Beatrice's point of view
Po chvíli uvažování zvednu svou hlavu a věnuju Zaynovi svůj opovržující pohled. Zayn má oblečené pouze tepláky, tudíž je bez trika. Jindy bych nad jeho polonahým tělem slintala, ale nenávist k němu je momentálně silnější.
,,Do toho ti nic není." odseknu, načež vstanu z jeho postele. Snímek ultrazvuku přeložím a schovám jej do zadní kapsy svých kalhot. Aniž bych věnovala Zaynovi svůj jediný pohled, tak zamířím ke dveřím jeho ložnice, abych odsud mohla odejít. To, co jsem zde hledala, jsem našla, tudíž nebyl žádný důvod se zde nadále zdržovat.
V okamžiku, kdy začnu otevírat dveře ložnice, se na nich objeví Zaynova ruka, tlačíc do nich, čímž dveře ložnice opět zavře. Super.
,,Chtěl bych si promluvit, Bee." vydechne. ,,A já jsem chtěla vychovávat svoje dítě, o který jsem, bohužel, přišla. Samozřejmě tvojí zásluhou. Jak vidíš, tak každej chceme něco, co nemůžeme mít." odpálkuju jej. Svůj pohled raději upírám na dveře ložnice, abych nemusela pohlédnout na Zayna.
,,Chápu, že se zlobíš-" ,,Zlobím?" přeruším jej svým ironickým smíchem, přičemž se k němu otočím čelem, ,,Vážně si myslíš, že se zlobím? Proč bych se měla zlobit? Vždyť si mě jen připravil o dítě, o nic přece nejde!" rozmáchnu rukama. ,,Omluvil jsem se ti za to." poukáže na fakta. ,,A? Ty si vážně myslíš, že mi ta omluva k něčemu pomoha? Že ta omluva oživila moje mrtvý dítě? Že ta omluva dala zpátky dohromady moje zlomený srdce, který jsi ty rozbil na milion kousků?!" vykřiknu. Mé tělo se chvěje vzteky, zatímco v mých očích mě tlačí horké slzy, které zadržuju pouze silou vůle.
,,To si nemyslím, ale-" ,,Ale?" přeruším jej, přičemž jej vraždím svým chladným pohledem. ,,Prostě nechci, aby jsi na mě byla naštvaná." zamumle a uchopí mé předloktí. Bez váhání svou ruku vymaním z jeho sevření a obdaruju jej nenávistným pohledem.
,,Za prvý; nesahej na mě a za druhý; seš fakt směšnej." zavrtím nevěřícně hlavou. ,,Proč jsem směšnej?" překříží své paže na svém hrudníku. ,,To se mě vážně ptáš?" zasměju se ironicky, ,,Jsi směšněj a k tomu ještě blbej." odfrknu si. Přiložím své dlaně na jeho ramena a nepatrně do něj strčím, aby ode mě odstoupil.
,,Proč jsi na mě tak kurevsky hnusná, Beatrice? Proč? Udělal jsem ti i horší věci, který jsi mi odpustila. Tak proč mi nedokážeš odpustit i to, že jsem tě připravil o dítě?" zamračí se a svěsí své paže podél svého těla. ,,Horší věci? Myslíš to, jak si mě donutil nahou tančit v klubu u tyče? Jak si mě znásilnil? Jak si mě párkrát zfackoval? Jak si mi lhal?! Jak jsem kvůli tobě přišla o mámu?! Jak ses na mě vysral po tom výbuchu a nechal mě tam?!" můj hlas se rapidně zvýší, ,,Pro tvou informaci; nic z toho jsem ti nikdy neodpustila! A tohle všechno, cos mi provedl, je oproti tomuhle nic! Připravit mě o dítě je to nejhorší, cos mi kdy mohl udělat! Nesnáším tě za to!" zakřičím. Slzy, které jsem statečně zadržovala, si nyní našly cestu ven a stekly po mých tvářích.
