Beatrice's point of view
,,Čekal jsem milejší přivítání." zasměje se Michael, což mě donutí odtrhnout svůj pohled od Zayna. Holky se tváří stále šokovaně - nejspíše jsou překvapené faktem, že se nechávám objímat od cizího muže. Zatímco Harryho šokovaný výraz ve tváři se změnil na neutrální. Harry se na Michaela netváří příliš přátelsky. Mají mezi sebou nějaké nevyřížené spory?
,,A my jsme zase nečekali, že tě ještě někdy uvidíme." ujme se slova Harry. ,,Ale, Harolde. Nebuď nezdvořilej, vole- Dojdu pro pivo. Zatím se usaďte, miláčci." promluví Louis. Následně se otočí k odchodu - nejspíše si všimnul Zayna, protože se na okamžik zarazil.
,,Můžeš se přidat, Zayne. Pojď přivítat svýho starýho kámoše." vybídne Louis osloveného. I přesto, že nemám možnost spatřit Louisovu tvář, mi je jasné, že na jeho tváři pohrává škodolibý úšklebek. ,,Louis má pravdu, Zayne. Pojď sem. Tak dlouho jsem tě neviděl, brácho." pronese Michael. V jeho hlase lze slyšet slabý náznak provokace.
Opatrně se Michaelovi vymaním a posadím se na prostornou sedačku. Michael se následně posadí vedle mě - na můj vkus až příliš blízko. Raději situaci nijak nekomentuju a předstírám, jak moc mě zajímá prázdné křeslo naproti mně, abych se vyhnula pohledu holek a Harryho.
Na okamžik zapomenu, jak se dýchá - do prázdného křesla, na které celou dobu upírám svůj pohled, se usadil Zayn. Musel přijmout Louisovu nabídku a přidat se k nám? Nemohl raději jednoduše odejít? Akorát nyní musím čelit jeho pohledu.
Nevědomě navážu se Zaynem oční kontakt, který ovšem netrvá příliš dlouho, protože Zayn svůj pohled odvrátí, jakmile na něj Michael promluví. Díky, Michaele. Kdyby Michael nepromluvil, tak bych se nejspíše ztratila v Zaynově očích.
,,Jak se ti daří, Zayne? Furt seš takovej parchant, jakýho si tě pamatuju?" uchechtne se Michael. ,,Teď to vyznělo, jako kdyby jsi ty byl svatej. Což rozhodně nejsi." promluví Harry, aniž by dal Zaynovi příležitost odpovědět.
Můj i Michaelův pohled se přesune na Harryho. Ovšem Michaelův pohled na Harrym příliš dlouho nevydrží, protože jeho pozornost zaujme Alex, která sedí vedle Harryho. Jakmile Harry zaregistruje Michaelův pohled, tak Alex bez sebemenšího zaváhání zvedne, jakoby vážila naprosté minimum, a posadí jí na svůj klín. Následně kolem jejího hubeného pasu omotá svou paži a probodne Michaela svým chladným pohledem. Dobře, tohle se mi přestává líbit. O co mezi nimi jde?
V obýváku panuje napjatá atmosféra. Michaelova blízkost mi náhle začíná být nepříjemná. Do obýváku konečně vkročí Louis. Nejspíše vycítí napjatou atmosféru a proto se ujme slova.
,,Nesu pivo, lásky. Pro všechny." pronese, načež položí několik láhví piva na konferenční stůl. ,,Zvláštní, jak seš ztichlej. Takovej nezvyk. Vždycky si po všech řval a teď, jakobys neměl jazyk." uchechtne se Michael, míříc svá slova na Zayna. Jediný, kdo se chopil láhve piva, je Michael a Thea. Věnuju Thee svůj mírně překvapený pohled, načež Thea pouze nevinně zamrká a rychle se posadí zpět na sedačku.
,,Nikdo neplánuje vraždu nahlas." promluví Zayn. Mám pocit Déjà vu. Jeho hlas je plný chladu, arogance a nenávisti. Připomnělo mi to naše společné začátky.
,,A ty jsi snad nikdo? Vždycky si nám tloukl do hlavy, že ty seš někdo. Zatímco zbytek je nic, hovno, odpad." uchechtne se Michael. Louis s úsměvem na tváři sebere láhev piva z konferenčního stolu a zamíří k Thee, vedle které se následně posadí. Jelikož Theu zaměstnává pivo, tak si Louise ani nevšimne. Svým pohledem zavadím o Harryho a Alex, která Harrymu stále sedí na klíně. Něco si mezi sebou šeptají a okolí nevnímají.
