Beatrice's point of view
,,Odskočím si." promluví Anika, načež vstane od stolu a odkráčí na dámské toalety. Pouze jsem němě přikývla hlavou na souhlas a dál se věnovala své snídani - palačinkám. I přesto, že palačinky byly výborné a řekla bych, že dokonce jedny z nejlepších, které jsem za celý svůj život jedla, jsem snědla opravdové minimum. Byla jsem hodně hladová a můj kručící žaludek to dával značně najevo, ale při pomyšlení na včerejší den mě veškerá chuť k jídlu opustila. Nevnímala jsem okolí a pouze vidličkou prozkoumávala palačinky.
,,Ahoj." vyruší mě z mého krátkého zamyšlení chraplavý hlas. Zvednu svůj pohled od palačinek, pohlížejíc na svého narušitele, ale jakmile se můj pohled střetne s Harryho, tak svůj pohled opět sklopím na palačinky.
,,Bee, ty se na mě zlobíš?" zeptá se Harry a aniž by se dovolil, zda si může přisednout, tak se usadí na místo, na kterém ještě před chvílí seděla Anika. ,,Ne." odpovím stroze, protože momentálně nemám žádný zájem s ním konverzovat. Ačkoliv tvrdím, že se na Harryho nezlobím, tak se na něj ve skutečnosti zlobím. Kdyby nebylo Harryho zprávy, kterou včera večer odeslal Liamovi, tak by se Liam nedozvěděl adresu hotelu, ve kterém se ukrýváme. Mohla jsem být konečně šťastná, být co nejdále od problémů a mít svůj klid, ale místo toho jsem zpět v hotelu a musím čelit pitomému Zaynovi, který zlomil mé srdce na milion kousků.
,,Mhm, to vidím." zabručí Harry, ,,Kde jsi strávila včerejší noc?" změní téma. ,,To tě nemusí zajímat." odseknu, stále pohlížejíc na svou snídani, jen abych nemusela pohlédnout na Harryho. Kde jsem strávila včerejší noc není žádné tajemství - zkrátka s Harrym nechci rozvíjet konverzaci.
Harry nevěřícně vykulí své zelené oči, ,,Bee, slyšíš se vůbec? Jak to se mnou mluvíš?" ,,Jo, slyším. A teď odprejskni, Stylesi." utrousím. ,,Beatrice!" vyjekne šokovaně a zároveň zklamaně, ,,Co jsem ti, do háje, udělal?!" nepatrně zvýší svůj hlas, čímž na nás upoutá pozornost zvědavých lidí v restauraci, ve které se momentálně nacházíme. Raději zůstanu zarytě mlčet a ani na něj nepohlédnu.
Periferním viděním zahlédnu osobu, která náhle zastavila u našeho stolu. Dle oblečení poznám, že se jedná o Aniku.
,,Zasedl si mi místo." promluví Anika. ,,Sedni si jinam, prosím. Řešíme něco důležitýho." odbyde ji Harry. ,,Ne, neřešíme." odseknu, načež upustím vidličku na talíř a odsunu se od stolu. Bohužel, dříve, než stihnu vstát od stolu a odejít pryč, se kolem mého zápěstí omotají Harryho dlouhé prsty, bráníc mi v odchodu.
,,Beatrice, do prdele. Teď tady přestává veškerá legrace. Co jsem ti, kurva, udělal, že jsi na mě taková? Vždycky jsem tě bránil!" zamračí se Harry. ,,Řekl jsi Liamovi adresu toho pitomýho hotelu! Proč si myslíš, že jsem utekla?! Abych se projela v Liamově autě a zase se vrátila zpátky na hotel?! Ne! Chtěla jsem být co nejdál od vás!" vyprsknu a vymaním svou ruku z jeho sevření. Anika překříží své paže na svém hrudníku, přeskakujíc pohledem mezi mnou a Harrym. Nijak nezasahuje do naší výměny názorů - pouze nás pozoruje.
,,Co nejdál od nás? A to jako proč? Co jsme ti, do háje, udělali?" mračí se Harry - snaží se tvářit naštvaně, byť se jej má slova dotkla. Ironicky se zasměju a nevěřícně pozvednu své obočí, ,,Ty se ještě ptáš?" rozhodím rukama. ,,Bee, o co ti jde?" zeptá se Harry tentokrát zoufale. ,,Jde mi o to, že si mi zachránil život, když jsem tehdy schytala kulku! Jde mi o to, že mě Louis minule udeřil málo a já se nepraštila do hlavy! Jde mi o to, že mě Liam včera nepřejel! Jde mi o to, že jsem stále naživu a musím snášet tohle všechno utrpení! Chci být s mámou a Niallem, nechci být tady s vámi!" vykřiknu.
