Beatrice's point of view
Mé srdce vynechalo úder, jakmile se Aniky rty setkaly s mými. Byla jsem šokovaná Aniky činem, což způsobilo můj zadrhnutý dech v krku.
Tohle je pro mě něco nového - nová zkušenost. Poprvé v životě mě políbila dívka - nikdy v životě jsem nedostala ani nevinný polibek na tvář od dívky. Můj mozek začíná pochybovat o mé orientaci.
Mám z polibku s Anikou smíšené pocity. Jsem zmatená, překvapená a vyděšená, ale nikoli znechucená.
Ve svém nízkém věku jsem páry stejného pohlaví odsuzovala, protože mě mé okolí učilo, že to není v pořádku a normální. Ovšem postupem času jsem dospěla a zjistila sama, co je ,,normální" a co ne. Nyní mám názor, že páry stejného pohlaví jsou na stejné úrovni jako páry opačného pohlaví. Dle mého si homosexuálové zaslouží stejná práva jako heterosexuálové - jejich orientace není žádný důvod z nich dělat méněcenné bytosti.
Dříve, než stihnu racionálně zapřemýšlet, zopakuju Aniky pohyb rtů a polibek jí oplatím, čímž nepřekvapím pouze Aniku, ale i sebe samotnou.
,,Na tohle se nebudu dívat." ozve se Zaynovo podrážděné zavrčení. Jeho podrážděné zavrčení následují ostré nadávky, jenž vypouští z úst ta mrcha, která seděla na jeho klíně a kterou Zayn nyní shodil ze svého klínu, aby mohl rychle odejít pryč.
Prudce jsem se odtrhla od Aniky, přerušujíc náš polibek, a následně ji od sebe slabě odstrčila. Rozhlédla jsem se kolem nás, hledajíc Zayna. Spatřila jsem jej zrovna, když vycházel z klubu ven - byl zatraceně rychlý.
,,Promiň, ale musím za ním." vyhrknu roztěkaně. Posadila jsem se a ihned na to seskočila dolů z barového pultu. ,,Měla by ses na něj vykašlat, Beatrice. Neustále se za ním honíš." promluví Anika otráveným hlasem. ,,Nikdy..." zavrtím odmítavě hlavou, ,,On mi za to stojí." dodám.
Rychle se rozběhnu směrem, kterým šel Zayn, nehledě na fakt, že mám na sobě pouze černou, krajkovou podprsenku a bílou minisukni. Při své snaze co nejrychleji doběhnout Zayna vrazím svým ramenem do několik ženských i mužských těl, čímž si od nich vysloužím ostré nadávky mířené na mou maličkost.
,,Zee!" zvolám vyčerpaně, jakmile zmizí z mého dohledu. Další krok, bohužel, neudělám, protože se kolem mého zápěstí omotají krátké, tlusté prsty. Namáhavě polknu, jakmile mě dotyčná osoba, jenž zachytila mé zápěstí, násilně narazí na své tělo.
Znechuceně se otočím k té dotyčné osobě čelem. Naskytne se mi pohled na o pár centimetrů vyššího muže, který očividně většinu svého času tráví jezením fast-food jídla a pitím piva. Jeho šedivé vlasy, které jsou místy prořídlé, mu přidávají na věku, což mě uvádí k myšlence, že tento muž může být něčí manžel, otec a dost možná i dědeček.
,,Okamžitě ze mě dejte ty ruce pryč." pronesu znechuceně a trhnu rukou, snažíc se vymanit z jeho sevření - ovšem bezúspěšně, protože jeho sevření je dost pevné. ,,Miláčku, dám ti slušnej balík peněz, když půjdeš se mnou za klub a prokážeš mi službičku." zavrní do mého ucha.
,,Nejsem žádná kurva!" zamračím se a znovu trhnu rukou, snažíc se vymanit z jeho sevření - ovšem opět bezúspěšně. ,,A proto tady pobíháš jen v podprsence?" zasměje se a olízne své rty. Slizoun jeden.
,,Mám na tebe takovou chuť." zachrčí a pustí mé zápěstí ze svého sevření. Prvotní úleva, kterou jsem pocítila, zmizela jako mrknutím oka.