Najednou se kolem mých ramen omotá Michaelova potetovaná paže. Něco mě nutí pohlédnout na Zaynovu reakci, což také následně udělám. Mezi jeho hustým obočím se utvořila vráska z intenzivního mračení a jeho čelist se napnula.
,,Slizkej hade." zasyčí Zayn. ,,Od tebe to sedí." uchechtne se Michael a napije se piva. Zaynovu úrážku si vůbec nebere k srdci.
,,Já si myslím, že Michael vypadá dost dobře na to, že je bejvalej feťák. Nemyslíš, Zayne?" zeptá se Louis škodolibě. ,,Mně je úplně u prdele, jak vypadá." zavrčí oslovený. Náhle mě na mé tváři polechtá Michaelův horký dech - jeho tvář je nebezpečně blízko u té mé.
,,Je ti dobře? Jsi zamlklá." zašeptá. Při šeptání se jeho rty otřely o můj ušní lalůček, což způsobilo husí kůži po celém mém těle. Je opravdu roztomilé, jak je starostlivý.
,,Jo." brouknu tiše. Zvednu svůj pohled, navazujíc s ním oční kontakt. Mé tváře se zbarví do světlého odstínu červené, jakmile si uvědomím, jak moc blízko je jeho tvář u mé. Tento "romantický" okamžik překazí polštář, který přistál Michaelovi ve tváři. K mému překvapení to byl zrovna Harry, kdo onen polštář hodil.
,,Radím ti, abys nechal Beatrice na pokoji." zavrčí Harry. ,,Za prvé, nevšiml jsem si, že bych jí dělal něco, čím bych jí ubližoval. A za druhé, Betty je dost stará na to, aby věděla, co chce a naopak nechce." ušklíbne se Michael. ,,Neříkej jí Betty. Je to oslovení jak pro psa." zamračí se Zayn. ,,Starej se o sebe. Může mi říkat, jak chce." uzemním jej. ,,Slyšels' jí." zasměje se Michael - jakoby zapomněl, že před chvílí něco řešil s Harrym. Zayn na mě pohlíží jako malý kluk, kterému jsem sebrala jeho oblíbenou hračku. Musím uznat, že je zatraceně dobrý herec. Snaží se tvářit, jak jej vše mrzí a lituje svých činů, ale já moc dobře vím, že se jedná o další pouhou přetvářku.
,,Beatrice, co je to s tebou?" zeptá se Harry, přičemž si mě starostlivě prohlíží. ,,Co by se mnou mělo být?" nechápavě nakrčím své obočí. ,,V nemocnici si hrozně vyváděla, když tě měl doktor prohlídnout, protože to je cizí chlap, a teď se necháš objímat od takovýho vola, kterej je mimochodem taky cizí?" zkonstatuje. ,,Co máš za problém, Harry? Proč ti Michael vadí?" zamračím se, ignorujíc jeho dotaz.
,,Protože vím, že Michael není dobrej člověk. Možná dokonce horší, než Zayn." krátce pohlédne na oba zmíněné, než svůj pohled přemístí zpět na mě. ,,Jak to můžeš vědět, Harry? Znáš Michaela, kterej fetoval. Teď je z něj někdo úplně jinej. Znáš starýho Michaela, kterej fetoval, ale teď tady sedí novej Michael." promluví Louis, bráníc Michaela. ,,No jo, Tomlinson zná všechny nejlíp." pronese Harry otráveně, věnujíc Louisovi svůj zamračený pohled. ,,Naser si." odfrkne si Louis. ,,Čuráku." odpálkuje jej Harry. Překvapeně vykulím své oči. Tohle je poprvé, kdy jsem svědkem jejich hádky. Nikdy předtím jsem je neslyšela se hádat.
,,Koukám, že tady je všechno při starým." zasměje se Michael uvolněně. ,,Ty radši koukej odsud vypadnout." pohlédne Harry na Michaela. ,,Vyhazuješ mě odsud?" pozvedne Michael své obočí. ,,Přeber si to, jak chceš, ale prostě odsud vypadni." odsekne Harry. ,,Buď zticha, Harry." uzemní jej Louis. ,,Ty buď zticha, kreténe. Řekni mi, kurva, jedinej důvod, proč si ho sem přivedl? Je stejnej kokot jako Zayn a ty ho necháš se motat kolem Beatrice!" zavrčí Harry podrážděně. Zaslechnu Zaynovo uražené odfrknutí - nejspíše se jej dotklo Harryho přirovnání.