V mých očích se třpytí slzy, které se do mých očích nahrnuly během mého křiku. Oba (Anika a Harry) mě zůstanou pozorovat jako naprostého blázna. V Harryho zelených očích se náhle objeví lítost a smutek, zatímco Aniky oči zůstávají bez emocí. Buď jí je celá situace naprosto ukradená nebo nerada veřejně ukazuje své emoce.
Rozhlédnu se kolem nás - upírá se na nás, respektive na mě, několik párů zvědavých očí. Raději svůj pohled sklopím k zemi, načež se beze slov otočím a svižným krokem zamířím pryč z této restaurace. Hotel, ve kterém jsme ubytovaní, se nachází hned naproti této restauraci, tudíž stačí pouze přejít silnici.
Za mnou se náhle ozve Harryho křik; ,,Beo, stůj!". Aniž bych se rozhlédla, zda nejede žádné auto, tak jsem vběhla do silnice. Periferním viděním jsem zahlédla kamion, který se na mě řítil rychlostí světla.
Nemám nejmenší ponětí, co se stalo, ale z neznámého důvodu mé nohy vypověděly službu a zdřevěněly. Zůstala jsem stát na místě jako tvrdé y, zatímco mé srdce tlouklo jako splašené. K uším mi doléhal zděšený křik Harryho a Aniky - avšak ani jejich zděšený křik nedonutil mé tělo k pohybu.
Ve tváři řidiče kamionu, který se nacházel pár pouhých metrů přede mnou, se náhle objevilo čiré zděšení. Zběsile na mě troubil, abych uhnula z cesty, ale já se nepohnula o jediný centimetr. Vzdálenost mezi mnou a kamionem se každou vteřinou děsivě zmenšovala.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, přičemž jsem smířlivě zavřela své oči. Čekala jsem na silný náraz do mého těla, který přišel o pár vteřin později.
Ovšem onen náraz do mého těla nebyl tak silný, jak jsem předpokládala. Jakmile jsem otevřela své oči, tak jsem pochopila proč. Žádný kamion mě nesrazil - bohužel(?), pouze jsem byla stržená na stranu a tvrdě dopadla na špinavou zem. Kolem mě se utvořil hlouček lidí, mezi kterými byli i Harry a Anika. Nade mnou se tyčil můj ,,zachránce" - Zayn. Jeho hrudník se zběsile nadzvedával, zatímco se v jeho tmavých očích třpytily horké slzy, kterým jsem ovšem nevěnovala žádnou svou pozornost.
I přesto, že mě šíleně bolí hlava, do které jsem se udeřila při dopadu na špinavou zem, Zayna od sebe hrubě odstrčím a postavím se na nohy. Zayn se, díky mému odstrčení, svalil na zem, načež svou dlaní překryl své uslzené oči. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe.
Hlouček lidí, který se kolem nás utvořil, se mi ani zdaleka nelíbil. Pokaždé, když jsem byla středem pozornosti, jsem měla úzkosti a nyní jsem na tom nebyla jinak. Upíralo se na mě několik párů očí - většina lidí si mezi sebou něco šeptala, z čehož jsem měla stažený žaludek.
Uslzeným pohledem vyhledám Harryho postavu. Jeho tvář je bledá - v jeho zelených očích se dokonce třpytí slzy. Ani na vteřinu jsem nezaváhala a rozběhla se k němu, abych se mohla ukrýt v jeho náruči.
Své paže jsem omotala kolem jeho trupu a svou tvář zabořila do jeho hrudníku - měla jsem možnost slyšet, jak splašeně tlouklo jeho srdce. Harryho silné paže se omotaly kolem mého těla jako chapadla chobotnice, svírajíc mou maličkost ve svém pevném objetí. Svou velkou dlaní vjel do mých vlasů, přičemž tiskl mou tvář ke svému hrudníku. Jeho blízkost mi pomáhala se rychleji uklidnit.