,,Byl to nápad Madison!" vykřikne na svou obhajobu. To je vše, co mi řekne na má slova? Co nyní očekává? Že mu odpustím, jen protože se jednalo o nápad Madison a "chudák" Zayn byl do něj donucen? Ani omylem. Může pronést či udělat cokoli, ale já mu tento čin nikdy neodpustím.
,,V tom případě jsi blbější, než jsem si myslela, když si uposlechl příkaz nějaký blbý čubky." odfrknu si. ,,Sakra, Beatrice! Můžeme se bavit normálně?" zavrčí podrážděně. ,,Ne, nemůžeme!" vyjeknu, ,,V životě si mi tolik ublížil, tohle byla poslední kapka! My dva si už nemáme o čem povídat - skončili jsme spolu! Pořád dokola si mi ubližoval a mně už konečně došlo proč. Dával si mi tím najevo, že mě nechceš ve svém životě a nepatřím do něj." zmírním svůj hlas, přičemž se do mých očí opět hrnou horké slzy, ,,A já už v něm vlastně ani nechci být. Stejně jako tě já nechci ve svém životě." zašeptám. Na pár vteřin zavřu své oči, abych zahnala horké slzy a nemusela čelit Zaynova pohledu.
,,To myslíš vážně?" vydechne překvapeně. ,,Přijde ti snad, že si dělám legraci?" zeptám se sarkasticky. ,,Vtrhla si mi do života jako tornádo, nemůžeš z něj jen tak odejít." zamrká. ,,Omyl. To ty jsi vtrhl do mýho života a obrátil ho vzhůru nohama." zdůrazním svá jednotlivá slova. ,,To chceš na mě jen tak zapomenout? To je tvůj plán?" napřímí se, přičemž na mě pohlíží bez jakékoli emoce.
,,Ano. Naučila jsem se totiž zapomínat na nepodstatné věci, tudíž zapomenout na člověka bez charakteru bude snadné." usměju se ironicky. ,,Já jsem člověk bez charakteru?" zeptá se nevěřícně, přičemž na sebe poukáže svým prstem.
,,Ano, protože si udělal několik chyb, což je ovšem projev lidskosti. Ale dokázat ty chyby přiznat a poučit se z nich je projev charakteru. A ty jsi svou chybu nikdy nepřiznal a nikdy ses nepoučil. Stále dokola si mi ubližoval, dokud jsi nepřekročil hranice." pohlédnu do jeho tmavých očí. Bohužel, z jeho očí nemohu nic vyčíst. Pravděpodobně se musí velmi snažit, aby nedal najevo své emoce.
,,Nevím, co na to říct. Jen mě překvapuje, jak se z malý, ustrašený holky stala inteligentní , moudrá slečna." hlesne. ,,To je tvoje zásluha. Život s tebou člověka hodně naučí, ale taky mu dost sebere." pronesu kousavě. ,,Bee," povzdechne. ,,Neoslovuj mě tak. Smí mi tak říkat pouze přátelé." přeruším jej dříve, než stihne doříct svá slova, ,,A už mě nech bejt." dodám a opět se pokusím otevřít dveře ložnice, ale Zaynova slova mě donutí zastavit v pohybu.
,,Nedokážu tě nechat bejt. Když tě nechám bejt, tak tě navždy ztratím. A já tě nechci ztratit. Už jsem ztratil rodinu, kluci jsou na mě nasraní - nebaví se se mnou." otočím se k němu čelem, zatímco Zayn dále pokračuje ve svém proslovu, ,,Nemám nikoho. Vždycky jsem měl kluky - především Liama a Harryho, ale ti mě teď nesnáší. Chci mít aspoň jednu osobu, která tu pro mě bude. Chci tebe, Bee." pronese. Jeho hlas je zoufalý a výraz ve tváři posmutnělý. Musím uznat, že Zayn je zatraceně dobrý herec.
