In Narnia || Letopisy Narnie { ✅ }

1̷

    ,, Zuzko ! Lucko ! " přiběhla jsem ke svým kamarádkám, které stály u novinového stánku.

,, Amy ? " oslovila mě nechápavě starší, jménem Zuzka.
,, Děje se něco ? "

Přikývla jsem a popadla dech.
,, Petr s Edmundem se na nástupišti mlátí s nějakými kluky. " oznámila jsem.

Sestry se na sebe podívali a i se mnou běžely zpět do podzemního nástupiště.

Jakmile jsme se prodraly skrz dav zvědavých lidí, naskytl se nám pohled na čtyři kluky, kteří se mlátili hlava nehlava.

,, No tak dost ! " ozvala se naštvaně Zuzka a vkročila mezi ně.
,, Petře ! " stoupla si čelem ke svému bratrovi a zabránila mu tak v další ráně pěstí svému protivníkovi.

,, Tohle není tvoje věc, Zuzko ! " zavrčel po ní a opět se napřahoval, že uvalí další ránu.

,, Petře ! " oslovila jsem ho přísně.

On se na mě lehce natočil, naštvaně vydechl a ruku vrátil zpět k tělu.

Edmunda mezitím zastavila Lucinka.

,, Přesně tak. " začal mluvit jeden z kluků, se kterým se dřív Edmund a Petr mlátili.
,, Nechte si poroučet ženskými. " zasmál se a s ním i jeho kamarád a pár lidí z davu.

,, Já tě... " Petr se po něm chtěl ohnat.

,, Ne. " Zuzka ho naštěstí ihned zastavila, aby nezpůsobil ještě víc škody.

,, Nestojí za to. " šeptla jsem k němu a chytila ho za rameno.

Ti dva potomci někam utekli a nás pět si sedlo na lavičku položenou co nejvíc u zdi, aby se nadále mohlo procházet po nástupišti.

,, Můžete mi vysvětlit, co to do cas vjelo ? " otázala se Lucinka se založenýma rukama na hrudi.

,, Naštvali nás. " promluvil Edmund, jakoby to byla samozřejmost.

,, A to je důvod začít rvačku ? " vložila se do toho i Zuzka, která byla stále naštvaná.

,, Kdybychom byli v Narnii, tak se k nám chovají jinak. " zamumlal Petr a opřel se o zeď za námi.
,, Tam jsem králem. "

,, Jenže tady králem nejsi. " otočila se k němu Zuzka.
,, Nikdo z nás tu nemá žádný titul. Jsem obyčejní lidé. "

Petr si naštvaně stoupl čelem k nám.
,, Proč jsme se ještě nevrátili ? Je to už rok. "

,, Asi tam zatím nejsme potřební. " odpověděla mu Lucinka.

,, Dejte tomu čas. " konečně jsem se do konverzace zapojila i já.
,, Určitě se tam jednou vrátíte. Hlavně nesmíte přestat věřit. " na všechny jsem se usmála.

,, Souhlasím s Amy. " Edmund, nejmladší z bratrů, zvedl ruku.

,, Děkuji ti, Edmunde. " víc jsem se usmála.

,, Aslan si dává pěkně načas. " vydechla Zuzka a Petr si sedl zpět na lavičku vedle mě.

Nikdo už nic neříkal a my v tichosti čekaly na příjezd našeho vlaku, který nás odveze do školy.

Jsem si absolutně jistá, že jak se vrátíme ze školy, Petr a Edmund budou domlácení.

,, Au ! " Lucinka vyskočila ze svého místa mezi Zuzkou a Edmundem.
,, Něco mě štíplo. " postěžovala si.

,, Cože ? " nakrčil Edmund obočí.

,, Mě teď taky. " přidal se k Lucince Petr.

,, Cítíte to ? " podívala se na všechny Lucinka.
,, Je to-

,, Magie. " odpověděla to za ní Zuzka a stoupla si k ní, tak jak to udělali i jejich bratři.

Já nevěděla co dělat, a tak jsem zůstala sedět na lavičce.

Vždycky jsem se chtěla do Nanrie podívat, když mi o ní vyprávěli. Musí to být nádherná země, protože pokaždé, když o ní mluví, rozzáří se jim oči a na tvářích jim hraje široký úsměv.

Jenže já nejsem pro Narnii nic, a tak mi zbývá jen na ně počkat až se vrátí zpět. Pro mě to teda bude jak kdyby neodešli, ale pocit, že prožili další dobrodružství je dostačující.

Z pravé strany se přiřítil vlak a plnou rychlostí jel do protisměru.

Sourozenci jen unešeně vlak sledovali a čekali až se objeví v Narnii.

Otočila jsem se za směrem, kam vlak mizel a spatřila ostře bílé světlo. Opustila jsem své místo na lavičce a vydala se za světlem.

Kde jsem se ocitla mi vyrazilo dech.

,, Páni. " překvapeně jsem vydechla.

Přede mnou se rozléhala pláž a moře, na které dopadalo sluneční světlo.

,, Amy ? " přiběhla ke mně Lucka.
,, Ty jsi tu taky ? " divila se.

,, Vypadá to, že ano. " sama jsem tomu stále nemohla uvěřit.

,, Amy je tu taky ! " zakřičela na ostatní tři sourozence, kteří byli hned u nás.

,, Ale jak ? " položila otázku Zuzka, na kterou určitě všichni chceme znát odpověď.

,, Není to jedno ? " svou pozornost jsem věnovala Edmundovi.
,, Jsme zpátky a Amy může prožít dobrodružství s námi a ne o tom pořád jen poslouchat. "

,, Ed má pravdu. " souhlasil s ním Petr.
,, A když vidím tu úžasně nahřátou pláž, chce se mi udělat jen jedno. " začal ze sebe sundávat přebytečné kusy oblečení.

My všichni jsme jeho myšlenku pochopili, udělali to samé a každý z nás se rozběhl na pláž nebo do vody, která vás hned ochladila.

Naprosto dokonalý kontrast tepla a chladna.

Žuchla jsem sebou na písek kousek před mořem a sledovala sourozence Pevensieovi, jak v něm dovádí.

,, Amy. " zavolal na mě Petr.
,, Pojď za námi. " naznačil rukou, abych za nimi šla.

Než jsem se ovšem stihla zvednout a oprášit své pozadí od písku, Lucinka ukázala na něco za mnou.

,, Co je to ? " zeptala se a prstem pořád ukazovala někam za mě.

Ostatní její směr následovali.

,, Nějaké ruiny. " zamumlal Edmund.

,, Pojďme je prozkoumat. " navrhl Petr a vylezl z vody.

Když byl u mě, pomohl mi na nohy a společně jsme se vydali nahoru na skálu, kde se nacházel objev Lucinky.

▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎
Vítejte ♡

Zdravím vás všechny u mé první fanfikce tady na Wattpadu. Jak už jste jistě zjistili, tématem jsou Letopisy Narnie.

Doufám, že se najde nějaký čtenář, kterému se bude příběh líbit a bude be čtení pokračovat.

Kapitoly se pokusím vydávat co nejdřív, ale nic neslibuju.

Každý komentář a hlas pro mě znamená hodně a díky tomu vím, že mám pokračovat, tak to tady prosím zanechte.

Zatím u další kapitoly

V-Harrington