Pohled Terky
Jsou právě dvě hodiny odpoledne a my se chystáme s Dominikem do nemocnice,navštívit jeho mamku.
Dominik se obléká,je u toho lehce nervózní.Já ho pozoruju z gauče a poté jdeme spolu do chodby kde si obujeme boty a nasedneme do auta.Celou cestu vládne ticho jako v hrobu.Dorazíme před nemocnici a Dominik si semnou proplete prsty.Zeptáme se na pokoj a na patro a poté se vybereme na přízemí na pokoj číslo 7.Zaklepeme na dveře pokoje a jeho mamka nás pozve dál.Já se sní seznámím a zjištuju proč byl Dominik tak ve stresu,co vám řeknu je to úžasná osoba.Vyprávím jí to jak jsme se seznámily s Domčou,ten jen poslouchá a přikyvuje.Asi po dvou hodinách opustíme nemocnici,a zároveň tak i Prahu a vracíme se zpátky do Pardubic.
Když dorazíme do Pardubic,unaveně si lehnu do jeho postele.Pohled mi sjede na jeho poličku s fotkama.Má tam sedm fotek které jsou v rámečku.Jak jsem si tohohle mohla nikdy nevšimnout?Nejsem přeci poprvé v jeho pokoji.
"Domi?Co znamená těch sedm fotek?"zeptám se ho zvědavě.
Věnuje mi jeden z pohledu ze kterého nedokážu vyčíst žádný emoce a tak se zvednu z postele a sama se podívám na fotky.Na fotce je vždycky Domča s nějakou holkou.Jeho bývalá myslím.
Jak je možné že jich je sedm?Já vím že tohle číslo pro něj hodně znamená jelikož ho má vytetované,jmenuje se tak jeho album které obsahuje ještě samotnou písničku která nese stejný název jako album.
"Proč je těch fotek sedm?"položím mu moji další zvědavou otázku.
"Byly jsme spolu sedm měsícu."řekne chladně a věnuje se opět svému telefonu.
"Proč ste se rozešly?"ptám se dál.
"To je jedno"odpoví zas chladně a zklamaně.
Očividně nechce tohle téma rozebírat jelikož vidím že mu to není příjemný.Když mě to tam strašně zajíma.
"Vážně si o tom nechceš popovídat?"
Mykne rameny.
"Víš,mě nejde prostě o to že by mi chyběla nebo tak,nenávidím ji,spíš ten rozchod,proto strašně nerad rozebírám tohle téma."
"Vždyť mě to mužeš říct."ukliním ho.
Kývne a zhluboka se nadechne.
Pohled Dominika
"Psal se den 14.1.2018.Den,kdy jsem se zabouchl do Nikol.Seznámily jsme se na oslavě mého staršího bratra Adama,byla to kámoška Natky,holky Adama.
Přesne za měsíc,14.2.což je valentýn jsme spolu začaly chodit.Moc nám to klapalo a já jsem se změnil jako nikdy předtím.Žádné holky na jednu noc,žádná tráva,výjmečně alkohol.Měl jsem pocit že ona je ta se kterou vydržím do konce svého života.No a pak..jednou večer kolem desáté,když jsem se vrátil ze studia k ní do bytu,tak jsem ani nemusel otevíraz dveře abych zjistil co tam v ložnici dělají,jelikož je bylo slyšet jako blázen.Počkal jsem za dveřmi až se utiší,tehdy jsem věděl že svoji akci dokončily.Potom jsem z naštvaným,zároveň zklamaným výrazem a zlomeným srdcem vtrhl do ložnice.Nejvíc mě mrzely slova "prostě už delší dobu tě nemiluju."měl jsem na mále abych se tam před obouma nesesypal."dokončím svuj proslov.
Terka na mě koukala s otevřenou pusou.
Flashback
Přišel jsem co nejrychleji domu.Sedl jsem si na gauč a rozbrečel se.Ano já.Divil jsem se sám sobě,ale tohle jsem v sobě nedokázal držet.Myslel jsem si,že jsem doma sám..
Pohled Jakuba
Když jsem uslyšel dveře,řekl jsem si že Dominik jen přišel domu ze studia.Uslyšel jsem divné zvuky z obýváku.Našel jsem tam Dominika sedět na gauči jako hromádku neštěstí.Jeho oči byly rudé od pláče.
Když mě uviděl zkameněl jako socha.
"Co to vidím?"zeptal jsem se nechápavě.
Pohled Dominika
Vzal jsem Jakuba na dvorek a ze šuplíku vybral fotku z Nikol.Byla pro mě duležitá,ale ne tak jako ty ostatní.(fotka)Z bundy jsem vytáhl zapalovač a šly jsme na dvorek.
Na betonovém chodníku jsem před Jakubem spálil tu fotku a na popel jen kapaly moje slzy.
Pohled Jakuba
Když jsem viděl že Dominik zapaluje fotku z Nikol,došlo mi že je mezi nima konec.Koukal jsem na Dominika který brečel při pohledu do ohně.Pořád jsem nevědel důvod,proč se rozešly.Ničilo mě koukat se na mého parťáka jak brečí nad shořenou fotkou.Šly jsme nazpátky dovnitř.Dominikovi chvilku trvalo kým se dostal z toho strašného breku.Bylo mi ho hodně líto,nikdy jsem ho neviděl takhle.Věděl jsem že tohle je jen začátek toho nejhoršího....
Flashback end