Beatrice's point of view
,,Uklidni se." promluví Thea, pozorujíc můj vzteklý výraz ve tváři, kterým propaluju Zaynova vzdalující se záda. ,,Já jsem klidná." odseknu. Ve skutečnosti klidná nejsem. Jsem naštvaná. Hodně naštvaná.
A jsem naštvaná pouze kvůli Zaynovi. Od Harryho proslovu v kuchyni uběhlo již dlouhých třináct dní. A světe div se - Zayn mě celých třináct dní ignoruje. Nejvíce mě na jeho ignoraci štve, že vlastně nemá ani žádný důvod mě ignorovat. Neudělala jsem nic, čím bych si vysloužila jeho ignoraci. Co mě na jeho ignoraci dokáže také naštvat je, když odkráčí pryč z místnosti pouze kvůli mé náhlé přítomnosti - jako například nyní. Chová se tak šíleně dětinsky. Jeho ignorace mě neskutečně rozčiluje. Nechápu, jak jsem se dokázala zamilovat zrovna do takového dětinského pitomce jako je Zayn.
,,To vidím. Tváříš se jak kakabus." uchechtne se Thea, vyrušujíc mě z mého krátkého zamyšlení. ,,Hm, díky." zabručím. Raději přejdu blíže k lednici, ze které vytáhnu jablečný džus, načež zamířím zpět k Thee, která mezitím připravila dvě sklenice.
,,Prej dneska přijede Alex." informuje mě Thea, zatímco obě sklenice plním jablečným džusem. ,,Fakt? Jak to víš?" zeptám se překvapeně. ,,Slyšela jsem Harryho, jak to říká Louisovi." pokrčí ledabyle rameny. ,,A nám to neřekl proč?" pronesu uraženě. ,,Co já vím." znovu pokrčí ledabyle rameny. ,,A v kolik přijede?" pozvednu své obočí, přičemž odložím jablečný džus stranou.
,,Dneska." ,,Ptám se v kolik, ty hluchá." zasměju se. ,,Nejsem hluchá, jen ty mluvíš potichu." vyplázne na mě jazyk, ,,A nevím v kolik přijede." zodpoví můj předchozí dotaz. Pouze chápavě přikývnu hlavou na souhlas, načež uchopím obě sklenice, obsahujíc jablečný džus, a zamířím zpět do obýváku. Thea mě následuje jako ocásek.
,,Hlavně to nevylejte, ano?" varuju dvojčata, načež jim předám sklenice. ,,Joooo a teď pozor! Nevidím na televizi!" vyjekne Katie, přičemž hladí Jamese, který má svou hlavu položenou na jejich drobných nohou. Otráveně protočím očima a posadím se na druhý konec sedačky.
Přibližně před deseti dny Louis oficiálně skoncoval s alkoholem. Místo pití alkoholu věnoval svůj čas dvojčatům. Jejich společné trávení času se odráželo na chování Katie - začala být šíleně drzá. Všechny začala oslovovat; ,,poopy-head" a každému ukazovala zvednutý prostředníček. Většinou jsem její pokusy o zvednutí prostředníčku zmařila a vynadala jí, že se to nedělá. Ovšem Katie si z mého vyhubování nic nedělala, protože Louis jí pokaždé ukazoval své vztyčené palce a chválil ji. Jejich vztah, který má na Katie špatný vliv, toleruju pouze proto, že Louis (díky dvojčatům) zapomněl na alkohol.
,,Půjdeme dneska na procházku?" zeptá se Sammy, pohlížejíc na mou osobu. ,,Můžeme." přikývnu hlavou na souhlas. Rovnou bychom mohli zajít na hřbitov navštívit Nialla - naposledy jsme tam byli před třemi dny. S klukama chodíme na hřbitov navštívit Nialla každé pondělí a pátek. Dvojčata chodí občas s námi. O smrti Nialla se dozvěděla před dvanácti dny - sdělil jim to Harry. Zpočátku byla dvojčata smutná, ale po pár dnech je smutek opustil. Sammy rád tvrdil, že Niall není mrtvý, pouze se proměnil v pejska. Velmi často prohlašoval, že James je stejně nenasytný jako Niall, což je pravda - James je náš malý otesánek, který miluje jídlo.
