Beatrice's point of view
,,Uhm... Ahoj?" vyslovím pozdrav nejistě. Dlouhý měsíc jsem Louise neviděla a když mám konečně příležitost jej znovu spatřit, tak se zmohu jen na pitomý pozdrav. Bože, já jsem případ.
Ale já za své chování nemohu. Ani ve snu mě nenapadlo, že potkám Louise v klubu, které navštěvuju velmi zřídka. Louis mě svou přítomností velmi zaskočil. Proto na něj pohlížím jako tele na nové vrata - neschopná slov.
Zvědavé, nevyřčené dotazy, které jsem pokládala sama sobě a chtěla na ně znát odpovědi, jsou ta tam. Dokonce jsem zapomněla na fakt, že jsem ještě před chvílí potřebovala vyprázdnit svůj močový měchýř.
,,Ahoj?!" vyjekne Louis, přičemž jeho hlas přeskočí. ,,Vidíme se po měsíci a ty mi řekneš jen pitomý ahoj?! Sakra, holka, pojď ke mně." zafuní. Jakmile svá slova dořekne, tak mé tělo vtáhne do svého vřelého objetí. Jsem opravdu ráda, že mě Louis objal. Nikdy jsme nebyli tak dobří kamarádi, abychom se objímali. Tudíž toto gesto mě pochopitelně velmi potěšilo a příjemně překvapilo.
,,Promiň." zahuhlu, když mé tělo stále drtí ve svém pevném objetí. ,,Možná ti to prominu. Co tady vůbec děláš? Zayn tě prohlásil za mrtvou." pronese, přičemž mě od sebe odtáhne na délku paží a sjede mě svým pohledem od hlavy až k patě. Párkrát nevěřícně zamrkám, abych zpracovala Louisova slova.
Takže toto je důvod, proč mě tam Zayn tehdy nechal? Považoval mě za mrtvou? Když se tak zamyslím, tak tohle je jedna možnost. Druhá možnost je, že Zaynovi šlo pouze o sebe a jeho život. Chtěl z vily co nejdříve vypadnout, aby se zachránil. Vzhledem k tomu, že se nechtěl vrátit ani pro Nialla, se přikláním k druhé možnosti - Zaynovi šlo pouze o sebe a jeho život.
,,Jsem tu se svou kamarádkou, která si potřebovala tady něco zařídit. A Zayn je imbecil, nechal mě tam. Spadla jsem hlavou na velkej kámen a upadla do bezvědomí. Vsadím se o cokoli, že ani nezjišťoval, jestli vůbec dejchám." odfrknu si a překřížím své paže na svém hrudníku. ,,Nám oznámil, že jsi mrtvá." zkonstatuje Louis. ,,Nám? Takže jste všichni v pořádku? A co dvojčata? Jsou v pořádku? Jsou s vámi, že jo? Staráte se o ně? A nebrečela kvůli mně? A-" umlčí mě Louisova dlaň, která překryje má ústa.
,,Sklapni na chvíli." zasměje se, ,,Meleš jako kolovrátek. Tolik dotazů jsem nečekal." uchechtne se, ,,Všechny otázky ti zodpovím, ale pojď si někam sednout. Nechci stát jak trubka uprostřed klubu." pronese, načež dá svou dlaň pryč z mých úst. Ovšem hned na to se jeho dlaň objeví na mém zápěstí, táhnouc mě směrem k prázdnému baru. Za barem se nachází pouze barman, který se pravděpodobně připravuje na noční směnu.
,,Tak spusť." vybídnu jej, jakmile se usadíme na barové stoličky. ,,No jo, no jo. Však kam spěcháš? Nech mě si uspořádat myšlenky." slabě pozvedne své obočí. ,,Louisi, neprodlužuj to." zakňourám netrpělivě. ,,No jo, promiň. Ale já tak nesnáším vážný témata, radši si povídám o něčem vtipným." pronese otráveně. ,,Tak mi to řekni nějak vtipně." mírně protočím očima. Opravdu mi nyní připomněl Theu. Kdybych se měla rozhodnout mezi Theou a Louisem, kdo z nich je více dětinský, tak bych se rozhodovala polovinu svého života.