,,Co jsi nepochopil na větě, že se Michael změnil?" protočí Louis očima. ,,Jo, jasně. Tomu tak věřím. Nedokáže se změnit Zayn, tak proč by se dokázal změnit zrovna Michael." odfrkne si Harry. ,,Do prdele, Stylesi, co máš se mnou za problém?!" vyjekne Zayn, přičemž se postaví na nohy.
,,Možná mám problém s tím, že jsi malou holku, která je pro mě jako mladší sestra, připravil o dítě?!" vykřikne Harry, přičemž sundal Alex ze svého klínu a také se postavil na nohy. ,,Omluvil jsem se za to!" vyprskne Zayn na svou obhajobu. ,,A máš pocit, že ta tvoje posraná omluvila vrátila to miminko mezi živý?!" vykřikne Harry - je natolik naštvaný, že mu jeho hlas přeskočil.
,,Dost!" vykřiknu. Odtáhnu se od Michaela a také se postavím na nohy. ,,Tohle je věc mezi mnou a Zaynem! Přestaňte se do toho ostatní plést!" vyjeknu, ,,Vím, že to myslíš dobře, Harry, ale tohle je můj boj. Je to jenom mezi mnou a Zaynem. Nebude to řešit nikdo jinej, než my dva." zklidním svůj hlas a poukážu na sebe a následně Zayna.
,,A jak to budeš řešit ty? Tím, že se od Zayna necháš zase ošukat a pak se mi přijdeš vybrečet na rameno, jak tě zase jenom využil?!" vykřikne Harry. Překvapeně lapnu po dechu. Jeho výběr slov mě šokoval - nejen to, jeho výběr slov mě i zabolel.
,,Kdybych věděla, že tě to tak obtěžuje, tak bych za tebou vůbec nešla!" vykřiknu se slzami v očích. Bez dalších zbytečných slov se rozběhnu pryč z obýváku. Za sebou slyším Harryho volání mého jména, ale předstírám, že jej neslyším.
Vyběhnu schody nahoru do patra a zamířím do svého pokoje. Jakmile se ocitnu ve svém pokoji, tak dveře pokoje hlasitě zabouchnu a poté zamknu. Následně se vydám do koupelny, která je součástí mého pokoje. Dveře koupelny opět hlasitě zabouchnu a poté je zamknu.
Následně se zády opřu o dveře koupelny a pomalu sjedu k zemi. Po mých tvářích stékají horké slzy. Chápu, že se Harrymu nelíbila Michaelova přítomnost, ale nemusel na mě být tak zlý. Uznávám, že jsem také nebyla zrovna dvakrát milá, ale rozhodně jsem byla milejší, než Harry.
Až do své koupelny jsem měla možnost slyšet, jak někdo intenzivně klepe na dveře mého pokoje. Ovšem hlasy byly natolik tlumené, že jsem nerozeznala, kdo se za dveřmi pokoje nachází.
Klepání na dveře mého pokoje se ozývalo pravidelně každých pět minut - přestalo je bavit až po dvou hodinách, kdy jim konečně došlo, že s nimi nepromluvím jediné slovo a ani jim neotevřu.
Celou dobu jsem seděla v koupelně jako pecka. Svůj prázdný pohled jsem upírala na bílý strop. Víceméně jsem se uklidnila - už jsem neplakala, ale i přesto má nálada byla na bodu mrazu.
Ačkoliv jsem již měla klid a byla jsem šíleně unavená, tak jsem odmítala vylézt z koupelny. Vyhovovalo mi být zamčená v koupelně - cítila jsem totiž jistotu, že se ke mně nikdo jen tak nedostane. Jelikož jsem se začínala nudit, tak jsem započala počítání každé dlaždice v této koupelně.
Napočítala jsem přes sto dlaždic, což mohla být maximálně polovina dlaždic v koupelně, než má oční víčka začala těžknout. Nedokázala jsem nadále udržet otevřené oči - únava byla větší, proto jsem se nechala pohltit spánkem.
S trhnutím těla prudce otevřu své oči. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Několik dlouhých vteřin mi trvá uvědomit si, že se nacházím ve své koupelně, ve které jsem usnula. Dle střešního okna mohu zjistit, že je již noc.