,,A kdy půjdeme?" usměje se Sammy. ,,Třeba po obědě, ano?" oplatím mu jeho úsměv. ,,Neslyším Medvídka Pú!" okřikne nás Katie a pomocí televizního ovladače zesílí hlasitost televize. ,,Smrad malej." zašeptá Thea. Věnuju Thee lehce zamračený pohled.
,,Možná smrad, ale pořád moje sestra, tak pozor na slovník." zabručím nespokojeně. ,,To bys měla říkat jí, ne mně. Je vážně drzá." obhajuje se Thea. ,,Já vím, že je drzá, ale všimla sis, že mě vůbec neposlouchá? Když ji napomenu, tak zbytečně, protože mě nebere vůbec vážně." zafuním. ,,Tak domluv Louisovi." navrhne. Dříve, než stihnu odpovědět na They slova, promluví Katie.
,,Poopy-head, buď potichu!" vyjekne Katie. ,,Okej, jdu domluvit Louisovi sama, jinak bych musela Katie přetrhnout vejpůl." zavrtí Thea nevěřícně hlavou, načež vstane ze sedačky. Při odchodu z obýváku obejde sedačku, zastavujíc se u Katie. Ujistí se, že Katie nedává pozor, a poté ji štípne do tváře, načež z obýváku zbaběle uteče. Náhle se obývákem rozlehne Katiin ohlušující jekot, díky kterému se Sammy poleje jablečným džusem a James se probudí, načež začne štěkat jako pominutý. Během okamžiku přiběhne dolů do obýváku vyděšený Harry.
,,Stalo se něco?!" zeptá se Harry zděšeně. ,,Ne." ,,Thea mě štípla!" odpovíme s Katie současně. Sammy ze svého těla shodí tenkou přikrývku, oznamujíc, že se jde převléct, a rychle uteče pryč z obýváku. Mezitím se James uklidnil a lehl si zpět na sedačku.
,,Bože." protočí Harry nenápadně očima. Katie si mne svou bolestivou tvář, přičemž uraženě špulí své rty. ,,Harry?" oslovím jej. Využiju okamžiku, že se zde nachází, a položím mu pár dotazů.
,,No?" vybídne mě. ,,Ozval se ti Liam?" zeptám se s nadějí v hlase. ,,Ne, je to furt stejný. Hovory mi nebere, na zprávy neodepisuje. Troufám si říct, že si moje zprávy ani nečte." povzdechne. Zklamaně vydechnu. Tak moc mě mrzí, že s námi Liam nekomunikuje. Nemáme nejmenší ponětí, zda je v pořádku, jak se cítí, jak snáší Niallovu smrt... Nevíme o Liamovi zkrátka nic. Přeju si, aby se Liam vrátil zpět sem - do vily. Klidně i s Mayou - ráda bych ji poznala. Hlavně, aby se vrátil zpět...
,,A co zkusit zavolat Maye?" navrhnu. ,,Zkoušel jsem to, ale musela si změnit číslo." pokrčí Harry rameny. Těmito slovy ukončí náš krátký rozhovor a odkráčí pryč z obýváku. Rychle vstanu ze sedačky, vybíhajíc pryč z obýváku a dobíhajíc jej.
,,Mám ještě jednu otázku." omotám své prsty kolem Harryho zápěstí, nutíc jej zastavit v pohybu. ,,Ano?" pohlédne na mě. ,,Proč jsem nebyla informována o tom, že přijede moje kamarádka Alex?" uraženě našpulím své rty, pouštějíc jeho zápěstí ze svého sevření. ,,Jak víš, že přijede?" přimhouří své zelené oči. ,,Protože si to říkal Louisovi." ,,Takže ti to vykecal Louis?" slabě pozvedne své obočí.