Nestihla jsem odejít pryč, protože levá paže toho nechutného prasete se omotala kolem mého pasu a jeho druhá ruka se ocitla na mém prse, které následně surově sevřel. Silou vůle jsem potlačila svou touhu zvracet - můj žaludek dělal salta. Mé srdce tlouklo jako splašené, zatímco po mých zádech přebíhal chladný mráz.
Zatvářila jsem se maximálně znechuceně, abych dala najevo svůj odpor k němu. Bez váhaní jsem setřásla jeho drzou ruku ze svého prsa.
,,Nejsem žádná kurva, abys na mě mohl takhle sahat." zavrčím. Na tváři toho nechutného prasete se objeví široký úsměv, kterým dává dostatečně najevo své oplzlé myšlenky. Ovšem jeho nechutný úsměv na tváři se vytratí jako lusknutím prstů. Bez ostýchání jsem plivla do jeho tváře, což způsobilo náhlou změnu jeho nálady.
Okamžitě pustil můj pas ze svého sevření a o krok ode mě odstoupil. Nemohla jsem si pomoct a musela se vítězně ušklébnout.
,,Ty jedna špinavá děvko." zasyčí tiše, ,,Zabiju tě!" vykřikne náhle. Kvůli jeho hlasitému křiku se na nás dva upře několik párů zvědavých očí.
Dříve, než stihnu zacouvat dozadu a utéct odsud pryč, se to nechutné prase dostane do mé těsné blízkosti. V rychlosti, aniž bych to stihla zaznamenat, napřáhl svou paži a nechal svou dlaň tvrdě dopadnout na mou tvář.
Hlava se mi kvůli té tvrdé facce zamotala, načež mě mé nohy nadále neudržely a tak mé tělo dopadlo na špinavou zem - do mých očí se hrnuly horké slzy. Má pohmožděná tvář byla v jednom ohni a nepříjemně štípala. Aby toho nebylo málo, tak se k mé bolestivé tváři přidalo pískání v uchu. Cítila jsem se ublíženě a zároveň poníženě.
,,Nech mě bejt!" zaječím hystericky, vzhlížejíc k němu, jakmile ke mně udělá jeden pouhý krok. Je mezi námi minimálně metrová mezera.
,,Nechám tě bejt až po tom, co ošukám to tvoje nevinný, dětský tělo!" sykne a olízne své rty. ,,Ne! Aniko!" vyjeknu zoufale, volajíc o pomoc. To nechutné prase se sehlo k mému tělu, chytajíc mou ruku. Jednoduchým pohybem paže mě vytáhl na nohy, načež přitáhl mé tělo do své náruče.
Zmítala jsem se v jeho náruči, snažíc se vymanit z jeho sevření, ale byla jsem příliš slabá oproti němu. Většina lidí nás zvědavě pozorovala, ale nikdo z nich nic neřekl, ani nijak nezasáhl. Nikdo mi zkrátka nepomohl. Nikdo.
Mé tělo skončilo těsně přitisknuté na jeho, přičemž jeho slizká ruka putovala po mém těle. Osahával můj krk, ramena, dekolt, záda, zadek a nohy, zatímco po mých tvářích tekly horké slzy, jejichž nápor mé oči již nedokázaly vydržet.
Byla jsem jeho oplzlými doteky znechucena, ale bála jsem se bránit. Bála jsem se, že by mě zmlátil nebo dokonce něco horšího. Neměla jsem tolik síly, abych se mu dokázala ubránit. Cítila jsem se slabá, vyčerpaná a zoufalá.
,,Omlouvám se za to, co jsem udělala. Prosím, pusť mě. Udělám cokoli, ale nech mě být." vzlyknu hystericky, přičemž slané slzy zanechávají mokré stopy na mých rtech. ,,Tak cokoli, mhm?" zavrní do mého ucha. Uchopí můj hřbet ruky, kterou mám přiloženou na jeho hrudníku, abych mezi námi udržela alespoň malou vzdálenost, a přiloží mou dlaň na svůj rozkrok.
,,Když uděláš cokoli pro to, abych tě pustil, tak mi zajisté i vykouříš. Nemám pravdu, miláčku?" olízne můj ušní lalůček. Silou vůle potlačím svůj dávicí reflex, který se okamžitě dostavil při kontaktu jeho jazyka s mou pokožkou.
Záporně zavrtím hlavou, ,,Prosím, pusť mě." vzlyknu zoufale. Mám pocit Déjà vu. Cítím se nyní jako tehdy, kdy jsem prosila Deana o milost několik vteřin předtím, než mě připravil o mou nevinnost.