Hlemýždím tempem se postavím na své nohy, načež se protáhnu - mé tělo je celé rozlámané. Spát na studené podlaze a zády se opírat o tvrdé dveře nebylo příliš příjemné.
Tiše odemknu dveře koupelny a následně ji opustím. Zaostřím svůj zrak na digitální hodiny, nacházejíc se na mém nočním stolku. Půl druhé ráno. Svléknu ze svého těla přebytečné oblečení, nechávajíc si pouze spodní prádlo a triko, a zamířím ke své posteli.
Až tehdy, kdy stojím u své postele, si všimnu, že v mé posteli někdo leží. Kvůli tmě, panujíc v mém pokoji, nedokážu rozeznat, o koho se jedná. V naprosté tichosti přejdu blíže k oknu a roztáhnu závěsy. Otočím se čelem k mé posteli, načež překvapeně lapnu po dechu. Měsíční svit, pronikajíc do mého pokoje skrze okno, osvětluje Zaynovu spící tvář. Co dělá v mém pokoji?! A jak se sem dostal?!
Se zamračeným výrazem ve tváři přejdu blíže ke své posteli plně rozhodnutá, že Zayna probudím. Ovšem na poslední chvíli se zarazím. Překvapeně pozoruju Zaynovu spící tvář, na které jsou zaschlé stopy slz. Zayn plakal?
Asi mi dočista přeskočilo - můj mozek musel vypovědět službu, jinak si nedokážu vysvětlit své náhlé chování. Na Zaynovu tvář jsem přiložila svou dlaň a něžně jej pohladila. Nechápu, jak zrovna člen mafie může vypadat tak nevinně, když spí.
Detailně si prohlížím jeho bezchybnou tvář. Jeho rty jsou pootevřené, což působí šíleně roztomile, a oční víčka se nepatrně chvějí. Při pohledu na jeho nevinnou, spící tvář zapomínám na všechny ošklivé události, které mi provedl.
,,Vynadívala ses?" vyruší mě z prohlížení Zaynovo zašeptání, čímž mě vyděsí k smrti. Polekaně uskočím na stranu, zatímco Zayn pomalu otevře své oči a pohlédne na mě. Vypadá tak roztomile, když je rozespalý. Počkat, co to plácám?! Přece se nebudu rozplývat nad vrahem mého miminka!
,,Co tady děláš, Zayne? A jak ses sem dostal?" zeptám se odměřeně, načež se zamračím. Jakmile si uvědomím, že před ním stojím pouze v triku, tak jej nepatrně stáhnu níž, zakrývajíc svá stehna. ,,Mám náhradní klíč od všech pokojů." pronese tichým hlasem - jeho hlas je rozespalý. Mám co dělat, abych se udržela na nohou a nesložila se k zemi. Jeho hlas po probuzení zní tak nádherně. Bože, Beatrice, prober se! Rozplýváš se nad vrahem svého miminka!
Zatřepu hlavou, abych začala přemýšlet opět racionálně, a pohlédnu na Zayna, který se v mé posteli líně posadil. ,,Neodpověděl si mi na otázku, co tady děláš." informuju jej. ,,Chtěl jsem být s tebou." odpoví jednoduše. ,,To máš blbý, protože já s tebou být nechci. Vypadni odsud." zamračím se. ,,To na mě budeš naštvaná do konce života?" zeptá se nevěřícně.
,,Jo. Nikdy ti to neodpustím. Nesnáším tě za to! A řekla jsem ti dost jasně, že tě ve svém životě nechci, takže se mi do něj přestaň srát!" vyjeknu rozčíleně. Zayn rychle vstane z postele, stoupajíc na své nohy, a přejde blíže ke mně.
,,Beatrice, udělám cokoliv-" ,,Cokoliv?" přeruším jej. ,,Ano." přikývne hlavou na souhlas. Přísahám, že jsem v jeho očích spatřila svitnout malý plamínek naděje. ,,V tom případě odsud vypadni. Nepřeju si, abys na mě mluvil, zíral, nedej Bože se mě dotýkal. Nechci tě ve svém životě. Nikdy jsem nebyla zlá - nikdy jsem nepřála nikomu nic zlýho, až na tebe. Tobě přeju jen to nejhorší. Doufám, že se jednou obrátí role a budeš to ty, kdo bude trpět. Jsi tak odpornej, Zayne. A měl bys být rád, že jsou tvoji rodiče po smrti a ty nemusíš čelit jejich zklamaným pohledům. Byli by z tebe tak zklamaní, znechucení... Věřím tomu, že by se tě jako syna zřekli. V jednom měli tvoji pěstouni pravdu. Jsi zbytečná existence." zasyčím. Tolik nenávisti v mém hlase slyším poprvé v životě. V Zaynových očích se objeví bolest a smutek, čemuž nevěnuju žádnou svou pozornost.
