Bylo 22. září.
Den před svatbou.
Všechno jsme připravily na menší
louce hned za naším parkem.
Byla to prostě nádhera.
Tohle bylo první místo,
kde jsme spolu byly.
Pořád si pamatuju ty jiskry
ve tvých očích, když jsem
ti tenhle park ukázala.
A teď?
Teď se na stejném
místě chystáme vzít.
__________________________________
„Takže Lisa je
už u vás, Jisoo?"
J: „Jop. Chae jí vyzvedla."
„Furt nechápu, proč se
s Lisou nemůžeme vidět..."
J: „Je to tradice, Jen.
Lisa si na tohle potrpí, tak
si zvykej. Budeš s tím muset žít."
Věnovala jsem jí varovný pohled,
na což hned ztichla.
„Věříš tomu?"
J: „No... Kupovala jsem s tebou šaty, pomáhala vám
vyzdobit park a taky jste se
zasnoubily na mojí svatbě...
Takže ne, nevěřím."
S vážným výrazem se mi dívala
do očí, dokud jí nezačaly
cukat koutky.
„Jisoo!"
J: „Máš blbý otázky!"
S povzdechem jsem si lehla
na záda do postele.
„Tak zítra."
__________________________________
~L: „Nemůžu najít boty!"
Ch: „Jak můžeš ztratit boty
v tak malé místnosti?!"
L: „Nevím!
Pojď mi pomoc!"
Ch: „Liso, máme 15 minut!"
L: „Tak zvedni prde- oh.."
Ch: „Co je zase teď?
Ztratila jsi hlavu?"
L: „Ne... Našla jsem ty boty."
Ch: „No kde byly?"
L: „..."
Ch: „Hmmm?"
L: „Pod sakem..."
Ch: „Cože jsi říkala?
Neslyším tě."
L: „Pod sakem!"
__________________________________
„Nemůžu dýchat."
J: „V klidu.
Nic se neděje."
„Nee, jen se za 10 minut budu
brát s člověkem, kterého miluju
a chytám se s ní strávit zbytek
života, to je v pohodě.."
Ri-na: „Jak jste
na tom děvčata?"
J: „Jennie je dramatická."
Ri-na: „Nic nového."
„Mami!"
Jisoo se na mě posměšně usmála
a začala mi zapínat šaty.
Yoon:„Tady jste!"
„Tati, myslela jsem, že
se potkáme u uličky."
Yoon: „Chtěl jsem
tě ještě vyfotit."
Typický.
Yoon: „Vypadáš skvěle."
Usmála jsem se do zrcadla
a naposledy zkontrolovala
svůj vzhled.
J: „Co myslíš?
Můžeme?"
Zhluboka jsem se
nadechla a vydechla.
„Můžeme."
__________________________________
S tátou po boku jsme se
zastavili kousek od uličky.
Yoon: „Co se děje?"
„Jsem hrozně nervózní."
Yoon: „To je normální, JenJen.
Budeš v dobrých rukou."
Věnovala jsem mu malý úsměv a
nejistě se rozešla vpřed.
Začala hrát hudba.
Všichni se postavili a svou
pozornost upřeli na mě.
Všechno okolo se zastavilo, když
se můj pohled střetl s tvým.
Byla jsi taky nervózní.
Ale i tak jsi se usmívala,
což mi dodalo odvahu.
Okolo byli naši nejbližší
přátelé a rodina.
Samozřejmě Jisoo a Chae stály
vepředu s našimi rodiči.
Ta ulička mi připomněla
naší cestu.
Přišla mi dlouhá.
Ale na konci se to
vyplatí nevzdat.
Došli jsme až k tobě.
Byl to ten moment, kdy mě táta
předal do tvých rukou.
Yoon: „Postarej se nám o ní."
Přikývla jsi.
Začal proslov oddávajícího.
Pak přišly na řadu sliby, které
jsme se rozhodly napsat samy.
Začínala jsi ty.
L: „Jennie, když se naše oči
poprvé střetly, věděla jsem,
že spolu jednou budeme stát
před oltářem. A ten den po
dlouhém čekání konečně přišel.
Před všemi našimi nejbližšími
a naší rodinou Ti slibuju, že tu
pro Tebe vždy budu, v dobrém i
zlém a nikdy Tě neopustím.
Slibuju, že Tě budu dělat šťastnou, stejně jako ty mě.
Miluju tě."
Slzy mi tekly proudem.
Nemohla jsem mluvit, nebyla jsi
typ člověka co slovy popíše své
emoce, ale tohle bylo nádherný.
Byla řada na mně.
„Nikdy jsem k nikomu necítila ani
z poloviny to, co k tobě, Lili.
Jsi pro mě hrozně výjimečný člověk, bez kterého si nedokážu
šťastný život ani představit.
A i když naše cesta nebyla
jednoduchá a často nás to
ranilo, projdu si tím klidně znovu, pokud na konci budeme spolu."
Brečely jsme obě.
A možná i někdo z lidí, co
sledovali obřad.
Ale ani přes slzy ti nezmizel
ten hřejivý úsměv z tváře.
Abych byla upřímná, ten slib
jsem se učila asi týden.
Ačkoliv jsem to psala od srdce,
nemohla jsem to ze začátku
dostat do hlavy.
Vždycky jsem něco vynechala.
∆: „Laliso Manoban, berete si zde
přítomnou Jennie Kim a slibujete,
že s ní budete v dobrém
i zlém, v nemoci i ve zdraví,
v bohatství i chudobě, dokud
vás smrt nerozdělí?"
Podívala ses mi do očí a já v
břiše cítila snad celou Zoo.
L: „Ano."
Pak se zeptal
na to samé i mě.
∆: „Jennie Kim, berete si zde
přítomnou Lalisu Manoban a slibujete, že s ní budete v dobrém
i zlém, v nemoci i ve zdraví,
v bohatství i chudobě, dokud
vás smrt nerozdělí?"
Na tváři mi
zářil obří úsměv.
„Ano."
∆: „Můžete políbit nevěstu."
S rukama na tvých tvářích a ty
se svýma okolo mého pasu,
jsme se políbily.
Hned na to se rozezněl
jásot ostatních.
L: „Miluju tě."
„Já tebe víc."