatrice Alexis Malik.
Tíživé ticho, panujíc mezi nimi, najednou přerušil mužův blízký přítel, ,,Jednou mi řekla, že doufá, že se role jednou obrátí a budu to já, kdo bude trpět. Musím říct, že se jí to splnilo." uchechtne se hořce. ,,Zayne..." povzdechne vysoký muž, pohlížejíc na svého blízkého přítele, jehož pohublá tvář, kterou zvýrazňují lícní kosti a kruhy pod očima, je plná smutku.
,,Bea tě milovala celým svým srdcem. Tahle slova ti řekla, když jste se hádali - nemyslela ty slova vážně. Ona by ti nikdy nepřála nic zlýho. Nikoho nemilovala tak jako tebe a ty to moc dobře víš." pronese muž přesvědčivě. Jeho blízký přítel pouze nepřítomně pokrčí rameny, zatímco svým pohledem hypnotizuje pozlacené jméno své zesnulé polovičky.
Její smrt jej opravdu poznamenala. Kdysi byl arogantní parchant s vysokým sebevědomím, ale po její smrti se z něj stala prázdná schránka, která neznala jiné emoce, než smutek.
,,Nepřesvědčíš mě, Harry. Potřebuju to slyšet od ní. Potřebuju ji... Kdyby nebyla Maliha, tak udělám to samé, co Louis před třemi měsíci." promluví tiše mužův blízký přítel. Vysoký muž v naprosté tichosti sklopí svůj pohled k zemi, skrývajíc tak smutek ve své tváři.
,,Bea by si to nepřála. Přála by si, aby ses posunul dál ve svém životě. Ne, abys zůstal zaseknutý v minulosti, kdy umře-" ,,Jenže já se nemůžu posunout dál v životě." přeruší muže jeho blízký přítel. Do jeho hnědých očí, které překypují nepopsatelnou bolestí, se nahrnuly horké slzy.
,,Nemůžu." zopakuje svou repliku, ,,Ne bez ní. To ona mi ukazovala správnej směr v mým životě. Ona byla smysl mýho života. Chápeš?" nepatrně ztiší svůj hlas, jakmile zaslechne tiché zakňourání své dcerky. Klouby prstů něžně pohladí její dětskou tvář, aby ji utěšil. Ukňourané miminko spokojeně vydechne, načež do své malé pěstičky uchopí prst svého tatínka.
Telefon, patříc vysokému muži, náhle zavibruje, oznamujíc nově příchozí zprávu. Muž volnou rukou začne lovit svůj telefon ve své kapse kalhot, aby se mohl podívat na nově příchozí zprávu.
,,Už budu muset jít." prohlásí muž po přečtení zprávy od své přítelkyně, načež svůj telefon zastrčí zpět do své kapsy kalhot. Ze své pravé ruky uvolní další pár rudých ruží, který následně položí před náhrobní kámen, na němž je vyryto pozlacené jméno jeho nejlepší přítelkyně.
Po jeho pravici je další náhrobní kámen, na kterém jsou pozlacená jména, která muž také velmi dobře znal. Katherine Wilkinson a Samuel Wilkinson. Poslední pár rudých růží tedy odloží před náhrobní kámen s pozlacenými, dětskými jmény.
,,Opatruj se, Zayne, a... Dávej na sebe pozor, prosím. Za týden nás očekávej, přijedeme se na vás podívat." pousměje se muž, pohlížejíc na svého blízkého přítele. ,,Ty se taky opatruj, Harry. Doufám, že budete jezdit často. Chci, aby Maliha měla ve svým životě alespoň jeden ženskej vzor, jakožto Alex..." zamumle mužův blízký přítel.
,,Budeme jezdit každej druhej den. Slibuju." pronese muž, přičemž se postaví na své nohy, ,,Měj se, Zayne." rozloučí se se svým blízkým přítelem. ,,Měj se, Harry." hlesne mužův blízký přítel, pozorujíc jej.
Vysoký muž se pomalou chůzí rozejde pryč po štěrkovité cestě, vzdalujíc se od svého blízkého přítele a opouštějíc hřbitov. Mužův blízký přítel zůstal osaměle sedět vedle náhrobního kamene své zesnulé polovičky, netušíc, že jeho zesnulá polovička klečela hned před ním a něžně jej hladila po tváři - bohužel, v takové podobě, že ji mužův blízký přítel nebyl schopen spatřit, ani zaslechnout.
Před vysokou bránou hřbitova čekal na vysokého muže černý Range Rover, ve kterém seděla mužova přítelkyně, trpělivě vyčkávajíc na jeho příchod. Plány této dvojice byly jasné. Přestěhovat se do jiného státu a začít své životy od zcela nového začátku. Což se jim také splnilo.
Harry svůj slib nedodržel. Již nikdy se nevrátil zpět do města, ve kterém přišel o svou životní lásku, dceru, dva bratry, nejlepší přítelkyni a její dva malé sourozence. Nechal Zayna s jeho dcerou samotné ve městě, ve kterém si společně prožili tolik utrpení a bolesti.
V obrovské vile, ve které kdysi bydleli tři dobří přátelé, jejich přítelkyně, dvě malé děti a pes, nyní zůstal pouze Zayn s jeho čtyřměsíční dcerkou. Nezbylo mu nic jiného, než prázdné pokoje po jeho přátelích, bolestivé vzpomínky, zlomené srdce a krásná, zdravá dcerka.
Zatímco Zayn žil osamělý život se svou malou dcerkou, Harry si změnil své telefonní číslo, aby jej Zayn nemohl kontaktovat, a žil svůj vysněný, spokojený život se svou přítelkyní v Americe.