Hlouček lidí rozpustila Anika svým křikem; ,,Vypadněte odsud! Tohle není žádný představení! Jděte si po svejch, než vám pomůžu!". Kupodivu ji lidé uposlechli a raději si šli po svých. Jakmile se hlouček lidí kolem nás kompletně rozpustil, tak se u nás objevil pobouřený řidič kamionu.
,,Seš vůbec normální, ty náno pitomá?! Víš, co se mohlo stát?! Málem jsem tě přejel!" vyprskne hrubě - jeho nepříjemná slova se zaryjou do mého mozku. ,,Ještě slovo a přejedu tě já!" zasyčí Anika, ,,A teď odjeď, než ti propíchnu gumy!" pronese výhružně. ,,Tohle není normální! Zavolám na policii!" prská řidič kamionu. ,,Zavolej a nepomůžou ti ani na JIPce!" zasyčí Anika. ,,Slyšels' ji." přidá se Zayn k Anice, přičemž se postaví na své nohy. Stále jsem se tiskla k Harrymu a odmítala se jej pustit.
,,Tohle takhle nenechám! Tohle bude mít ještě dohru!" odfrkne si řidič kamionu, ale přece jen odejde pryč. Po jeho odchodu nás obklopí trapné ticho, které ovšem netrvá příliš dlouho.
Anika si tiše odkašle, upoutávajíc na sebe pozornost, ,,Mohla bych vědět, co to mělo, do hajzlu, znamenat? Proč jsi jen tak zastavila uprostřed silnice, když se na tebe řítil kamion?" pozvedne své obočí. ,,Neslyšelas' ji?" promluví Harry, aniž by mi dal možnost odpovědět na Aniky dotaz, ,,Nechce být naživu. A proč asi? Kvůli němu." odfrkne si a kývne hlavou Zaynovým směrem. ,,Co prosím?! Co to, kurva, meleš?! Já jsem tentokrát nic neudělal!" zavrčí Zayn na svou obhajobu. Slabě otočím svou hlavu, abych měla možnost vidět na Aniku i Zayna, přičemž i nadále zůstávám těsně přitisknutá na Harryho.
,,Slyšel si." zavrčí Harry. ,,Můžu laskavě dostat nějaký vysvětlení?" zeptá se Anika nevrle a překříží své paže na svém hrudníku. ,,Tady debílek," začne Harry, přičemž kývne hlavou Zaynovým směrem, ,,viní Beatrice za tuhle posranou situaci." objasní. ,,Drž hubu, Stylesi." zasyčí Zayn, mračíc se na Harryho. ,,Nepřestane mě udivovat, jakýma debilama jsem obklopená." vydechne Anika.
,,Jedinej debil je tady Zayn." odfrkne si Harry. ,,Ještě jedna urážka, Stylesi, a nakopu ti prdel!" zavrčí Zayn, ,,A pusť, kurva, Beatrice! Nemáš sebemenší právo na ní sahat!" dodá naštvaně. ,,Proč? Ona není tvoje. A víš co? Když už s tebou Beatrice definitivně skončila, tak bych ti rád něco řekl. Nebo spíše ukázal." pronese Harry. Zvednu svou hlavu, věnujíc Harrymu svůj zmatený pohled, který se ovšem v následném okamžiku změní na překvapený.
Harry mě něžně pohladil po mé tváři, načež mezi své prsty uchopil mou bradu, slabě zvedajíc mou tvář. Pouze jsem slabě pootevřela své rty, ale nevydala jedinou hlásku - kvůli šoku. Bylo to snad poprvé, co Harryho tvář byla takto blízko u mé. Mé srdce tlouklo jako splašené.
Harry zkrátil vzdálenost mezi našemi tvářemi. Netrvalo příliš dlouho a jeho rty skončily přitisknuté na mých. Mé nohy se okamžitě rozklepaly jako želé, protože jsem něco takového absolutně nečekala. Bála jsem se, že mě mé nohy neudrží a já spadnu na zem, proto jsem se zachytila Harryho statných ramen.
Necítila jsem žádné motýlky v břiše, které cítím při každém polibku se Zaynem. Byla jsem zmatená Harryho chováním, ale i přesto jsem mu jeho polibek oplatila. V mé hlavě vířilo několik myšlenek, které mě zanechávaly akorát více zmatenou.