,,Cos nepochopil na tom, že my dva jsme spolu skončili?" slabě pozvednu své obočí. ,,Všechno." ,,Znáš přirovnání; Někteří lidé jsou jako nůž - tupí, ale i přesto dokážou ublížit? Tohle přirovnání tě skvěle vystihuje." ušklíbnu se. ,,Beatrice," povzdechne. Pouhým jedním krokem přeruší vzdálenost mezi námi. Jeho náhlá blízkost se mi ani zdaleka nelíbí, proto zacouvám dozadu, abych mezi námi opět utvořila pár centimetrovou vzdálenost.
,,prosím, odpusť mi. Fakt mě mrzí, jak jsem ti ublížil. Uvědomil jsem si, že jsem to tentokrát fakt posral. Prosím, Beatrice." zaprosí zoufale. Zatnu svou čelist - začíná se ve mně vařit krev. Vážně si Zayn myslí, že jeho pitomá slova vyplní díru v mém srdci, kterou tam zanechal poté, co mě připravil o mé miminko?!
Dříve, než stihnu racionálně zapřemýšlet, napřáhnu svou paži, načež má dlaň dopadne na Zaynovu tvář. Obtisk mé dlaně, která nyní brněla, na jeho tváři se objevil okamžitě, přičemž se jeho hlava otočila o devadesát stupňů. Zayn náhle překvapeně lapne po dechu a překryje svou pohmožděnou tvář svou dlaní.
,,Zbláznila ses?!" vyjekne a prudce otočí svou hlavu, věnujíc mi svůj vražedný pohled. ,,Zasloužil sis to! Jak můžeš mít tu drzost prosit mě o odpuštění jen pár dní po tom, cos mě o to dítě připravil?! Očividně jsi mě nepředtím nepochopil. Já ti tohle nikdy v životě neodpustím. Nikdy!" vykřiknu. Cítím, jak se mé tělo chvěje vzteky, zatímco se v mých očích třpytí slzy. Dříve, než Zayn stihne znovu promluvit, z jeho ložnice zběsile uteču. Nemám na to, abych s ním nadále zůstávala v jedné místnosti, natož, abych s ním komunikovala.
Zastavím se v koupelně, která se nachází zde v patře. Několik dlouhých minut zhluboka dýchám, nabírajíc do svých plic čerstvý vzduch, abych se uklidnila. Jakmile se téměř uklidním, tak opláchnu svou tvář studenou vodou, abych smazala stopy slz. Než koupelnu opustím, tak se alespoň trochu upravím. Poté zamířím zpět dolů do kuchyně.
,,Promiň, že mi to tak trvalo. Udělalo se mi trochu nevolno." pohlédnu na Theu, stojíc u okna. Ve svých drobných rukou drží hrnek, ze kterého se kouří, a zahřívá jím své dlaně. V kuchyni se nenachází nikdo jiný, kromě nás dvou.
,,Nemusíš lhát, Beo. Byla jsem nahoře. Slyšela jsem, jak se hádáš s tím hadem. Proč jsi u něj vůbec byla?" věnuje mi svůj nechápavý pohled. ,,Aby nedošlo k nedorozumění; nešla jsem za ním, ale do jeho ložnice. Měl něco, co patří mně." vytáhnu ze zadní kapsy svých kalhot přeložený snímek ultrazvuku a přejdu blíže k Thee, abych jí jej mohla ukázat.
,,To je moje jediná památka na mojí malou fazolku." zašeptám. ,,Oh..." vydechne Thea, netučíc co říct. Svůj pohled upírá na snímek ultrazvuku, který držím mezi svými prsty. ,,Když jsem ten snímek našla, tak se tam objevil Zayn a prostě... Vyměnili jsme si pár názorů, to je celý. Ale určitě jsem mu neodpustila - toho se nemusíš bát." pohlédnu na ní. ,,To je jedině dobře." pochválí mě, ,,Támhle máš ten čaj. Máš v něm i mlíko." informuje mě, přičemž ukáže na bílý hrnek, stojíc na kraji kuchyňské linky. ,,Děkuju." brouknu. Schovám snímek ultrazvuku zpět do zadní kapsy svých kalhot a přejdu blíže ke svému nachystanému čaji.