,,Já už nechci." zašeptám vyčerpaně, přičemž horké slzy stále smáčí mé tváře. Raději křečovitě zavřu své oči, abych nemusela pohlížet do jeho nechutné tváře.
,,Ah tak. Tohle pro tebe nebude poprvý, huh? Tím líp pro tebe." zasměje se. Během okamžiku jeho protivný smích utichne a nahradí jej dávivé zvuky.
Na mou tvář vystříkne jakási tekutina - dle kovového zápachu, který mě udeřil do mého nosu, poznám, že se jedná o krev. Jeho sevření kolem mého těla pomalu slábne.
Ve stejný okamžik, kdy jeho ruce zmizí z mého těla, zaslechnu tlumený zvuk, který mě donutí pomalu otevřít mé oči.
Nechutné prase, které mě ještě před pár vteřinami drze osahávalo a obtěžovalo, se nyní válelo na špinavé zemi s podříznutým hrdlem. Jeho krátké, tlusté prsty obepínaly jeho vlastní krk, snažíc se zastavit silné krvácení. Krev, vytékajíc z jeho podříznutého hrdla, tvořila louži pod jeho hlavou.
Většina lidí, která nás dva předtím pozorovala, si nyní začala hledět svého. Bez váhání překročím umírající tělo toho nechutného prasete. Anika, která má na svědomí jeho podříznuté hrdlo, se tváří povýšeně, zatímco svou zakrvácenou dýku utírá do jeho oblečení.
,,Děkuju." vzlyknu tiše a obejmu své tělo pažemi. Po mých tvářích stále stékají horké slzy. Ještě nyní na sobě cítím ty jeho nechutné doteky.
,,Doprovodím tě na hotel." promluví Anika a postaví se na nohy, ,,Pak se ale musím vrátit a uklidit to." kývne hlavou k tomu nechutnému praseti, který již neprojevuje žádné známky života.
,,Hlavně pojďme odsud, prosím." pronesu tichým, uplakaným hlasem. Stále své tělo objímám svými pažemi, abych se cítila méně odhalená.
Anika schová svou dýku za lem svých kalhot a poté přejde blíže ke mně. Nejistě přiloží svou dlaň na má záda.
,,Promiň, že jsem nezasáhla dřív. Nemohla jsem se k vám dostat přes ten dav čumilů." pronese lítostivě. ,,Nezlobím se na tebe." zašeptám, přičemž se mé tělo slabě chvěje, ,,Jen mě mrzí, že to všichni sledovali a nikdo mi nepomohl." přiznám tiše.
Pomalým krokem se rozejdeme pryč z klubu, kráčejíc vedle sebe. Aniky dlaň stále hřeje má záda, přičemž se mé tělo stále slabě chvěje z právě prožitého šoku. Splašený tlukot mého srdce se pomalu mění zpět do normálního.
,,Tak je to vždycky, Beatrice. Jakmile se začne něco dít, tak lidi okolo tomu pouze přihlíží, protože jsou příliš slabí na to, aby zasáhli." přeruší Anika ticho, panujíc mezi námi. Koutkem oka na ní pohlédnu, ale k jejím slovům se nijak nevyjádřím.
V naprosté tichosti společně kráčíme zpět na hotel - obě jsme ponořené do svých vlastních myšlenek. Svými dlaněmi přejíždím po svých pažích, abych se alespoň trochu zahřála a získala menší pocit bezpečí. Slzy na mých tvářích pomalu zasychají, díky chladnému větru, který naráží do našich těl.
Pomalu, ale jistě, se začínám uklidňovat, ale stále jsem vyděšená. Na tento zážitek nikdy nezapomenu. Stejně jako jsem nikdy nezapomněla na den, kdy mě Dean připravil o mou nevinnost.
,,Děkuju." znovu poděkuju tichým hlasem, jakmile konečně zastavíme před hotelem. ,,Není za co děkovat. Zbytek cesty zvládneš sama?" zeptá se Anika starostlivě, věnujíc mi svůj pohled. Místo slovního zodpovězení jejího dotazu pouze přikývnu hlavou na souhlas. Aniky teplá dlaň náhle opustí má záda.
,,Dávej na sebe pozor." zašeptám. ,,Neboj, já se umím bránit. Tak běž." popožene mě. V tichosti se s ní rozloučím a vkročím do hotelu.
