𝒮𝑒𝒹𝓂/𝐹𝐹 𝒩𝒾𝓀 𝒯𝑒𝓃𝒹𝑜

23.Smysl života

Pohled Dominika(další den)
Probudím se kolem 11té ráno.Šel jsem spát asi ve tři.Po třech dnech se rozhodnu se najíst.Udělám si rychle jen špagety s omáčkou.Naložím si a sním to u televize.U seriálu konečně přijdu na jiné myšlenky.
Večer
Kolem sedmé hodiny večer se mým pokojem ozve hlasité zvonění mého telefonu.
"Ano?"zeptám se vyděšeně po zvednutí neznámého čísla.
"Dobrý den tady doktor Terezy Bílkové která se zhruba před dvoma hodinama probudila a je schopná sama dýchat,bez přístrojů.Mužete za ní."
"Děkuju."
Po tváři mi stekly slzy radosti.
Musím to oznámit Jakubovi.
"Jakube?"
"Ano?co se děje?"
"Terka se probudila"vzlyknu.
Ano,už jsem brečel,ale bylo mi to jedno.Byl jsem nejšťastnější člověk na planetě.
"To je úžasný a neplač"vypískne Jakub.
Típnu hovor a rychle se jdu obléct.
Nasednu do svého auta a vyrážím k Jakubovi.
"Jen se obléknu a jedeme za Terkou."
Kývnu a společně vyrazíme do nemocnice.
V nemocnici Jakub čeká v čekárně.Musíme kní zase po jednom.
Stojím před dveřmi jejího nemocničního pokoje.Třesou se mi ruce a cítím nevolnost.Slzy se mi pomalu derou ven.
Zaklepu.
"Ano"ozve se tichý Terkin hlásek.
Otevřu dveře.Sednu si vedle postele na židli.
Nedokážu ji ani pozdravit.Pouze slané potučky slz mi tečou po tváři.
"A-a-ahoj"vyleze ze mě.
"Ahoj zlato."
"Já-já,kde bych začal"
Nervozita je ze mě cítit na kilometry.
"P-promiň."uteču z pokoje.
Předýchávám to na chodbě.
"Dominiku co je?"
"Je mi hrozně zle,jsem nervózní já-já"
"Hej uklidni se.Normálně tam vejdi,nadechni se a řekni jí všechno co máš na srdíčku."
Zrovna jde kolem nás doktor.
"Je vám dobře?"optá se mě.
"Jo"
"Nevypadáte."
"Je mu jen zle,je nervózní"řekne za mě Jakub.
"To vidím.Něco mu přinesu."
"Pojďte semnou."dovede mě do pokoje.
Přinese mi nějaký prášek.
Začnou se mi zavírat oči.
"Tohle je v pohodě?"zaregistruju Jakubuv hlas a upadnu do hlubokého spánku.
Pohled Jakuba
"Potřebuje si odpočinout,nedostatek spánku,stres.."
"Za pár hodin se vzbudí bude mu líp."
"Mužu za Terkou?"optám se.
"Jasně."
Vejdu do jejího pokoje.
Terka brečela.
"Ahoj Teri,co pak je?neplač."
"Proč Dominik utekl?"zavzlyká.
"Poslouchej.Proplakal celý dny a noci,nejedl,jen plakal.Za tebou.Strašně moc si vyčítal hádku,která se stala v autě."
"Co to má společné stím proč utekl?"
"Nespal,byl tak unavený a vystresovaný z toho co ti řekne a co mu řekneš ty že se mu udělalo zle.Spí,doktor mu dal prášek."
Začne brečet jěště víc.
"Říkal mi,že se bojí,že mu neodpustíš tu jeho žárlivost.Taky řekl že bez tebe jeho život nemá smysl.Že když se neprobudíš,nikdy na tebe nezapomene.A bude tě milovat do konce jeho bídného života."
"Miluju ho."brečí dál.
"On tebe víc."
"Už pujdu.Když se Dominik probudí zavolá mi."
Terka kývne a já se chystám opustit Terky pokoj.
"Odpustíš mu?"optám se.
"Už se stalo."pořád brečí.
"Neplakej."
Pohled Dominika
Opět se probudím v místnosti s bílýma stěnama a hrobovým tichem.
Cítil jsem se dobře,měl jsem energii.
Terka!Vzpomenu si.Musím hned zaní.
Ne,prva Jakub.Hned mu volám.
"Ahoj Jakube"
"Čau brácho,tak co byl si už sní?"ptá se.
"Právě tam jdu."
"Je ti dobře?"
"Ano je."
"Zvládneš to."
"Děkuju."
Vejdu do Terky pokoje.Spí.Vlasy jí padají do tváře.Sednu si kní a pramínek vlasů jí dám za ucho.
Pozoruju jí jak spokojeně oddechuje.
Její oči se pomalu začnou otevírat.
"Ahoj beruško."
"A-ahoj Domi."
Jen se pomalu začnu přibližovat k jejím rtem až jí nakonec políbím.Ten pocit mi neskutečně chyběl.
Jen se usmívá jako sluníčko.
"Krásné je milovat,krásné je žít,krásné je vzpomínat ale nejkrásnější je být stebou.Miluju tě princezno."opět jí věnuju polibek.
Žádné omluvy.Řekla mi sama,abych se neomlouval,že mluvila s Jakubem.
Bylo mi to hloupé,že to vlastně místo mě řekl Jakub.Ale řekly jsme si že to přestaneme řešit.
Zítra by měla Terka domů,akorát bude muset brát prášky a moc se nenamáhat kvuli jejímu zlomenému žebru.
———
Právě opouštím Terky pokoj.Opět usnula,byla unavená.
Já jen dorazím domů kde se najím,dám si sprchu a usnu.