,,Ne. Náhodou jsem to zaslechla, když jsem procházela okolo." vymyslím si, ,,Takže je to pravda, jo? Alex přijede?" pozvednu své obočí tentokrát já. ,,Jo, přijede." odpoví neochotně na můj dotaz. ,,A proč si nám nic neřekl? Vždyť přijede po takový době!" rozhodím rukama. ,,Proč bych vám to měl říkat?" uchechtne se, ,,Alex jede za mnou, ne za vámi." zamrká. ,,Jak si tím můžeš být tak jistej, mhm?" ušklíbnu se, přičemž překřížím své paže na svém hrudníku.
Harry vyjde pár schodů, než se ke mně otočí čelem, ,,Protože jsem ji pozval na rande. Ha!" vyjekne, načež vyběhne zbylé schody, utíkajíc do svého pokoje. Překvapeně zamrkám. Co prosím?! Harry pozval Alex na první rande a nepochlubil se mi?! Tak to teda ne!
,,Harolde!" vykřiknu, vybíhajíc schodiště. Bez klepání vtrhnu do Harryho pokoje. Harry leží ve své posteli schovaný pod peřinou, předstírajíc spánek. ,,Proč jsi mi nic neřekl?!" zeptám se uraženě, kráčejíc blíže k jeho posteli. ,,Odpověz. Já vím, že nespíš." zafuním, přičemž se posadím na kraj jeho postele. ,,A ty jsi mi snad řekla, když jsi šla na rande s tím kreténem?" uzemní mě. Zůstanu mlčet, protože Harry má pravdu.
Mé první rande s Michaelem nebylo poslední. Vyrazili jsme si spolu ještě dvakrát - nedokázala jsem Michaelovi odolat. Harrymu jsem se o svém randění s Michaelem nezmínila, protože vím, že jej nemá rád. Akorát by mi mé rande vymlouval, o což jsem nestála.
,,No jo, promiň, máš pravdu." přiznám neochotně, ,,Nechceš jít se mnou a dvojčaty na procházku? Stavili bysme se rovnou na hřbitově." raději změním téma. ,,Proč ne." přikývne hlavou na souhlas, odkrývajíc peřinu ze svého těla, ,,Ale až později. Teď chci odpočívat." pronese líně. ,,Dobře." přikývnu hlavou na souhlas, ,,Než odejdu, tak bych se chtěla ujistit, že-" ztichnu, jakmile se ozve tlumená rána a následné zavzdychání z vedlejšího, neboli Louisova, pokoje. Bez jakéhokoli výrazu ve tváři pohlédnu na Harryho, který se přetočil na svá záda a následně se posadil.
,,Já to nebyl." pronese Harry, načež zvedne své ruce na obranu, jakmile zaregistruje můj pohled. Můj výraz ve tváři se změní na znechucený, jakmile si uvědomím, že osoba, která dělá Louisovi společnost, je nejspíše Thea. Šla mu přece "domluvit".
,,Fuj, fuj, fuj." začnu se šklebit a odmítavě vrtět hlavou. ,,Co je?" zeptá se Harry nechápavě. ,,Tvůj nejlepší kamarád mi šuká kamarádku!" vypísknu znechuceně, vstávajíc z jeho postele. Mé tělo se nepříjemně ošije. Harry je zaskočen mými slovy - otevírá svá ústa jako ryba na suchu, ale dříve, než stihne něco pronést, se ozve další zavzdychání z Louisova pokoje. Nyní jsem si stoprocentně jistá, že Louisova společnost je Thea.
Překryju své uši svými dlaněmi a začnu nahlas zpívat mou oblíbenou píseň, abych neměla žádnou možnost zaslechnout projevy They či Louise. Svižným krokem zamířím ke dveřím Harryho pokoje, načež po otevření dveří z pokoje doslova vyběhnu. Snažím se myslet na nejhorší katastrofy světa, jen abych nepřemýšlela nad tím, co se právě nyní odehrává v Louisově pokoji.