Ačkoliv mé tělo konečně obklopilo příjemné teplo, tak jej stále objímám svými pažemi. Rychlým krokem zamířím ke schodišti, vedoucí nahoru, abych se vyhnula zvídavým dotazům recepční. Schody beru po dvou, abych byla co nejdříve v mém a Aniky hotelovém pokoji.
V patře, ve kterém se nachází naše hotelové pokoje, se zastavím. Udeřila mě nepříjemná myšlenka - budu úplně sama v našem hotelovém pokoji. Odmítám být sama v hotelovém pokoji po té události, která se odehrála v tom klubu.
Bez rozmýšlení se rozejdu ke dveřím hotelového pokoje, který se nachází až na konci tohoto patra. Ruku, kterou jsem váhavě zvedla k zaklepání, jakmile jsem došla k dveřím onoho hotelového pokoje, svěsím zpět podél svého těla.
Špatně zavřené dveře mi umožňují vkročit dovnitř hotelového pokoje i bez zaklepání, což také udělám. Do nosu mě ihned udeří štiplavý zápach cigaret.
Tiše za sebou zavřu dveře hotelového pokoje. I přesto, že jsem tichá jako myška, se pokojem rozlehne Zaynův, který dočasně vlastní tento hotelový pokoj, hrubý hlas.
,,Okamžitě odsud vypadni!" zavrčí. Pohledem kmitám po zakouřeném pokoji, hledajíc Zayna. Konečně jej spatřím - sedí v křesle, přičemž v jedné ruce drží svůj telefon, do kterého upírá svůj pohled, a v druhé ruce drží cigaretu, jenž hoří mezi jeho štíhlými prsty. Ani se neobtěžoval zvednout svou hlavu a pohlédnout, kdo sem vkročil.
Pomalými kroky se rozejdu blíže k němu, ale necelé dva metry před ním se zastavím v pohybu. Zhluboka se nadechnu, abych se zbavila své nervozity a dodala si odvahu, a poté začnu jednat.
Vytrhnu Zaynovi jeho telefon z rukou a odložím jej stranou. Veškerá jeho pozornost se konečně upře na mou maličkost. Dříve, než stihne cokoli pronést, se skloním blíže k němu, načež své dlaně přiložím na jeho tváře a přitisknu své rty na jeho. Mohu z jeho rtů cítit pachuť cigaret a alkoholu.
Zaynovy velké dlaně spočinou na mých bocích poté, co típne cigaretu, jenž hořela mezi jeho štíhlými prsty. Mé srdce tluče jako splašené. Je neuvěřitelné opět cítit jeho plné rty a doteky.
,,Prosím, neodstrkuj mě od sebe. Potřebuju tě." zašeptám do jeho rtů. Do mých očí se opět hrnou horké slzy, ačkoliv mám oči zavřené. Zayn mi můj polibek krátce oplatí, ale poté se ode mě odtáhne, čímž náš polibek přeruší. Jeho zmatené oči kmitají po mé tváři, která je špinavá od krve toho nechutného prasete z klubu.
,,Miluju tě, Zee. Miluju tě - nikdy jsem nepřestala. Všechny ty ošklivý slova jsem ti řekla jen proto, abych ti ublížila. Chtěla jsem ti ublížit, abys cítil mou bolest, kterou jsi mi způsobil." přiznám tichým hlasem,
,,Prosím, nebuď naštvaný za to v klubu. Neodstrkuj mě od sebe. Miluju jen tebe a chci jen tebe. Potřebuju tě, Zee. V klubu se mě dotýkal nějakej slizoun a já mám strach." vzlyknu tiše. ,,Pojď ke mně, koťátko." zašeptá a přemístí své dlaně na můj pas, stahujíc mě na svůj klín.
Okamžitě se k němu přitulím, zatímco po mých tvářích steče pár horkých slz. Své paže omotám kolem jeho krku a svou hlavu položím na jeho rameno, načež věnuju jemný polibek na jeho krk. Jsem opravdu ráda, že zareagoval téměř okamžitě a nenechal mě čekat.
,,Ta krev je jeho?" zeptá se Zayn tichým hlasem. ,,Jo. Anika ho zabila, podřízla mu hrdlo." zašeptám, přičemž svými prsty vjedu do jeho havraních vlasů. Zaynovy dlaně se přemístí na má záda, po kterých mě začne krouživými pohyby hladit. Svým hlazením mých zad se mě snaží uklidnit, což se mu také daří. Ostatně stačila pouze jeho přítomnost k tomu, abych se plně uklidnila.