Trpělivě vyčkávám, kdy Louis opět promluví - a že si dává, sakra, na čas. ,,Niall dostal od Liama dárek." skousne svůj spodní ret. ,,Jakej?" zvědavě pozvednu své obočí. ,,Netuším. Ještě si ho neotevřel, protože má obě ruce v sádře." zasměje se, ale mně do smíchu moc není. Vyjukaně jej pozoruju, zatímco se hystericky směje svému "vtipu".
,,Co je Niallovi?" vydechnu starostlivě. ,,Víš, co se ti stane, když jsi dlouho na sluníčku?" položí mi dotaz, aniž by odpověděl na můj. ,,Spálíš se." odpovím na jeho dotaz poněkud zmateně. ,,Tak to samý se stalo Niallovi. S rozdílem, že on byl dlouho v plamenech." začne se opět smát. Vyděšeně jej pozoruju.
Pane Bože, chudák Niall! Dost jasně jsem Zayna upozorňovala, že se musíme vrátit pro Nialla. Kdyby mě Zayn poslechl, tak by se Niallovi nic nestalo a byl by zdravý. Nyní si docela vyčítám, že jsem se pro Nialla nevrátila sama, když se Zayn k ničemu takovému neměl.
Louis je sice skvělý kamarád, ale za to pěkně zkažený, když si dělá legraci z takové ošklivé příhody. Mám chuť se rozplakat, jak moc mě Niallova příhoda mrzí. Je mi Nialla neskutečně líto - nic takového si přece nezasloužil.
Je jasné, že ten výbuch vily způsobil můj otec - dle krátkého vzkazu, který pro mě zanechal. Tudíž je celá situace pouze má vina.
,,Louisi, to není vůbec vtipné..." zašeptám, přičemž mu věnuju svůj smutný a zároveň provinilý pohled. ,,Já vím, ale snažím se myslet pozitivně." vydechne. ,,Co je na tom pozitivního?" nechápavě zavrtím hlavou. ,,Třeba to, že je lednice plná jídla, protože jí nemá kdo vyžírat?" pronese tázavě, načež se opět zasměje.
Opravdu nechápu Louisův postoj k téhle situaci. Jedná se přece o jeho dlouhodobého přítele, který je pro něj jako bratr. Tak proč si za každou cenu musí dělat legaraci z této situace?
,,Ty jsi fakt hroznej, Louisi. Copak ti není Nialla líto? Je to jeden z tvých nejlepších kamarádů." zavrtím nechápavě hlavou. ,,K čemu bude Niallovi moje lítost? Popáleniny po jeho těle to nezahojí." zkonstatuje. ,,Tak tohle bylo hnusné, Louisi." zamračím se lehce.
,,Hnusné, ale upřímné. Nialla mám rád a vím, že se z toho co nejdřív dostane, aniž by potřeboval mou lítost. Akorát se bude cítit hůř, když nad ním budu stát a litovat ho." ,,Konečně už mluvíš vážně?" pozvednu své obočí. ,,Jo, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží." ušklíbne se.
,,Jak se vůbec dostal z vily?" zeptám se zvědavě. ,,Zayn se pro něj vrátil." zodpoví můj dotaz. ,,To jako vážně?" zatvářím se překvapeně. Takže pro Nialla se nakonec vrátil, ale mě tam nechal? Chápu, že Niall je jeho nejlepší přítel, kdežto já nepatřím ani mezi jeho přátelé, ale i přesto se pro mě mohl vrátit. Nic by tím neztratil.
,,Jop." přikývne Louis hlavou na souhlas. ,,Hajzl. A mě tam nechal." odfrknu si. ,,No... To sice jo, ale podívej se na situaci z jeho pohledu. Niall je pro něj jako brácha." brání Zayna. ,,Já vím... Chápu to, ale i tak to od něj nebylo hezký." zamumlu. Nemyslím si, že bychom měli se Zaynem tak špatný vztah, aby mě nechal někde jen tak zemřít. Ovšem to je pouze můj názor - Zayn má očividně jiný názor.