Najednou se kolem mého drobného zápěstí omotají štíhlé prsty, nad čímž polekaně vypísknu. ,,Co je?" zeptám se nepříjemně, jakmile spatřím dotyčnou osobu. Zayn. Raději vymaním své zápěstí z jeho sevření, načež od něj nepatrně odstoupím.
,,Buď tak laskavá a nezpívej. To tvoje kdákání se nedá poslouchat." zamračí se. ,,Kdákání?" zopakuju po něm a uraženě si odfrknu. ,,Jo. Tvůj zpěv je tak hroznej, že se nedá přirovnat k ničemu jinýmu." ušklíbne se. ,,Dáš mi vteřinku?" usměju se mile, ačkoliv mě to stojí hodně úsilí. Pokud mě neignoruje, tak mě uráží. Už mám jeho chování po krk. Za ty jeho věčné urážky mířené na mou maličkost bude pykat.
Bez Zaynovi odpovědi zamířím do kuchyně. Ze skříně vytáhnu skleněný půllitr, který následně naplním studenou vodou z kohoutku. Poté se i s půllitrem ve své ruce vrátím zpět k Zaynovi, stoupajíc si před něj.
,,Tohle je pro tebe, aby ses napil, protože máš suchý kecy." mrknu, načež onen půllitr studené vody chrstnu do jeho tváře. Na mé tváři se objeví pobavený úšklebek, jakmile spatřím jeho šokovaný výraz ve tváři. Se vztyčenou hlavou se otočím a odkráčím zpět do kuchyně. Za mými zády se ozývají Zaynovy nadávky mířené na mou maličkost. Dle jeho vzdalujících se kroků usuzuju, že zamíříl nahoru do své ložnice.
Najednou se zvenku ozve hlasité zatroubení auta. Odložím prázdný půllitr na kuchyňskou linku a přemístím se blíže k oknu. Překvapeně zamrkám, jakmile spatřím Michaelovo auto. Nečekala jsem, že dnes přijede - nic jsme si spolu nedomluvili. Překvapil mě - samozřejmě mile.
Ještě předtím, než vyběhnu ven před vilu, zamířím do obýváku, abych zkontrolovala dvojčata. Katie je zde sama s Jamesem a sleduje pohádku v televizi. Hádám, že Sammy zůstal v jejich pokojíčku poté, co se utekl převléct do suchého oblečení.
Svižným krokem se vydám do předsíně. Následně nandám bílé tenisky na své nohy a vyběhnu ven před vilu, zavírajíc za sebou vchodové dveře.
Mé rty se roztáhnou do širokého úsměvu, jakmile přes stažené okno auta spatřím Michaelovu tvář. S úsměvem na tváři dojdu až k jeho autu.
,,Copak tu děláš?" zeptám se zvědavě. ,,Přijel jsem si pro tebe. Mám pro tebe překvapení." uculí se. ,,Uhm, já- Měla jsem dnes trochu jiné plány." nervózně skousnu svůj spodní ret. ,,Přece mě neodmítneš, Betty. Nasedni. Nebudeme pryč dlouho, slibuju." nakrčí svůj spodní ret. ,,Já nevím." vydechnu, ,,Chtěla jsem jít s dvojčaty na procházku a-" ,,Prosím, Betty." přeruší mě, ,,Bude to jen chvilka. Slibuju. Prosím." nasadí svůj štěněčí pohled, kterému okamžitě podlehnu. ,,Tak dobře." zamumlu poraženě. Obejdu Michaelovo auta, načež otevřu dveře a usadím se na sedadlo spolujezdce, zavírajíc za sebou dveře.
,,Kam pojedeme?" zeptám se zvědavě, pohlížejíc na Michaela, jakmile se rozjedeme. ,,Ke mně." mrkne. ,,K tobě?" zamrkám zaskočeně. Nikdy předtím jsem u Michaela doma nebyla.