Po pár vteřinách se Harry ode mě odtáhl, přerušujíc polibek. Zůstala jsem na něj pohlížet, protože jsem neměla sebemenší odvahu pohlédnout na Aniku, natož na Zayna. Cítila jsem, jak moc mé tváře hořely studem. Harry drze pohlédl na Zayna a přitom provokativně olízl své rty.
,,No, to bylo vzrušující. Kdybych byla kluk, tak se mi z vás normálně postaví." uchechtne se Anika. Ačkoliv Aniky poznámka byla nevhodná, tak byla vtipná. ,,Ještě je v tom podporuj." zasyčí Zayn. Raději sklopím svůj pohled na Harryho hrudník. I přesto, že v zádech cítím Zaynův intenzivní pohled, se neotáčím - nemám totiž odvahu.
,,Tohle divadýlko vám nežeru. Ještě včera si mi říkala, že mě miluješ. Vaše snaha udělat ze mě debila je naprosto zbytečná." odfrkne si Zayn. Je mi jasné, že jeho slova byla mířená na mou maličkost, proto promluvím.
,,Ty sis opravdu myslel, že to myslím vážně?" použiju proti němu jeho vlastní slova, ,,Každej občas lžeme, no ne? Tys' mi taky před pár dny tvrdil, že ke mně něco cítíš a včera ses mi vysmál do tváře, že jsem naivka, když jsem tomu uvěřila." otočím se k němu čelem, pohlížejíc do jeho tmavých očí, ve kterých se odráží značné množství překvapení.
,,Hádám, že teď seš naivka ty, když jsi uvěřil mým slovům, že tě miluju." uchechtnu se suše. Ve tváři mám usazenou chladnou masku, za kterou skrývám své pravé emoce. Div se od mé pusy nepráší, jak lžu. Samozřejmě, že Zayna miluju - nemohu se svých citů k němu zbavit ze dne na den, ale momentálně cítím hroznou potřebu mu ublížit - stejně jako on ubližuje celou dobu mně.
,,Tebe nejde milovat." dodám. V Zaynově hnědých očích se vystřídá několik emocí - překvapení, smutek, hněv a na závěr opovržení. ,,Nápodobně." odfrkne si Zayn a pevně sevře své ruce v pěst, ,,Nesnáším tě." věnuje mi svůj nenávistný pohled. ,,Nápodobně." zašeptám, potlačujíc slzy. Úmyslně jsem použila stejné slovo jako on. Rozdíl je v tom, že já svá slova nemyslím absolutně vážně.
Zayn mi věnuje svůj pohled plný opovržení, ,,Vůbec jsem tě neměl zachraňovat. Měl jsem tě nechat přejet." odfrkne si. Au, tak tohle bolelo.
,,Dávej si pozor na jazyk, Maliku!" zasyčí Anika. To, jak mě Anika brání, mě opravdu hřeje u srdce. Nezná mě příliš dlouho, ale i přesto se rozhodla mě bránit. Je to od ní opravdu milé.
Zayn si uraženě odfrkne, načež nás vztekle obejde a odkráčí pryč. V naprosté tichosti zůstanu pozorovat místo, na kterém ještě před pár vteřinami stál. Do mých očí se opět hrnou horké slzy. Je mi jasné, že tohle je mezi mnou a Zaynem definitivní konec - bohužel.
,,Proč jsi to udělal?" zašeptám, stále zírajíc na prázdné místo. Můj dotaz je mířený na Harryho. ,,Aby ti ten kretén dal konečně pokoj. Pořád ti ubližuje a mě už to vážně nebaví. Nechci tě kvůli němu ztratit." vydechne Harryho. ,,Ale co Alex?" zeptám se tichým hlasem, přičemž zběsile mrkám, abych zahnala své slzy. Mám nyní výčitky svědomí, že jsem Harrymu oplatila jeho polibek, když je šťastně zadaný s Alex.
,,Alex by udělala to samý. A teď pojď, půjdeme zpátky na hotel. Musím tě prohlídnout, jestli ses nezranila." pronese Harry, přičemž uchopí mou ruku, proplétajíc naše prsty. Svůj pohled mám raději sklopený k zemi a nechávám se vést Harrym do hotelu, přičemž nás Anika následuje.