,,A co dvojčata? A kluci? Liam, Harry?" položím mu dotazm aby mezi námi nezačalo panovat trapné ticho. ,,No... Jelikož tě Zayn prohlásil za mrtvou, i před dvojčaty, tak tě za mrtvou považujou i ostatní. Dvojčata to snáší hodně špatně - každej den se ptají, kdy se konečně vrátíš. A vlastně Harry to snáší taky špatne. Mrzí ho, že vaše poslední konverzace byla hádka. Liam to moc neprožívá, ale taky ho to mrzí. Hlavně mu je líto dvojčat. A já se snažím myslet pozitivně, zůstaly nám po tobě dvojčata." zazubí se. ,,Od kdy seš takovej optimista?" uchechtnu se tiše. Mrzí mě ta situace s dvojčaty. Nechci, aby se kvůli mně tak trápila.
,,Od doby, co mě mamka vytlačila na svět." zatváří se povýšeně. ,,Bože, Louisi." zasměju se, načež pobaveně protočím očima. ,,Tak a teď se budu ptát já, takže-" ,,Počkej ještě, mám poslední otázku. Jste všichni zdraví?" přeruším jej. ,,Jo, proč bysme neměli bejt?" slabě pozvedne své obočí. ,,Jestli se vám za ten měsíc něco nepřihodilo." pokrčím laxně rameny, ,,Teď se můžeš klidně ptát." vyzvu jej. ,,Super, díky. Takže-" než dořekne svá slova, tak je znovu přerušen. Ovšem tentokrát ne mnou.
,,Omlouvám se, že vám kazím tohle randíčko - nevěděla jsem, že tady budeš někoho balit," věnuje mi Thea významný pohled, ,,ale musíme jet domů, takže..." nechá svou větu vyznít do ztracena. ,,Tohle není žádný rande a už vůbec ho nebalím." krátce pohlédnu na Louise, než svůj pohled přemístím zpět na Theu. ,,Cože? Já myslel, že mě miluješ. Ještě před chvílí si odsouhlasila svatbu, kterou jsme společně naplánovali." promluví Louis ublíženým hlasem. Věnuju mu svůj vytřeštěný pohled. Co to, do háje, mele?!
,,Ty jsi zasnoubená? V osmnácti?" pohlédne na mě Thea překvapeně. ,,Co?! Ne. Ne! Nejsem!" začnu hořlivě vrtět svou hlavou v nesouhlasu. ,,Ty se za mě stydíš?" zatváří se Louis šokovaně. Co hraje před Theou za pitomou hru?!
,,Louisi, přestaň." zavrčím varovně. ,,Miluju, jak je divoká." zaculí se Louis na Theu, která se tváří maximálně zmateně. ,,Theo, vůbec ho neposlouchej. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o tom Zaynovi? Tak tohle je jeden z jeho nejlepších kamarádů, L-" ,,Jsem Jennifer." přeřuší mě Louis. Věnuju mu svůj pohoršený pohled. S ním je opravdu těžké komunikovat vážně.
,,Eh, aha. Neobvyklé jméno pro kluka." uchechtne se Thea, ,,Jsem Thea, těší mě, Jennifer." věnuje Louisovi své mrknutí. ,,Také mě těší. Máš tak milé kamarádky. Doufám, že si ji pozvala na naši svatbu." uculí se Louis na mou maličkost. ,,Ano, pozvala." protočím očima. Nezbývá mi nic jiného, než se připojit k Louisovi a hrát jeho pitomou hru.
Začnu slézat z barové stoličky, ale They slova mě zastaví. ,,Pojedu sama, Beo." ,,Cože? Proč?" věnuju jí svůj zmatený pohled. ,,Dlouho jste se neviděli." očima poukáže na Louise, ,,Máte toho hodně, co si musíte říct." nepatrně se usměje. ,,Nevadí ti to?" zeptám se nejistě. Je od They opravdu milé, že na mě takhle myslí.
,,Ne," zasměje se Thea, ,,jen mi pak zavolej, ano?" slabě pozvedne své obočí. ,,Dobře." brouknu na souhlas, přičemž se na mé tváři objeví vděčný úsměv. ,,Tak zatím." krátce mi věnuje své objetí, svou dlaní hladíc má záda, ,,Měj se, Jennifer." s pobaveným úsměvem na tváři zamává Louisovi, jakmile se ode mě odtáhne. ,,Ahoj." ,,Bye bye." proneseme s Louisem současně. Bedlivě pozoruju Theinu vzdalující se postavu. Jakmile zmizí z mého dohledu, tak svou veškerou pozornost přemístím na Louise.