,,Ano. To překvapení na tebe čeká u mě doma." zazubí se. ,,Oh, dobře." vydechnu. ,,Co vůbec Malik?" změní téma. ,,Nic. Furt se se mnou nebaví." pokrčím ledabyle rameny, snažíc se tvářit lhostejně, ačkoliv mě Zaynova ignorace šíleně štve.
,,To je dobře." pronese Michael. Nechápavě na něj pohlédnu a lehce se zamračím, ,,Proč myslíš?" ,,Je lepší, když si lidi jako je Zayn držíš dál od sebe." věnuje mi svůj úsměv. Pouze chápavě přikývnu hlavou na souhlas, zůstávajíc mlčet. Jakobych měla možnost držet se dál od Zayna, když bydlím v jeho vile.
,,To je tvoje?" vydechnu překvapeně, jakmile zaparkujeme před rodinným domem. Michael mě opravdu překvapil - očekávala jsem, že bude vlastnit menší vilu, ne rodinný dům.
,,Jo. Vypadáš zaskočeně." zkonstatuje pobaveně a otočením klíče v zapalování auta vypne motor. ,,No, vlastně zaskočená jsem." uchechtnu se, ,,Čekala jsem, že budeš bydlet v nějaké vile, ale tenhle domek je moc hezký." usměju se a vystoupím z auta, zavírajíc za sebou dveře.
,,Sice mám peněz dost, abych si pořídil vilu, ale k čemu by mi ta vila byla?" postaví se po mém boku, jakmile také vystoupil z auta, zamykajíc jej, ,,Je zbytečný si pořizovat velkou vilu, když v tomhle baráku budu žít stejně sám." mykne rameny. ,,To je pravda." pronesu tichým hlasem. V naprosté tichosti následuju Michaela, který se rozešel po štěrkovité cestě, vedoucí ke vchodových dveřím rodinného domu.
Na mé tváři se objeví menší úsměv, jakmile se ocitneme na chodbě a do mého nosu mě ihned udeří Michaelova osobitá vůně. ,,Můžu tě vzít za ruku?" zeptá se Michael, natahujíc ke mně svou ruku. ,,Jistě." zašeptám, přičemž se úsměv na mé tváři ještě více rozšíří a jeho nabízenou ruku přijmu. Má drobná dlaň se doslova ztrácí v té jeho obrovské.
Michael svým palcem hladí hřbet mé ruky, zatímco mě někam vede. Zvědavě si prohlížím interiér obýváku, ve kterém se náhle ocitneme. Docela mě překvapuje, že v domě převládají světlé odstíny barev. Abych byla upřímná - myslela jsem si, že Michaelův dům bude zařízen do tmavých odstínů barev.
,,A kde je to překvapení?" zeptám se nedočkavě. ,,Dojdu pro něj." zasměje se Michael, ,,Za chvíli jsem zpátky." pustí mou ruku ze svého něžného sevření, načež věnuje lehký polibek na mé čelo. Ještě předtím, než odejde pryč z obýváku, svlékne ze svého těla svou koženou bundu, přehazujíc ji přes křeslo.
V naprosté tichosti se procházím po obýváku, prohlížejíc si různé dekorace, které jsou zde vystavené. Nachází se zde plno dekorací, ale žádné rodinné fotografie či fotografie s přáteli. Ticho v obýváku náhle přeruší vyzvánění telefonu. Já u sebe svůj telefon nemám, tudíž se musí jednat o Michaelův telefon.
,,Michaele?" zavolám na něj. Ovšem žádná odezva nepřichází. Rozejdu se tedy blíže k jeho kožené bundě, jenž je přehozená přes křeslo, abych mohla vytáhnout jeho telefon a donést mu jej.
Ze zvědavosti pohlédnu na jméno volajícího, načež ustrnu v pohybu, jakmile spatřím jméno, které velmi dobře znám. Scott McKyle. Co to má, sakra, znamenat? Michael se zná s mým otcem?