,,Vypadni." zavrčím a slabě do něj strčím. Zayn díky mně klopýtne dozadu, ale podaří se mu udržet rovnováhu. Naposledy na mě pohlédne se smutkem v očích, než se otočí a odejde z mého pokoje, který následně vyplní tiché zaklapnutí dveří.
Úlevně vydechnu a zamířím ke dveřím svého pokoje, abych je mohla zamknout - pro jistotu. Následně rozsvítím světlo v pokoji a opřu se zády o zamřené dveře. Můj pohled spočine na plyšovém medvědovi, který leží na zemi u mé postele.
Odvážím se pohnout a přejdu blíže k posteli, na kterou se následně posadím. Sehnu se pro plyšového medvěda a chci jej uchopit do ruky, ale všimnu si rudé růže a obálky schované za plyšovým medvědem. Zvědavost je větší, proto se sehnu pro obálku. Opatrně jí rozthnu a vysypu její obsah na postel.
Překvapeně vydechnu, jakmile se mi naskytne pohled na stříbrný řetízek s přívěskem anděla, fotografii a přehnutí papír - nejspíše dopis. Fascinovaně uchopím řetízek do své ruky a palcem přejedu po přívěsku anděla - je nádherný.
Na okamžik přestanu rozebírat řetízek a pohlédnu na fotografii. Do mých očí se nahrnou horké slzy. Jedná se o fotografii, na které jsem zachycená já s mou mámou.
S doufáním, že na onom přehnutém papíře jsou odpovědi na mé nevyřknuté dotazy, uchopím papír mezi své prsty. Měla jsem pravdu - jedná se o dopis. Chvíli na to zírám jako naprostý idiot, který nikdy v životě neviděl papír, než konečně začnu číst.
Bee,
nevím, kde bych měl začít. Proč ti vůbec píšu dopis? Protože jsem srab a nedokážu ti tato slova říct do očí.
Omlouvám se ti. Opět. Vím, že je ti má omluva ukradená, ale i přesto se omlouvám. Tentokrát se neomlouvám jen za to, že jsem tě připravil o naše miminko, ale za všechno špatný, co jsem ti kdy provedl. Vím, že pouhá slova na papíře nejsou dostatečnou omluvou, ale nikdy v životě jsem se neocitl situaci, kdy bych něčeho litoval. Tohle je poprvé - je to pro mě nové a já nevím, co mám dělat. Zatraceně lituju toho, co jsem provedl. Doufám, že mi to jednou odpustíš.
Ztratil jsem mámu, tátu, sestry, teď i svoje přátelé, ale především tebe. A to mě mrzí nejvíc. Vím, že plyšový medvěd, růže, řetízek a fotografie osoby, na které ti, sakra, záleželo, nic nenapraví, ale i přesto jsem to risknul.
Pevně doufám, že se ti ten řetízek líbí. Vybral jsem ho speciálně pro tebe. Protože ty jsi takovej anděl, kterej je hodnej na lidi kolem sebe, kteří si to nezaslouží - především já. Omlouvám se za to, že jsem takovej kretén, ale, bohužel, jsem byl vždycky takovej. Je to se mnou těžký - já vím. Oceňuju, že si se mnou vždycky měla tolik trpělivosti. Já být na tvým místě, tak se na člověka jako jsem já už dávno vyseru.
Jsi jedinečná, Bee. Jsi první holka, kvůli který jsem brečel. Jsi první osoba, která mě donutila cítit se provinile. Jsi první osoba, které se upřímně omlouvám. Jsi první holka, která hraje v mém životě obrovskou roli a přeju si, aby to tak bylo i nadále.
Mám tě rád, Bee.
Zayn x
Dopis, který držím mezi svými prsty, začnou smáčet mé horké slzy. U srdce mě zvláštně bodne. Cítím se nyní provinile kvůli svým předchozím slovům, která jsem Zaynovi řekla. Přehnala jsem to.
na stupnici od 1 - 10, jak moc je vám Zayna líto?🤔
a znáte nějaké zajimavé knihy, které byste rádi doporučili? nemám co číst🥲