,,Takže na co ses chtěl předtím zeptat?" slabě pozvednu své obočí. ,,To už nevím, ale během tvýho rozhovoru s kámoškou mě něco napadlo. Jen nevím, jestli budeš mít zájem?" nervózně skousne svůj spodní ret. ,,Co tě napadlo?" zeptám se se zájmem. ,,Jet k nám." ,,To myslíš vážně?" vydechnu. ,,No..." tváří se nervózně. Přitom nemá sebemenší důvod se tvářit nervózně - jeho nápad je přímo geniální.
,,Jistě, že mám zájem. Chci vidět dvojčata, ty osle." zasměju se šťastně, přičemž mé oči zazáří při pomyšlení na dvojčata. Momentálně mi dvojčata chybí více, než tehdy, kdy mě kluci unesli z té uličky. Od smrti naší mamky mám s dvojčaty opravdu silný vztah.
,,Pfff, já ti dám osle." odfrkne si Louis. ,,To byla lichotka, tak nebuď uražený. Šup, šup. Přece nebudeme ztrácet čas. Víš, jak si mě navnadil? Tak moc se těším na dvojčata!" pronesu radostně, culíc se jako malé dítě, které dostalo novou hračku, zatímco jsem slezla z barové stoličky.
,,Nechci ti kazit radost, ale cesta k nám trvá přes tři hodiny, takže si budeš muset chvíli počkat, než dvojčata uvidíš." informuje mě. ,,Tři hodiny?" vydechnu překvapeně, přičemž nepatrně vykulím své oči. To se odstěhovali tak daleko? Proč?
,,Jo. Museli jsme odsud zmitet a začít od znova." pokrčí laxně rameny. ,,Proč?" zavrtím nechápavě hlavou. ,,Kvůli tomu výbuchu. Zayn říkal, že po nás někdo jde, ale neví kdo. Museli jsme někam daleko, ukrýt se." ,,Můj otec." zašeptám, pohlížejíc do jeho tváře.
,,Cože?" nechápavě nakrčí své obočí. ,,Pamatuju si to. V okně, mezi střepy, byl zaseknutý papírek. Byl to vzkaz od mého otce. Šel si pro mě." vydechnu. ,,To nedává žádnej smysl. Proč by vyhazoval barák, ve kterým jsi ty, do vzduchu?" rozhodí Louis rukama. ,,To nevím." povzdechnu. Zoufale vjedu svými prsty do svých vlasů, přičemž zamyšleně hryžu svůj spodní ret.
,,Zayn ho přece věznil ve sklepě. To ho jen tak pustil?" pohlédnu Louisovi do jeho modrých očí. ,,To se mi nezdá. Zayn své zajatce jen tak nepropouští. Většinou je zabije nebo využije ve svůj prospěch." zkonstatuje Louis. ,,Takže Scott utekl." usoudím. ,,Dost pravděpodobně." přikývne hlavou na souhlas.
,,Přece nemohl jen tak zdrhnout. Vila byla zajištěná alarmem, okolo vily byly kamery. A kdyby si Zayn všiml toho, že můj otec zdrhl, tak by vyváděl." pohlédnu na Louise s nepochopením v očích, ,,Zayn ví něco, co my ne." dodám tichým hlasem. ,,Kurva, holka, z tebe se za ten měsíc stal detektiv?!" pohlíží na mě Louis překvapeně a zároveň pobaveně. ,,Jen mi tu něco začíná smrdět." zamumlu. Co když s tím výbuchem vily má Zayn něco společného? Ale co?
,,Jedeme?" věnuju Louisovi svůj pohled. Radost, že konečně znovu spatřím dvojčata, mě opustila. Místo radování přemýšlím nad výbuchem vily a jeho okolnostech. Jak se můj otec dostal z té sklepní místnosti, ve které jej Zayn věznil? Utekl nebo jej Zayn dobrovolně pustil? Otec si šel pro mě, tak proč vyhodil vilu do povětří, když jsem v ní byla? Copak tento důležitý fakt nevěděl?
,,Jop." přikývne Louis hlavou na souhlas, načež uchopí mou ruku. Rozejde se ke dveřím, kterými jsme sem s Theou pronikly. Jako poslušný psík jej následuju.
