𝒮𝑒𝒹𝓂/𝐹𝐹 𝒩𝒾𝓀 𝒯𝑒𝓃𝒹𝑜

14.Pokoj číslo 27

Pohled Terky
Probudím se vedle Tomáše který spokojeně oddechuje.Podívám se na mobil a vidím že je pul osmé.Převléknu se.Do pokoje vejde Jakub a začne budit Toma. "V devět sraz dole!"
Ten vypadá ty vole.
Tom se zvedne a jde do koupelny,já jdu na balkon kde si zapálím svoje poslední cígo.
"Kde je Dominik?"zeptá se Jakub když dojde opět zamnou.
"Ty si to jako nepamatuješ ano?"
"Byl jsem ožralej a zhulenej najednou,takže ne"
Tomáš dojde za námi na balkon a též si zapálí.
"Kde je Dominik Tome?"zeptá se znovu Jakub.
"No asi tě jebne když ti to teď řeknu."
"Už to vyklop"
"Včera ho odvezla sanitka"
"Cože?"vykřikne vystrašeně Jakub.
"Pohádal se s Terkou a potom se asi sjel nebo nevím a tys ho odjebal že jen spí když jsem ti řekl že je v bezvědomí"vysvětlí mu Tomáš.
Jakub se nestačí divit a zmizí z našeho pokoje.Oba s Tomem típneme cígo.Potom všichni opustíme hotel a naskáčeme do aut.Ostatní jedou směr domov a já,Jakub a Tomáš směr nemocnice.
"Dobrý den,mohly by jsme jít za Dominikem Cittou?"
"Pokoj číslo 27"
Vybereme se na druhé patro na pokoj číslo 27.
Před dveřma nás nastaví doktor "bohužel za ním musíte po jednom."
"Ať jde první Tomáš"řeknu.
Tomáš kývne a vybere se za Dominikem.
Pohled Tomáše
Opatrně otevřu dveře do Dominikova pokoje.Ani neví že jsem přišel,jen kouká do stropu.Podejdu kněmu blíž.Otočí se směrem ke mě.Sednu si na židli vedle postele.
"Ehm..ahoj"řeknu skleslým hlasem.
Pozdraví mě pouze pohledem.
"Co si to včera zas udělal"
"Proč si tady ty?"zeptá se.
"Jestli mě tu nechceš odejdu."
"Počkej"
"Dominiku já jsem byl ten díky kterému si ještě naživu.Jakub se na tebe pěkně vysral a Terka byla pouze naštvaná.
"Je tady?"zeptá se.
"Jo"
Opustím Dominikuv pokoj a vejde tam Terka.
Pohled Terky
"Ahoj"sklopím pohled.
"Ahoj"řekne skoro neslyšně.
"Zz-z-lato bála jsem se o tebe.Moc se omlouvám za včera.Zato co jsem ti řekla.Ale ty si mi slíbil že se to nestane,ale to je teď jedno.Hlavně že jsi tady."
"Promiň.Už se to nestane,ale tak Jakub mi nabídl brko a já si ho vzal."
"To je už jedno."usměju se.
"Jakub se prej na mě vysral"
"On byl zhulenej a opilej a ani ráno nevěděl že jsi tu."
"To ho neomlouvá."
"Je mu to líto Domi,ani za tebou teď nechce,bojí se na tebe mluvit."
"Pozdravuju ho.A já tě nechci vyhánět ale potřebuju spát."
"Tak se měj"
Mrzí mě že mi nedal ani pusu.
"Počkej"
Otočím se.
"Dostanu pusu?"
Věnuju mu polibek.Konečně jsem se cítila v bezpečí.Jeho sladké rty mi chyběli.
"Miluju tě"zašeptá mi do ucha.
"Já taky."
Chvilku v pokoji zustanu a sleduju Dominika jak usíná.
Pak už opustím jeho pokoj.
Na chodbě se Tomáš baví s doktorem.
"Kdy muže jít domu?"ptá se ustaraně Tomáš.
"Nejspíš zítra.Musí se minimálně na dva týdny vyhýbat alkoholu,drogám a všem podobným látkám."vysvětluje doktor,Tomáš jen přikyvuje.
Potom odejdeme z nemocnice.Já po dlouhé době jdu k sobě do bytu.
Lehnu si na svojí postel a přemýšlím.
Dominik kvuli mě mohl přijít o život.
Bez něj už bych to nebyla já,byla bych zas úplně obyčejná holka.Jinak Verča se vytratila do Londýna s rodinou.Jsem moc ráda že spolu tráví čas,jednu dobu byly rozhádaný.Ale našly si k sobě cestu.
Uslyším vyzváňení svého telefonu.
"Ahoj."
"Domi?Děje se něco?"zeptám se nejistě,jeho hlas je smutný.
"Chybíš mi.Nepřijdeš?"
"Lásko teď jsem dorazila domu,říkal si že chceš spát."
"Já vím ale..ch..chybíš mi tady ty."
"Ale notak,zítra už budeš doma.Odpočívej,bude ti líp."
"Miluju tě."zašeptá a típne to.
Poté já taky usnu.Vubec mě nezajímá že je den,ale jak jsem jen koukala do stropu na posteli se mi oči zavřely.