,,Kde jsi byla? Sotva přijedeš a už někam mizíš. Hledali jsme tě." ozve se Harryho hlas ode dveří kuchyně. Zvednu k němu svůj pohled - po jeho levém boku stojí Alex. ,,U Zayna." předběhne mě Thea v odpovědi na jeho dotaz. Věnuju jí svůj zamračený pohled. Nemusela tuto skutečnost zmiňovat a už vůbec jí podat takovýmto způsobem. Harry mě nyní akorát začne poučovat.
,,To snad nemyslíš vážně, Beatrice?!" vyjekne Harry. ,,Proč si za ním šla?" přidá se k Harrymu i Alex. ,,Pane Bože. Nebyla jsem za Zaynem, ale u Zayna. To je rozdíl." protočím očima a napiju se svého čaje. ,,A v čem je rozdíl? Byla jsi se Zaynem tak či tak. Do háje, Beatrice! Proč za ním vůbec chodíš?" zamračí se Harry. Odložím svůj čas stranou, abych jej nevylila, a pohlédnu na Harryho.
,,Vůbec nic ti do toho není! Přestaňte se o mě starat." zavrčím podrážděně. ,,Tak přestaň dolejzat za člověkem, kterej ti ubližuje!" vyjekne Harry, ,,Nejsi totiž jediná, která to pak odnáší! Odnáším to i já!" poukáže na sebe. ,,Oh, opravdu?! Odnášíš to i ty?! V tobě taky umřelo dítě?!" vykřiknu. Do mých očí se opět hrnou horké slzy.
,,Vůbec nevíš, jakej to je pocit, tak drž-" ,,Přestaň, Beatrice!" přeruší mě Alex svým křikem, přičemž uchopí Harryho ruku. Věnuju jí svůj překvapený pohled. Ani v nejmenším jsem nečekala, že zakročí do této hádky zrovna Alex.
,,Začal si Harry." zkonstatuju tichým hlasem. ,,Protože má o tebe starost." pronese Alex klidnějším hlasem. ,,Beatrice neudělala nic špatnýho. Šla k Zaynovi jen pro snímek ultrazvuku." konečně promluví Thea - díky Bohu stojí při mně.
,,Proč si to neřekla hned?" zašeptá Harry, věnujíc mi svůj pohled. ,,Dřív, než to stihla zmínit, se strhla hádka." zodpoví Thea jeho dotaz, opět mě předbíhajíc v odpovědi. V kuchyni začne panovat tíživé ticho, které po pár minutách přeruší Harry.
,,Promiň, Beo." vydechne. ,,Taky se omlouvám." zamumlu a zaostřím svůj pohled za Harryho a Alex. Nejistou chůzí k nám kráčí Louis a za jeho zády jsou dvojčata. ,,Už jste skončili?" promluví Louis nejistým hlasem. Harry i Alex sebou polekaně trhnuli, protože byli k Louisovi natočeni zády.
,,Potřebuješ něco?" zeptá se Harry, aniž by zodpověděl Louisův předchozí dotaz. ,,Vlastně jo, ale ne od tebe. Od Beatrice." věnuje mi Louis svůj pohled. ,,A co?" zeptám se poněkud nejistě. ,,Chci tě vzít na menší výlet." zazubí se nevinně. Pohlédnu na ostatní, pozorujíc jejich výrazy ve tvářích. Ovšem jejich výrazy ve tvářích prozrazují, že nikdo z nich o ničem neví - netváří se nijak podezřele.
,,Tak fajn." vydechnu souhlasně. Jakmile procházím kolem Harryho, tak mě zastaví jeho paže. ,,Nezlobíš se na mě, že ne?" pohlédne na mě. V jeho tváři je usazen posmutnělý výraz.
,,Ne, vždyť ses omluvil." pokrčím ledabyle rameny a na důkaz svých slov jej krátce obejmu. Když se od Harryho odtáhnu, přerušujíc naše krátké objetí, tak mu věnuju svůj úsměv, který mi s radostí oplatí. Poté opět zamířím za Louisem, za kterým jsem měla původně namířeno.