,,A co si tady vůbec dělal ty? Tak daleko od domova?" zeptám se jej, zatímco kráčíme k jeho autu. ,,Jednou týdně jezdí někdo z nás do klubů, který patřej Zaynovi, abychom dohlídli na to, že je všechno v pohodě." zodpoví můj dotaz. Pouze chápavě přikývnu hlavou. Louis náhle zastaví u svého černého Jeepu, načež pustí mou ruku ze svého sevření. Pomocí svých klíčů auto odemkne a následně mávne svou rukou, vyzívajíc mě k nasednutí do auta.
Váhavě zapnu bezpečnostní pás přes své tělo, jakmile se usadím na sedadlo spolujezdce. Možná bych měla dát vědět Thee, že jedu s Louisem za ostatními, aby se o mě nebála. Předpokládám totiž, že setkání s ostatními bude na dlouhou dobu. Pouze samotná cesta tam bude trvat dlouhou dobu.
Až nyní si uvědomím, že na sobě mám pouze šaty. Sakra. Propůjčený kabát jsem nechala u They v autě. Tudíž jsem bez telefonu.
,,Uhm, Louisi?" oslovím jej nejistým hlasem. ,,Mhm?" zabručí na souhlas, přičemž se i nadále soustředí na vozovku před námi. ,,Půjčíš mi telefon, prosím? Abych mohla napsat Thee?" skousnu svůj spodní ret. ,,Jasně." přikývne hlavou na souhlas, načež jednou rukou pustí volant ze svého sevření a sáhne do zadní kapsy svých kalhot. S tichým poděkováním si od něj převezmu jeho telefon.
Thee odešlu krátkou zprávu, že jedu s Louisem k němu domů, tak aby se o mě nebála. A také nezapomenu dodat, že u sebe nemám svůj telefon, protože jsem jej zapomněla v kabátě, který jsem nechala u ní v autě, tudíž píšu z Louisova telefonu.
Po odeslání zprávy jsem telefon vrátila zpět Louisovi. Zhruba půl hodiny cesty jsem dokázala být vzhůru a komunikovat s Louisem, ale poté mě přemohla únava, načež jsem usnula. Před námi byla ještě dlouhá cesta.
Z mého spánku mě vyruší hlasité zatroubení auta. Leknutím sebou trhnu, načež vyděšeně otevřu své oči. Vyděšeně a zároveň zmateně se rozhlížím kolem sebe, než mi dojde, kde se nyní nacházím. Věnuju Louisovi svůj zamračený pohled, zatímco on se na mě pobaveně culí.
,,Budíček." pronese naprosto nevinně. ,,Horší způsob, jak mě probudit, sis vybrat nemohl?" uraženě našpulím své rty. ,,Věř tomu, že mohl." zasměje se, načež vytáhne klíče ze zapalování auta, ze kterého následně vystoupí. Následuju jeho příkladu - rozepnu svůj bezpečnostní pás a také vystoupím.
,,Wow." vydechnu uchváceně, zatímco pohlížím na luxusní vilu před námi. Je o něco menší, než předchozí vila, ale stále obrovská. Občas mi nedochází důležitý fakt, že Zayn si může dovolit absolutně cokoli. Stačí mu na něco ukázat svým prstem a dostane to.
,,Zatímco si spala, tak jsem napsal Harrymu, že vezu překvapení, tak ať se sejdou v obýváku." informuje mě Louis, vyrušujíc mě z prohlížení vily. Věnuju mu svůj pohled a usměju se, ,,Už se nemůžu dočkat, až uvidím dvojčata. Na kluky se samozřejmě taky těším, ale chápeš..." nechám svou větu vyznít do ztracena. ,,Chápu, tak pojď." uchechtne se tiše, přičemž se rozejde k vile, jejíž vchodové dveře následně odemkne a vkročí dovnitř. Tiše jej následuju, rozhlížejíc se kolem sebe. Interiér vily je zařízen opravdu moderně a luxusně. Zayn si na tom luxusu zkrátka potrpí.
Louis kamsi zamíří, tak jej následuju jako ocásek. Náhle se ke mně otočí čelem, načež přiloží svůj ukazováček na své rty, naznačujíc mi, abych byla tiše. Nemohu si pomoct, ale na mé tváři se objeví obrovský úsměv. Mé srdce radostí tluče rychleji.
