Katherine
Když se Justin vrátil zpět do pokoje tak vypadal rozčíleně ale zároveň vyděšeně. V jeho očích byl strach zamaskovaný láskou. Nejdřív mě napadlo že udělal nějakou chybu nebo něco podobného. Jistě asi se dozvěděl že chybu udělal, ale myslela jsem jako že mě podvedl. Tato teorie se mi z hlavy vypařila po tom, co jsem viděla jeho úsměv. Sedl si s jeho tátou na gauč a mezi tým co mu jeho táta něco říkal se koukal na mě. Sice jsem se na něj zpětně nekoukala ale cítila jsem, jak na mě těma jeho dokonalýma očima kouká. Cítila jsem se v tenhle moment spokojená a velmi šťastná.
O 3 dny později
Už jsem z porodnice konečně doma, ale jen s Dylanem, protože si tam Jasmine museli ještě prý nechat, protože má problémy s dýcháním. Bojím se o ni i když říkají že je to u dvojčat časté. Justin mi momentálně není velkou oporou, protože není vůbec doma. Nevím, kam chodí nebo kde právě je ale štve mě to, opravdu hodně moc. Právě teď mi Dylan usíná v náruči mezitím co se snažím uvařit alespoň špagety k večeři. Musela jsem Dylana dát do obýváku a položit do postýlky abych mohla ty špagety scedit. Dávala jsem se zrovna do misky, když bouchli dveře a slyšela jsem veselé pískání. Chvilku bylo ticho a poté jsem okolo boků cítila dvě svalnaté paže a rty na mém krku které ho obdarovávaly malými polibky.
"Doufám, že máš hlad." Prolomila jsem ticho.
"Ani netušíš jak moc velký." Odtrhl rty od mého krku.
"Tak si sedni nandám ti." Políbil mě na tvář a sedl si za stůl. Nandala jsem mu jídlo a postavila ho před něj.
"Děkuju." Rychle řekl, než se pustil do jídla.
Chtěla jsem si vedle něj sednout, ale z obýváku se ozval Dylanův pláč. Rychle jsem běžela a pomalu se ho snažila utěšit.
"Pššš Dyle, neplač prosím." Hladila jsem ho po zádech a najedou přestal plakat a koukal za mě. Otočila jsem hlavu a uviděla usmívajícího se Justina.
"Ahoj Dylane." Zašeptal a usmál se víc.
"Podržíš ho na moment?" Zeptala jsem se, když zazvonil telefon.
"No jasně že jo." Vzal mi ho z náruče a sedl si s ním na gauč.
Vzala jsem telefon a přijmula hovor.
"U telefonu Katherine Somersová, kdo volá?"
"Dobrý den slečno Somersová tady doktor Desnon." A v ten moment jsem čekala na nejhorší.
MOOOOOOOC SE OMLOUVÁM ŽE STORY NEBYLA DLOUHO A TAK TADY MÁTE NÁPRAVU. DOUFÁM ŽE TUTO ČÁST OKOMENTUJETE A BUDETE HVĚZDIČOVAT