,,Dávejte na sebe pozor!" zavolá Harry předtím, než s Louisem opustíme prostory vily. ,,Jasný. Nemusíš se bát." zvolá Louis. Louis následně otevře vchodové dveře vily a nechá mě vyjít jako první.
,,Jedeme tím bílým Jeepem." promluví Louis, když společně kráčíme k jejich zaparkovaným autům. ,,Dobře." zamumlu a zamířím ke zmíněnému autu. Počkám, až Louis odemkne auto, a poté se usadím na sedadlo spolujezdce, zatímco Louis se usadil na sedadlo řidiče.
,,Co má vůbec znamenat ten tvůj menší výlet?" pohlédnu na Louise po pár minutách jízdy. ,,Chci tě někomu představit." pronese, věnujíc se řízení. ,,Takže kam jedeme?" slabě pozvednu své obočí. ,,Vlastně jedeme toho dotyčnýho vyzvednout a pak pojedeme zpátky domů. Kluci ho znají, takže jim nebude vadit." vysvětlí. ,,Oh, aha... A proč mě s ním chceš seznámit?" zeptám se nechápavě. ,,Nevím, tak... Napadlo mě, že by si ráda poznala někoho, kdo kdysi dávno patřil mezi nás." pokrčí laxně rameny. ,,Cože?" zamrkám. pohlížejíc na Louise. Takže jedeme za někým, kdo je bývalým členem mafie?
,,Ten dotyčný, se kterým tě chci seznámit, se jmenuje Michael, Mike. Kdysi dávno byl Zaynova ,,pravá ruka", jenže když mu bylo nejhůř - spadl do fetu a nadělal nemalý dluhy, tak se na něj Zayn vysral a vyhodil ho." vysvětlí. Zůstanu jej překvapeně pozorovat. To bylo od Zayna velmi hnusné, že se vykašlal na svého přítele, který nutně potřeboval jeho pomoc.
,,Nikdy mě nepřestane udivovat, jakej je Zayn sobec." zamumlu. Dříve, než Louis stihne odpovědět na má slova, se za námi ozve houkání policejních sirén. Před námi jsou auta, tudíž ujíždění nepřipadá v úvahu.
,,Kurva." zanadává Louis a zastaví auto na krajnici. ,,Už jsem čekala, že začneš ujíždět." uchechtnu se tiše, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruju policistu, jenž k nám míří. ,,Nepopírám, že jsem to neměl v plánu." zasměje se a stáhne dolů okno po svém boku, jakmile se vedle auta objeví policista. Jedná se o staršího muže se šedivými vlasy a vousy a především vražedným výrazem ve tváři.
,,Dobrý den. Poprosil bych Vaše doklady." promluví policista hrubým hlasem. ,,Dobrej." zamumle Louis pozdrav, zatímco já jsem v naprosté tichosti, protože se neodvážím ani promluvit. Ten policista mi nahání strach. Louis sáhne do přihrádky auta, ze které následně vytáhne své doklady, předávajíc je policistovi.
,,Nějaké drogy nebo alkohol?" zeptá se policista, zatímco si prohlíží Louisovy doklady. ,,Ne, díky. Všechno máme." odpoví Louis klidným hlasem. Mám co dělat, abych se nahlas nezasmála.
,,Přijdete si vtipný, pane Tomlinsone?" odfrkne si policista. ,,Přijdu. Možná proto, že vtipný jsem." pokrčí Louis ledabyle rameny. Opravdu mě překvapuje, že se Louis dokáže chovat tak vážně, aniž by se začal smát.
,,Můžete jet. Buďte rád, že jste pod ochranou Malika. A teď mi zmizte z očí, Tomlinsone." zamračí se policista, přičemž vrátí Louisovi jeho doklady, ,,Na shledanou." rozloučí se. Louis se ani neobtěžoval opětovat rozloučení a zatáhl zpět okno.