Tiše jako myšky, což musí být pro Louise nadlidský úkol, vkročíme do prostorného obýváku. I přesto, že dvě přítomné osoby jsou k nám otočeny zády, poznávám Liama a Harryho. Můj úsměv na tváři se rozšíří ještě více. Kluci sledují fotbalový zápas v televizi, tudíž si naší přítomnosti nevšimli.
,,Překvapení!" vyjekne Louis zničehonic do naprostého ticha. Kluci úlekem vykřikli, zatímco já sebou polekaně trhla. To byl teda pěkně pitomý nápad, Louisi! Mé srdce div nevyskočilo z mého hrudního koše, jak jsem se lekla.
Jakmile se kluci proberou z prvotního šoku, tak se k nám otočí čelem. Naštvané výrazy, jenž měli usazené ve svých tvářích, se změnily na překvapené.
První, kdo se k něčemu odhodlal, byl Harry. Rychlostí blesku přelezl sedačku, na které seděli. Matně jsem zaregistrovala Louise, jak o krok ustoupil od mé maličkosti - pro jistotu. Zmohu se na pouhé heknutí, když do mého těla narazí to Harryho. Během okamžiku se kolem mého těla omotaly jeho silné paže. Sotva jsem omotala své drobné paže kolem jeho trupu, tak jeho sevření kolem mého těla zesílilo. Doslova mě drtí ve svém objetí - ale ani to mi nebrání v širokém úsměvu, který je usazen na mé tváři.
Periferním viděním záhlednu Louise, který se od nás vzdálil, protože mu začal vyzvánět telefon. Mou veškerou pozornost si zajistí opět Harry, když mě od sebe odtáhne na délku paží. Zůstanu na něj překvapeně pohlížet. V jeho zelených očích se třpytí slzy!
,,Přece nebudeš brečet." zasměju se tiše. Upřímně - z pohledu na dojatého Harryho se mi chce plakat také. Vypadá nyní tak moc zranitelně.
,,Ani nevíš, jak moc rád tě vidím. Jsem kurevsky rád, že jsi naživu." zachraptí Harry. Až nyní si uvědomím, jak moc mi vlastně chyběl jeho chraplavý hlas. Vždyť Harry byl v podstatě můj nejlepší přítel. Na nic nečekám a omotám své paže kolem jeho krku, načež opět skončíme v pevném objetí.
,,Uhm, Beo? Chce s tebou mluvit Thea." vyruší nás Louis z této dojemné chvilky. ,,Tak jí dej nahlas." zamumlu. Nechci se odtáhnout od Harryho a přerušit tak naše objetí. Dlouho jsem jej neviděla - chci si tento okamžik vychutnat, jak nejdéle mohu.
Louis udělá přesně to, oč jsem jej žádala, načež svou ruku, ve které drží svůj telefon, natáhne blíže ke mně. ,,Bee?" osloví mě Thea. ,,Ano?" zahuhlu. ,,Asi máš problém." pronese Thea nervózně. Jakmile Thea svá slova vyslovila, tak Harryho sevření kolem mého těla zesílilo. Sice nyní trochu odbočuju od tématu, ale plně doufám, že mé setkání se Zaynem proběhne stejně či podobně jako mé setkání s Harrym.
,,Co jsem provedla?" zeptám se nechápavě. ,,Přišly výsledky testů od doktorky." pronese Thea. ,,A? Jsem nemocná?" pozvednu své obočí, ačkoliv to Thea nemůže vidět. ,,Ne, to ne... Pro tvou smůlu nemocná nejsi." ,,Theo, co se děje?" zeptám se poněkud netrpělivě, přičemž se odtáhnu od Harryho, přerušujíc naše společné objetí, a převezmu Louisův telefon do své ruky. Theina následná slova na mě působí jako bolestivá facka.
,,Jsi těhotná, Bee..." vydechne sotva slyšitelně.
omlouvám se, že včera nevyšla opravená kapitola a vychází až nyní, ale včerejší únava byla větší a přemohla mě - je dost možné, že se to bude v budoucnu občas opakovat☹️
a co říkáte na menší překvapení na konci kapitoly?👀