Telefon náhle přestane vyzvánět, načež na obrazovce telefonu zasvítí upozornění o zmeškaném hovoru. Hned poté telefon zavibruje nad nově příchozí zprávou od Scotta. Při pohledu na nově příchozí zprávu se mé srdce roztluče jako splašené.
,,Zavolej mi. Potřebuju s tebou mluvit. Hned!"
Mé prsty se lehce chvějí, zatímco můj žaludek je stažený a má dechová frekvence nepravidelná. Chvějícími prsty odemknu přístup k telefonu a bez váhání stisknu ikonu zpráv. Zobrazím nepřečtenou zprávu od Scotta. Se splašeným tlukotem mého srdce, které cítím až někde v krku, přelétnu očima po odeslaných zprávách. Většina zpráv je o mně.
Nemohu tomu uvěřit. Michael mi celou dobu lhal. Nešlo mu o mě - šlo mu pouze o to, aby splnil rozkaz mého stupidního otce a dostal mě k němu. Michael je tím falešným přítelem. Miss Hell to věděla a nevarovala mě před ním.
Naivně jsem Michaelovi věřila. Nebudu lhát - jeho zrada mě zatraceně bolí, protože jsem od něj něco takového absolutně nečekala. Opravdu jsem si myslela, že tím falešným přítelem je Zayn.
Ani si neuvědomím, že mé oči jsou zalité horkými slzami, dokud jedna neposlušná slza nesjede po mé tváři. Zvědavost, co vše přede mnou Michael zatajil, je větší. Proto začnu scrollovat výše, abych si mohla přečíst i starší zprávy.
Zastavím své scrollování, jakmile očima přelétnu zprávu, kterou odeslal Michael. Přísahám, že jsem v té zprávě zahlédla Niallovo příjmení. Sjedu trochu níže a zaměřím svůj pohled na onu zprávu.
,,Mám špatnou zprávu, šéfe. Horan nám nepomůže. Snažil jsem se mu nakecat, že ho Malik vidí jako zátěž a nejradši by se ho zbavil, ale nezabralo to. Horan Malika nechtěl zradit, tak jsem ho zabil. Je mi totiž jasný, že by to Malikovi všechno vykecal. Potřebuju, abyste smazal nemocniční záznamy. Díky."
Po přečtení této zprávy mé srdce vynechá několik úderů. Upustím Michaelův telefon k zemi a nechám mezi svými rty uniknout zoufalý vzlyk. Horké slzy smáčí mé tváře.
Nemohu uvěřit tomu, že vrahem Nialla je člověk, se kterým jsem randila - člověk, kterému jsem věřila - člověk, který byl pro mě přítelem. Nemohu uvěřit tomu, že vrahem Nialla je právě Michael.
Tak moc mě bolí u srdce z faktu, že Niall zemřel s pocitem, že byl pro kluky zátěží - ani zdaleka pro ně nebyl zátěží, byl pro ně bratr. Nikdy v životě jsem se necítila více vinná. Za vše špatné, co se stalo za poslední měsíce, mohu já. To já jsem přivedla Scotta ke klukům.
Mé zoufalé vzlyky přeruší hrubý hlas, jenž patří vrahovi mého kamaráda. ,,To je můj telefon?" zeptá se Michael. ,,Proč jsi to udělal? Proč jsi zabil Nialla?" vzlyknu hystericky, pohlížejíc do jeho tváře, která je momentálně plná vzteku. Jeho olivové oči náhle ztmavnou o několik odstínů. Zmocňuje se mě strach.
,,Řeknu to Zaynovi." zašeptám plačtivě. ,,Neřekneš." uchechtne se výsměšně, ,,Protože ty se odsud už nedostaneš, Elizabeth." zavrčí. S děsivým výrazem ve tváři se rozejde blíže k mé maličkosti.
jelikož je zítra státní svátek, což znamená volno od školy, tak se zítra můžete těšit na opravenou kapitolu, ve které to bude žhavý🔥