,,Kokot starej, šedivej." zanadává Louis a uklidí své doklady zpět do přihrádky auta. ,,Jak to myslel, že jsi pod ochranou Malika?" zeptám se zvědavě. ,,Je to posranej policista, kterej má ze Zayna nasráno v gatích." pokrčí rameny. Nijak toto téma dál nerozebírá a opět se rozjede.
Zastavíme u jakéhosi klubu, ale zůstáváme sedět v autě. Později mi dojde proč. Zadní dveře auta na mé straně se otevřely a dovnitř nasedl nejspíše Michael. Mou domněnku potvrdí Louis, jakmile jej pozdraví.
Zvědavost je momentálně větší, než stydlivost, proto se otočím, abych si mohla Michaela prohlédnout. Div po mé bradě nezačne téct slina. Musím uznat, že Michael je opravdu kus chlapa - je zatraceně sexy. Jeho vzhled tvoří lehce tmavší pleť, než má, krátké, černé vlasy, několikadenní strniště a světlé oči, které mají barvu oliv. Jeho světlé oči jsou na něm nejvíce atraktivní.
,,Aby si z něj nezvlhla." pronese Louis pobaveně, načež se opět rozjede. Díky jeho škodolibé poznámce se mé tváře zbarví do světlého odstínu červené, zatímco Michael se jeho poznámce zasměje. Raději se otočím zpět a odvrátím svůj pohled k oknu.
,,Miku, tohle je Beatrice. Beo, tohle je Michael." představí nás Louis krátce. ,,Těší mě, Betty." pronese Michael - z jeho sympatického hlasu mohu poznat, že se usmívá. Přezdívka, kterou mě oslovil, mě příjemně překvapila. ,,Mě také, Mikeu." zašeptám sotva slyšitelně. Musím znít jako malá, stydlivá holka, ale nemohu si pomoct.
Kluci spolu o něčem diskutují - párkrát se do jejich konverzace zapojím i já. Musím přiznat, že Michael působí opravdu mile - komunikuje se mnou, jakobych byla jeho kamarádka, kterou zná několik let. Pokaždé, kdy na něj pohlédnu do zpětného zrcátka, mě obdaruje svým roztomilým zaculením. Je tak šíleně sladký!
,,Jsme tady." prohlásí Louis, jakmile zaparkujeme před vilou. Zatímco Louis vytahuje své klíče ze zapalování auta, vypínajíc motor, tak vystoupím. Nenápadně se uculím, když se po mém boku objeví Michael.
,,Úsměv ti moc sluší, Betty." zazubí se. Mé tváře se opět zbarví do světlého odstínu červené. Bože, chovám se jako puberťačka!
,,Jsi tak roztomilá, když se červenáš." zakření se Michael. ,,To kvůli tobě." zašeptám stydlivě, načež odvrátím svůj pohled na stranu, aby neviděl do mé tváře. Louis se dostane před nás, aby mohl odemknout vchodové dveře vily.
Michaelova paže se znenadání objeví kolem mých ramen, ,,Neboj, nemám nic v úmyslu. Jen nechci, aby si do něčeho narazila, když nekoukáš na cestu. Byla by tě škoda." usměje se. Oh Bože, ten jeho nádherný úsměv mě jednou zabije!
Místo toho, abych Michaelovu paži odstrčila nebo se od něj odtáhla, se k němu stydlivě přitisknu ještě více. ,,Jsme domaaa." zvolá Louis a zamíří rovnou do obýváku. S Michaelem jej následujeme.
,,Furt máš červený tvářičky." pronese Michael s úsměvem na tváři, načež svým prstem dloubne do mé tváře. Mé tváře se zbarví do tmavšího odstínu červené, nad čímž se Michael pobaveně zasměje.
,,Beatrice?!" vyjeknou tři hlasy současně. Rozhlédnu se kolem nás, načež spatřím Harryho a holky, jak nás šokovaně pozorují. Raději svůj pohled odvrátím na stranu, což nebyl příliš chytrý tah. Můj pohled spočinul na Zaynovi, který mě pozoruje se smutkem v očích.
co říkáte na situaci mezi Beou a Zaynem? a jak se vám zatím líbí Michael?👀