,,Chtěla bych, aby to mezi námi zase bylo jako předtím." hlesnu smutně, přerušujíc ticho, panujíc mezi námi, ,,Nechci se s tebou pořád hádat a předstírat, že tě nenávidím. Ničí mě to." zvednu svou hlavu z jeho ramene a pohlédnu do jeho tváře.
,,Taky mě to ničí." přizná tichým hlasem. Zatvářím se překvapeně, ale i přesto v mých očích zajiskří radost. Nemá nejmenší ponětí, jakou radost mi jeho přiznání způsobilo. Neočekávala jsem, že pronese něco takového - očekávala jsem spíše, že se mi za má slova vysměje do tváře. Očividně jej zbytečně podceňuju.
,,Běž to postele. Dojdu pro ručník a umyju ti tu krev." změní raději téma. Je mi jasné, že mění téma, jen protože se necítí komfortně - jak kdysi sám prohlásil; nerad mluví o svých citech.
Raději jej uposlechnu a slezu z jeho klínu. Zamířím k Zaynově posteli, na jejíž kraj se následně posadím, zatímco Zayn zamířil do koupelny, ze které se následně ozval tichý proud tekoucí vody.
Mou tvář zdobí drobný, radostný úsměv. Zayn si nedokáže ani představit, jak moc tento okamžik pro mě znamená - znamená pro mě opravdu mnoho. Každý okamžik s ním pro mě znamená opravdu mnoho.
,,Myslels' to vážně?" zeptám se jej, jakmile se jeho postava objeví v mém zorném poli. ,,Kurevsky vážně." mrkne, přecházejíc blíže ke mně.
Jakmile se ocitne v mé těsné blízkosti, tak mezi své prsty něžně uchopí mou bradu a pozvedne mou tvář, na kterou následně přiloží mokrý ručník. Bedlivě pozoruju jeho soustředěnou tvář, zatímco mokrým ručníkem utírá krev z mého obličeje. Dokázala bych pozorovat jeho bezchybnou tvář klidně celé dny.
,,Můžu tě o něco požádat?" zašeptám do ticha, panujíc v hotelovém pokoji. ,,Mhm?" zabručí, vyzívajíc mě ke slovu. ,,Vrátíš mi zpátky můj náhrdelník?" pohlédnu do jeho očí. ,,Mhm... Co za to?" slabě pozvedne své husté obočí a odtáhne se ode mě. S nezájmem odhodí špinavý, mokrý ručník na zem, zatímco na mě stále upírá svůj pohled.
,,Jak jako co za to? Ten náhrdelník patří mně, tudíž mám právo si ho vzít zpátky." pronesu poněkud uraženě. ,,A víš, co patří zase mně? Ty. Takže mám taky právo si tě vzít." mrkne. ,,V-Vzít si mě?" zakoktám se. Tlukot mého srdce se při jeho slovech zrychlil. Jeho slova byla dvojsmyslná a já nevěděla, co si myslet.
,,Jo, miláčku. Teď a tady." pronese. Jeho velké dlaně se ocitnou na mém pasu. Překvapeně vydechnu, když mě bez sebemenší námahy zvedne do své náruče. Automaticky omotám své nohy kolem jeho boků a paže kolem jeho krku, abych nespadla.
,,Jak-Jak jsi myslel svá slova?" zeptám se koktavě. Jsem šíleně zmatená z jeho předešlých slov. Místo zodpovězení mého dotazu mi také položí dotaz.
,,Víš, co je nejlepší věc ve vztahu?" zeptá se tichým hlasem, přičemž své dlaně přemístí z mého pasu na můj zadek. ,,Ne." pípnu tiše. ,,Usmiřovací sex." mrkne. ,,Ale my nejsme ve vztahu. Netvoříme spolu pár." pronesu zmateně. ,,Tos' řekla ty." zasměje se klidně. ,,Takže-" nemám možnost svá slova doříct, protože mě umlčí svými rty.
Jsem zmatená jeho slovy, ale nezůstávám pozadu a polibek mu láskyplně oplatím. Polibků od Zayna nebudu mít nikdy dost.
tak co říkáte na Zaynovo chování?👀