,,Děkuju, že jsi mě bránila." promluvím tichým hlasem, načež věnuju Anice svůj pohled. ,,Kdybys mi tolik nepřipomínala Samanthu, tak tě nebráním." pokrčí Anika nezaujatě rameny. Znovu sklopím svůj pohled k zemi. Chce se mi tak moc plakat - ne ze slov Aniky, ale z vědomí, že mezi mnou a Zaynem je definitivní konec. Nesnáší mě - vlastně se mu ani nedivím. Jsem otravná, malá holka, která mu do života přinesla akorát velké problémy. Možná měl přece jen pravdu, když pronesl, že by bylo lepší, kdyby mě nechal přejet.
Zayn's point of view
V mé hlavě se stále dokola přehrávala slova, která jsem včera večer řekl Beatrice - byla to jako posraná ozvěna. Nemyslel jsem svá slova vážně - promlouval ze mě vztek. Měl jsem nutkavou potřebu jí ublížit, protože jsem měl vztek na jejího zasraného otce.
Avšak co jsem nejvíce přehnal byla ta facka, kterou jsem jí včera uštědřil - to ode mě byla opravdu přehnaná reakce. Beatrice si žádnou facku nezasloužila. Ani si nezasloužila ode mě slyšet ta ošklivá slova.
Pěstí, kterou mi Harry včera uštědřil, jsem dostal oprávněně - i když jsem teda mohl dostat menší ránu, protože to bolelo jako prase.
Ačkoliv jsem to na sobě nedával znát, tak jsem se cítil provinile. Mrzelo mě, že jsem Beatrice znovu zklamal a ublížil jí. Jsem si moc dobře vědom toho, že jsem to tentokrát posral na plné čáře. Celou noc jsem si pro ní připravoval omluvu - byl jsem plně rozhodnutý se jí osobně omluvit.
Avšak jakmile jsem spatřil Beatrice stát na silnici, zatímco se na ní řítil kamion rychlostí světla, tak se mi nějaká posraná omluva vypařila z hlavy. Při vymýšlení scénářů, co by se stalo, kdyby ji onen kamion srazil, se do mých očí hrnuly horké slzy.
Neváhal jsem ani na okamžik a rozběhl se - mé nohy se daly do zběsilého pohybu. Tak rychle jsem neběžel nikdy v životě. Cítil jsem neskutečnou úlevu, když jsem srazil Beatrice na zem dříve, než onen kamion.
I přesto, že jsme se včera večer pohádali, jsem od ní očekával nějaký vděk za záchranu života. Ovšem místo vděku mě od sebe hrubě odstrčila, naznačujíc nezájem o mou přítomnost, poté si vyměnila sliny se Stylesem a na závěr se mi vysmála do tváře, že jsem naivka, která uvěřila jejím milujícím slovům. Nedokážu říct, zda mě více bolel pohled na líbající se Beatrice s Harrym či její slova. Cítil jsem se poníženě, smutně, zklamaně a vztekle. A proto jsem ze sebe nechal promluvit vztek - opět.
Očekával jsem, že Beatrice po mých slovech začne plakat a omlouvat se, že svá předchozí slova nemyslela vůbec vážně, ale ona vypadala tak smířeně s mými slovy. Neměl jsem na to - nedokázal jsem se na ní nadále dívat, proto jsem raději odešel pryč. Cítil jsem se zrazený a ublížený - zrazený kvůli Harryho činu a ublížený kvůli slovům Beatrice.
Když jsem jí řekl, že k ní něco cítím, tak jsem nelhal - myslel jsem svá slova naprosto vážně. Opravdu k ní něco cítím. Ale nedokážu popsat co. Mým problémem je, že nedokážu vyjádřit své city, protože se nevyznám sám v sobě. Nebo mám příliš vysoké ego na to, abych nahlas přiznal, že ji miluju. Ale koneckonců jsou mé city k ní stejně jedno. K čemu mi jsou mé city k ní, když ona ke mně cítí nenávist?
Nejlepším řešením bylo zapomenout na nějaký posraný city a vypudit Beatrice ze své hlavy a svého srdce. Což jsem také udělal.
Šel jsem do nejbližšího baru, kde jsem se v rekordním čase opil jako dobytek a poté zaplatil soukromou kurvu, kterou jsem se nechal zatáhnout do nejbližšího pokoje pro zaměstnance. Byla úplný opak Beatrice - krátkovlasá blondýna, světlé oči a šíleně přemalová.
Nějaký zkurvený city a myšlenky na Beatrice se mi vypařily z hlavy hned, jakmile jsem pronikl do té kurvy a začal ji šukat.
co dodat... kdo z vás něco takového očekával?👀